• Skip to main content
  • Skip to secondary menu
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to secondary sidebar
Hudební rozhledy

Hudební rozhledy

Časopis pro hudební kuturu

  • Úvodní stránka
  • O nás
  • Redakce
  • Výběr z tištěné verze
  • Partneři
  • Facebook

Lednová nej zážitků i propadáků dle Heleny Havlíkové

5.3.2016 by Helena Havliková

Svá lednová „nej“ vybírám ze smrště pěti premiér – Rossiniho Popelky ve Stavovském divadle (2. ledna), Verdiho Rigoletta v Olomouci (22. ledna), Weberova Čarostřelce v Plzni (23. ledna), Hřímalého Zakletého prince v Českých Budějovicích (29. ledna) a opery Thomase Adèse Powder Her Face (premiéra 29. ledna, shlédla jsem reprízu 7. února). Platformu pro volbu rozšiřovaly koncerty – písňový rezidenční koncert Magdaleny Kožené v Rudolfinu (19. ledna), recitál Marii Agresty, Angel Joy Blue a Petra Nekorance Questa o quella ve Smetanově síni Obecního domu (26. ledna) a uvedení Mozartovy Velké mše c moll, KV 427 Českým komorním orchestrem ve Smetanově síni (27. ledna).

Zážitky

I když lednové operní premiéry žádnou bezvýhradně „nej“ inscenaci nepřinesly, přesto lze mezi zážitky zařadit dvě produkce, které vnášejí do dramaturgického standardu příjemné osvěžení a rozšíření.

Foto 1 Powder  Her Face !OLB_4907
Tomáš Kořínek (Powder Her Face, Kněz) Foto © archiv Národní divadlo Brno – Marek Olbrzymek

Je dobře, že se nové vedení brněnské opery Jiřího Heřmana a Marka Ivanoviće chce soustavně věnovat soudobé opeře. Pro tuto sezonu zvolili operu Thomase Adèse Powder Her Face, která se po britské premiéře v roce 1995 rozlétla do světa. Těžko soudit, nakolik se tak stalo díky námětu a nakolik díky kvalitám díla jako takového. Powder Her Face, připoutala pozornost bulvárním tiskem propíraného životního příběhu britské vévodkyně Margaret Campbell (1912–1993), ze které se od 30. let 20. století stala celebrita proslulá nejen svou krásou, bohatstvím, oblékáním, ale i svými sexuálním aférami; po skandálním rozvodu skončila v bídě. Ostatně i Adèsova opera na libreto jeho přítele Philipa Henshera se k tématům bulváru hlásí – a titulky jako „zhudebněný orální sex na jevišti“ jsou jistě dostatečně provokativní, aby vzbudily zájem o operu i mezi publikem, které na ni obvykle nechodí. Ze skladatelského hlediska nelze Adèsovi upřít skladatelskou obratnost, smysl pro detaily a nápaditost hudebního vyjádření situací. Dokáže a nerozpakuje se využívat skladebných technik napříč různými obdobími, přes komorní obsazení hýří orchestrálními barvami.

Z hlediska brněnského nastudování lze Powder Her Face zařadit mezi vítězství spíše ve vztahu k hudebnímu nastudování Marka Ivanoviće, kterému se podařilo zprostředkovat právě pestrost, proměnlivost, barevnost a dynamiku partitury, a pěveckým výkonům Lucie Hájkové jako vévodkyně, Marty Reichelové v plejádě ženských postav, které se kolem vévodkyně „motají“, a Josefa Škarky. Pěvecké party jsou přitom velice náročné. Režisér Tomáš Studený ovšem ani sobě ani sólistům situaci nijak neusnadnil, když koncentroval inscenaci v Mozartově sále Reduty na vyvýšené pódium, jehož podlahu tvořila měkká matrace. Třebaže toto scénografické řešení srozumitelně evokovalo postel jako doménu Vévodkyně a její umístění všem a ze všech stran na očích, znesnadňovalo chůzi. Ve svém důsledku to vedlo k tomu, že se všichni pohybovali stejně a režisér nevyužili ani příležitosti, kterou tato více vrstevnatá černá komedie nabízela, ani hereckého potenciálu jednotlivých sólistů.

Druhým dramaturgickým oživením bylo uvedení Zakletého prince Vojtěch Hřímalého. Jihočeské divadlo tak poskytlo zajímavý vhled do hudební situace druhé půle 19. století, kdy se formovaly základy české opery. Hřímalý sice nedosáhl na originalitu talentu Smetany nebo svého generačního souputníka Dvořáka, ale bez takového a jemu podobných „dělníků opery“ by česká hudba neměla své životadárné podhoubí.

Budějovičtí inscenátoři v čele s režisérem, tenoristou a několikaletým šéfem budějovického operního souboru Miloslavem Veselým návrat Zakletého prince nepojali jako výzvu k inscenačnímu experimentu nebo parodii, ale jako realisticky rozehraný příběh, který se hodí do komorního prostoru Jihočeského divadla. A v Alešovi Voráčkovi, Kristýně Vylíčilové a Michala Pavla Vojty a Pavla Klečky našli odpovídající obsazení ostře vyhraněných „figurek“ operní anekdoty.

Velmi problematické bylo ovšem hudební nastudování Jana Bubáka a výkon Martina Štolby v roli prince.

Propadáky

Foto 2 Popelka_FOTO_Patrik_Borecký (8)
Z inscenace Popelky, zleva Dorothea Spilger (Tisbe), Lena Belkina (Angelina) a Yukiko Šrejmová Kinjo (Clorinda) Foto © archiv Národní divadlo – Patrik Borecký

Popelkou Gioachina Rossiniho rozšířila naše první scéna dosud monopolní průměrný až podprůměrný mozartovský repertoár ve Stavovském divadle. Italské bel canto se sem určitě hodí. Jenže musel by to být skutečně tento skvostný (a náročný) operní styl s jemnou oscilací mezi komickým a lyrickým pojetím – a ne těžkopádné hudební burácení ve změti prvoplánové legrace. Přenesení příběhu Popelky do současnosti, v tomto případě do velkoměsta s kontejnerovým sídlištěm, kde žije se svými dcerami i zchudlý baron Don Magnifico, a rezidencí nad městem pro prince, není žádný objev A první premiéra postavená na průměrných hostujících sólistech ukázala naši první scénu jako provincii, kterou v bel cantu trumfne svým triptychem Donizettiho tudorovských oper nejen Ostrava, ale Nápojem lásky i Opava.

Zdálo by se, že se na romantické operní báchorce Carla Marii von Webera Čarostřelec nedá mnoho pokazit. Dá. Vedení plzeňského divadla udělalo několik zásadních chyb. Opera se hraje v originální němčině – dlouhé neseškrtané mluvené dialogy plzeňští sólisté nezvládají ani s nápovědou, která byla slyšet až do zadních řad. Čarostřelec se hraje v Novém divadle – přes všechny moderní metody propočtů a ujišťování architektů o skvělé akustice, hudba zněla „jako pod dekou“, nebarevně, bez alikvótů, bez dozvuku, suše, mdle – přitom hudební nastudování vedl zkušený Norbert Baxa. A také přes renomé Dominika Neunera zůstal Čarostřelec uzavřený v šedi – jeviště i invence. A z premiérového pěveckého obsazení se v těchto podmínkách prosadil vlastně jen David Nykl jako Kašpar, který se zaprodal ďábelskému černému myslivci.

 

Kategorie:Zážitky a propadáky měsíce

Primary Sidebar

Secondary Sidebar

Rubriky

  • Aktuality
  • Festivaly a koncerty
  • Jubilea
  • Opera
  • Pozvánky
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Různé
  • Upoutávky
  • Vzpomínky
  • Zážitky a propadáky měsíce

Archivy

  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016

Copyright © 2023 · Magazine Pro on Genesis Framework · WordPress · Log in