Operu Národního divadla povede od sezony 2019/2020 Per Boye Hansen

Od září 2019 povede první český operní soubor renomovaný hudební manažer Per Boye Hansen, který dlouhodobě úspěšně působil v Norsku a Německu. Ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian s jeho jmenováním seznámil ministra kultury Antonína Staňka.

Výběr vhodných kandidátů na prestižní pozici probíhal od listopadu 2017. Hansen byl vybrán na základě doporučení výkonného ředitele prestižní mezinárodní organizace Opera Europa a dalších významných osobností evropského divadla a po konzultaci s Garanční radou ND.

Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Ve znamení festivalů a s bayreuthskými extrémy

Pro srpnová „nej“ vybírám ze tří operních inscenací a dvou koncertů. V srpnu se uzavřel 19. ročník Letních slavností staré hudby poloscénickým provedením opery Andrého Campry Evropa galantní. V rámci 7. ročníku Festivalu Jarmily Novotné se na režijně pojatém koncertě představili účastníci interpretačních kurzů v Litni, které vedly Martina Janková a Markéta Cukrová. A protože do „nej“ vybírám z představení a koncertů, ať už jsem na nich byla kdekoli, nikoli však z přenosů (jakkoli ty z Aix-en-Provence byly i díky opeře Ondřeje Adámka Sedm kamenů a Václavovi Luksovi, který hudebně nastudoval Purcellovu Didonu a Aenea, mimořádně zajímavé), do seznamu pro srpnová „nej“ se dostávají tři představení z Bayreuthského festivalu – nová inscenace Lohengrina a z těch starších Bludný Holanďan a Mistři pěvci norimberští.

Pokračování textu Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Velký úspěch houslistky Olgy Šroubkové na mezinárodní soutěži Shanghai Isaac Stern International Violin Competition

Ve dnech 8. srpna – 1. září 2018 se konala mezinárodní prestižní soutěž Shanghai Isaac Stern International Violin Competition, které se úspěšně zúčastnila houslistka Olga Šroubková a v silné mezinárodní konkurenci obsadila vynikající 2. místo a získala zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci díla současného čínského autora Qigang Chen: La joie de la souffrance. Rozhodla o tom mezinárodní odborná porota ve složení: David Stern, Vera Tsu Weiling, Zakhar Bron, Martin Campbell-White, Glenn Dicterow, Augustin Dumay, Daniel Heifetz, Emmanuel Hondré, Sreten Krstic, Weigang Li, Siqing Lu, Dora Schwarzberg, Philip Setzer, Maxim Vengerov a Lina Yu. Porota vybírala ze 174 nahrávek, ze kterých bylo do tříkolové soutěže vybráno 36 účastníků. Úspěch v této soutěži rozhodně nepatří k prvním oceněním této nadějné mladé houslistky. Olga Šroubková je laureátkou řady českých i mezinárodních soutěží, mezi nimiž jmenujme 1. cenu z Mezinárodní soutěže Pražské jaro (2017), 1. cenu a 4 zvláštní ocenění z mezinárodní soutěže Rodolfo Lipizer Prize (2016), 1. cenu z Chengdu International Violin Competition (2015), 4. cenu z prestižní čínské soutěže Zhuhai International Competition for Young Musicians (2015), 1. cenu z mezinárodní soutěže BRAVO! v Namuru v Belgii (2013), 2. cenu z mezinárodní soutěže Kloster Schöntal v Německu (2013); je také vítězkou Soutěže Nadace Bohuslava Martinů a držitelkou ocenění za nejlepší interpretaci skladby B. Martinů (2013). V současné době studuje na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover pod vedením prof. Adama Kosteckého.

Více informací na: http://shcompetition.com/en/detail1.html?dataId=20180902003201

Odkaz na nahrávku výkonu Olgy Šroubkové z finálového kola této soutěže: https://www.youtube.com/watch?v=p-6oq9J3MMg

V případě Vašeho zájmu o doplňující informace týkající se Olgy Šroubkové nás kontaktujte na e-mailu production@camerata.cz

Pavel Haas Quartet triumfoval s nahrávkou Dvořákových kvintetů

Britský hudební měsíčník Gramophone vyhlásil v pátek 31. srpna vítěze cen Gramophone Awards 2018. Album vydané Supraphonem s nahrávkou Dvořákových kvintetů v podání Pavel Haas Quartet získalo ocenění v kategorii „Komorní hudba“. Slavnostní předání prestižních cen se uskuteční 13. září 2018 v jednom ze sálů De Vere Grand Connaught Rooms v londýnské čtvrti Covent Garden.

Gramophone Awards jsou přezdívány „Oscaři klasické hudby“. Každoročně je udělují kritici píšící pro britský časopis Gramophone. Ten vychází od roku 1923 a každý měsíc přináší recenze alb, rozhovory s umělci, portréty, reportáže z nahrávacích studií a články o nejnovějších trendech ve vývoji audiovizuální techniky. Ze stovek nahrávek vybírají porotci pro každou z kategorií šest nejlepších.

Pavel Haas Quartet, jenž vydává své nahrávky exkluzivně u vydavatelství Supraphon, získal letos svou v pořadí již šestou Gramophone Award za album s nahrávkou Kvintetů op. 81 a 97 Antonína Dvořáka. K nahrávání si přizval dva hosty: izraelského pianistu Borise Giltburga (vítěz soutěže Královny Alžběty 2013) a zakládajícího člena souboru Pavla Nikla. Že je Pavel Haas Quartet ve Dvořákovi doma, to potvrzují i další ocenění nahrávky (Diapason d´Or, Choc de Classica, BBC Music Magazine Recording of the Month atd.).

„Je to neuvěřitelné. Když jsme tuto cenu získali v roce 2006 poprvé, byl to šok. A i když je tato Gramophone Award už naše šestá, stále nevycházíme z údivu. Je to pro nás velká čest, zároveň je to svým způsobem zavazující. Jsme rádi, že nejen skrze naše hraní na koncertech, ale i prostřednictvím našich nahrávek mají posluchači možnost pochopit, že do hudby kromě velkého úsilí vkládáme i naše srdce. Skvělý impuls do nové sezóny!“, uvádí violoncellista Peter Jarůšek.

Ředitelka Supraphonu Iva Milerová k tomu dodává: „V Supraphonu jsme hrdí na to, že vydáváme nahrávky Pavel Haas Quartet, který získal historicky dosud nejvíce cen Gramophone Awards v kategorii komorní hudby. Velice si členů souboru vážíme nejen za jejich znamenitou práci a vztah k hudbě, ale také za to, jak skvělými lidmi jsou. Spolupráce s nimi je pro nás opravdovým potěšením.“

Oceněnou nahrávku Dvořákových kvintetů vydá Supraphon koncem října také na vinylové desce. Své vinylové podoby se souběžně dočká i další z oceněných alb Pavel Haas Quartet, a sice nahrávka Dvořákových Smyčcových kvartetů op. 106 a op. 96. Toto album získalo v roce 2011 Gramophone Award nejen v kategorii „Komorní hudba“, ale odneslo si i absolutní cenu „Nahrávka roku“.

Decca Classics vydává Glagolskou mši pod taktovkou Jiřího Bělohlávka

V pátek 31. srpna vydává Decca Classics nahrávku Janáčkovy Glagolské mše, Sinfonietty, Tarase Bulby a Šumařova dítěte, kterou Česká filharmonie natočila pod vedením Jiřího Bělohlávka. Spolu s Mou vlastí, která vyšla na začátku roku, je tato nahrávka jedním z  posledních snímků, které Jiří Bělohlávek pro společnost Decca Classics připravil.

Dvě ze čtyř skladeb uvedených na této nahrávce provedla Česká filharmonie ve světové premiéře: Šumařovo dítě pod taktovkou Otakara Ostrčila v roce 1917 a Sinfoniettu pod vedením Václava Talicha v roce 1926. Talich navíc dirigoval i pražskou premiéru Tarase Bulby v roce 1924.

 

Glagolskou mši orchestr v minulosti již nahrál s Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem a Sirem Charlesem Mackerrasem, na tomto CD však poprvé s Jiřím Bělohlávkem, který si skladbu vybral pro First Night BBC Proms v roce 2011.

 

Nahrávky Jiřího Bělohlávka pro Decca Classics zahrnují komplet Dvořákových symfonií a koncertů, Slovanské tance a Stabat Mater. Pod vedením nového šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova Česká filharmonie před nedávnem zahájila Čajkovského projekt. První CD vyšlo v roce 2016 a obsahovalo Patetickou s předehrou-fantazií Romeo a Julie. V srpnu 2017 následovala symfonie Manfréd. Čajkovského projekt vyvrcholí v příštím roce rezidencemi v Praze, Vídni a Paříži a vydáním kompletu, na kterém vedle symfonií a tří klavírních koncertů nebudou chybět skladby Francesca da Riminy, Serenáda pro smyčce a předehra-fantazie Romeo a Julie.

Upoutávka na zářijové číslo

Ze zářijového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s novým šéfdirigentem Plzeňské filharmonie Ronaldem Zollmanem
  • Rozhovor s dnes velice ceněnou českou operní režisérkou, působící v zahraničí, která získala v letošním roce v Londýně prestižní britské ocenění International Opera Award v kategorii Objev roku, Barborou Horákovou Joly.
  • Rozhovor s Viktorem Velkem o historickém velkofilmu z roku 1950 Svatý Václav, který u příležitosti svátku tohoto světce zařadil na své abonentní koncerty Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, jenž film doprovodí živou hudbou.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za festivalem New Opera Days Ostrava, na nějž mimo jiné organizátoři zařadili Hábovu šestinotónovou operu Přijď království Tvé, a které jsme doplnili rozhovorem s režisérem představení Jiřím Nekvasilem a dirigentem, jenž náročné dílo nastudoval, Brunem Ferrandisem.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty recenze na festivaly Mahler Jihlava – Hudba tisíců 2018, Festival komorní hudby Český Krumlov, Hudební festival Znojmo, kde zazněla novodobá premiéra opery Emilia de´ Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo, uvedené poprvé v roce 1600 ve Florencii, či na jednotýdenní festival Janáček a Luhačovice
  • V rubrice Horizont v tomto čísle přinášíme ohlédnutí za Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary letos s celkem 17 programovými sekcemi a retrospektivami
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě nenechte ujít recenzi na šestidenní přehlídku současného operního divadla Musica Nova, pořádanou pražským Národním divadlem na Nové scéně, Olomoucké barokní slavnosti souboru Ensemble Damian v čele s uměleckým vedoucím Tomášem Hanzlíkem nebo na provedení Pucciniho Turandot v amfiteátru příměstské plzeňské části Lochotín, premiérované v Divadle Josefa Kajetána Tyla před osmi lety, v němž se režie chopil Tomáš Pilař, taktovky Enrico Dovico a v hlavních rolích se představili Iveta Jiříková, Ivana Veberová a Paolo Lardizzone, vynikající výkony ale podali např. i Jiří Hájek, Tomáš Kořínek, Václav Sibera či Jevhen Šokalo.
  • Ze zahraničí jsme v zářijové upoutávce vybrali hodnocení červnového festivalu v německé Postupimi Musikfestspiele Potsdam-Sanssouci, letos věnovaného Evropě – a to prostřednictvím děl Andrého Campry L´ Europa galante a Alessandra Melaniho L´ Europa, a dále moderních jednoaktovek ze Semperovy opery, Oedipus Rex Igora Stravinského a Vězeň Luigiho Dallapiccoly.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:nové seriály: Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu s podtitulem Hudba ztracená, zapomínaná, připomínaná, kde se tentokrát dočteme o „třech mušketýrech s kytarou“, Vladimíru Tomkovi, Rudolfu Daškovi a Antonínu Viktorovi, a Sto let s Leonardem Bernsteinem s částí nazvanou Candidova odyssea o Bernsteinově díle Candide, o němž autor prohlásill, že je to ta nejtěžší věc, kterou kdy pro divadlo dělal.
  • zavedené seriály: Nejvýznamnější zahraniční festivaly, kde se   můžete v tomto čísle seznámit s dalšími, tentokrát třemi operními festivaly ve Švýcarsku s názvy Festspiele Zürich, St Gallen Festspiele a Sommeroper Selzach, Portréty velkých klavíristů 20. a 21. století – s portrétem dalšího skvělého klavíristy (a dirigenta), vítěze řady mezinárodních soutěží Michaila Pletněva,    Z historie a současnosti muzikálu – o otci československého muzikálu Jozefu Bednárikovi, Muzikantské fugy – se zajímavostmi z životních peripetií a „útěků“ Wilhelma Friedemanna Bacha, jednoho z největších varhaníků a kontrapunktiků své doby, Celuloidová hudba o dvou odlišných filmech a dvou odišných hudbách, byť obou „lvích“ – Protektor a Kuky
  • V rubrice Knihy a notoviny si v tomto čísle můžete přečíst recenzi z pera Heleny Havlíkové na Dějiny opery. Posledních 400 let od americké muzikoložky Carolyn Abbateové a britského muzikologa Rogera Parkera, které vyšly v nakladatelství Argo v překladu Roberta Novotného.
  • V rubrice Svět hudebních nástrojů se v cyklu Z našich houslařských ateliérů – Od dílny k dílně. Návrat k cyklu pohledů do světa houslařského řemesla – setkáme s mistrem houslařem Jaroslavem Skorou, který je členem Kruhu umělců houslařů od roku 2002.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v zářijovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi seznámíte s dalšími novinkami operních nahrávek na CD, a můžete si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.

Plzeňský podzim

Alena Holecová

Vážení a milí, je nám ctí Vás pozvat na první ročník mezinárodního hudebního festivalu pořádaného spolkem Česká píseň Plzeň konaný od 16. 9. do 2. 11. 2018. Festival Plzeňský podzim vznikl z přání a potřeby mít v Plzni festival, který propaguje píseň a zpěv, tradici sborů v západních Čechách a touhy smíšeného pěveckého sboru Česká píseň uvádět v Plzni kantáty, oratoria a větší mše, provádět světové premiéry nových skladeb, pozvat další sbory ke spolupráci, podpořit spolupráci amatérských a profesionálních těles, propojit jednotlivé organizace a spolky zaměřující se na hudbu, propagovat vynikající a zajímavé interprety písní v recitálech – pořádat mezinárodní festival zpěvu. Protože rok 2018 je významným výročím československého státu a státnosti, bylo zvoleno téma Československé století.

Budeme potěšeni, pokud Vás festival Plzeňský podzim dokáže nadchnout a inspirovat, abychom společně mohli sdílet a probouzet lásku k hudbě a k písni. Festival splní svůj účel, zaujme-l i Vás svým obsahem, kvalitou a atmosférou a bude dalším důvodem, proč je město Plzeň zajímavým turistickým a kulturním cílem českých a zahraničních hostů.

Předprodej vstupenek: www.plzenskavstupenka.cz, info@ceskapisen.cz

Pavel Šporcl převzal v New Yorku významné ocenění Sri Chimnoy Torch Bearer Award

Za nezapomenutelný přínos a laskavou službu české společnosti na poli veřejného kulturního života byl Pavel Šporcl vyznamenán cenou Sri Chimnoy Torch Bearer Award. Tu přední český houslista převzal společně se světoznámým hollywoodským hercem Charlesem Kindem dne 24. srpna v New Yorku.

Každoroční předání slavnostní ceny Torch Bearer Award je projevem uznání a pocty těm, kteří svým vlastním životem a činy výrazně obohatili životy ostatních a výjimečným způsobem tak ve společnosti pomáhají šířit pozitivní hodnoty a ideály.

Za nezapomenutelný přínos a laskavou službu české společnosti na poli veřejného kulturního života bylo toto ocenění předáno dne 24. srpna 2018 v New Yorku českému houslistovi Pavlu Šporclovi. „Pocty, které se mi v USA dostalo, si nesmírně vážím. Je pro mě krásným zadostiučiněním, “ dodává Pavel Šporcl.

 

Celá nezapomenutelná ceremonie byla součástí zakončení Sri Chimnoy Global Piece Run 2018. Na slavnostní předání ceny Pavla Šporcla doprovodila jeho žena Barbora Šporclová Kodetová a dcery Violetta a Sophia.

video ke stažení: https://www.dropbox.com/s/xfol54zznz85q34/Sporcl_award_PeaceRun_NY_2018.MOV?dl=0

Svár duše s tělem ve Znojmě

Znojmo, kostel sv. Michala

Helena Havlíková

 

Hudební festival Znojmo je svými operními stagionami už proslulý. Má dlouhou tradici – díky nápadité dramaturgii, úrovni nastudování, ale i atmosféře, která operní zážitek ještě umocňuje – včetně degustace vín. Inscenace v provedení zkušeného orchestru i sboru staré hudby Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka vznikají přímo na festivalu a pro festival. Ten je pestrý a bohatý spoustou dalších produkcí včetně požitků gastronomických. Základ stojí na koncertech vážné hudby – letos festival vyvrcholil vystoupením renomovaného souboru Il giardino armonico s programem z jeho nového CD Serpent and Fire / Had a oheň a áriemi dvou královen – egyptské Kleoparty a kartáginské Didony, jejichž osudy se staly oblíbeným námětem barokních oper. Patronem znojemského festivalu zůstává houslista Pavel Šporcl a je sympatické, že festival dává příležitost i začínajícím umělcům – laureátům Letní školy barokní hudby, mladým i těm ještě úplně malým vítězům různých soutěží –, ale také svým rodákům, kteří se už prosadili. Vedle řady dalších produkcí má svou tradici varhanické putování po znojemských kostelech nebo koncert v Uherčickém zámku, v Národním parku Podyjí se koná koncertní piknik. Festivalový program byl letos spojený s ústředním tématem letošního ročníku Svár duše a těla. Téma mu vtisklo scénické uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo / Představení o duši a těle italského skladatele přelomu renesance a baroka Emilia de‘ Cavalieri.

Cavalieri, římský šlechtic, diplomat, mnohostranný hudebník a prý i okouzlující tanečník, o něco mladší současník Claudia Monteverdiho, je čelný představitel toho velkého vzrušujícího hudebního přerodu na přelomu 16. a 17. století, přerodu od renesanční polyfonie s kontrapunktickým proplétáním rovnocenných hlasů k barokní monodii, zde v počáteční podobě recitar cantando, vůdčího melodicky zvlněného textu s nástrojovým doprovodem. Uvedení jeho Anima et Corpo, které věnoval přímo kardinálovi Pietrovi Aldobrandinimu, bylo v Říme v roce 1600 velkou událostí. Dnes patří ke Cavalieriho nejznámějším skladbám, které z dnešní perspektivy stojí na samém počátku vzniku oper a oratoria, žánrů, ve kterých zpěv a hudba začínají vytvářet rozsáhlejší celky nesené příběhem. U Cavalieriho je tím příběhem oblíbená křesťanské alegorie putování Duše a Těla nástrahami světských pokušení, až děsivé scény trápení zavržených duší v Pekle přesvědčí Duši i Tělo o pomíjivosti pozemského života se spásou Božího království.

Festivalová znojemská inscenace se hrála v kostele sv. Michala na vyvýšeném pódiu, pod kterým seděl orchestr s malým obsazením smyčcových nástrojů po jednom, cinky, dulcianem, zobcovými flétnami, theorbami, barokní harfou, pozitivem a bicími. V dlouhé akustice kostela to zvukově úplně stačilo, protože podstatná byla rozmanitost barev. A nejen tu dirigent Roman Válek rozehrál v plné pestrosti. Střídají se sólové monodie, obohacené vytříbenými ozdobami, madrigaly a tance, proměňuje se metrum, modální a dur/mollová tonalita a hlavně výraz. Vůbec není unyle mravokárný, jak bychom od téhle křesťanské alegorie očekávali, ale probleskují i veselé momenty. Tak třeba hned pro poživačné Tělo vymyslel Tomáš Hanzlík, tentokrát jako výtvarník inscenace, kostým s vypracovanými svaly i zadkem a talentovaný barytonista Tadeáš Hoza si v něm počíná až rozverně – v kontrastu s ušlechtilou vznešenou Duší, Markétou Cukrovou v modré říze. Ty dva láká a přesvědčuje spousta dalších alegorických postav – Anděl s jasným sopránem Pavly Radostové, mravokárný Čas s hodinami nad hlavou a zároveň uvážlivý Rádce v podání zvučného basbarytonu Jiřího Miroslava Procházky nebo Světské pokušení, ve kterém potvrdila svůj talent a cit pro starou hudbu Markéta Böhmová. Důležitou součástí této Cavalieriho v podstatě duchovní opery je také sbor – a ten mají pod vedením Terezy Válkové ve Znojmě tradičně výborný.

Vizuálně působila hlavně atmosféra kostela a jeho nasvícení Martinem Seidlem, spíše než režie Ladislavy Košíkové, která variovala čitelnou základní symboliku střetávání alegorických postav v boji o Duši a Tělo, do kterého zapojila i rudé peklo z propadla. Občas oživila inscenaci i vtípky, když odhalení jen vnějškově atraktivního Světského života jako převlečené Smrti vystihla vyfouknutím balónků, které splaskle spadnou na zem. Do děje uvedla diváky dvojice činoherců, Mark Kristian Hochmann a Klára Anna Satinská, kteří coby Adam a Eva předvedli ukousnutím jablka prvotní hřích a byli po celé představení průvodci Duše a Těla.

Letošní festivalová stagiona s Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo byla pozoruhodná hlavně u nás prvním scénickým uvedením tohoto díla, díky kterému mohli diváci zažít, z jakých představ o antickém divadle se na přelomu renesance a baroka vyvinula opera a jakým oslavám holdovali církevní hodnostáři v Římě během Svatého roku 1600. A témata, nad kterými uvažovali tvůrci před více než čtyřmi staletími, byla díky festivalovému nastudování inspirativní i pro současné publikum.

 

Hudební festival Znojmo 2018 – Emilio de’ Cavalieri: Svár duše s tělem. Hudební nastudování Roman Válek, režie Ladislava Košíková, scéna a kostýmy Tomáš Hanzlík, sbormistr Tereza Válková. 12. – 14. 7. 2018, psáno z reprízy 13. 7. 2018, kostel sv. Michala.

Úvodní foto: Pavla Radostová (Anděl)   Foto c archiv Hudební festival Znojmo

 

Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Zážitky z operních „ne-prázdnin“ bez propadáku

 

V posledních letech u nás s koncem divadelní sezony stálých „kamenných“ divadel operní provoz nekončí. Naopak – součástí letních hudebních festivalů bývají operní inscenace v míře, která v červenci se sedmi produkcemi předstihla i premiérami zahuštěné měsíce uprostřed sezony. Na Smetanově Litomyšli zazněla předpremiéra Smetanovy Libuše v nastudování pražského Národního divadla. Ensemble Damian do programu Olomouckých barokních slavností zařadil čtyři nové letošní produkce – Vivaldiho serenatu La Gloria e Himeneo, volnou rekonstrukci Ariadny Claudia Monteverdiho dokomponovanou Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, z hudebně divadelních produkcí na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. století pastorální operu L’Amor non hà legge Antonia Caldary a inscenaci, která propojila dvě serenaty Františka Antonína Míči Bellezza e Decoro a Nel giorno natalizio s jeho dalšími skladbami. Součástí 6. ročníku byla také obnovená premiéra Mozartovy operní prvotiny Apollo et Hyacinthus. Hudební festival Znojmo své letošní téma Svár duše s tělem postavil na scénickém provedení oratoria Emilia de‘ Cavalieri Rappresenatione di anima et di corpo. Hojnost barokních oper ještě rozšířilo barokní pasticcio Muzio Scevola Filippa Amadeiho, Giovanniho Bononciniho a Georga Friedricha Händela, které v novodobé premiéře Musica Florea představila na Letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Lichtenštejnském paláci. Na úplném konci sezony jsem při reprízách bezprostředně po premiéře „dohonila“ Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

 

V červenci také začaly Letní slavnosti staré hudby. Z vokálních koncertů 19. ročníku tohoto festivalu jsem stihla dva – program s áriemi z barokních oper francouzské provenience se sopranistkou Véronique Gens a souborem Les Ambassadeurs a z italských oper seria v interpretaci Hanny Herfurtner s uskupením lauten compagney BERLIN.

 

Zážitek s Ariadnou

 

Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara, spolutvůrce stylu soudobých oper v repertoáru Ensemblu Damian, tentokrát zlákala Monteverdiho L’Arianna. Dochované Lamento a libreto Ottavia Rinucciniho dotvořili do podoby celovečerní opery na základě dalších dobových pramenů z archivů po celé Evropě. Výsledná kompozice osciluje mezi vážnými milostnými scénami, které zvrtnou ve zradu a smutek, a odlehčeně až bujaře veselými. Má v sobě hudební napětí původní Monteverdiho hudby a z ní odvozené soudobé podoby s aplikací minimalismu a s akcentem na rytmus a střídání metra.

 

S velmi náročnými Zouharovými a Hanzlíkovými party si všichni sólisté poradili skvěle. Představitelka titulní role Kristýna Vylíčilová se musela navíc adaptovat na změny stylů. Zvládla nejen minimalistické sekvence, ale především její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu teorby a violy da gamby skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život.

 

Inscenační složka svým způsobem tentokrát ustoupila do pozadí. Třebaže se během produkce vystřídala na oponě za sólisty projekce stovky antických výtvarných detailů, zatímco k Monteverdiho hudbě v Lamentu se promítaly detaily současného výtvarného umění, sólisté si v barokizujících kostýmech s gesty vycházejícími z barokní konvence vystačili s úzkým proscéniem a prostorem za komorním uskupením s theorbou, varhanním pozitivem a violou da gamba.

 

Vzniklo dílo a inscenace, které překlenuly čtyři staletí vývoje operního žánru a propojily nad antickým mýtem jeho počátky a současný přístup do stmeleného celku, který zajímavě osciluje mezi tragickým a komickým.