Hold Františku Gregoru Emmertovi

Brno, kostel sv. Augustina

Sofija Čolović

Na pravidelném chrámovém koncertě soudobé hudby vzdal Ensemble Opera Diversa 26. 4. hold před rokem zesnulému brněnskému skladateli Františku Gregoru Emmertovi, který se zapsal do dějin české hudby především jako tvůrce hudby duchovní.

Klidná, až meditativní atmosféra, kterou nastolily první dvě skladby, plně korespondovala se smuteční, ale zároveň i posvátnou příležitostí, ke které díla zazněla. Introitus pro smyčce kmenového skladatele Ensemble Opera Diversa Ondřeje Kyase je vystavěn na střídání postupně se rozvíjejícího zvuku, a absolutního ticha, v němž jsou závěrečné tóny ponechány doznívat v prostoru. Skladatel jako by tím chtěl poukázat na důležitost ticha v hudbě, které je její neoddělitelnou a v případě této skladby i zcela významovou součástí. V porovnání s meditativním charakterem Introitu působila Trauermusik pro violu a smyčce Paula Hindemitha i přes svůj smuteční charakter poněkud živějším dojmem. Interpretace skladby už od prvních taktů kladla důraz na gradaci, s čímž souzněla i velmi expresivní hra Milana Paľi, jenž se ujal sólového partu. Autentická hra slovenského virtuosa disponovala širokou škálou různých nálad, od těch něžných až bolestivých, k naprosté divokosti až běsu. Nepatrné ušetření na přebujelé expresivitě při interpretaci by možná neuškodilo. Na druhou stranu individuální přístup a odklon od tradičního a už mnohokrát podobně uchopeného provedení mají své opodstatnění, zejména pokud nezastírají kvalitu skladby, ale naopak přinášejí nové podněty.

Orchestr pod vedením Gabriely Tardonové působil přesvědčivě a zejména v první z uvedených skladeb hrál s jistotou a s dokonale vyrovnaným zvukem mezi smyčcovými skupinami, a to i v křehkých, těžce hratelných pianissimech.

Následující část koncertu byla vyhrazena pro autorská díla Františka Emmerta. Zazněly tři skladby, jež skladatel napsal na popud svých kmenových interpretů, kteří se soustavně věnují jejich provádění. Jako první zazněla Meditace o zjeveních vzkříšeného Pána (2013) z triptychu Dramma intimo – Musica da Violino sólo. Velice působivá a technicky náročná skladba, věnována Marku Paĺovi, je postavena na střídání zpěvnějších melodických celků a dramatických, neuvěřitelné napjatých částí. Změna částí různého temperamentu je během celé skladby vždy velmi ostrá a nečekaná, což interpretaci nijak neznesnadňuje, právě naopak. Milan Paľa zahrál skladbu ze vzdálenějšího koutu poblíž oltáře. Tím do své interpretace zapojil a využil i akusticky vhodný prostor chrámu, který umožňoval jasné zaznění a následné doznívání i těch drsnějších harmonií. Současné hraní pizzicato a smyčcem, jež Emmert v této skladbě hojně využívá, působí velmi dojímavě.

Kompozice Jakobov zápas pro violu a smyčce, jež zazněla jako poslední, tvořila, spolu s předchozí skladbou vrchol celého koncertu. Toto dílo, věnované Milanu Paľovi, inspirované starozákonní tematikou, je navíc pozoruhodné i pro svou tektonickou výstavbu. Počáteční Prolog je míněn jako velmi expresivní virtuózní kadence sólisty, v níž zaznívá hudební materiál, který se pak celou skladbou v pozměněných podobách prolíná. Hudební myšlenky začínající melodicky bývají buď ostře přerušené tichem, anebo se postupně, ale zcela rychle dopracovávají k harmonicky drásavým zvukům a dramaticky napjatému projevu. Druhá část, Israel, graduje od průzračných počátečních taktů až do energického afektu. Zklidnění přináší třetí část, Peniel. Skladba je po technické stránce velmi náročná a její provedení je ještě komplikováno nedostatkem přesně daných tempových označení, jelikož podle skladatelova pokynu má tempo celé skladby udávat sólista podle vlastní nálady. To pochopitelně značně komplikuje vedení orchestru. Dirigentka to však zvládla pečlivým sledováním sólisty a přizpůsobováním se jeho virtuózní hře. Milan Paľa ve své hře střídal širokou škálu výrazových poloh, od klidné až po velmi expresivní. Jeho interpretace byla vášnivá a expresivní, každý tah smyčcem byl proveden s mimořádným úsilím a nábojem energie. Schopnost vžít se do skladby a naplno ji procítit je možná jen u interpretů, kteří skladbám opravdu rozumí a jsou schopni je uchopit do nejhlubších nuancí.

Smyčcové skladby rámovaly skladbu varhanní, jež mezi nimi zazněla. Pronikavý zvuk varhan, které rozezněl Marek Paľa, tak nakrátko vystřídal převládající zvuk smyčců a kontrastoval s ním. Skladba La troisiéme chute de Jésus sur le chemin de la crois pro varhany sólo je poněkud klidnější, než ostatní uvedené Emmertovy skladby, ne však méně působivá. Skladba je zajímavá především kombinací delších hlubokých a harmonicky drásavých akordů a rychlých vysokých pasáží, chvílemi připomínajících zvonkohru.

Je třeba vyzdvihnout také výkony ostatních interpretů, kteří podali velice kvalitní a soustředěný výkon. Na poslední chvíli byl totiž změněn program, měla v ten večer být uvedena v premiéře Emmertova 25. symfonie „Píseň – K tobě byl poslán anděl“, k níž však pro hlasovou indispozici sopranistky Hany Škarkové nedošlo a zazněla až 28. 6. 2016 v rámci festivalu Forfest.