Tereza Podařilová: Vynikající klasická i moderní technika je nutností

Markéta Jůzová

Tereza Podařilová – Z předávání Cen Thálie 2014 28. 3. 2015 v Národním divadle Foto archiv

Baletní mistryně a tanečnice Tereza Podařilová patří k významným osobnostem současné umělecké scény. V angažmá Baletu Národního divadla v Praze je již sedmadvacet let, v roce 1992 byla jmenována sólistkou a v roce 2003 získala statut první sólistky. Zazářila v inscenacích českých i zahraničních světoznámých choreografů. S bravurou techniky a přednesu tančí náročné role v klasických titulech i v moderním repertoáru.

Pro její vyjádření postav je specifická schopnost vystižení dramatického obsahu, vnitřní napětí a cit pro komediální nadsázku. Ve své kariéře získala mnohá ocenění za své výkony. Za rok 1997, 2003, 2005 a 2014 má ve své sbírce dokonce prestižní Ceny Thálie.

V nové sezoně 2017/2018 má do konce letošního roku ve svém profesním kalendáři pevně stanovená představení ve Stavovském divadle, kde bude tančit v baletech Valmont a Malá mořská víla v měsících září, listopad a prosinec. Rozhovor jsme zaměřily nejen na její současné role, ale i souvislost mezi baletem a krasobruslením a specifika konkurzu tanečníků do Baletu Národního divadla v Praze…

Pokračování textu Tereza Podařilová: Vynikající klasická i moderní technika je nutností

MHF Český Krumlov 2017

Koncert hvězd v Krumlově ukončila bouřka

Český Krumlov, Pivovarská zahrada

Vladimír Říha

 

Zahájení 26. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov nepřálo 14. července počasí. Ona krásná atmosféra, ve které se ještě ve středu v Praze odehrála tisková konference se zpěváky a hlavními hvězdami programu, byla v páteční večer v nádherném jihočeském klenotu ta tam, neboť vidina hrozící změny počasí se rapidně blížila. A tak koncert obou operních hvězd Mexičana Ramóna Vargase a Rumunky Angely Gheorghiu v Pivovarské zahradě měl vlastně dvě poloviny –  v první před přestávkou ještě v plné parádě s nádhernými zážitky v otevřené zahradě, ve druhé však již v započatém dešti hrozilo každou chvíli to nejhorší. Nakonec musel být večer zhruba po dvou třetinách programu ukončen pro průtrž mračen.

Pokračování textu MHF Český Krumlov 2017

Busoniho Doktor Faust v drážďanské Semperoper

Drážďany, Semperoper

Jana Vašatová

 

Repertoár Semperovy opery v Drážďanech je tradičně nápaditý a různorodý. Zahrnuje klasické operní tituly (Verdiho Otello nebo Rigoletto, Carmen, mozartovský repertoár – momentálně např. Don Giovanni, Čarostřelec, postupně Wagnerova Tetralogie), ale je v něm už delší čas a pravidelně zastoupena např. také Janáčkova Liška Bystrouška, kterou tady nastudoval a diriguje Tomáš Netopil. A chystají a provádějí tu díla soudobá i díla, která při svém vzniku zazářila, ale pak v podstatě zapadla – to byl svého času případ Weinbergerova Švandy Dudáka, nebo rovněž zřídka uváděné a v Drážďanech nedávno v nové inscenaci premiérované opery Ferruccia Busoniho Doktor Faust. Dále zde pravidelně uvádějí díla Richarda Strausse – ta do Drážďan vyloženě patří, řada z nich tu měla svou premiéru. A svou premiéru tady měl v roce 1925 ( tedy rok po autorově smrti) i Busoniho Faust – opera, kterou za skladatele dokončil jeho žák Phillipp Jarnach, a tak se také prováděla. Zanedlouho po drážďanské premiéře dokonce i v Praze. Teď se ale hraje jiná verze, kterou v 80. letech vypracoval podle dříve nedostupných skic z Busoniho pozůstalosti muzikolog a dirigent Antony Beaumont. Ta má oproti předchozí vyloženě otevřený závěr – je tak na každém, aby si vybral, jestli se Faustovi dostalo zatracení nebo vykoupení.

Pokračování textu Busoniho Doktor Faust v drážďanské Semperoper

Koncert v kostele sv. Vavřince, Praha

Violista Jan Pěruška uvede 24. 10.  2017 v koncertní síni kostela sv. Vavřince v Hellichově ulici skladby soudobých českých jubilantů, J. Smutného, J. Gemrota, I. Kurze, V. Riedlebaucha a M. Müllera. Spoluúčinkují Kateřina Englichová, Kristina Vocetková a synové Jan, Matouš a David.

Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové – zážitek bez propadáku

Protože jsem z „databáze“ pro NEJ vyloučila operní přenosy, které jsou ve srovnání s vjemy přímo v divadle nebo na koncertě zejména po zvukové stránce jinou kategorií, bohatý program Operního léta v Kině 35 Francouzského kulturního institutu s přinejmenším inspiratviními záznamy inscenací z festivalu v Aix-en-Provence zůstává stranou. Po záplavě červencových festivalů s barokními operami tak zůstal srpen výrazně skromnější. Byl ve znamení francouzské barokní opery, když se do druhého prázdninového měsíce přehoupl závěrečný koncert Letních slavností staré hudby Slavnost pro krále Slunce a v nově zrekonstruovaném barokním zámeckém divadle ve Valticích u nás poprvé zazněla Lullyho Armida.  I když mělo provedení Göttingenského barokního orchestru pod taktovkou Antonia Adamského spíše mile sousedskou atmosféru a poskytlo jen základní informativní představu o této Lullyho poslední tragédii lyrique, zařazení mezi propadáky si nezaslouží.  Slavnost pro krále Slunce by ovšem mezi zážitky patřila i v „silnější“ konkurenci, než v té, která se sešla v srpnu.

Pokračování textu Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové – zážitek bez propadáku

Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Po té, kdy Národní divadlo svou momentálně bezprizorní Státní operu odstrčilo s premiérou operety Jacquese Offenbacha Orfeus v podsvětí do Hudebního divadla v Karlíně na závěr sezony o svátku 6. července, stálé operní scény se uzavřely. Prázdninovou operní a vokální nabídku u nás převzaly festivaly. Na letošním 5. ročníku Olomouckých barokních slavností zazněly v atriu Jezuitského konviktu, který nyní funguje jako Umělecké centrum Univerzity Palackého, tři barokní serenaty – La contesa de‘numi Leonarda Vinciho s hádkou bohů, kdo bude vychovávat následníka francouzského trůnu, Il natal di Giove Karla Müllera o mylně pochopeném proroctví a La Senna festeggiante Antonia Vivaldiho o usmíření Benátek a Francie prostřednictvím tří alegorických postav. Hudební festival Znojmo téma svého 13. ročníku – německá hudba pod vlivem reformace  – obohatil v kostele sv. Michala scénickým provedení Příběhu o Kristu s hudbou Heinricha Schütze. A letošní operní novinkou Jihočeského divadla pro tradiční letní stagionu na krumlovském Otáčivém hledišti byl Verdiho Trubadúr. Z vokálních koncertů  Letních slavností staré hudby proběhlo v červenci zahájení s programem nazvaným Král nebes.

Pokračování textu Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

V červnu uzavřelo letošní operní sezonu pražské Národní divadlo Wagnerovým Lohengrinem, ve kterém prach dřevěných mečů naštěstí zvířila hudba, ostravská opera Rossiniho Lazebníkem sevillským!!! v novém českém přebásnění Jaromíra Nohavici se třemi vykřičníky v názvu a s přeformátováním postav režisérem Ondřejem Havelkou a v Plzni u nás český soubor poprvé nastudoval Luigiho Cherubiniho Medeu. Červnový program Pražského jara přinesl koncert Orchestru Berg s novinkou Zbývá jen píseň, ve které se Petr Wajsar s lehce satirickým odstupem vypořádal s festivalovým zadáním brittenovského Průvodce mladého člověka, ovšem nikoli orchestrem, ale hudebními styly 20. století. A začaly festivaly další – v osvěžující tradici vlastní staggiony na zámku Nové Hrady pokračovala Smetanova Litomyšl Händelovou dramatickou kantátou Aci, Galatea e Polifemo, které předcházel sled hudebně-scénických zastavení po zámeckých zahradách s postavami a áriemi z Händelových oper. Festival komorní hudby Český Krumlov vygradoval svou Barokní noc v unikátním zámeckém Barokním divadle novodobou českou premiérou opery Antonína Laubeho Věštba. V rámci svého XI. abonentního cyklu se Ensemble Inégal ve Velkopřevorském paláci rozmarně „plavil“ Člunem z Benátek do Padovy v madrigalové komedii Adriana Banchieriho. Součástí Česko-německého kulturního jara 2017 bylo i společné vystoupení Dětské opery Praha, Dětského sboru Bavorské státní opery a Mládežnického orchestru Bavorského státního orchestru ATTACCA, při kterém ve Stavovském divadle české a německé děti uvedly Brundibára Hanse Krásy. A uskupení Run OpeRun se pokusilo provokovat mozartovskou adaptací Thriller Figarova svatba jako detektivkou s otevřeným koncem, který ale přišel příliš pozdě.

Pokračování textu Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Upoutávka na červencové číslo

Z červencového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s mezinárodně proslulou pěvkyní Angelou Gheorghiu, jejíž hlas je mnohými považován za nejryzejší ze všech současných sopránů, a která společně s mexickým tenoristou Ramónem Vargasem zahájí letošní MHF Český Krumlov
  • Rozhovor se slavným německým režisérem Peterem Konwitschnym, jenž se chopil režie Halévyho Židovky, premiérované 7. a 9. 4. v Národním divadle v Bratislavě (viz recenzi na str. 46)
  • Dojemnou vzpomínku na Jiřího Bělohlávka z pera generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka
  • Z rubriky Události recenzi na Honeggerova Krále Davida v provedení Pražského filharmonického sboru, sólistů Alžběty Poláčkové, Markéty Cukrové a Martina Slavíka, vypravěče Jaromíra Meduny a komorního ansámblu instrumentalistů
  • Z rubriky Pražské jaro 2017 především recenze na Mou vlast s Vídeňskými filharmoniky a Danielem Barenboimem, obě vystoupení Toronto Symphony Orchestra s jejich šéfdirigentem Peterem Oundjianem a sólisty Maximem Vengerovem a Janem Lisieckim,  večer s Dianou Damrau a Nicolasem Testé, jež pod taktovkou Emmanuela Villaumea doprovodila PKF – Prague Philharmonia, koncerty České filharmonieKristjanem Järvim a Lukášem Vondráčkem a dále Petrem Altrichtrem, Jiřím Vodičkou, Jakubem Fišerem a Kostasem Smariginasem, vystoupení Orchestra of the Age of Enlightenment s Williamem Christie či na koncerty komorních souborů v rámci Víkendu komorní hudby, kde se představil např. skvělý David Oistrach Quartet.  Zajímavé však určitě bylo i Nokturno s rezidenčním umělcem festivalu, Alexanderem Lonquichem, či závěr s Krzysztofem Pendereckim, který jako dirigent představil svoji Symfonii č. 7 „Sedm bran jeruzalémských“
  • Z rubriky Mimo lesk festivalu si určitě přečtěte ohlédnutí za posledním vystoupením Jiřího BělohlávkaČeskou filharmonií ve Dvořákově síni
  • V rubrice Horizont tentokrát přinášíme vedle zhodnocení třídenního festivalu filmové hudby, nazvaného Film Music Prague 2017, dojmy z vystoupení původem slovenské jazzové zpěvačky Miriam Bayle, která na scéně Semaforu vzdala hold Elle Fitzgerald, od jejíhož narození uplynulo v dubnu 100 let
  • Z oper, realizovaných na našich scénách, bychom rádi upozornili na květnovou premiéru  Rossiniho Hraběte Oryho v Mahenově divadle v Brně s výbornou Kateřinou Kněžíkovou v roli Adély a Györgym Hanczárem, který obdobně skvěle ztvárnil postavu chlípného hraběte, a červnovou premiéru Cherubiniho Medey, nastudovanou Norbertem Baxou v plzeňském divadle J. K. Tyla a uvedenou v Česku úplně poprvé. Za pozornost určitě stojí i přímý přenos Straussova Růžového kavalíra z newyorské Metropolitní opery v hlavních rolích s Renée Fleming, Elînou Garančou a Güntherem Groissböckem
  • Ze zahraničí jsme z červencového čísla Hudebních rozhledů vybrali zhodnocení Halévyho Židovky, uvedené v nastudování Roberta Jindry, v režii Petera Konwitschného a scénografii a kostýmech Johannesa Leiackera ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a  koncertu legendárního Vídeňského orchestru Johanna Strausse ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu, řízeného Alfredem Eschwém
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:

Pokračování textu Upoutávka na červencové číslo

Ohlédnutí za Pražským jarem

Camerata Salzburg a Alexander Lonquich

Praha, Rudolfinum

Ivan Žáček

 

Když jsem se připravoval na večerní koncert (1. 6., Dvořákova síň), poslechl  jsem si Pulcinellu, Stravinského suitu z neoklasického baletu pro Ďagileva, a sice nejprve s Ernestem Ansermetem (L’Orchestre de la Suisse Romande, 1965), který balet premiéroval v roce 1920, a poté autorizovanou nahrávku Stravinského s taktovkou v ruce u pultu Columbia Symphony Orchestra, rovněž z roku 1965. Obě budí respekt svou nespornou historickou autentičností, jenomže když se v Rudolfinu rozezněly večer první takty, rozezněl se náhle jiný svět – přesvědčivý doklad toho, jak velmi se zlepšila úroveň orchestrální hry za poslední půlstoletí. A to přitom Camerata Salzburg, na niž budu dnes pět chválu, nehraje z principu autentisticky, a tedy ani obě skladby Igora Stravinského (vedle Pulcinelly provedli salcburští pod taktovkou Alexandra Lonquiche, rezidenčního umělce letošního ročníku, ještě Danses concertantes z roku 1942), nezazněly ve smyslu striktní aufführungspraxis, ale v interpretaci, jež je jakousi rozumnou, vyváženou syntézou moderní smyčcové hry a poznatků historické ornamentiky.

Pokračování textu Ohlédnutí za Pražským jarem