PKF – Prague Philharmonia triumfálně uzavřela americké turné

SAN FRANCISCO (KALIFORNIE) – Koncertem ve vyprodaném sále pro tři tisíce lidí, v San Francisco Symphony Hall, se 29. 1. uzavřelo americké turné orchestru PKF – Prague Philharmonia, které svou délkou patří k výjimečným i u tohoto tělesa, které je na cestách velmi často.

Tři týdny cestovali hudebníci PKF se svým šéfdirigentem ve dvou autobusech a s nástroji v obrovských „truckách“ od Floridy po Kalifornii. Pro mnohé z nich, ač jde o ostřílené cestovatele, byl tento zájezd opravdovým zážitkem, i co se týče možnosti spatřit přírodní zajímavosti krajiny. „Vidět proměny této velké země bylo fascinující. Začínali jsme koupáním v moři v Miami, následoval úplně zasněžený a tudíž neviditelný Grand Canyon, Red Rocks, zvláštní atmosféra arizonské pouště a kolibříci v hotelu v San Diegu,“ popisuje své zážitky flétnista Oto Reiprich. Ničím překvapen naopak nebyl šéfdirigent Emmanuel Villaume, který všechny koncertní sály již znal ze svých předchozích vystoupení – ostatně znalost prostředí a kontakty byly důvodem, proč si vedení PKF přede dvěma sezonami Villauma vybralo za uměleckého ředitele a šéfdirigenta.

Výjimečná byla také spolupráce s prvotřídními sólisty: v USA nesmírně populární houslistkou Sarah Chang, pianistou Andrewem von Oeyenem (ten hostoval i v pražské sezoně PKF) a zejména francouzským violoncellistou Gautierem Capuçonem, jemuž aplaudovalo publikum a který si získal velké sympatie českých hráčů. O tom, že byly vzájemné, svědčí i fakt, že tato superstar violoncella usedla ve Dvořákově symfonii do řad orchestru.

Americké turné pod taktovkou Emmanuela Villauma, který v USA působí, bylo šéfdirigentovou příležitostí představit pražský orchestr, v jehož čele stojí, pozvednout jeho prestiž, získat nové kontakty a navázat případnou další spolupráci. „Doufáme, že je to první z mnoha amerických turné, které budou následovat,“ doufá Villaume. Upozornil na standing ovations po každém vystoupení, na zájem posluchačů (většina koncertů byla vyprodána) a zmínil nejdůležitější navštívené destinace: Coplay Symphony Hall v San Diegu, Ann Arbor v Michiganu, San Francisco Symphony Hall. „Fakt, že hrajeme pokaždé v jiném sále s jinými vlastnostmi, přispívá k udržení pozornosti i na takto dlouhé šňůře,“ upozorňuje Villaume a pochvaluje si nasazení, jakého jsou hráči PKF schopni.

Přáním pořadatelů napříč USA bylo slyšet českou hudbu a program turné byl tomu přizpůsoben. Kromě půvabného Mendelssohnova klavírního koncertu tedy zněla hudba Bedřicha Smetany (Vltava) a Antonína Dvořáka (8. symfonie, Houslový koncert, Violoncellový koncert). Z kritik je zřejmé, že pojetí PKF vnímají v Americe za autenticky „české“. „Pro první velké turné se přímo nabízelo vybrat český program,“ říká dirigent. „A domnívám se, že jsme tím udělali velký dojem.“

Není bez zajímavosti, že tomuto dlouho a pečlivě plánovanému zájezdu (uvažovat se o něm začalo už v roce 2014) předcházela fundraisingová kampaň v USA. Finanční výsledek tedy nebude znamenat schodek v rozpočtu orchestru, který coby příspěvková organizace bez zřizovatele každoročně usiluje o finanční stabilitu.

PKF – Prague Philharmonia letos tráví v zahraničí zhruba 80 dnů. Celkem pět projektů má v Královské opeře v Ománu a na jaře pojede velké turné se sopranistkou Dianou Damrau. Nejbližší příležitost slyšet orchestr v Praze nastane 26. února v Rudolfinu.

Několik osobních postřehů manažera orchestru Martina Cikánka:

„Včerejší koncert v San Diegu byl jedním slovem nádherný. Už na něj vyšla stellar recenze, která hovoří o ‚heroic performance‘. Pro mě to ale bylo včera především neskutečně lyrické a vřelé. Gautier Capuçon s Emmanuelem pojali Dvořákův violoncellový koncert velice neortodoxně, dokonce bych řekl až nezvykle francouzsky, což myslím jako velký kompliment. Radost v každém tónu, vymazlenost každé fráze a neskutečné hudební napětí od začátku až do konce. V Palm Desert se mi nejvíce líbili Otík (Reiprich, flétnista) se Součkinem (Jan Souček, hoboj), jak medili ve Dvořákově symfonii. Včera to zase byl Honza Musil, to bylo tak nádherně zahrané hornové sólo v první větě Dvořákova koncertu, že z toho úplně všem padala čelist. Na konci koncertu po ‚Anglické‘ byly zase velice dlouhé ovace ve stoje, Emmanuel se vracel nejméně pětkrát. Lidé křičeli bravo, a to nejen našemu šéfdirigentovi, ale také jednotlivým hráčům, jak je Emmanuel při děkovačce postupně stavěl, a samozřejmě také celému orchestru. Capuçon byl taky nadšený. V San Francisku si chce kromě koncertu zahrát také Dvořákovu symfonii s orchestrem. Chce sedět u některého ze zadních pultů cellové skupiny, ale Lukáš Pospíšil trvá na tom, aby byl u prvního pultu s ním (asi aby ho měl pod dozorem). Tak uvidíme, jak se dohodnou…“

Recenze The San Diego Union-Tribune

http://www.sandiegouniontribune.com/entertainment/classical-music/sd-me-review-prague-20170126-story.html

In La Jolla Music Society concert, PKF-Prague Philharmonia delivers heroic performance

 

Christian Hertzog

The PKF-Prague Philharmonia may not have the prestige of Prague’s oldest orchestra, the Czech Philharmonic, but PKF’s tight, powerful accounts of music by Smetana and Dvořák Wednesday evening proved them worthy musical ambassadors.

Sponsored by the La Jolla Music Society, PKF brought 19th-century Czech warhorses to Jacobs Music Center’s Copley Symphony Hall: Smetana’s “The Moldau” and Dvořák’s “Cello Concerto” and Symphony No. 8 in G major, op. 88.

PKF is one of several orchestras that sprang up in Prague after the Velvet Revolution brought an end to Communist Party rule in Czechoslovakia. Less than a quarter-century old, PKF is comprised of earnest young musicians who play with precision and fervor.

At 64 players, PKF was smaller than most symphony orchestras, yet larger than the typical chamber orchestra. In climactic passages, they filled the hall with powerful low resonance and bright brass sonorities. They responded to the direction of Emmanuel Villaume with slick ensemble work and cohesive phrasing.

Villaume was an imposing presence on the podium, shaping the sound with oversized, effective gestures. At times, he palmed his baton to sculpt phrases and finesse dynamics with fluid hand and finger motions. Stick pointing down, he conjured string section lines with beckoning fingers, as if tickling or squeezing the sound, imbuing it with motion, infusing it with life.

Arms frequently raised to full height above his head, Villaume evinced warm musicality and heartfelt drama from the orchestra. His timing was masterly, knowing when to push the tempo or to hold back on a sensuous line, finding the right placement for musical entrances and gauging imperceptible buildups to climaxes.

The musicians reacted to Villaume with a near-telepathic response, as sympathetic to his conducting as a piano is to a virtuoso’s fingers. There were many marvelous moments: the flutes and clarinets intertwined at the beginning of “The Moldau” to give way to the larger group, and later, the fluid, teasing tempo and dynamics of the folk dance section; Jan Musil’s bright yet mellow horn solo in Dvořák’s “Cello Concerto,” and the solid foundation of the trombones and tuba later in the work, as well as in the Eighth Symphony; the gentle flute solo in the first movement of the symphony, the woodwind section work in the second movement, and Svatopluk Zaal’s clear, steady trumpet tone in the final movement.

The cello soloist in Dvořák’s Concerto was Gautier Capuçon, a diminutive fellow with a large, generous sound. As soon as bow touched string, his cello sang out, strongly and sweetly.

For some cellists, their upper register is unreliable, but not Capuçon. His noble, lyrical sound was on pitch no matter how high he soared. If you dislike wide vibratos, every now and then he produced a wobbly note that might have irritated you, but to this critic’s ears, his use of that effect was judicious enough to be negligible overall.

The poetic efforts of PKF and Villaume should be described as collaboration, rather than accompaniment. Taking a concerto on tour allows the soloist and orchestra time to settle into the work together, something that does not always happen when a soloist flies into town for a few concerts with the local symphony. This was a memorable performance, brooding, sentimental and heroic.

Hertzog is a freelance writer.

„Absolutely wonderful performance by Emmanuel Villaume and the PKF – Prague Philharmonia. Dvorak’s Symphony No. 8 was delightful. The woodwinds sublimely together as one and a deep rich and hearty sound from the strings.“ (z reakcí posluchačů)

Wharton Center, West Lansing, Miami