Hudební Rozhledy
Varhanářství v českých zemích II
V. co pálí varhaníky aneb anketa 2010
Na Silvestra roku 2009 jsem se vracel z odpoledního svátečního koncertního vystoupení v Německu. Hrál jsem v jedné vesnici na malých varhanách postavených proslulým saským varhanářem Gottfriedem Silbermannem. Dobře zrestaurovaný nástroj byl ve stoprocentním pořádku a přišlo hodně pozorných posluchačů. Při zpáteční cestě jsem dumal, proč je u nás okolo varhan situace tak moc jiná než kousíček za hranicemi. Kdykoli potkám někoho z kolegů, zjistím, že podobné otázky si klade leckdo z nás. Naše varhany jsou zhusta pramálo udržovány, mnoho jich je ošklivě přestavěno. Restaurování starých nástrojů bývá často spíše „restaurováním“. Nové varhany se staví zřídka, řada z nich ale od samého začátku stejně nefunguje, jak by měla. Popohnat někoho k úspěšné záruční opravě je odjakživa obtížné.
Není těžké popsat, v čem jsou příčiny. Jenže, mám je popisovat stále dokola a stále téměř sám? Nazítří na Nový rok mě něco napadlo. Co takhle zkusit zapojit do hry oklikou i ostatní kolegy varhaníky? Sestavit a rozeslat anketu s otázkami, ovšem nejen těm, které znám, ale všem? Mohl bych se ptát na jejich názory na elektronické nástroje, na zkušenosti s novými varhanami známých firem, na vztahy k nástrojům historickým a také na počet varhan, které potkali v průběhu svého profesního života doma i v zahraničí. Takto získaná data přece musí mít nějakou váhu, nebo snad ne? Slýchávám a čítávám často tak bezostyšně mylná a demagogicky prezentovaná tvrzení, že se za jejich původce někdy až stydím. Copak proti tomu nelze nic dělat?
Mám ale šanci oslovit všechny kolegy? A odpovědí mi? Kolik že je u nás varhanních koncertních umělců? Pro pořadatele koncertů je dobrým pomocníkem katalog Muzikontakt. Mezi umělci naleznete rubriku varhaníků, kde figuruje 120 jmen, a je to! Vidím, že někteří z nejmladší generace zde ještě uvedeni nejsou, naopak nacházím i kolegy před časem zesnulé. Přesto mi databáze poskytuje dobrý základ, doplnil jsem do seznamu jen několik jmen. Zarazilo mě však, že v muzikontaktovém adresáři u řady varhaníků chybí e-mailová adresa. U některých jsem ji dohledal jinak, u ostatních rezignoval. Když někdo nemá e-mail a není na internetu, pak asi stejně moc nekoncertuje. Nakonec jsem obeslal 97 adresátů.
Z úvodního textu ankety si dovolím citovat:
„Vážená varhanice, vážený varhaníku!
Dovoluji si poslat anketní otázky a poprosit o odpovědi. Cílem ankety je zmapování názorů a zkušeností koncertující varhanické obce. Bezprostřední inspirací k sestavení a rozeslání otázek jsou články v cyklu o současných českých varhanářích, který vychází od ledna 2009 v časopise Hudební rozhledy. Zda znáte obsah těchto článků nebo neznáte, není až tak důležité, byť je zmíněný cyklus hoden vaší pozornosti. Důležitější jsou vaše zkušenosti, vaše názory a vaše případná ochota odpovědět. Výsledky ankety mohou poskytnout data, která lze zevšeobecnit, poměřit, lze popř. vyvodit závěry schopné naznačit, jak se u nás vyvíjejí interpretační názory a hráčské zkušenosti v posledních letech“.
Následovalo čtyřicet sedm otázek s prosbou o vyplnění a s přáním dobrého roku 2010. Reagovalo celkem šedesát respondentů, z nichž šest se z různých důvodů omluvilo, na anketě se nechtěli podílet, většinou s odůvodněním, že se koncertování vlastně moc nevěnují.
Původně jsem doufal, že dostanu alespoň třetinu vyplněných dotazníků. Dopadlo to však daleko lépe. Získal jsem platné odpovědi od padesáti tří kolegů, to znamená 54,6 % dotázaných. E-maily a dopisy s vyplněnými anketami jsem otevíral s napětím. Mohlo se mi stát, že výsledky mi jen potvrdí roli, v jaké se leckdy cítím. Roli volajícího na poušti. „Mlčící většina“ se ale projevila jinak.
Úvodní okruh otázek se týkal vztahu varhaníků k elektronickým nástrojům nejmodernějšího typu, tj. s reálně „nasamplovanými“ zvuky skutečných varhan. Na otázku „Považujete elektronické varhany se samplovanými zvuky za umělecky stejně hodnotné jako varhany píšťalové?“ odpovědělo 100 % respondentů záporně. Téměř jednoznačná odpověď přišla i na otázku „Považujete za vhodné kombinovat v jedněch varhanách klasické píšťalové varhany se zvukovými elektronickými doplňky?“, na kterou celých 92,4 % odpovědělo také záporně a kladně pouze 3,8 %. Což jistě nebude konvenovat apriorním zastáncům přesvědčení o uměleckosti elektronických náhražek ani zastáncům stavby „hybridů“ či „avantgardním“ fandům různých „vychytávek“, kteří montují do hracích stolů displeje s odpornými zelenými světýlky.
Kdo by ovšem na základě tohoto zjištění chtěl tvrdit, že varhaníci jakožto „národ“ jsou zpátečničtí, toho ohromí následující výsledky stejně jako mě. Na otázky, zda koncertují na barokní či romantické historické varhany, jsou odpovědi v 94,3 % a 92,4 % kladné. Stejně přesvědčivý souhlas vyšel v případě otázek „Považujete varhany s jedním manuálem za použitelné pro varhanní recitál?“ (88,6 %) a „Považujete varhany s dvanácti tóny v pedálu za použitelné pro varhanní recitál?“ (92,4 %). To vše jsou názory veskrze pokrokové. Je jisté, že před dvaceti lety by odpovědi byly opačné už z důvodu, že tehdy se v kostelích koncertovat téměř nesmělo, nikoho proto ani nenapadlo studovat repertoár vhodný pro takto specifikované varhany. Přístup varhaníků se tedy od té doby zásadně změnil. Velkým překvapením byl i převládající kladný vztah varhaníků k historickým způsobům ladění, která se dnes využívají u některých restaurovaných nástrojů. S jejich používáním jednoznačně souhlasí 81,1 % respondentů.
Vrátím se ještě k problematice elektronických nástrojů. Na otázku „Považujete elektronické varhany se samplovanými zvuky za přijatelný cvičný nástroj pro varhaníky?“ odpovídá kladně 45,2 % a záporně 28,3 % respondentů, 3,8 % neví a zbytek volí raději slovní komentáře. Např.: „Ano, ale pouze jako nouzové řešení (pokud není např. z finančních důvodů možné vlastnit ke cvičení píšťalový nástroj)“, či obdobně, ale stručně: „Ano, ale jen v případě nouze“.
Docela zábavný je kontext dalších odpovědí. Na otázku „Jste ochoten/ochotna hrát koncerty na elektronické varhany?“ přišlo jen 15,1 % jednoznačně kladných odpovědí. Upřímný je např. tento slovní komentář: „Rozhodně nejsem jejich propagátorem, avšak vidina honoráře je, bohužel, silnější. Když nezahraji já, tak někdo jiný. A peníze potřebuji jako každý…“ Však také na dotaz opačně položený „Hrál/a jste někdy recitál nebo jeho část na elektronické varhany?“ přiznává ano celých 56,6 % odpovědí.
Důležitým tématem ankety bylo hodnocení varhanářských firem. Tázal jsem se na jména firem, na jejichž nástroje respondenti v posledních pěti letech hráli, nebo je navštívili. Mezi nejčastěji jmenovanými současnými firmami ze zahraničí nacházíme firmy Ahrend (46 %), Klais (42 %), Eule (26 %), Kuhn (22 %), Jehmlich (18 %) atd. Počty koncertních vystoupení či návštěv současných i historických nástrojů v zahraničí jsou pro schopnost odpovědět na anketní otázky velmi důležité. Rozhled dále než za vlastní humna je rozhodující pro realistické hodnocení, které musí být založeno na znalostech a zkušenostech. Pro základní srovnání představ o úrovni stavby moderních varhan ve světě a u nás jsem se dále tázal na názory respondentů na tři významné evropské firmy, které měly být srovnány s českou firmou Rieger Kloss v Krnově, kterou znají samozřejmě všichni.
„Jak byste ohodnotil/a běžné varhany firmy Klais?“
Vynikající 9,4 %; dobré 41,5 %; podprůměrné 0 %; nevím 30,2 %; bez komentáře 11,3 %. Dále přišly slovní komentáře, např.: „Dobré, na české podmínky ale samozřejmě vynikající.“
„Jak byste ohodnotil/a běžné varhany firmy Rieger-Kloss?“
Vynikající 0 %; dobré 22,6 %; podprůměrné 43,4 %; nevím 11,3 %; bez komentáře 13,2 %. Slovní komentáře mj.: „Dobré, průměrné varhany ve své době, dnes je varhanářství jinde“, či dále: „Spíše možná něco mezi dobré a podprůměrné, řekl bych svým způsobem dostačující“, nebo: „V rámci ČR průměrné, ve srovnání se zahraničím podprůměrné“
„Jak byste ohodnotil/a běžné varhany firmy Kuhn?“
Vynikající 18,9 %; dobré 17,0 %; podprůměrné 0 %; nevím 43,4 %; bez komentáře 11,3 %. Komentář např.: „Dobré až vynikající.“
„Jak byste ohodnotil/a běžné varhany firmy Ahrend?“
Vynikající 41,5 %; dobré 7,5 %; podprůměrné 0 %; nevím 34,0 %; bez komentáře 11,3 %. Komentář např.: „Vynikající až božské.“
Souhrn verdiktů respondentů vyplývajících z odpovědí na další otázky připomíná odhalení z pohádky Císařovy nové šaty. „Považujete varhany Rieger-Kloss za nejlepší současné moderní varhany pro zákazníka, který chce postavit nový koncertně použitelný nástroj?“ Kladně neodpověděl nikdo. „Považujete varhany Rieger-Kloss za nejlepší současné moderní varhany pro hru varhanní literatury?“ Kladně neodpověděl opět nikdo. „Hrál/a jste na lepší varhany, než jsou varhany Rieger-Kloss?“ Kladně odpovědělo 90,6 % respondentů.
Anketa přinesla i řadu dalších zajímavých zjištění. Původně jsem plánoval pouze tento popularizační článek o názorech a zkušenostech varhaníků. Nad výslednými daty mi ale došlo, že jde o materiál sice trochu výbušný, ale zároveň vhodný pro seriózní odborné zpracování. V současnosti proto probíhá „druhé kolo“ Ankety 2010, jímž by měla anketa naplnit veškeré náležitosti veřejně politického výzkumu založeného na analýze názorů expertů. Studie by pak mimo jiné mohla poskytovat argumentační materiál při různých jednáních týkajících se ochrany historických varhan, stavby nových, i při rozhodováních o dílčích parametrech konkrétních kauz. Výsledná publikace bude společným dílem koncertního varhaníka, muzikologa a sociologa.