Hudební Rozhledy

Inbal se loučil premiérou

Vladimír Říha | 08/12 |Festivaly, koncerty

Zřídkakdy se stane, aby obyčejné abonentní koncerty měly takový ohlas i atmosféru, jako se to stalo České filharmonii 7. a 8. 6. v pražském Rudolfinu. Dosavadní šéfdirigent ČF Eliahu Inbal se na nich loučil s orchestrem, ke kterému od září nastupuje nový šéf Jiří Bělohlávek. A ke své rozlučce si vybral zcela mimořádný program, který v plném sále (mluvím o páteční repríze) zhlédla i řada významných osobností v čele s izraelským velvyslancem Jaakovem Lévym a Inbalovým nástupcem Bělohlávkem.

Kromě Ravelova cyklu písní Šeherezáda s vynikající Pavlou Vykopalovou byla totiž v Praze poprvé uvedena textově nová verze 3. symfonie Leonarda Bernsteina Kadiš. Americký dirigent a skladatel napsal symfonii po smrti prezidenta J. F. Kennedyho nejdříve na vlastní text v roce 1963. S textem ale nebyl spokojen, přepracovával ho, aby lépe uctil památku mrtvých (Kadiš je modlitba za ně v židovském náboženství). Ještě před svou smrtí stačil požádat přítele Samue-la Pisara, který jako mladík přežil holocaust, aby napsal nový text. Pisar, původem z Polska, po válce žil na Západě, v 60. letech se stal v USA známým bojovníkem za lidská práva, spolupracoval s Kennedym, OSN a světovými institucemi, byl i přítelem Václav Havla. Nový text napsal a uvedl ho v roce 2003. Přestože není hercem, deklamuje ho na koncertech a učinil tak i v Praze. Jeho deklamace ve spojení s orchestrem, pěvkyní Vykopalovou a dvěma sbory (Český filharmonický sbor Brno, Kühnův dětský sbor) učinila ze skladby působivou událost. Pisar v textu kromě vlastních válečných zážitků dovádí utrpení lidstva až do současnosti a spolu s Bernsteinovou hudbou atakuje působivě posluchače. Dojem z večera byl obrovský, i když v něm hrály velkou roli i důvody nehudební, což ale v tomto výjimečném případě lze pochopit. Inbal i filharmonici se překonávali a setkání se skladbou a Samuelem Pisarem patřilo k životním zážitkům, což se po koncertu ukázalo rovněž při oficiálním aktu rozlučky ve foyeru galerie Rudolfina. Škoda jen, že si toto dílo nechal ujít festival Pražské jaro, jistě mohl koncerty i pár dní po skončení festivalu zahrnout dodatečně do programu! A můžeme jen doufat, že co nejdříve vyjde český překlad Pisarovy autobiografické knihy – O krvi a naději – zpovědi židovského intelektuála v děsivém 20. století.

Nahoru | Obsah