Pro říjnová „nej“ vybírám ze šesti operních inscenací a dvou koncertů s vokálním programem. Byly uvedeny hned dvě Smetanovy Prodané nevěsty – dnes nejběžněji hraná čtvrtá verze v Jihočeském divadle České Budějovice a první verze v opavském Slezském divadle. Ostravská opera premiérovala Janáčkův Osud a v Holandské národní opeře v Amsterdamu uvedli jeho Jenůfu. V Ústí nad Labem jsem až v říjnu viděla únorovou premiéru Mozartovy Kouzelné flétny. A ve Foru Karlín představila Státní opera hudebně-filmový projekt Fascinace Wagnerem.
Z koncertů patří do říjnového výběru koncert svornosti k poctě našich předků a ke 100. výročí Československa, na kterém Collegium 1704 uvedlo Te Deum Jeana-Baptisty Lullyho a Salcburskou mši Heinricha Ignaze Franze Bibera. V rámci 5. ročníku mezinárodního festivalu věnovaného Janu Dismasovi Zelenkovi uvedl Ensemble Inégal ve spolupráci s Drážďanským komorním sborem v české premiéře jeho mši Sancti Spiritus ZWV 4 a také jeho Lauretánské litanie ZWV 151.
Zážitek s ostravským Osudem a amsterdamskou Jenůfou
Národní divadlo moravskoslezské navázalo na systematické uvádění Janáčkových oper a jejich ostravský komplet završilo Osudem. Opera o hudebním skladateli Živném s řadou autobiografických rysů a vlastního milostného vzplanutí k mladé a krásné, avšak vdané Kamile Urválkové je z dnešního pohledu prodchnutá secesní dekadencí včetně veršů mladičké učitelky Fedory Bartošové.
Ostravské nastudování přesvědčilo o tom, že má smysl uvádět i tuto Janáčkovu čtvrtou operu. Především se podařilo typově výstižně obsadit nejen podstatné role, ale i dlouhou řadu menších epizodních postav. Skladatele Živného v jeho bolestné rozervanosti, ale i hrdém vzdoru, něžném i vášnivém milostném roztoužení vyjádřil Martin Šrejma. Mílou byla při premiéře slovenská sopranistka Linda Ballová. Svým vyrovnaným sopránem dodala Živného múze a matce jejich dítěte okouzlující přitažlivost, zvláštní záhadnost, noblesu, zasněnou tajemnost a posílila tak dekadentní atmosféru opery. I když part Míliny matky není tak rozsáhlý, obsazení této role, klíčové pro rozvrat vztahu Živného a Míly, je pro celek opery důležité. Petra Alvarez Šimková s bohatě barevným zvučným sopránem vyjádřila onu osudovou zlověstnost této lakotné, nepřející a ve finále šílené ženy.
Základní výtvarný znak zvětšené klaviatury na scéně Daniela Dvořáka poskytl režisérovi Jiřímu Nekvasilovi prostor pro inscenaci koncentrovanou na jednoduché, ale výstižné divadelní situace a vztahy. V ostravské inscenaci Osudu se i díky hudebnímu nastudování Jakuba Kleckera podařilo zbavit tuto operu „prokletí“ zmatečné nehratelnosti a prezentovat kompozici z počátku Janáčkova tvůrčího vzmachu jako pozoruhodné a silné dílo.
Holandská Jenůfa (v Mackerrasově edici tzv. brněnské verze 1908) má především díky hudebnímu nastudování Tomáše Netopila strhující intenzitu janáčkovského hudebního dramatu. Britská režisérka Katie Mitchell mu v linii své inscenační poetiky, která vychází ze Stanislavského herecké metody empirické pravdy, dala podobu až hudebního doku-dramatu. Pro nás může být až šokující, co všechno se může odehrávat na toaletě, ale režisérce nelze upřít detailní důslednost domýšlení situací. A měla k tomu herecky skvěle disponované sólisty hlavně díky Annetě Dasch v roli Jenůfy a Pavlovi Černochovi jako Lacovi. Diváci ve vyprodaném amsterdamském hudebním divadle bouřili nadšením.
Propadák budějovické Prodané nevěsty
Zní to tvrdě, ale Prodaná nevěsta v nastudování Jihočeského divadla je ostuda. Chronicky nezvládaný orchestr řízený Mariem De Rose se Smetanovou partiturou zápasil ještě víc než při jiných operách. A mladý režisér Marek Mokoš si umanul, že na tuto Smetanovu komickou operu za každou cenu naroubuje existenciální téma hledání identity obyvatel Českých Budějovic a scénu z nočního erotického klubu nevalné úrovně. Kroje jako znak návratu od konzumu k tradici v jihočeském krajském téměř stotisícovém městě je hodně mátožná inscenační představa. Z pěveckého obsazení byl alespoň typově odpovídajícím Jeníkem Peter Malý a jako Esmeralda se zaskvěla Kristýna Vylíčilová.
Geniální Smetanova Prodaná nevěsta láká k adaptacím, parafrázím, parodiím, ale i hledání nových souvislostí. Takové zacházení většinou vydrží. To budějovické už bylo za hranou. Mokošův zmatečný a nepřehledný výklad s hromadou nesourodých nápadů a rozpadající se hudební nastudování Maria De Rose se s Prodanou nevěstou zásadně míjely – a to i jako snaha o odkrývání nových vrstev této zlidovělé opery.