Filharmonie Brno a ještě pár dodatků z pera její ředitelky, Marie Kučerové

Kateřina Konečná

V loňském roce jsme uveřejnili dvanáctidílný seriál, věnovaný českým symfonickým orchestrům, jejichž působiště bychom nalezli v nejrůznějších koutech naší republiky a které měly zájem seznámit naše čtenáře nejen s úspěchy, kterých v posledních letech dosáhly, ale i s často nemalými problémy, s nimiž se potýkají. Slovo dostala i zástupkyně Filharmonie Brno, Mgr. Jana Horáková, předsedkyně ZO Unie orchestrálních hudebníků ČR, protože se však všechny důležité informace do vymezeného rozsahu nevešly a nastaly i některé nové skutečnosti, uveřejňujeme na následujících řádcích ještě rozhovor s ředitelkou tohoto orchestru, PhDr. Marií Kučerovou.

Můžete, prosím, charakterizovat současnou tvorbu orchestru? Čím se odlišujete od ostatních?

Brněnská filharmonie má velmi silnou dramaturgii, jejíž směr udává v posledních sezonách dramaturg Vítězslav Mikeš. Jejím znakem jsou promyšlené kombinace děl v klasických koncertech i uvádění ikonických autorů 20. a 21. století. Vypadá to, že tato koncepce je docela nakažlivá, protože vidím, že pomalu proniká i do sezon ostatních českých orchestrů. Další velkou odlišností je pořádání pěti festivalů, což je zcela mimořádné nejen v českých poměrech. A abychom toho neměli málo, běží u nás druhý běh orchestrální akademie.

Setkává se dramaturgie s pozitivním ohlasem u posluchačů a členů orchestru?

Každá novinka v sobě nese riziko střetu se zavedenými zvyklostmi. Koncertní provoz symfonického orchestru je v zásadě konzervativní záležitost. Na druhé straně si myslím, že jako kulturní instituce placená z veřejných peněz máme hrát i roli osvětovou a inovační, protože nabízet pouze Dvořáky, Čajkovské a přesahy do populární hudby může klidně těleso komerční. Musím přiznat, že tradiční dlouholetí abonenti se cítí poněkud znejistěni (ne všichni), na druhé straně nám výrazně přibylo posluchačů mladých. Dokonce do té míry, že věková skupina 20–30 let početně převýšila skupinu 60 plus, z čehož mám velkou radost. Samozřejmě mi nedá spát naše tradiční publikum, takže vymýšlíme, jak sezonu vybalancovat ke spokojenosti všech. Orchestr je na takové úrovni, že zvládne repertoár od Haydna ke Gubajdulině, ale hráčsky se nejlépe cítí v klasice. Na téma programového směřování tělesa probíhají intenzivní diskuse s uměleckou radou.

Jaký je přístup vašeho zřizovatele? Jste spokojeni?

Přístup města Brna je v posledních letech nadstandardní, což je především zásluha primátora Petra Vokřála a náměstka pro kulturu Matěje Hollana. Rozumějí nám a vycházejí vstříc ve všech tématech, týkajících se rozvoje orchestru. Na prvním místě je to stavba nového velkého sálu brněnské filharmonie, což je historický čin. Ale je to i mnoho dalších věcí, například pořizování nových nástrojů nebo investic do našeho sídla, Besedního domu.

Zlepšilo se v poslední době finanční zázemí orchestru?

Město se i v této věci chová vzorně, uvědomuje si důležitost kulturní infrastruktury pro celkový rozvoj brněnské aglomerace. Nemáme problém se zákonným zvyšováním mezd, město ale přispívá ještě nad tuto povinnost. Díky tomu se platy za poslední roky zvedly o téměř čtyři tisíce. Je to velký úspěch, ale stále se pouze blížíme průměrnému platu v zemi, což neodpovídá ohodnocení špičkových profesionálů.

Jaké vidíte do budoucna možnosti rozvoje orchestru? Jakým směrem se plánujete vydat?

Filharmonie Brno stojí na prahu zcela nové etapy. S přesunem do nového sálu a tedy dokonalými pracovními podmínkami nás čeká velký rozvoj orchestru i publika. Stejně tak důležité je nové umělecké vedení, které nás provede do nového sálu a kde se nyní blížíme rozhodnutí.

Poslední dobou se o zmíněném novém koncertním sále hodně diskutuje. Jak jste daleko?

Právě vybíráme projektanta stavby, tedy tým ve složení akustik, architekt a projektant. Tento tým navrhne vnitřní dispozice budovy, ale především samotný koncertní sál, jeho tvar, odhlučnění, materiály a podobně. Jedná se o velmi přísné výběrové řízení už jen proto, že podobný sál se u nás stavěl naposledy před více než sto lety. Mám na mysli sál s přirozenou akustikou pro symfonickou hudbu s kapacitou nad tisíc osob. Vzhledem k tomu, že výběrové řízení zatím neskončilo, nemohu prozradit detaily. Ale jsem ráda, že v něm nechybějí světové špičky.

Jak projekt vnímají Brňané?

Velice pozitivně. Snažíme se s nimi komunikovat a dávat jim co nejvíce informací o tom, v jaké fázi se nachází nejen stavba, ale především zajištění projektu. Na adekvátní koncertní sál v Brně čekáme opravdu dlouho a chceme, aby ho Brňané vzali za svůj. Kromě webu a informačního plotu kolem stavby pro ně pořádáme například Dny otevřeného staveniště, kdy je provázíme stavbou. Zatím se nám hlásí více zájemců, než umožňují bezpečností předpisy na stavbě.

A jaké od lidí slýcháte ohlasy? Věří tomu, že se sálu konečně dočkají?

Někteří jsou skeptičtí, což je pochopitelné, historicky už těch téměř splněných slibů bylo několik. Nicméně jich rapidně ubývá. Lidé vidí, že jsme už hodně daleko a že to myslíme vážně. Výrazným krokem v této oblasti byl podpis memoranda o financování stavby. V říjnu 2016 ho přímo na staveništi podepsal ministr kultury, jihomoravský hejtman a brněnský primátor. Tento dokument projednaly vládní komise a nyní míří na stůl ministrům. Po schválení budeme mít ve státním rozpočtu zajištěno financování na roky 2018–2020 a to znamená, že koncertní sál opravdu postavíme.

Zatím vybíráte projektanta, přesto, máte už představu o tom, jak bude stavba vypadat?

Konkrétní vizuální podobu pochopitelně ne, ale víme, že chceme monofunkční koncertní sál s kapacitou okolo 1200 osob, propojený s Besedním domem a jeho komorním sálem, takže v historickém jádru města vznikne unikátní místo plné hudby. Představujeme si kolem zeleň a vše pro vytvoření příjemné odpočinkové zóny, kde bude lidem dobře. Máme spoustu plánů a představ, kterými následující roky budeme žít.