S čistým štítem a s prastarým erbem

Pozoruhodné osudy příslušníků šlechtického rodu Haužviců z Biskupic, kteří jako vlastenci neohnuli páteř a nesklopili hlavu ani v nejtěžších chvílích

Šlechtic František Xaver Haužvic – muž obletovaný múzami, významný kapelník, dirigent, skladatel, sbormistr a pozounista

Vladimír Šavrda

 

Múzy ho milovaly a on byl po celý svůj bohatý život jejich věrným služebníkem. Řeč je o šlechtici Františkovi Xaveru Haužvicovi, který vstoupil do hudebních dějin jako vynikající kapelník, dirigent, skladatel, sbormistr, pozounista voják i diplomat.

Repro archiv

Jako všichni ostatní z jeho rodu navíc proslul vřelou láskou k rodné vlasti. „Miluj zem svou jako vlastní matku,“ tak by se nechala vyložit jedna z životních zásad moravské linie šlechtického rodu Haužviců z Biskupicz, jenž od poloviny 17. století přesídlila ze zámku Linhartovy ve Slezsku na panství Brandýském nedaleko Prahy. Byl příslušníkem rodu prastarého, vznešeného a veskrze čestného, mezi jehož rodová mota historicky patří „Morálka a Právo“ a „Život zasvětit pravdě“.

Malému Františkovi předurčily úžasnou muzikantskou kariéru sudičky, které položily do vyřezávané kolébky 19. listopadu 1841 v Brandýse nad Labem zlatý houslový klíč. Tehdy vstříc hluboké noci zazněl dětský pláč, oznamující, že na svět přišla další velká osobnost své doby, s modrou krví v žilách. Roztomilý drobeček také ihned okusil hřejivé objetí a polibky šťastných rodičů – chudého šlechtice, avšak významného měšťana Brandýského, jenž ovládal v kraji trh s rybí komoditou, zároveň však také významně hudebně nadaného kapelníka Františka a jeho manželky Alžběty.

Malý František byl předurčen k mimořádným činům. Želbohu většina jeho sourozenců zemřela ještě v útlém věku. Vedle pěti dětských úmrtí uprostřed rodiny dosáhly dospělosti jen sestry Barbora a Rosálie, které byly provdány do vážených a vlivných rodin.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, jak říká staré přísloví. A tak rodinu váženého měšťana Františka Haužvice překvapila v březnu 1845 a v lednu 1846 „stoletá voda“, která zasáhla objekty statné a nákladné rybárny. Voda vyplenila nejen jejich sádky s rybami, což znamenalo citelnou ekonomickou ztrátu pro ty, kdo se touto komoditou živili, ale zničila i řadu historických dokumentů, které rodina vlastnila po staletí. Problematice rybářství se Haugwitzové z Biskupic po vzoru svého rodového patrona svatého Jakuba Staršího (rybář) věnovali částečně již v minulosti, k významnějšímu rozvoji v tomto směru došlo však až v letech následujících po finančním úpadku rodiny roku 1665.  Naštěstí vedle hořkých období existovala také řada šťastných událostí. Mezi ně patřily i okázalé slavnosti ostrostřelců na Svatojánském ostrůvku nedaleko Brandýsa, kde se každoročně konaly soutěže o ceny za přítomnosti kapely. A možná právě její repertoár zažehl v malém Františkovi jiskřičku, která později přeskočila v ohromný vlastenecko-umělecký plamen.

Pokračování textu S čistým štítem a s prastarým erbem

Jiří Skopal

(* 15. 8. 1947, Velké Losiny)

 

„Mám ty děti opravdu rád a obdivuji je.“ (J. Skopal, 1979)

Stanislav Bohadlo

 

Sbormistr, hudební pedagog a organizátor dětského sborového zpívání prof. PhDr. Jiří Skopal, CSc. získal vztah k hudbě a první hudební vzdělání od svého otce Jana Skopala z Lukavice na Moravě, sbormistra Pěveckého sdružení severomoravských učitelů.  Na pedagogické fakultě olomoucké univerzity vystudoval obor Hudební výchova (L. Daniel) – matematika (1969). Již se svým prvním sborem, který založil na Základní škole v Postřelmově, zvítězil v regionální pěvecké soutěži (1972). V letech 1968–82 působil jako hlasový

Jiří Skopal Foto archiv

poradce v Pěveckém sdružení severomoravských učitelů a v roce 1971 založil pěvecký sbor v Mohelnici. Jako učitel hudební výchovy na základní škole, později asistent a odborný asistent katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty v Hradci Králové (1974), PhDr. (1973, UK), docent (1982, UK) a vedoucí této katedry (1986–1990) publikoval studie a knihy o hudební psychologii, dějinách chlapeckého zpěvu, o vedení sboru[1] a zavedl na fakultě studium předmětu Řízení sboru. V roce 1993 byl jmenován profesorem.

Pokračování textu Jiří Skopal

Jaroslav Haman

(* 24. 9. 1942, Letohrad – Červená)

Ivana Štíbrová

 

Jaroslav Haman Foto archiv

K významným sbormistrovským jubilantům roku 2017, a to nejen v rámci východočeského regionu, patří letohradský rodák, hudební pedagog a sbormistr Jaroslav Haman, který 24. září loňského roku oslavil své 75. narozeniny. Jeho rodiče celý život pracovali v dělnických profesích, ale podporovali syna v učení hry na hudební nástroje (housle, akordeon, kytaru a později klavír). To vše se mu hodilo při studiu na Pedagogické škole a později na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v r. 1968. První svůj sbor vedl a řídil v době vojenské služby v Pardubicích. Učitelská umístěnka ho pak zavedla do Jablonného nad Orlicí, kde se ihned ujal spolupráce s tehdy již známým a úspěšným Podorlickým dětským pěveckým sborem.

Pokračování textu Jaroslav Haman

Vladimír Frühauf

(*  22.  6. 1937, Lovosice)

Jiří Kolář

Vladimír Frühauf Foto archiv

PhDr. Mgr. Vladimír Frühauf se narodil 22. června 1937 v Lovosicích. Po absolvování základní a střední školy vystudoval nejprve obor chemie – biologie na Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem a pak na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor hudební pedagogika – sólový zpěv a klavír. Svá vysokoškolská studia završil rigorózními zkouškami (hudební estetika – filozofie) a doktorátem na Univerzitě Karlově v Praze.

Pokračování textu Vladimír Frühauf

Alena Kostková

(* 31. 3. 1957,  Český Těšín)

Jiří Pospíšil

 

Pokud bychom chtěli osobnost Aleny Kostkové charakterizovat z hlediska hudebního, nejvýstižnějšími výrazy by nejspíše byly – všestrannost a komplexnost. Spolehlivě se pohybuje jak v oblasti hudby vokální, tak i instrumentální, výborně rozumí dětem, ale umí pracovat i s dospělými. I když její doménou je hudba artificiální, bez problémů se orientuje i v nonartificiálních žánrech. Své hudební aktivity nevnímá jen jako realizaci uspokojení svého zájmu, ale i jako nezbytnou práci pro společnost, ve které žije.

Pokračování textu Alena Kostková

Petr Daněk

10. května 1957 v Praze

Jiří Kolář

Petr Daněk Foto archiv

Květnový jubilant doc. PhDr. Petr Daněk, PhD. není sbormistrem v pravém slova smyslu. K práci se sbory a s vokální hudbou se dostal v souvislosti se svou hlavní profesí, kterou je historická muzikologie. Již od dob svého studia tohoto oboru na katedře hudební vědy FF UK v Praze zaměřil svůj zájem na hudební kulturu raného novověku. Zvláště ho zaujalo téma české předbělohorské kultury. Ve své další odborné práci se stal průkopníkem výzkumu rudolfínské hudby, která se v poslední době těší zájmu řady dalších specialistů z celého světa, kteří na výsledky Daňkova výzkumu navazují. Jubilant integroval jejich zájem a inicioval vznik specializovaného výzkumného centra Musica Rudolphina, které pracuje již od roku 2012  (http://www.bibemus.org/musicarudolphina/index.html). Výsledky své muzikologické práce začal Petr Daněk ověřovat i v praxi ještě za svých studií, a to v práci specializovaných souborů jako byl komorní sbor Duodena cantitans (1985–2003), instrumentální seskupení Capella Rudolphina či dodnes fungující profesionální osmičlenný sbor Octopus pragensis.

Pokračování textu Petr Daněk

Ludmila Štěpánová

 (* 21. 4. 1937, Stolany)

Marek Výborný

Ludmila Štěpánová Foto archiv

Paní Ludmila Štěpánová je z veřejného působení dobře známá jako dlouholetá umělecká vedoucí a sbormistryně heřmanoměsteckého smíšeného Pěveckého sboru Vlastislav a dětských pěveckých sborů „Písnička“ a „Leknínek“, působících při Základní škole v Heřmanově Městci. Je také regenschori v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci a jako varhanice působí v širokém regionu Chrudimska.

Pokračování textu Ludmila Štěpánová

Vladislav Souček

(*17. 4. 1937,  Praha)

Jan Pirner

Vladislav Souček Foto archiv

Letošní jubilant, elektrotechnik a sbormistr Vladislav Souček, zasvětil velkou část života dětskému sborovému zpěvu. Ovlivnil řadu dětí a mladých lidí v jejich profesním i osobním životě; společně se svou manželkou Zdeňkou a klavíristkou Jitkou Nešverovou zanechali významnou stopu v českém hudebním životě.

Pokračování textu Vladislav Souček

Zdeněk Vimr

(*17. 1. 1952, Plzeň)

V letech 1971–1975 vystudoval Zdeněk Vimr učitelství (obor český jazyk – hudební výchova) na Pedagogické fakultě v Plzni. Již během studia založil se svými spolužáky komorní smíšený sbor (s názvem „Sboreček“), se kterým připravil několik veřejných koncertů. Velkým sbormistrovským vzorem mu byl nejen erudovaný pedagog a sbormistr PhDr. Jaromír Klobouk, ale především skladatel a sbormistr Zdeněk Lukáš, který ho na sklonku roku 1971 přijal do vyhlášeného sboru Česká píseň. Tam se Vimr velmi důvěrně seznámil s Lukášovým způsobem práce a v roce 1972 absolvoval koncertní zájezd do španělské Barcelony. Po tomto zájezdu však byl Zdeněk Lukáš z politických důvodů od svého sboru „odstaven“ a řada členů zažila výslechy na STB. Česká píseň se stala na několik let sborem bez stálého sbormistra, přerušila pravidelnou činnost a plnila pouze jakousi funkci externího studiového sboru Českého rozhlasu v Plzni.

Pokračování textu Zdeněk Vimr

Josef Baierl

Josef Baierl Foto archiv

(* 19. 2. 1942 Ondřejovice)

První seznámení s hudbou získal Josef Baierl ve studentském sboru a orchestru prof. J. Dolanského na JSŠ v Klatovech. V letech 1959–63 vystudoval učitelství (obor Čj-D-Hv) na Pedagogickém institutu v Plzni. Nejvíce jej ovlivnili PhDr. Jaromír Klobouk, doc. Bořivoj Mikoda a PhDr. Vlasta Bokůvková. Jako člen Orchestrálního sdružení západočeských učitelů se seznámil i s profesionálním uměleckým přístupem dirigenta Bohumíra Lišky.

Pokračování textu Josef Baierl