Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Zážitky z operních „ne-prázdnin“ bez propadáku

 

V posledních letech u nás s koncem divadelní sezony stálých „kamenných“ divadel operní provoz nekončí. Naopak – součástí letních hudebních festivalů bývají operní inscenace v míře, která v červenci se sedmi produkcemi předstihla i premiérami zahuštěné měsíce uprostřed sezony. Na Smetanově Litomyšli zazněla předpremiéra Smetanovy Libuše v nastudování pražského Národního divadla. Ensemble Damian do programu Olomouckých barokních slavností zařadil čtyři nové letošní produkce – Vivaldiho serenatu La Gloria e Himeneo, volnou rekonstrukci Ariadny Claudia Monteverdiho dokomponovanou Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, z hudebně divadelních produkcí na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. století pastorální operu L’Amor non hà legge Antonia Caldary a inscenaci, která propojila dvě serenaty Františka Antonína Míči Bellezza e Decoro a Nel giorno natalizio s jeho dalšími skladbami. Součástí 6. ročníku byla také obnovená premiéra Mozartovy operní prvotiny Apollo et Hyacinthus. Hudební festival Znojmo své letošní téma Svár duše s tělem postavil na scénickém provedení oratoria Emilia de‘ Cavalieri Rappresenatione di anima et di corpo. Hojnost barokních oper ještě rozšířilo barokní pasticcio Muzio Scevola Filippa Amadeiho, Giovanniho Bononciniho a Georga Friedricha Händela, které v novodobé premiéře Musica Florea představila na Letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Lichtenštejnském paláci. Na úplném konci sezony jsem při reprízách bezprostředně po premiéře „dohonila“ Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

 

V červenci také začaly Letní slavnosti staré hudby. Z vokálních koncertů 19. ročníku tohoto festivalu jsem stihla dva – program s áriemi z barokních oper francouzské provenience se sopranistkou Véronique Gens a souborem Les Ambassadeurs a z italských oper seria v interpretaci Hanny Herfurtner s uskupením lauten compagney BERLIN.

 

Zážitek s Ariadnou

 

Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara, spolutvůrce stylu soudobých oper v repertoáru Ensemblu Damian, tentokrát zlákala Monteverdiho L’Arianna. Dochované Lamento a libreto Ottavia Rinucciniho dotvořili do podoby celovečerní opery na základě dalších dobových pramenů z archivů po celé Evropě. Výsledná kompozice osciluje mezi vážnými milostnými scénami, které zvrtnou ve zradu a smutek, a odlehčeně až bujaře veselými. Má v sobě hudební napětí původní Monteverdiho hudby a z ní odvozené soudobé podoby s aplikací minimalismu a s akcentem na rytmus a střídání metra.

 

S velmi náročnými Zouharovými a Hanzlíkovými party si všichni sólisté poradili skvěle. Představitelka titulní role Kristýna Vylíčilová se musela navíc adaptovat na změny stylů. Zvládla nejen minimalistické sekvence, ale především její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu teorby a violy da gamby skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život.

 

Inscenační složka svým způsobem tentokrát ustoupila do pozadí. Třebaže se během produkce vystřídala na oponě za sólisty projekce stovky antických výtvarných detailů, zatímco k Monteverdiho hudbě v Lamentu se promítaly detaily současného výtvarného umění, sólisté si v barokizujících kostýmech s gesty vycházejícími z barokní konvence vystačili s úzkým proscéniem a prostorem za komorním uskupením s theorbou, varhanním pozitivem a violou da gamba.

 

Vzniklo dílo a inscenace, které překlenuly čtyři staletí vývoje operního žánru a propojily nad antickým mýtem jeho počátky a současný přístup do stmeleného celku, který zajímavě osciluje mezi tragickým a komickým.

Červnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Základ pro červnová „nej“ zážitků a propadáků je za celou dobu trvání této rubriky od ledna 2016 rekordní. Především zásluhou festivalů.

 

Dvěma vokálními koncerty s Modrovousem Bély Bartóka a kantátou Eugena Suchoně Žalm zeme podkarpatskej v červnu končilo Pražské jaro. Součástí mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj byla Showcase, na které se mezi mladými českými umělci prezentovaly i pěvecké naděje.

S novou přehlídkou soudobého hudebního divadla Opera Nova přišlo pražské Národní divadlo. Inscenace ze současného repertoáru opery Národního divadla obohatila hostování: slovenský soubor Cluster Ensemble Bratislava přijel s Changing Parts Philipa Glasse, Slovenský filharmonický sbor prezentoval Apollooperu Marka Piačeka, Miroslav Tóth se představil se svým souborem Musica falsa et fica operou Záhada tyče, Brno Contemporary Orchestra připomněla opery Josefa Berga Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust a brněnské Národní divadlo přivezlo svou letošní premiéru Pravidel slušného v moderní společnosti Michala Nejtka. Hostitel, pražské Národní divadlo, na přehlídce derniérovalo Šostakovičova Oranga a Antiformalistický jarmark a zařadilo obě dvě soudobé opery, které má ještě na repertoáru – Dona Hrabala Miloše O. Štědroně a Sternenhocha Ivana Achera. Ve formě filmového záznamu bylo možné shlédnout ještě Žádného člověka Jiřího Kadeřábka.

Závěr června patřil už počtvrté Novým operním dnům Ostrava NODO, letos s šesti produkcemi – ve světových premiérách byly uvedeny tři opery: Přijď království Tvé Aloise Háby, A Woman Such as Myself / Žena jako já Daniela Lo a The Mute Canary /Němý kanár Rudolfa Komorouse. České premiéry zde měly Sciarrinovi Luci mie tradici / Oči mé zrádné, Macle Julia Eastmana a Song Books / Zpěvníky Johna Cage.

Do toho probíhala Smetanova Litomyšl, výroční 60., která kromě inscenací převzatých z divadel a několika vokálních koncertů si pro svoji barokní linii na zámku v Nových Hradech tentokrát zvolila operu Antonia Caldary L’Amor non hà legge / Láska nezná hranic v nastudování olomouckého souboru Ensemble Damian. Začal také Festival komorní hudby Český Krumlov se svou pověstnou barokní nocí, jejíž součástí je i operní představení v zámeckém barokním divadle, tentokrát Das Neusonntagskind / Nové nedělňátko Wenzela Müllera v provedení souboru Capella Regia.

Na červen si také naše stálá divadla naplánovala závěrečné premiéry letošní sezony. V Plzni sáhli uvedením Monteverdiho Orfea do počátků historie opery, pražské Národní divadlo nastudovalo Massenetova Werthera. Z dalších premiér jsem zatím v červnu neviděla olomouckou inscenaci Donizettiho Dona Pasquala a novou produkci Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

A k tomu všemu se konaly dva pěvecké recitály – samostatný velký koncert v Rudolfinu, byť pouze s klavírem, měl náš tenorový talent Petr Nekoranec a Rolando Villazón, tentokrát alias Dr. Rollo coby vyslanec neziskové organizace s mezinárodní působností RED NOSES Clowndoctors International, jejíž součástí je i Zdravotní klaun v ČR, vystoupil ve Španělském sálu na benefičním galakoncertě pro tuto organizaci.

 

Zážitek s šestinotóny

Konkurence na NEJ zážitek byla tentokrát velká i vzhledem k obtížné souměřitelnosti tak odlišných produkcí, u kterých hrálo roli i místo uvedení (krumlovské barokní divadlo, přírodní amfiteátr na zámku v Nových Hradech, Staré koupelny Dolu Hlubina, piazetta pražského Národního divadla). Z užšího výběru s Modrovousovým hradem a Záhadou tyče pro měl bylo tím top zážitkem Přijď království Tvé Aloise Háby na New Opera Days Ostrava. Jsem si vědoma, že interpretace i poslech šestinotónů vyžadují dlouhodobější trénink. Přes „domácí“ přípravu umělců, jakkoli uvyklých na nejrůznější notové zápisy a styly, pouhých pět zkoušek, třebas intenzivních, ke zcela perfektnímu provedení vést  nemohlo. Je ovšem otázka, zda je vůbec v lidských silách tuto partituru zcela dokonale provést a kolik diváků / posluchačů to dokáže poznat. V tomto případě mnohem podstatnější než lpění na detailech bylo, že inscenace umožnila dílo poznat jinak než z partitury, kterou Národní divadlo moravskoslezské muselo pro provedení zpracovat (a potřebovalo i pomoc IT techniků pro úpravu softwaru na zápis not), že se podařilo z Českého muzea hudby zapůjčit autentické Hábovo šestinotónové harmonium a že díky Českému rozhlasu vznikne nahrávka.

Oceňuji kuráž, se kterou se festival do prvního provedení této Hábovy opery 76 let po jejím dokončení pustil. Obdivuji dirigenta Bruna Ferrandise, s jakým přehledem dílo, obtížné i svým atematickým kompozičním stylem, řídil ve zvládnuté celkové struktuře, výrazových kontrastech i vyváženosti početně obsazeného orchestru vůči sboru i sólistům, kteří zpívali v nejrůznějších výškách jeviště v akusticky ne zcela příhodném prostoru Divadla Jiřího Myrona. S uznáním hodnotím výkon Miroslava Beinhauera na šestinotónové harmonium, chválím výkony sboru Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka i sedmnácti sólistů, ze kterých zde alespoň uvedu Vojtěcha Šamberu, Michaelu Šrůmovou, Kamilu Mazalovou, Marka Olbrzymka nebo Josefa Škarku.

Hábova opera Přijď království Tvé je ovšem neobvyklá i svým námětem, jak napovídá rovněž podtitul Nezaměstnaní. Hába v ní, veden vlastním hluboce zakořeněným světonázorem, zkombinoval kritiku sociální nespravedlnosti v kapitalismu vykořisťovaných dělníků, kterým stroje berou práci, s antroposofickou vizí osvobozeného člověka a uspořádání lidské společnosti. Zatímco ve své předchozí opeře Nová země tento ideál Hába přes všechny kontroverze spatřoval ve vládě sovětů, zde až překvapivě použil v závěru zcizovací princip. Po obrazech dělnických bouří, hledání společných východisek dělníků s intelektuály, ziskuchtivého ředitele továrny a alegorického rozhovoru Krista s Luciferem a Arimanem jako symboly zla v křesťanském a perském náboženství, se na scéně objeví Autor. Neví si rady se zakončením díla. Když všichni postupně odmítnou smrt hlady, kolektivní sebevraždu, vyrabování obchodů, výhru v loterii nebo vyslání do země Sovětů, vystoupí Písmák s vizí Krista v člověku a jeho Království na zemi. Sbor dělníků ji nadšeně přijme.

Třebaže této opeře bývá jaksi a priori vyčítána nedramatičnost a utopický naivismus, režisér Jiří Nekvasil s výtvarníkem Davidem Bazikou zprostředkovali Hábův apel po spravedlivějším světě s výstižnou symbolikou třístupňové pyramidy: rudá základna je určena pro dělníky, stříbrné patro pro „kapitalismus“, ještě vyšší žluté pro trojici náboženských postav a pyramidu na špici završuje kříž. A také s pomocí kostýmů Marty Roszkopfové a střídmých, nicméně přesných hereckých charakteristik se podařilo vystihnout udřené dělníky odhodlané ke vzpouře, egoistického ředitele až po písmáckého věrozvěsta.

Výsledný dojem byl velmi intenzivní. Hudba nezněla „falešně“, jakoby si hráči nedokázali správně naladit. Po chvíli, když si posluchač na rozšířený zvukový „svět“ zvykl, zněl se zvláštní dráždivostí dobrodružného poznávání neznámých hudebních souzvuků a barev, umocněný i proudem „osvobozené“ hudby a inscenačním vyjádřením obsahu opery, která rozhodně není tak utopicky naivní, jak bývala bez znalosti skutečného znění nálepkována.

 

Propadák s Josefem Bergem

Význam vkladu interpretů na vyznění současné opery se ukázala na přehlídce Opera Nova v produkci Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra uvedla na piazettě před Novou scénou a v jejím foyeru dvě dadaistické hříčky dnes už klasika české avantgardní hudby Josefa Berga – demystifikaci hrdinské opery Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust. Málo vynalézavá režie a především chatrnost nastudování dokázala „pohřbít“ i tak okouzlující provokativní hravost a ironickou svéráznost těchto Bergových oper.

Květnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Květnová „nej“ jsou ve znamení plejády koncertů Pražského jara, na kterých zazněla vokální díla od koncertního provedení opery přes symfonie nebo kantáty s orchestrem a sborem po písňové večery. Z koncertů s květnovým datem jsem zvládla ten k výročí založení státu Izrael se Symfonii č. 3 Kadiš Leonarda Bernsteina, nakonec pod taktovkou Tomáše Braunera se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Pražským filharmonickým sborem, sopranistkou Pavlou Vykopalovou a recitátorem Vladimírem Polívkou (14. května). Do programu PJ byly zařazeny také Dvořákovy Svatební košile s dirigentem Christianem Armingem, SOČR, Pražským filharmonickým sborem a sólisty Evou Hornyákovou, Richardem Samkem a Adamem Plachetkou (27. května). Přijely tři renomované vokální soubory – svůj výklad historicky poučené interpretace staré hudby Bachových kantát prezentoval Sir John Eliot Gardiner se svými vyhlášenými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists (17. května), soudobá hudba je doménou komorního uskupení Neue Vocalsolisten Stuttgart (16. května) a hudební podoby Jeruzaléma napříč staletími a náboženstvími představil ve svém projektu Jeruzalém Jordi Savall. Zahraniční vokální soubory rozšířilo vystoupení Martinů Voices pod vedením Lukáše Vasilka ve Španělské synagoze se soudobými kompozicemi inspirovanými židovskou kulturou a sborovými úpravami Mahlerových písní (20. května). Tvorba židovských skladatelů, do jejichž osudů zasáhla druhá světová válka, tvořila dramaturgickou linii písňového večera sopranistky Ireny Troupové a klavíristy Jana Duška (15. května) s názvem Těžké je opustit krásu. Z vokální tvorby Leoše Janáčka vybrali tenorista Jaroslav Březina, mezzosopranistka Eva Garajová a klavírista Marián Lapšanský Zápisník zmizelého a několik jeho úprav ze sbírky Moravské lidové poezie v písních (19. května). Další vokální koncerty Pražského jara budou spadat do červnových „nej“.

Kromě koncertů Pražského jara měl na Novoměstské radnici za klavírního doprovodu belcantový recitál barytonista Lukáš Bařák se svými talentovanými vrstevníky – tenoristou Petrem Nekorancem a sopranistkou Kristýnou Kůstkovou.

Samozřejmě se nezastavil ani operní provoz. Hned ve dvou interpretacích mladých českých režisérek jsme mohli vidět Mozartovu operu Così fan tutte, jak ji nastudovali studenti pražské AMU a brněnská Janáčkova opera. A pražské Národní divadlo přizvalo k poloscénickému provedení Mozartova Tita takovou osobnost, jakou je Marc Minkowski. V Ostravě doplnili dramaturgii Verdiho Traviatou.

Do „databáze“ pro květnová „nej“ zařazuji i starší operní inscenace, kterým ale dodalo nový rozměr květnové představení. To je případ Belliniho Normy v Národním divadle, kdy v titulní roli vystoupila Edita Gruberová, a také hostování ostravské opery s Brittenovým Zneuctěním Lukrécie ve Stavovském divadle v Praze.

V květnu jsem také viděla reprízu dubnové premiéry Janáčkových Příhod Lišky Bystroušky v opavském Slezském divadle.

Pokračování textu Květnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Dubnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové – tentokrát bez propadáku se zážitkem souznění sopránu a cinku

Pro dubnová „nej“ vybírám ze dvou operních premiér (opavskou premiéru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky uvidím až v květnu) a čtyř koncertů.

Pražské Národní divadlo debutem Ivana Achera Sternenhoch představilo další z objednaných operních novinek a plzeňské Divadlo J. K. Tyla z operního odkazu Zdeňka Fibicha připomnělo Nevěstu messinskou.

Vokálním koncertům v dubnu dominovala stará hudba v programech souborů Collegium 1704 (Pane, slyš mé prosby), Cappella Mariana (Quintaessentia) a ve vystoupení Hany Blažíkové s cinkistou Brucem Dickeym (Breathtaking). S operními áriemi v Praze vystoupil Erwin Schrott.

 

Zážitek ze souznění sopránu a cinku

Koncert sopranistky Hany Blažíkové a hráče na cink Bruce Dickeyho v kostele sv. Šimona a Judy v rámci komorního cyklu FOK byl zážitkem z celé řady důvodů. Nejen díky této nádherné zvukové kombinaci za citlivého doprovodu komorního orchestru dvou houslí, teorby, violy da gamba a cembala nebo varhan. Pohladil po duši i díky interpretačnímu mistrovství a souznění obou protagonistů. A nabídl neotřelou dramaturgii. Blažíková a Dickey na něm představili program ze své loňské, vysoce hodnocené nové nahrávky nazvané Breathtaking  / Dech beroucí. Zazněly na něm skladby z doby, kdy se cink plně uplatňoval v nejrůznějších hudebních žánrech – v první části koncertu sakrální hudba italských skladatelů pozdní renesance a raného baroka, v druhé části hudba oratorní a operní konce 17. století. Z této dramaturgie se dobou vzniku vymykalo, ale svým charakterem do ní zapadalo moteto soudobé řecké skladatelky Calliope Tsoupaki s posmutnělou meditací sopránu, cinku a violy da gamba, jejichž melodické linie se proplétaly nad částí starozákonní Písně písní Nigra sum.

Březnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

 

Pro březnová „nej“ vybírám ze čtyř operních premiér a tří koncertů. Ostravská opera rozšířila svoji sérii významných oper 20. století o Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče, liberecká opera nastudovala Pucciniho Bohému, pražské Národní divadlo uvedlo v historické budově nové nastudování Výletů páně Broučkových Leoše Janáčka a brněnská opera se snaží nalákat dětské publikum na Kocoura v botách Jiřího Temla. Státní opera koncertně připomněla operu Emila Nikolause von Rezniceka Donna Diana.

Na vokálních koncertech se v březnu představila ve Smetanově síni Gabriela Beňačková se svými dvěma hosty a v Národním divadle se uskutečnilo Matiné k 194. výročí Bedřicha Smetany.

Pokračování textu Březnová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Únorová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro únorová „nej“ vybírám ze tří operních premiér a jednoho koncertu. Pražské Národní divadlo uvedlo ve Stavovském divadle nové nastudování Mozartovy Figarovy svatby, brněnská opera připravila Čajkovského Pikovou dámu a v Opavě rozšířili repertoár Gluckovou Ifigenií na Tauridě (ústeckou únorovou premiéru Mozartovy Kouzelné flétny uvidím později). Z vokálních koncertů jsem byla na Collegiu 1704 s oratoriem Antonia Caldary Maddalena ai piedi di Cristo.

  Pokračování textu Únorová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Lednová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Zážitek s výhradou režie a smutný janáčkovský propadák

 

Pražské Národní divadlo uvedlo v české premiéře operu Benjamina Brittena Billy Budd, v plzeňském Divadle J. K. Tyla uvedli Hamleta Ambroise Thomase a budějovická Jihočeská opera nastudovala Janáčkovu Její pastorkyni.

 

Z vokálních koncertů jsem se v týdnu 262. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta zaměřila na tři koncerty s díly tohoto skladatele – program nazvaný Molieri, ve kterém Adama Plachetka a Czech Ensemble Baroque na svém turné po českých a moravských městech zkombinovali árie nebo předehry Mozarta a Antonia Salieriho. Pro další pokračování už desetiletého cyklu České filharmonie Čtyři kroky do nového světa vybrali jeho realizátoři Mozartovo Requiem. Přímo datum Mozartových narozenin, 27. leden 1756 ve Stavovském divadle, jediném dochovaném divadle kde Mozart dirigoval, Národní divadlo tradičně připomíná koncertem s názvem Mozartovy narozeniny. Nápad představit při této příležitosti laureáty posledních tří ročníků Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, které dodal takovou prestiž její zakladatel a ředitel Alois Ježek, se ukázal jako výborná myšlenka.
Pokračování textu Lednová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Prosincová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Prosincová „nej“ vybírám ze čtyř operních inscenací a dvou vokálních koncertů.

Pražské Národní divadlo premiérovalo na Nové scéně novinku Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal. Janáčkova opera si v době rekonstrukce svého domovského divadla poprvé s Gounodovým Faustem vyzkoušela prostor Pavilonu P Výstaviště Brno. V Liberci uvedli Dvě vdovy, jediné nové nastudování opery Bedřicha Smetany v našich divadlech v této sezoně. A Národní divadlo moravskoslezské představilo v české premiéře Wagnerovu verzi Gluckovy Ifigenie v Aulidě.

Z vokálních koncertů jsem zvládla předvánoční vystoupení Collegia 1704 s monteverdiovským programem opřeným o jeho sbírku Selva morale e spirituale a mimořádný koncert PKF korejské koloraturní sopranistky Sumi Jo.

Pokračování textu Prosincová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Listopadová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro listopadová „nej“ vybírám z jedenácti operních inscenací a dvou vokálních koncertů.

 

V listopadu se uzavíral 13. ročník festivalu hudebního divadla OPERA s inscenacemi většiny českých a slovenských operních souborů stálých i alternativních divadel. Vedle Thomasova Hamleta v nastudování Národního divadla moravskoslezského právě alternativní uskupení v závěru přehlídky dominovala: Ensemble Opera Diversa se v Praze prezentoval svou nejnovější premiérou Čaroděj a jeho sluha z dílny Ondřeje Kyase a Pavla Drábka,  autorů, kteří formují poetiku tohoto „diverzního“ brněnského souboru. Opera Povera přivezla do Českého muzea hudby experiment Víta Zouhara a Rocca s názvem Echo – Metamorphoses II. Dětské operní studio ostravského divadla uvedlo operku Edvarda Schiffauera Vrať nám, ptáku, hastrmana s novým názvem Zob, Zob Zoban.

Pokračování textu Listopadová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Říjnová nej propadáků a zážitků dle Heleny Havlíkové

Pro říjnová „nej“ vybírám z dvanácti operních inscenací a dvou vokálních koncertů.

V říjnu kulminoval 13. ročník festivalu hudebního divadla OPERA, přehlídka většiny českých a slovenských operní souborů stálých i alternativních divadel. V chronologickém pořadí: Štátna opera Banská Bystrica pro své pražské vystoupení vybrala Juro Jánošíka Jána Cikkera, plzeňské Divadlo J. K. Tyla Medeu Luigiho Cherubiniho, liberecké Divadlo F. X. Šaldy Massenetovu Thaïs, Jihočeské divadlo České Budějovice Ravelovu operu Dítě a kouzla s předprogramem Kouzla a dítě, Štátne divadlo Košice Händelovou Alcinu, pražské Národní divadlo Martinů Juliettu, Ensemble Damian Semele Johanna Adolpha Hasseho a Opera studio Praha kombinaci Deníku Anny Frankové Grigorije Frida a Kuchyňské revue Bohuslava Martinů pod souhrnným názvem Anne, beze strachu hledět na nebe.

 

A naplno pokračovala i divadelní sezona – v říjnu ve znamení Verdiho. Dvě severomoravská divadla uvedla v premiérách dvě jeho poslední opery podle Shakespearových předloh: Národní divadlo moravskoslezské nastudovalo Otella a Slezské divadlo v Opavě Falstaffa. Pražské Národní divadlo zvolilo Maškarní ples a Jihočeské divadlo Traviatu. Tu však stejně jako původní českou novinku Miroslava Kubičky na motivy ze života Jakuba Jana Ryby v Plzni uvidím až při některé z listopadových repríz a zahrnu je do následujícího měsíce. V Brně pro sezonu limitovanou rekonstrukcí Janáčkova divadla vybrali do Mahenova divadla Donizettiho Nápoj lásky. Vedle českých produkcí jsem také viděla v Sofijské opeře Belliniho Normu.

 

Do soupisu pro „nej“ patří i uvedení Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle pod taktovkou Plácida Dominga.

 

Z plejády říjnových vokálních koncertů jsem stihla pouze Velkou mši Franze von Suppého, kterou do svého cyklu zařadila PKF – Prague Philharmonia, a z nabídky komorní řady FOK vystoupení belgického vokálního uskupení Huelgas Ensemble pod vedením Paula von Nevela.

Pokračování textu Říjnová nej propadáků a zážitků dle Heleny Havlíkové