Protože jsem z „databáze“ pro NEJ vyloučila operní přenosy, které jsou ve srovnání s vjemy přímo v divadle nebo na koncertě zejména po zvukové stránce jinou kategorií, bohatý program Operního léta v Kině 35 Francouzského kulturního institutu s přinejmenším inspiratviními záznamy inscenací z festivalu v Aix-en-Provence zůstává stranou. Po záplavě červencových festivalů s barokními operami tak zůstal srpen výrazně skromnější. Byl ve znamení francouzské barokní opery, když se do druhého prázdninového měsíce přehoupl závěrečný koncert Letních slavností staré hudby Slavnost pro krále Slunce a v nově zrekonstruovaném barokním zámeckém divadle ve Valticích u nás poprvé zazněla Lullyho Armida. I když mělo provedení Göttingenského barokního orchestru pod taktovkou Antonia Adamského spíše mile sousedskou atmosféru a poskytlo jen základní informativní představu o této Lullyho poslední tragédii lyrique, zařazení mezi propadáky si nezaslouží. Slavnost pro krále Slunce by ovšem mezi zážitky patřila i v „silnější“ konkurenci, než v té, která se sešla v srpnu.
Zážitek
Závěrečný koncert Letních slavností staré hudby dal alespoň prostřednictvím ukázek nahlédnout do stylu francouzské barokní opery 80. a 90. let 17. století. Na pastorale héroïque Acis a Galatea Jeana-Baptisty Lullyho navázaly úryvky z kompozic jeho následovníků, u nás prakticky neznámých – části z opery-baletu Galantní Evropa Andrého Campry a z pastorale héroïque Issé Andrého-Cardinala Destouchese. Skladby se hrály na základě edic Centra barokní hudby ve Versailles nebo Les Folies françoises, souboru založeného Patrickem Cohënem-Akeninem, který koncert v Rudolfinu od prvních houslí řídil. Orchestr Collegium Marianum obohacený o účastníky letošní Akademie Versailles, který se samostatně uplatnil v rozsáhlých instrumentálních/tanečních částech, zněl měkce a stmeleně i díky kopiím celé rodiny houslí podle Královské hudební akademie Ludvíka XIV. – od diskantových přes kontratenorové, tenorové, kvintové až po basové. A ve vokálních částech se blýskla mladá sympatická Jodie Devos svým jásavým svěžím sopránem a uměním odstínit nejrůznější nálady celé plejády postav, které během večera interpretovala.
Letní slavnosti tak znovu, letos už po osmnácté, potvrdily svou dramaturgickou vynalézavost ve spojení s interpretací, která při stále hustší konkurenci souborů specializovaných na starou hudbu zůstává špičková.