Vladimír Frühauf

(*  22.  6. 1937, Lovosice)

Jiří Kolář

Vladimír Frühauf Foto archiv

PhDr. Mgr. Vladimír Frühauf se narodil 22. června 1937 v Lovosicích. Po absolvování základní a střední školy vystudoval nejprve obor chemie – biologie na Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem a pak na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor hudební pedagogika – sólový zpěv a klavír. Svá vysokoškolská studia završil rigorózními zkouškami (hudební estetika – filozofie) a doktorátem na Univerzitě Karlově v Praze.

Pokračování textu Vladimír Frühauf

Říjnová nej propadáků a zážitků dle Heleny Havlíkové

Pro říjnová „nej“ vybírám z dvanácti operních inscenací a dvou vokálních koncertů.

V říjnu kulminoval 13. ročník festivalu hudebního divadla OPERA, přehlídka většiny českých a slovenských operní souborů stálých i alternativních divadel. V chronologickém pořadí: Štátna opera Banská Bystrica pro své pražské vystoupení vybrala Juro Jánošíka Jána Cikkera, plzeňské Divadlo J. K. Tyla Medeu Luigiho Cherubiniho, liberecké Divadlo F. X. Šaldy Massenetovu Thaïs, Jihočeské divadlo České Budějovice Ravelovu operu Dítě a kouzla s předprogramem Kouzla a dítě, Štátne divadlo Košice Händelovou Alcinu, pražské Národní divadlo Martinů Juliettu, Ensemble Damian Semele Johanna Adolpha Hasseho a Opera studio Praha kombinaci Deníku Anny Frankové Grigorije Frida a Kuchyňské revue Bohuslava Martinů pod souhrnným názvem Anne, beze strachu hledět na nebe.

 

A naplno pokračovala i divadelní sezona – v říjnu ve znamení Verdiho. Dvě severomoravská divadla uvedla v premiérách dvě jeho poslední opery podle Shakespearových předloh: Národní divadlo moravskoslezské nastudovalo Otella a Slezské divadlo v Opavě Falstaffa. Pražské Národní divadlo zvolilo Maškarní ples a Jihočeské divadlo Traviatu. Tu však stejně jako původní českou novinku Miroslava Kubičky na motivy ze života Jakuba Jana Ryby v Plzni uvidím až při některé z listopadových repríz a zahrnu je do následujícího měsíce. V Brně pro sezonu limitovanou rekonstrukcí Janáčkova divadla vybrali do Mahenova divadla Donizettiho Nápoj lásky. Vedle českých produkcí jsem také viděla v Sofijské opeře Belliniho Normu.

 

Do soupisu pro „nej“ patří i uvedení Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle pod taktovkou Plácida Dominga.

 

Z plejády říjnových vokálních koncertů jsem stihla pouze Velkou mši Franze von Suppého, kterou do svého cyklu zařadila PKF – Prague Philharmonia, a z nabídky komorní řady FOK vystoupení belgického vokálního uskupení Huelgas Ensemble pod vedením Paula von Nevela.

Pokračování textu Říjnová nej propadáků a zážitků dle Heleny Havlíkové

Zářijová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

V září bylo pro „nej“ opravdu z čeho vybírat, protože sezona 2017/18 operních premiér a vokálních koncertů začala naplno. A konaly se hned čtyři festivaly.

I když se bienále nové a experimentální hudby Ostravské dny střídá s NODO – New Opera Days Ostrava, které se – v sudých letech – na soudobá díla hudebně-dramatického žánru výslovně specializují, i letošní Ostravské dny zařadily do programu operu – po řadě svých světových skladatelských úspěchů se konečně i u nás objevila opera Jiřího Srnky, česká premiéra jeho díla Make No Noise. Na festival také přijel vokální septet Neue Vocalsolisten Stuttgart.

Ústřední programovou linií letošního 10. ročníku Dvořákovy Prahy byla vokální díla se sborem: V rámci řady Collection tak zazněla nejen orchestrální, ale i klavírní verze Stabat Mater, Requiem, Te Deum a hymnus Dědicové Bílé hory a Slavnostní zpěv. Kromě toho kurátor Komorní řady tohoto festivalu Radek Baborák přizval k interpretaci pěti písní Gustava Mahlera z cyklu Chlapcův kouzelný roh v úpravě pro neobvyklé nástrojové složení sopranistku Kateřinu Kněžíkovou. A druhá půle debutového dne Dvořákovy Prahy patřila tenoristovi Petru Nekorancovi, který zvládl i pro jeho obor lyrického koloraturního tenoru nevhodné festivalové zadání varhanního doprovodu.

V Praze také začal 13. ročník festivalu hudebního divadla OPERA, přehlídka většiny českých a slovenských operních souborů stálých i alternativních divadel. V září pro svou pražskou prezentaci Moravské divadlo Olomouc vybralo Řecké pašije Bohuslava Martinů, Národní divadlo pro Státní operu Pucciniho Madame Butterfly, opavské Slezské divadlo přivezlo Verdiho Macbetha, Slovenské národné divadlo Pucciniho Triptych a Národní divadlo Brno  Rossiniho Hraběte Oryho.

Český Krumlov díky svým jedinečným prostorám přitahuje operní produkce – v červnu v zámeckém barokním divadle proběhla Barokní noc, během prázdnin na Otáčivém hledišti provozuje svou letní operní, ale i činoherní a baletní stagionu Jihočeské divadla. Na podzim se zde už desátý rok koná Festival barokních umění, který pořádají Centrum barokní kultury, z.s. a soubor Hof-Musici. Dramaturgickou jedinečnost tohoto festivalu formují novodobé premiéry barokních oper, často s vazbou vzniku nebo provozování na našem území, uváděné navíc v autentickém prostoru krumlovského zámeckého divadla. Letos zde zazněla La Didone Antonia Boroniho.

 

A rozjela se i divadelní a koncertní sezona – hned v září uvedlo svou první premiéru Národní divadlo Brno, které si u Michala Nejtka přímo objednalo novou operu. Pro prostor Reduty tak vznikla Pravidla  slušného chování v moderní společnosti. A liberecké Divadlo F. X. Šaldy zahájilo sezonu zřídka uváděnou Pannou Orleánskou Petra Iljiče Čajkovského.

PKF – Prague Philharmonia zasvětila svou letošní sezonu s mottem „Podmanivě“ lidskému hlasu. A hned při „Pastorálním zahájení“ se v Praze poprvé představil mladý ukrajinský barytonista Andrej Bondarenko, který teprve hledá způsob, jak vyjádřit odstíny Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. A svůj letošní komorní cyklus nazvaný Slovo – Báseň – Píseň uvedla PKF pořadem Usurpator tiranno, ve kterém soubor Musica cum gaudio nápaditě propojil pěvecké a herecké ztvárnění písní raného baroka.

Orchestr Berg zapojil do svého zářijového programu  Soňu Červenou, které Tomáš Reindl ve svém svérázném scénickém melodramu s názvem Joga svěřil roli přísné Guru, která v textech z nejstarších česky psaných publikací o józe  nebo  textech Františka Drtikola za doprovodu orchestru posíleném například o indická tabla, „řídila“ cvičení jogínek.

Dětská opera Praha uctila životní jubileum své zakladatelky a umělecké vedoucí Jiřiny Markové Krystlíkové ve Stavovském divadle Rusalenkou, sympatickou adaptací Dvořákovy opery s mladými adepty pěveckého umění.

Ani se kvůli časovému překrývání nedalo vše stihnout, například koncert k zahájení sezony pražského Národního divadla, na kterém dirigent Petr Kofroň s orchestrem Státní opery uvedl alespoň úryvky z dnes zcela opomíjených oper skladatelů, které byly na repertoáru Nového německého divadla.

Pokračování textu Zářijová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové – zážitek bez propadáku

Protože jsem z „databáze“ pro NEJ vyloučila operní přenosy, které jsou ve srovnání s vjemy přímo v divadle nebo na koncertě zejména po zvukové stránce jinou kategorií, bohatý program Operního léta v Kině 35 Francouzského kulturního institutu s přinejmenším inspiratviními záznamy inscenací z festivalu v Aix-en-Provence zůstává stranou. Po záplavě červencových festivalů s barokními operami tak zůstal srpen výrazně skromnější. Byl ve znamení francouzské barokní opery, když se do druhého prázdninového měsíce přehoupl závěrečný koncert Letních slavností staré hudby Slavnost pro krále Slunce a v nově zrekonstruovaném barokním zámeckém divadle ve Valticích u nás poprvé zazněla Lullyho Armida.  I když mělo provedení Göttingenského barokního orchestru pod taktovkou Antonia Adamského spíše mile sousedskou atmosféru a poskytlo jen základní informativní představu o této Lullyho poslední tragédii lyrique, zařazení mezi propadáky si nezaslouží.  Slavnost pro krále Slunce by ovšem mezi zážitky patřila i v „silnější“ konkurenci, než v té, která se sešla v srpnu.

Pokračování textu Srpnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové – zážitek bez propadáku

Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Po té, kdy Národní divadlo svou momentálně bezprizorní Státní operu odstrčilo s premiérou operety Jacquese Offenbacha Orfeus v podsvětí do Hudebního divadla v Karlíně na závěr sezony o svátku 6. července, stálé operní scény se uzavřely. Prázdninovou operní a vokální nabídku u nás převzaly festivaly. Na letošním 5. ročníku Olomouckých barokních slavností zazněly v atriu Jezuitského konviktu, který nyní funguje jako Umělecké centrum Univerzity Palackého, tři barokní serenaty – La contesa de‘numi Leonarda Vinciho s hádkou bohů, kdo bude vychovávat následníka francouzského trůnu, Il natal di Giove Karla Müllera o mylně pochopeném proroctví a La Senna festeggiante Antonia Vivaldiho o usmíření Benátek a Francie prostřednictvím tří alegorických postav. Hudební festival Znojmo téma svého 13. ročníku – německá hudba pod vlivem reformace  – obohatil v kostele sv. Michala scénickým provedení Příběhu o Kristu s hudbou Heinricha Schütze. A letošní operní novinkou Jihočeského divadla pro tradiční letní stagionu na krumlovském Otáčivém hledišti byl Verdiho Trubadúr. Z vokálních koncertů  Letních slavností staré hudby proběhlo v červenci zahájení s programem nazvaným Král nebes.

Pokračování textu Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

V červnu uzavřelo letošní operní sezonu pražské Národní divadlo Wagnerovým Lohengrinem, ve kterém prach dřevěných mečů naštěstí zvířila hudba, ostravská opera Rossiniho Lazebníkem sevillským!!! v novém českém přebásnění Jaromíra Nohavici se třemi vykřičníky v názvu a s přeformátováním postav režisérem Ondřejem Havelkou a v Plzni u nás český soubor poprvé nastudoval Luigiho Cherubiniho Medeu. Červnový program Pražského jara přinesl koncert Orchestru Berg s novinkou Zbývá jen píseň, ve které se Petr Wajsar s lehce satirickým odstupem vypořádal s festivalovým zadáním brittenovského Průvodce mladého člověka, ovšem nikoli orchestrem, ale hudebními styly 20. století. A začaly festivaly další – v osvěžující tradici vlastní staggiony na zámku Nové Hrady pokračovala Smetanova Litomyšl Händelovou dramatickou kantátou Aci, Galatea e Polifemo, které předcházel sled hudebně-scénických zastavení po zámeckých zahradách s postavami a áriemi z Händelových oper. Festival komorní hudby Český Krumlov vygradoval svou Barokní noc v unikátním zámeckém Barokním divadle novodobou českou premiérou opery Antonína Laubeho Věštba. V rámci svého XI. abonentního cyklu se Ensemble Inégal ve Velkopřevorském paláci rozmarně „plavil“ Člunem z Benátek do Padovy v madrigalové komedii Adriana Banchieriho. Součástí Česko-německého kulturního jara 2017 bylo i společné vystoupení Dětské opery Praha, Dětského sboru Bavorské státní opery a Mládežnického orchestru Bavorského státního orchestru ATTACCA, při kterém ve Stavovském divadle české a německé děti uvedly Brundibára Hanse Krásy. A uskupení Run OpeRun se pokusilo provokovat mozartovskou adaptací Thriller Figarova svatba jako detektivkou s otevřeným koncem, který ale přišel příliš pozdě.

Pokračování textu Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Květnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Květnové nabídce operních inscenací a vokálních koncertů vedle liberecké premiéry Verdiho Rigoletta dominovaly koncerty Pražského jara: specializace na starou hudbu patřila souborům Ensemble Inégal a Forma Antiqva, z mezinárodních pěveckých hvězd se prezentovaly Diana Damrau a Kate Lindsey, zatímco z nejmladší generace sólistů dostal příležitost basbarytonista Boris Prýgl. Z vokální hudby 20. století PJ nabídlo Faustovskou kantátu Alfreda Schnittkeho a na koncertě Orchestru Berg zazněla díla Pierra Jodlowského, Anny Meredithy a Petra Wajsara. I když byla květnová paleta festivalově koncentrovaná, do kategorie zážitku řadím jen jediný koncert, zato mezi propadáky tentokrát uvízly produkce dvě.

Pokračování textu Květnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Dubnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Duben byl ve znamení české opery: dokonce dvakrát měla premiéru Dvořákova Rusalka a nastudování dirigenta Norberta Baxy s režisérem Tomášem Pilařem v Plzni a pojetí dirigenta Marka Šedivého a režiséra Ilji Racka přinesly velmi odlišné přístupy jak hudebně tak ve scénickém pojetí. Ostravská opera pokračuje v kompletování svého smetanovského cyklu Tajemstvím. Pražské Národní divadlo připomnělo Krakatitem sté výročí narození jedné z klíčových osobností české poválečné opery – Václava Kašlíka.

Pokračování textu Dubnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Březnová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

Operní březen přinesl v našich stálých divadlech pouze dvě premiéry. Národní divadlo Brno (v Janáčkově divadle) uvedlo v české premiéře Lásku na dálku finsko-francouzské skladatelsky Kaiji Saariaho a pražské Národní divadlo (na Nové scéně) představilo novinku Jiřího Kadeřábka s názvem Žádný člověk. Do výběru pro březnová „nej“ zařazuji i Vivaldiho Arsildu v hudebním nastudování Collegia 1704 a v režii Davida Radoka, kterou po odmítnutí pražským Národním divadlem uvedlo Slovenské národní divadlo.

Pokračování textu Březnová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

Únorová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

Operní únor byl bohatý nejen na premiéry, ale i na mimořádné hosty, kteří vstoupili do starších inscenací. Opera Národního divadla se bez dostatečného nadhledu pokoušela o humor v Donizettiho Poprasku v opeře, Ponchielliho Giocondu v Brně zachraňovaly alespoň některé sólové výkony a hudební nastudování. Mimopražská divadla ozvláštnila sezonu dramaturgicky zajímavými díly – Orffovu Chytračku (v kombinaci s tanečním ztvárněním Carmina burana) premiérovali v Opavě, v Olomouci uvedli druhou verzi Řeckých pašijí Bohuslava Martinů a ostravský soubor obohatil svoji dlouhodobě koncipovanou linii oper 20. století Zneuctěním Lukrécie Benjamina Brittena. V inscenaci Dvořákovy Rusalky v Národním divadle hostoval jako Princ Piotr Beczała a tenorista Yusif Eyvazov si v naší „zlaté kapličce“ trénoval roli Giordanova Chéniera pro milánskou Scalu, kterou bude po boku své hvězdné manželky Anny Netrebko zahajovat příští sezonu. Do únorové „databáze“ patří i dva koncerty – Královské slavnosti ve Versailles Collegia 1704 Václava Lukse a vystoupení amerického mužského vokálního souboru Chanticleer.

Pokračování textu Únorová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové