DOKTORSKÉ STUDIUM V PLZNI

Národní akreditační úřad udělil dne 20. června 2019 akreditaci doktorskému studijnímu programu Hudební teorie a pedagogika na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity Plzni.

Čtyřleté studium v prezenční i kombinované formě bude otevřeno již v akademickém roce 2019/2020. Garantem studia je prof. PhDr. MgA. Jan Vičar, CSc.

Předběžné termíny: Termín podávání přihlášek: do 26. 8. 2019. Termín pro zaslání disertačního projektu a dalších materiálů: do 28. 8. 2019. Termín konání přijímací zkoušky: 30. září 2019 od 9 hod. Informace budou upřesněny kolem 15. července 2019 na https://fpe.zcu.cz/khk/.

PRAGUE PROMS 2019

ATRAKTIVNÍ KONCERTY KLASIKY I JAZZU

Markéta Jůzová

Mezinárodní festival Prague Proms nabízí posluchačům každoročně atraktivní programy skvělých českých a zahraničních interpretů ze světa klasiky i jazzu. Letošní jubilejní patnáctý ročník otevřel Thomas Gansch Big Band se svým leaderem v La Fabrice. Po jeho úspěšném květnovém vystoupení, které termínově i s ohledem na menší hudební formaci bylo vůči hlavní programové nabídce multižánrové přehlídky vnímáno spíše symbolicky za festivalový prolog, se uskutečnilo  velkolepé zahájení Prague Proms 2019 ve Smetanově síni Obecního domu 21. 6. Koncert s názvem „Gospel!“ hostil americký sbor The Jeremy Winston Chorale, jeden z nejlepších gospelových sborů na světě.

 Český národní symfonický orchestr, jenž je dlouholetým pořadatelem mezinárodního festivalu Prague Proms, zařadil do své programové nabídky po třech letech opět společný koncert se sborem   The Jeremy Winston Chorale, který ve své relativně krátké existenci od roku 2012 přijal brzy  pozvání od tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy a první dámy Michelle Obamové k vystoupení v Bílém domě. Tentokrát se sbor vrátil do české metropole ve větší sestavě se čtyřiceti členy a se sólisty v čele s Merkellem Williamsem a dirigentem Jeremy Winstonem.

Dirigent sboru The Jeremy Winston Chorale, který festival Prague Proms zahajoval, Jeremy Winston. Foto ©archiv Prague Proms

Americké duchovní písně z tvorby Richarda Smallwooda, Kirka Franklina, Donalda Lawrence a Raymonda Wise jsou velmi rytmické, melodické a emocionálně poutavé. Posluchače na Prague Proms si ovšem získávaly postupně. Gospely mají v sobě půvab vyjadřování pocitů společným zpěvem a sboristé jim dodali podle očekávání spontaneitu projevu i výraznou rytmickou akcentaci.   Pod taktovkou Jeremyho Winstona hrál orchestr s radostí. V plné síle nejen ve forte, ale i v interpretaci širší dynamické škály, která se stírala, nesla se plošně, bez větších odstínů barev i artikulace frázování. Orchestr občas překrýval sboristy. Temperamentní provedení s gesty a tleskáním vokalistů postupně ovšem chytlo posluchače za srdce a strhlo je k rytmickému potlesku během skladeb.

První ovace ve stoje si hosté získali právem brzy po přestávce. Především gospely Celebrate the King Rickyho Dillarda, Even Me Dorise Jonese Wilsona či Michaela Reida a tradicionál Amazing Grace Johna Newtona zněly dynamicky plastičtěji, barvitěji a zvukově vrstevnatěji. Ze sólistů, zpívajících na mikrofon, se střídali v sólech či duetech Candace Potts, Merkel Williams, Darius Coleman, William Ramsey a LaVonte Heard. Také v orchestru hráli američtí instrumentální sólisté. Během půlhodiny přídavků lidé v sále bouřlivě a nadšeně ve stoje aplaudovali.

Při vší úctě k ČNSO by jistě  mnozí zájemci uvítali koncert pouze v podání The  Jeremy Winston Chorale.

Koncert z turné  The  Jeremy Winston Chorale.

https://www.youtube.com/watch?v=EnbAmbrZbn4

Po dramaturgicky lákavém hudebním večeru s názvem „The Beatles a jejich svět,“ v rámci kterého hrál ČNSO s dirigentem Carlem Davisem a kvartetem vokálních sólistů 23. 6. ve Smetanově síni Obecního domu, následujícím hudebním a společenském osvěžení 24. 6. koncertem „Banjo Band Ivana Mládka“ v Divadle Hybernia, se hlavní červencový program soustředí na zajímavé koncerty různých žánrů.

Ředitel ČNSO a MHF Prague Proms, trumpetista Jan Hasenöhrl, vystoupí 1. 7. v sále The Loop Jazz Club v Hostivaři.

Jan Hasenöhrl & The Loop Jazz Orchestra

https://www.youtube.com/watch?v=w8kq1twxIx8

Se svou oblíbenou formací The Loop Jazz Orchestra uměleckého vedoucího Víta Pospíšila připravil Jan Hasenöhrl pestrou směs skladeb, které složili např. Karel Krautgartner, Count Basie, Vernon Duke, Benny Golson, Bill Holman, Quincy Jones, Cole Porter a Joe Zawinul.

Ze zahraničí zavítají do Prahy 2. 7. Canadian Brass se svým zakladatelem, tubistou Chuckem Deallenbachem, jenž před čtyřiceti lety stál u zrodu tělesa společně s trombonistou Genem Wattsem. Renomovaný žesťový soubor zahraje v sále Anežského kláštera program složený nejen z děl vážné hudby, ale i jazzovou a latinsko-americkou hudbu. Devízou hráčů je nejen hudební interpretace, ale i velmi živá a vtipná komunikace s publikem. Na úrovni propagace komorní žesťové hudby si získal soubor světový věhlas.

Canadian Brass

https://www.youtube.com/watch?v=lv3hwWLW4jw

Vážná hudba s programem „Čajkovskij Gala“ zazní 3. 7. v podání ČNSO ve Smetanově síni Obecního domu. Ke koncertu byl přizván dirigent Ilya Mashkevich a sólista Václav Petr, koncertní mistr violoncell České filharmonie a laureát Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2018. Mladý nadějný interpret natočil také své debutové CD, na Prague Proms zahraje Čajkovského Rokokové variace v kontextu širší skladatelovy romantické tvorby.

 

Jazz, zejména styl instrumentálního pop-fusion jazzu, bude dominovat večeru 4. 7. ve Studiu 2 La Fabrika, kde se představí význačná islandská skupina Mezzoforte. Komorní formace bývá zvána i na neprestižnější jazzové festivaly a její členové, kterými jsou klávesista Eythor Gunnarsson, kytarista Fridrik Karlsson, baskytarista Johann Asmundsson, saxofonista Jonas Wall a bicista Gulli Briem, získávají rovněž angažmá od světových popových hvězd na koncerty a mezinárodní turné.

Mezzoforte 

Garden Party 2015

https://www.youtube.com/watch?v=8602I0tY4KU

V Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře se bude v rámci Prague Proms konat 7. 7. koncert nazvaný „Noc v katedrále.“ V krásném sakrálním prostředí zazní barokní, klasicistní a romantická díla v podání předních hostů ČNSO. Trumpetisté Jiří Houdek, Marek Vajo a varhaník Aleš Bárta.  

Program festivalu se vrátí do Prahy již 9. 7. do Mercedes Fora, kde se uskuteční hudební večer s   Epoque Quartet. Multižánrový soubor, který letos slaví dvacáté výročí své existence, se vyprofiloval během svého působení na pozoruhodnou úroveň a podnikl rovněž četná turné v řadě zemích světa. K jejich zajímavým nahrávacím počinům patří např. CD Epoque Quartet plays Jan Kučera ohlížející se za dlouholetou spoluprací autora se souborem a CD Flow s kanadským klavíristou a skladatelem Davidem Braidem, jenž se dokonce dostalo do užší nominace na prestižní kanadské ocenění Juno Award. Houslisté David Pokorný a Vladimír Klánský, violista Vladimír Kroupa a violoncellista Vít Petrášek zahrají na Prague Proms pestrý repertoár, který provázel jejich úctyhodnou kariéru. Návštěvníci koncertu se mohou již nyní těšit na jejich provedení skladeb z tvorby např. Jana Kučery, Chicka Corey, Pata Methenyho nebo Astora Piazzolly.

Český národní symfonický orchestr oslaví patnáctileté jubileum festivalu i s hvězdným operním mexickým tenoristou Ramónem Vargasem, jenž vystupuje na nejprestižnějších scénách světa. Diváci v České republice si mohou pamatovat jeho zářné výkony z koncertů v Praze nebo Českém Krumlově. Pěvec vystoupí 10. 7. ve Smetanově síni Obecního domu. Program sestavený převážně z operních árií děl G. Rossiniho, Ch. Gounoda, G. Donizettiho, G. Verdiho, P.  Mascagniho a G. Pucciniho nastudoval  italský dirigent Marcello Rota. Hostem večera bude také  sopranistka Lenka Máčiková. Hudební dramaturgie vychází z koncepce slavnostního večera lednového koncertu ČNSO s Ramónem Vargasem, který se uskutečnil v ománské Královské opeře v Maskatu.

Znáte slavné mexické tenoristy? 

https://www.youtube.com/watch?v=zZNHLU1c2hE

Z americké provenience přiletí do Prahy i významná newyorská jazzová formace The Hot Sardines, která vystoupí ve Studiu 2 La Fabrika 13. 7. Posluchačům nabídne příjemnou taneční hudbu.

Jubilejní patnáctý ročník Mezinárodního festivalu Prague Proms vyvrcholí večerem Hollywood Night 16. 7. ve Smetanově síni Obecního domu. Dirigent Carl Davis s Českým národním orchestrem a jejich hosty nastudovali velmi atraktivní program filmové hudby, známé z mnohých slavných zahraničních snímků.

Nezapomeňte ani na hudební epilog Prague Proms 3. 10., kdy v The Loop Jazz Club v Hostivaři zahraje band Jazz Efterrätt. Pro své posluchače si připravila kapela původní skladby ze všech svých CD od roku 1997. Pozvání ke koncertu přijali i výjimeční sólisté.     

Jazz Efterrätt

Úspěch z Prague Proms 2012

https://www.youtube.com/watch?time_continue=7&v=rwdsG_Mv5A8

 

 

Cenu Jiřího Bělohlávka získala hornistka Kateřina Javůrková

 

Cenu Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let, která byla 19. 6. 2019 poprvé vyhlášena na počest bývalého šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie, získala hornistka Kateřina Javůrková. Cena jí byla předána Annou Fejérovou, manželkou Jiřího Bělohlávka, během open air koncertu, který v přímém přenosu z Hradčanského náměstí vysílala ČT Art. Na podzim připomene světově proslulého dirigenta také film Romana Vávry Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“, jehož premiéra se uskuteční 26. září v rámci Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha.

„Když Jiří Bělohlávek odešel a zanechal prázdné místo v našich srdcích, dlouho jsme přemýšleli o tom, jak bychom nejlépe uctili jeho výjimečnou osobnost a mohli si ho pravidelně připomínat. Nakonec jsme se rozhodli pro cenu pro umělce do třiceti let, protože mladé umělce Jiří Bělohlávek vždy nadšeně podporoval a věřil jim. A také jsme se rozhodli, že Cenu Jiřího Bělohlávka budeme vyhlašovat na našem tradičním open air koncertu, který v dalších sezonách věnujeme jeho památce,“ říká generální ředitel České filharmonie David Mareček.

První laureátkou Ceny Jiřího Bělohlávka se stala hornistka Kateřina Javůrková, která k jejímu udělení uvedla: „Cena Jiřího Bělohlávka je pro mě tou nejvzácnější, jakou jsem mohla dostat. Není to cena jako z Pražského jara nebo z Mnichova. Při vší úctě k těmto soutěžím totiž musím říct, že obdržet ocenění nesoucí jméno osobnosti, která byla jednou z nejdůležitějších v mém profesním životě, je pocta, jíž si obrovsky vážím. Pan dirigent Bělohlávek mě provázel od mých sedmnácti let, kdy jsem začínala v jeho Pražské komorní filharmonii, a spontánně jsem ho později následovala právě do České filharmonie. Vždy, když dirigoval on, jsem se pod ním – i přes svou věčnou nervozitu – cítila v bezpečí, vždy jsem viděla, že si přeje, aby se mi to povedlo, a odměnou mi pak byl jeho úsměv. To není u dirigentů samozřejmostí, ale pro mě je to velmi důležité. Nám mladým prostě fandil. A myslím, že můžu mluvit za nás všechny, když řeknu, že na sobě pracujeme dál, abychom mu stále dělali radost. I tam nahoru.“

Kateřina Javůrková Foto archiv

Cena Jiřího Bělohlávka je spojena s peněžitou odměnou 30 tisíc korun, kterou věnovali členové Dynamického klubu České filharmonie Hana a Dalimil Dvořákovi. Kateřina Javůrková dále získala diplom v podobě grafického listu, jehož autorem je malíř Jiří Voves, blízký přítel Jiřího Bělohlávka.

O udělení Ceny Jiřího Bělohlávka rozhodovala komise, v níž vedle jeho manželky Anny Fejérové a šéfredaktora časopisu Harmonie Luboše Stehlíka zasedli zástupci institucí, s nimiž Jiří Bělohlávek v posledních letech svého života nejintenzivněji spolupracoval – za Pražské jaro Roman Bělor, za PKF – Prague Philharmonia Jan Fišer, za Hudební akademii múzických umění Irvin Venyš a za Českou filharmonii Jiří Vodička a David Mareček.

Komise se pro udělení Ceny Jiřího Bělohlávka Kateřině Javůrkové rozhodla jednomyslně. Vedle mimořádného interpretačního umění Kateřiny Javůrkové členové komise ocenili její vynikající sólovou kariéru, úspěšné působení v Belfiato Quintetu a České filharmonii a přihlédli i k vítězstvím v soutěžích Pražského jara a ARD v Mnichově. Porotci vyzdvihli i snahu Kateřiny Javůrkové o propagaci české komorní hudby v zahraničí stejně jako její osobností profil.

Osobnost šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Jiřího Bělohlávka, který zemřel 31. května 2017, připomene na podzim film Romana Vávry Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ Film bude v premiéře uveden 26. září 2019 v 19.30 ve velkém sále Nové scény Národního divadla v rámci 56. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Distribuční premiéra se uskuteční o týden později ve čtvrtek 3. října. Distribuci bude zajišťovat společnost Aerofilms v síti kin po celé ČR. V České televizi bude dokument odvysílán o Vánocích 2019.

Jiří Bělohlávek pořídil s Českou filharmonií řadu nahrávek, z nichž zatím poslední – Asrael a Pohádku Josefa Suka – vydalo britské vydavatelství Decca Classics 26. dubna 2019. Další nahrávky se ještě chystají na příští rok.

 Životopis Kateřiny Javůrkové naleznete zde.

Fotografie dortu Kateřiny Javůrkové k sedmdesátinám Jiřího Bělohlávka jsou ke stažení zde.

Grafický list Jiřího Vovsa a fotografie Jiřího Bělohlávka jsou ke stažení zde.

 

Robert Lepage: MET New York & Cirque du Soleil

 

Markéta Jůzová

Režijní umění hvězdného kanadského umělce Roberta Lepage se opírá často o ideu setkávání kultur a provázanost současných uměleckých trendů. Zahraniční odborníci řadí jeho projekty do linie progresivní avantgardy.

V zahraničí bývá jeho tvorba srovnávána s legendami světové poválečné avantgardní éry, především s režijním uměním Petera Brooka, Zeamiho, Arianny Mnouchkine a Roberta Wilsona, jejichž multikulturní projekty mísí herecké techniky a elementy cizích kultur z různých zemí světa, akcentují Orient, umění minimalismu a gest.

V průběhu své závratné kariéry, ve které získal i mnoho ocenění, se stal Robert Lepage nejen originálním divadelním a filmovým režisérem, významným reformátorem jevištní tvorby užívající nejmodernější technologie, ale i hercem, scénografem, scénáristou a dramatikem, jehož tvorba přesahuje konvenční hranice.

Časopis Hudební rozhledy zveřejnil odborný profil Roberta Lepage v č. 2 / 2009.  V aktuálním vydání č. 6 / 2019 si mohou čtenáři našeho magazínu přečíst recenzi na operu Valkýra Richarda Wagnera, kterou Robert Lepage režíroval v Metropolitní opeře New York. Uvedena byla v přenosu v rámci nabídky „MET in HD.“ Dílo bylo zařazeno na repertoár v rámci Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův.

Režisér inscenoval v letech 2010–2012 ve světoznámém americkém divadle všechny čtyři části, opery Zlato Rýna (2010), Valkýra (2011), Siegfried (2011), Soumrak bohů (2012). Režisérka Susan Fränke natočila o Lepageových inscenačních přípravách film Wagner´s Dream / Wágnerův sen.

  WAGNER´S DREAM – Metropolitan Opera New York

(ukázka z filmu)

https://www.youtube.com/watch?v=0DOHhssW0uc

Robert Lepage sklidil úspěch letos nejen v New Yorku, ale také v Londýně. V Royal Albert Hall se hrálo opět jeho dílo Totem, které napsal a režíroval ve spolupráci s proslulým kanadským souborem Cirque du Soleil.

Cirque du Soleil (Sluneční cirkus) založili v roce 1984 bývalí pouliční umělci Guy Laliberté a Daniel Gauthier. Společnost sídlí v Montréalu (Québec, Kanada). Po odchodu Gauthiera  v roce 2003 vede organizaci Laliberté. Cirkus je složen z řady souborů a má téměř 4000 zaměstnanců, z nichž 1300 umělců pochází z více než 50 různých zemí. Zábavní společnost přinesla nadšení a radost již 190 milionům diváků ve více než 450 městech na šesti kontinentech.

Robert Lepage o Cirque du Soleil

Interview

https://www.youtube.com/watch?v=00qherlwrf4

TOTEM

 oficiální trailer

https://www.youtube.com/watch?v=q_7EXl1OkzQ

S tvorbou Roberta Lepage se mohou diváci u nás opět setkat prostřednictvím přenosu představení opery Faustovo prokletí Hectora Berlioze, které bude vysíláno v rámci nabídky „MET in HD“ v sezoně 2019 / 2020.

Pražský úspěch Cirque du Soleil

 v imaginárním světě Jamese Camerona

Do české metropole se vrátil Cirque du Soleil po dvou letech. V pražské O2 areně ve dnech 29. 5.–2. 6. 2019 představil v rámci světového turné svou vynikající produkci Toruk – The First Flight. 

Vizuálně strhující show se koncentrovala na mýtický příběh, jenž byl inspirován filmem Avatar kanadského režiséra Jamese Camerona, producenta a scenáristy. Film získal tři Oscary za výpravu, kameru i vizuální efekty a Zlatý glóbus za nejlepší dramatický snímek. Cameron obdržel Zlatý glóbus za nejlepší režii.

Cirque du Soleil rozvinul mistrovsky ve své show Toruk – The First Flight nejen svůj specifický styl, ale poutavě s množstvím multimediálních technologických nápadů, artistických, hereckých a loutkářských výkonů silný mýtický příběh a imaginární svět Jamese Camerona. Produkci připravili režiséři a multimediální inovátoři Michel Lemieux a Victor Pilon.

V čele hlavního tvůrčího týmu pod uměleckým vedením Guye Lalibertého (průvodce) a Jeana-Françoise Boucharda (kreativní průvodce) ze společnosti Cirque du Soleil, byli James Cameron, Jon Landau, Kathy Franklin a Richie Baneham z Lightstorm Entertainment.

TORUK: The First Flight 

 oficiální trailer

https://www.youtube.com/watch?v=jI1cvcq53BU

Diváci na pražské premiéře 29. 5. přijali produkci s velkým nadšením. Výkřiky „Bravo“ s vděčným potleskem se vděčně ozývaly v průběhu nádherného představení.

Silná devíza produkce Toruk – The First Flight spočívala v prioritní koncentraci na příběh, který byl vizuálně úžasně zpracován.

Cirque du Soleil i Robert Lepage svou kariérou potvrzují možnosti výjimečné spolupráce umělce a cirkusu. Aktivity proslulého kanadského souboru jsou pro současné režiséry, scénografy, kostýmní návrháře, choreografy, herce i artisty velkou inspirací.

 

Robert Rytina: KAT, KTERÝ MILOVAL HUDBU

 

Jak je možné, že se v rodině uctívaného ředitele konzervatoře narodí masový vrah?

Reinharda Heydricha (1904–1942) předurčoval jeho původ i talent k hudební kariéře. Netradiční portrét vypráví o tom, jaké životní křižovatky nakonec zavedly muže, který se krutým způsobem zapsal i do českých dějin, až mezi největší nacistické zločince.

Čte: Miroslav Táborský

Předmluvu napsal a čte PhDr. Jiří Vejvoda

Režie: Roman Štolpa

CD obsahuje ve světové premiéře nahrávku čtyř písní hudebního skladatele Bruno Heydricha (1865–1938).

Petr Matuszek – baryton

Jan Valta – klavír

 Robert Rytina (1974)

– rodák z Brandýsa nad Labem žije celý život ve Vinoři na okraji Prahy, kde pravidelně organizuje koncerty klasické hudby s účastí renomovaných interpretů. Od roku 2004 zde vede grafické studio

a zabývá se designem knih a propagačních tiskovin. Píše rovněž články a recenze o klasické hudbě pro tištěná i internetová média (Hudební rozhledy, Týdeník Rozhlas, Autor In, Klasika Plus, Opera

Plus). V časopise Hudební rozhledy vycházejí pravidelně jeho celoroční seriály: „Reinhard Heydrich: Kat, který miloval hudbu“ (2017), „Sto let s Leonardem Bernsteinem“ (2018), „Zapomenuté operní skvosty“ (2019). Pracuje také jako dramaturg nahrávacích projektů vydavatelství Radioservis. Je držitelem Zlaté desky za prodej série CD „Nebojte se klasiky“ a Ceny za nejlepší obal v anketě „Audiokniha roku 2017“.

 Miroslav Táborský (1959)

– absolvent DAMU, působil v kladenském divadle, Divadle E. F. Buriana, Divadle pod Palmovkou a Divadle Labyrint. Od roku 1996 patří k oporám Divadla v Dlouhé. Hostuje i v Divadle Járy Cimrmana.

Laureát Ceny Alfréda Radoka 1997. Objevil se v mnoha filmových rolích české i zahraniční produkce (Kolja, Tmavomodrý svět, Lotrando a Zubejda, Vratné lahve, Hostel, Kletba bratří Grimmů…).

Za postavu tlumočníka ve španělském filmu Dívka tvých snů dostal prestižní Goyovu cenu. Jeho bohatá televizní tvorba byla odměněna Cenou Elsa 2004 za roli v seriálu Místo nahoře. Pro vydavatelství Tebenas načetl tituly K2 (2015), Konec starých časů (2016), Dlouhý stín času (2017), Jáchymov (2018) a Na úsvitě nové doby (2018).

Křest CD se uskutečnil 19. 6. 2019 v kavárně Liberál, jedním z kmotrů byl i Ondřej Vetchý.

Skladatelská soutěž pro katedrálu sv. Víta

Hudební nakladatelství Českého rozhlasu a Nadační fond Svatovítské varhany vyhlašují varhanní skladatelskou soutěž u příležitosti uvedení nových varhan Gerharda Grenzinga.

V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, nejpamátnější sakrální stavbě zemí Koruny české, dlouhodobě chyběly plnohodnotné varhany, které by zvukově obsáhly celý prostor. 

Myšlenka vybavit katedrálu odpovídajícím nástrojem ještě více zesílila po její celkové dostavbě v roce 1919. Od té doby se objevilo několik pokusů o stavbu nových varhan, bohužel marných. K posunu v celé záležitosti došlo až v roce 2017, kdy vznikla nadace na dostavbu tohoto královského nástroje.  Po výběrovém řízení se v současné době nástroj zhotovuje v barcelonské dílně zkušeného varhanáře Gerharda Grenzinga. Varhany poprvé oficiálně zazní 15. června 2020 na svátek sv. Víta, hlavního patrona katedrály sv. Víta v Praze, kdy budou při slavnostní liturgii požehnány pražským arcibiskupem, primasem českým, kardinálem Dominikem Dukou OP.  

Podmínky pro varhanní skladatelskou soutěž:

Přihlášení skladatelé v rámci soutěže odevzdají jednu samostatnou kompozici psanou pro sólové varhany v délce cca do 10 minut (může být jednovětá i vícevětá). Tato skladba musí respektovat dispozice a rejstříkování nových varhan katedrály sv. Víta.

Dispozice varhan a podmínky soutěže budou zveřejněny na webových stránkách nakladatelství ČRo www.rozhlas.cz/nakladatelstvi a na stránkách www.bohemianheritage.cz.

 Termín odevzdání skladeb 6. ledna 2020. 

Skladby posoudí vybraná porota ve spolupráci s nakladatelstvím ČRo.

Složení poroty: varhaník a pedagog prof. Jan Hora, hudební skladatel a pedagog prof. Ivan Kurz, varhaník a pedagog odb. as. Josef Popelka, hudební skladatel Jiří Teml a děkan PdF UHK doc. František Vaníček.

 Porota vybere tři skladby, jejichž nahrávky budou umístěny na stránkách ČRo. O pořadí skladeb rozhodnou posluchači v anketě. Vítěz bude znám 28. září 2020.

 Ceny pro autory vybraných skladeb:

  1. peněžitá odměna a vydání vítězné skladby tiskem v nakladatelství ČRo
  2. provedení skladby na nových varhanách v katedrále sv. Víta, včetně získání profesionální nahrávky Českým rozhlasem.
  3. uvedení nahrávky do digitální distribuce a prezentace ve vysílání ČRo.

Petr Kofroň: Festival Opera Nova by měl ukázat proměny operního žánru

Denisa Valterová

 S Petrem Kofroněm, zakladatelem festivalu Opera Nova, jsme se sešli v opuštěném proskleném prostoru v provozní budově Národního divadla. Mezi starým nábytkem jsme hovořili o festivalu Opera Nova, podobách současného hudebního divadla a jeho vztahu k hudbě.  

Petr Kofroň Foto ©Ilona Sochorová

 Jste zakladatelem festivalu současné opery Opera Nova. Jaký byste chtěl, aby festival byl? Co by měl znamenat a jaký by měl vyvolávat ohlas?

Festival by měl zejména v nejobecnější rovině ukázat proměny operního žánru, který se vyvíjí zhruba 400 let a neustále se mění. Zejména ve 20. a 21. století se samotný termín „opera“ zproblematizoval odklonem od klasické operní formy – tj. zpěvu s hudebním doprovodem – takže dnes tu máme video-opery nebo narativní opery (které samozřejmě navazují na starší tradici, například Janáčkovu). A pak zde jsou formy jako instrumentální divadlo, kde je hudba nebo zpěv přímo výsledkem určité divadelní akce.

Foto © Jakub Gulyás

V Ostravě jednou za dva roky pořádají Dny nové opery Ostrava. Navštívil jste je někdy? Byla to pro vás inspirace?

Festival jsem navštívil a závidím jim jejich luxusnější finančně-provozní podmínky a tu řadu světových premiér světových autorů. Kdyby byla dobrá konstelace a mohli bychom se jim co do záběru a profesionality přiblížit, bylo by to jedině dobře.

Jaké vidíte rozdíly mezi těmi dvěma festivaly?

Určitý rozdíl je v tom, že ostravský festival je orientován celosvětově, zatímco já bych rád prezentoval hlavně české, slovenské, případně slovanské novinky. Čili rozdíl je v zaměření.

Lze podle vás celkově charakterizovat současnou operní tvorbu, a to nejen u nás, ale i ve světě?

Podle mě existují dva základní okruhy. Na jedné straně tu máme díla vycházející z tradičního pojetí opery, většinou konzervativní, z uměleckého hlediska nepříliš zajímavá, s ambicí prosadit se ve světě. Tento segment tvorby je z hlediska vývoje hudby celkem nepodstatný. Mě zajímá ten druhý segment, který záměrně hledá nové cesty a začíná někde v 60. letech u Mauricia Kagela a jeho instrumentálního divadla, což vlastně není opera, ale divadelní produkce, ve které konkrétní pohyby na scéně generují určité zvuky. Nejedná se doopravdy o operu, protože kdybyste jen nahrála zvukovou složku na pásek, nebude nahrávka dávat smysl. Až ve spojení s jevištní akcí vzniká zvláštní, hotový celek. Tady stojí za zmínku třeba Heiner Goebbels, v jehož tvorbě je vždy také určitý objekt zdrojem konkrétního zvuku a při divadelním zacházení s ním vzniká výsledná hudebně-divadelní akce. Je to nový druh propojení zvukové a divadelní složky, který funguje vždy jen jako celek. Je to rozdíl oproti třeba Puccinimu, jehož hudbu si mohu pustit z desky a ta hudba se zpěvem je zcela svébytná i bez divadelní složky, která ji pak na scéně spíše jen podporuje.

 Uvedl jste skladatele Kagela nebo Goebbelse. Které dílo považujete za vrchol současné operní tvorby?

Samozřejmě nechci předstírat, že bych byl podrobně seznámen s tak širokou oblastí, jako je současná operní tvorba. Ale pro mě obecně je veledílem tohoto nového žánru Staatstheater (Státní divadlo) od Mauricia Kagela. Premiéru mělo v roce 1970 v Hamburku.

Vy se ale nevyhýbáte ani opernímu repertoáru 19. století. V Národním divadle dirigujete například titul Andrea Chénier. Co ve vás tato hudba vzbuzuje? A pokud byste si mohl vybrat, jakou další operu z období před nástupem moderny byste rád dirigoval?

Je to takový životní paradox, že celý ten dlouhý život je ovlivněn poměrně krátkým obdobím puberty. Pro mě byla puberta dobou romantického vzdoru a s tím byla v mém případě spojena romantická hudba. V té době se do mě nesmazatelně vtisklo dílo Gustava Mahlera a Richarda Strausse a tito dva autoři mě vnitřně provázejí celý život. Jenže řízení osudu tomu chtělo, že jsem začal být považován za odborníka na soudobou hudbu, takže mi nikdy nikdo dirigování žádného Mahlera nenabídl (smích). Takže ve výsledku vždycky, když se někde má hrát nějaký moderní nesmysl, který nikdo nechce dirigovat, padne volba na mě. Až v Plzni jsem využil toho, že jsem se dostal do vedení, a přidělil jsem si Tosku a další díla, která poslouchám už 50 let a znám je nazpaměť. A taky bych řekl, že díky tomu přesně vím, jak je mám pojmout. Naopak třeba klasicistní hudbu bych dirigovat vůbec neuměl, nevěděl bych, co s ní. Mozartovi se vyhýbám, do Beethovena jsem nedorostl, ale nerozumím třeba ani hudbě Bohuslava Martinů. Jsem vnitřně psychologicky nastavený na období zhruba 1880 až 1920. Této etapě, řekl bych, bytostně rozumím. Kdybych si mohl vysnít nějaký cyklus, kterým bych si splnil přání, udělal bych celého Pucciniho nebo Richarda Strausse.

Věnujete se teď komponování?

Komponovat mě vždycky bavilo. Nedostatek času mi ale v poslední době neumožňoval toho vytvořit více, možná naštěstí pro všechny (smích).

 

 

OPERALIA, světová operní soutěž Plácida Dominga, poprvé v historii přichází do Prahy

Národní divadlo v Praze a spolek Domingo-Mozart-Prague se letos stanou hostiteli 27. ročníku prestižní mezinárodní operní soutěže Operalia. Soutěž se uskuteční od 21. do 26. července. Finálový koncert soutěžících doprovodí historicky nejstarší orchestr v České republice, orchestr Národního divadla a Maestro Plácido Domingo jako dirigent.

OPERALIA, mezinárodní operní soutěž založená v roce 1993 Plácidem Domingem, se letos v létě poprvé v historii uskuteční v České republice. Soutěž proběhne v historické budově Národního divadla, která je považována za první divadelní scénu České republiky. Divadlo je jedním ze symbolů národní identity a čítá vice než 130 let svobodné umělecké tvorby. Za svou historii přivítalo na jevišti mnoho mezinárodních umělců. Výsledkem dlouhodobé spolupráce Národního divadla a spolku Domingo-Mozart-Prague se od roku 2017 v Praze konají také výjimečná vystoupení s Maestrem Plácidem Domingem. Domingo-Mozart-Prague a Národní divadlo společně přivítají 27. ročník prestižní soutěže OPERALIA od 21. do 26. července 2019. Soutěž představí 40 mladých talentů z 20 různých zemí, kteří byli vybráni z tisíců uchazečů z celého světa. Soutěže se zúčastní také česká sopranistka, Zdislava Bočková.

OPERALIA vyhledává nové generace mladých talentovaných operních zpěváků již více, než 25 let. První ročník se uskutečnil v Paříži v roce 1993 a soutěž od té doby cestuje světem do měst, jako je Mexico City, Madrid, Bordeaux, Tokyo, Hamburg, Quebec, Budapešť, Milán, Moskva, Peking, Verona, Los Angeles, Londýn nebo Guadalajara. Minulý rok se soutěž konala v Teatro Nacional de São Carlos v Lisabonu při příležitosti 225. výročí založení tohoto divadla.

Světová soutěž odstartovala kariéru již mnoha světově proslulým pěvcům. Dlouhý seznam vynikajících operních zpěváků, kteří v soutěži OPERALIA uspěli, nepochybně svědčí o jejím úspěchu v objevování, péči a spouštění kariér úžasných talentovaných umělců. Mezi vítěze soutěže, kterým se podařilo uspět v operním světě, patří úžasná švédská sopranistka Nina Stemme, okouzlující americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, maltský PLÁCIDODOMINGOʼSOPERALIA THE WORLDOPERA COMPETITION tenor Joseph Calleja, portorická sopranistka Ana María Martínez, mexičtí tenoři Rolando Villazón a Arturo Chacón-Cruz a jedna z dnes nejvyhledávanějších sopranistek, Bulharka Sonya Yoncheva.

OPERALIA láká zpěváky ve věku od 18 do 32 let a všech hlasových kategorií z celého světa; s cílem vystoupit před porotou složenou z nejvýznamnějších mezinárodních operních uměleckých a castingových ředitelů. Stovky dychtivých uchazečů každý rok posílají přihlášky a z nich pouze 40 nejlepších dostane šanci soutěžit před porotou deseti operních profesionálů, jako jsou umělečtí ředitelé Metropolitní opery v New Yorku, Royal Opera House v Londýně, Teatro Real v Madridu a Národní pařížské opery.

40 soutěžících letošního ročníků pochází z 20 různých zemí, včetně Guatemaly, Argentiny, Kanady, Jižní Koreje, Itálie, Německa, Švédska, Jihoafrické republiky a USA. Skupina je tvořena zejména soprány a tenory, se solidním zastoupením mezzosopránů a barytonů. Škálu doplňují 3 basy a basbaryton spolu s kontraaltem a kontratenorem. Zázemí soutěžícím a hostům soutěže Operalia poskytne prestižní hotel v centru Prahy, InterContinental Prague.

Porota, které předsedá Plácido Domingo jako nehlasující člen, se setká v Praze, kde si poslechne 40 vybraných zpěváků během dvou čtvrtfinálových kol a vybere 20 soutěžících postupujících do semifinále. Z jejich řad poté vyhlásí 10 finalistů, kteří budou soutěžit na finálovém koncertě v Národním divadle v Praze, který doprovodí orchestr Národního divadla. Finálové kolo proběhne 26. července pod taktovkou Plácida Dominga.

Rolex je poctěn představit OPERALII, světovou operní soutěž, již 18. rokem svého závazku vůči umění. Pláci Domingo je ambasadorem značky Rolex od roku 1982 a Rolex je potěšen, že může podpořit mimořádně nadané mladé umělce, kteří sdílejí společnou cestu za dokonalostí.

Pořádání soutěže v České republice podpoří Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát hlavního města Prahy, skupina ČEPS, státní příspěvková organizace CzechTourism a Státní fond kultury České republiky.

Soutěžící pro rok 2019

Angelina Akhmedova, soprán, Uzbekistán, 24; Germán Alcántara, baryton, Argentina, 31; Xabier Anduaga, tenor, Španělsko, 24; Mario Bahg, tenor, Jižní Korea, 29; Dominic Barberi, bas, Spojené království, 30; Claire Barnett-Jones, mezzosoprán, Spojené království, 29; Guadalupe Barrientos, mezzosoprán, Argentina, 32; Lada Bočková, soprán, Česká republika, 27; Amanda Lynn Bottoms, mezzosoprán, USA, 27; Piotr Buszewski, tenor, Polsko, 26; Neven Crnić, baryton, Bosna a Hercegovina, 25; Lauren Decker, kontraalt, USA, 29; Otgonbat Erdene, baryton, Mongolsko, 29; Adriana Gonzalez, soprán, Guatemala, 27; Alyona Guz, soprán, Ukrajina, 30; Samuel Hasselhorn, baryton, Německo, 29; Maria Kataeva, mezzosoprán, Rusko, 32; Gihoon Kim, baryton, Jižní Korea, 27; Sungho Kim, tenor, Jižní Korea, 29; Bongani Justice Kubheka, baryton, Jihoafrická republika, 28; Mykhailo Malafii, tenor, Ukrajina, 28; Héloïse Mas, mezzosoprán, Francie, 31; Luvuyo Mbundu, baryton, Jihoafrická republika, 26; Felicia Moore, soprán, USA, 31; Julia Muzychenko, soprán, Rusko, 25; Maria Nazarova, soprán, Rusko, 30; Christina Nilsson, soprán, Švédsko, 29; Daniel Noyola, bas, Mexiko, 27; Aryeh Nussbaum Cohen, kontratenor, USA/Německo, 25; Igor Onishchenko, baryton, Ukrajina, 26; Christian Pursell, basbaryton, USA, 28; Damir Rakhmonov, tenor, Uzbekistán, 30; Liv Redpath, soprán, USA, 27; Mario Rojas, tenor, Mexiko/Španělsko, 25; Carlos Enrique Santelli, tenor, USA, 27; Anna Shapovalova, soprán, Rusko, 31; Grigorii Shkarupa, bas, Rusko, 29; Carolyn Sproule, mezzosoprán, Kanada, 31; Robert Watson, tenor, USA, 31; Matthew White, tenor, USA, 27

Porota OPERALIA 2019

Marta Domingo – režisérka, F. Paul Driscoll – šéfredaktor, Opera News; Jonathan Friend – umělecký správce, Metropolitan Opera/Metropolitní opera, New York, USA; Anthony Freud – generální ředitel, Lyric Opera of Chicago/Lyrická opera v Chicagu, USA; Jean-Louis Grinda – generální ředitel, Opéra de Monte Carlo/Opera Monte Carlo, Monako, generální ředitel, Chorégies d’Orange, Francie; Peter Katona – ředitel castingu, Royal Opera House, Londýn, Spojené království; Joan Matabosch – umělecký ředitel, Teatro Real, Madrid, Španělsko; Pål Moe – umělecký poradce, Národní divadlo, Praha, Česká republika, castingový konzultant, Bayerische Staatsoper, Mnichov, Německo, Glyndebourne Festival Opera, Spojené království; Andrés Rodriguez – umělecký konzultant; Ilias Tzempetonidis – ředitel castingu, Opéra National de Paris, Francie; Carolin Wielpütz – ředitelka umělecké správy, Theater Bonn, Německo

Konference pro varhany 2019

4. ročník mezinárodní konference varhaníků a specialistů na stavbu a historii varhan se uskuteční ve středu 26. června 2019 v Galerii HAMU v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze. Tradičně nabídne zajímavé přednášky a diskuze odborníků z České republiky i zahraničí. Událost pořádá Hudební a taneční fakulta AMU v Praze ve spolupráci se spolkem PROVARHANY.

Konferenci zahájí v 10:00 hudební teoretik a varhaník MgA. Vít Havlíček, Ph.D., který představí svoji novou rozsáhlou publikaci s názvem Varhany na Královédvorsku. Následující dopolední program bude věnovaný varhanním soutěžím, přednášky budou pojednávat o budoucnosti soutěže Petra Ebena v Opavě (MgA. Petr Čech, Ph.D.), nových i plánovaných soutěžích pro mladé varhaníky ze ZUŠ a konzervatoří (MgA. Lukáš Hurtík, Ph.D.), probírat se budou hodnotící a bodovací kritéria mezinárodních soutěží (prof. Jaroslav Tůma) i varhanní soutěže v Polsku (prof. Roman Perucki) a dopolední blok zakončí Historie a budoucnost varhanní soutěže Pražského jara (Michal Vencl, Pavel Svoboda), po kterém následuje diskuze přednášejících i posluchačů.

Odpolední blok začne ve 14:00 přednáškou Americká vs. Česká varhanní kultura (Karel Paukert, varhaník působící v Clevelandu), která nabídne zajímavý náhled na české varhanní prostředí pohledem ze zámoří. Krátce se představí Kruh klavírníků a varhanářů a konferenci uzavřou Legendy a pravdy kolem financování obnovy historických varhan (PhDr. Petr Koukal, Ph.D.), opět následované diskuzí.

Trvalým cílem Konference pro varhany je rozproudit debatu mezi odbornou veřejností, inspirovat studenty varhan i další zájemce a informovat o aktuálních tématech týkajících se varhanní kultury, včetně zkušeností ze zahraničí.

Vstup na konferenci je volný na základě rezervace, účast je nutno závazně potvrdit nejpozději do 24. 6. na e-mail: info@provarhany.cz

Nové album klavíristy Jana Bartoše s hudbou Leoše Janáčka vychází v roce, kdy slavíme 165. výročí jeho narození

Než u něj zvítězila láska ke komponování, usiloval Leoš Janáček o dráhu klavírního virtuosa. Klavír pro něj byl nástrojem důvěrně známým, předurčeným ke sdílení niterného světa duše. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách – napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Leoš Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě.

Klavírista Jan Bartoš v pátek 31. května 2019 vydal u Supraphonu nové album, na které  právě výše zmíněné skladby nahrál a představil je tak posluchačům ve svém podání. K nové nahrávce uvedl: „Interpretace Janáčkovy hudby přináší jeden podstatný problém. Musíte ji hrát přesně, protože práce s rytmem a časem je u Janáčka zásadní, ale zároveň má často improvizační charakter. Více než jakékoliv jiné hudbě jí škodí cokoliv, co zní jako připravené, nastudované a definitivní. Měla by znít impulzivně, jako by vznikala tady a teď. To lze samozřejmě říci i o tvorbě jiných autorů, ale u Janáčka je to esenciální.“

V genech Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice – ono inspirativní spojení srdce a rozumu, jež učinilo předchozí Bartošovy supraphonské nahrávky Mozarta a Beethovena tak pozoruhodnými.

Vydání alba předcházel jeho slavnostní křest 27. 5. na střeše paláce Lucerna. Setkání uvedl producent nahrávky Matouš Vlčínský, mezi hosty byl i brněnský janáčkovský specialista Jiří Zahrádka, podílel se na ní i zvukový režisér Jiří Gemrot. Nahrávka vznikla 2. února 2019 v sále HAMU v Praze. Fotografem titulní strany CD byl přítomný Vojtěch Havlík, kmotry novinky byli chartistka Dana Němcová a jeden z Bartošových učitelů Martin Ballý. Je to již třetí album Jana Bartoše u firmy Supraphon. Bartoš je také posledním žákem Ivana Moravce a jedním z jeho mentorů byl a je i Alfred Brendel, kterého často dováží do Prahy jako ředitel Institutu a festivalu Prague Music Performance.  

Jan Bartoš s nově pokřtěným CD na střeše Lucerny Foto ©archiv Supraphon – Martin Kubica

Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia. Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed. V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a v roce 1999 zvítězil v soutěži Concertino Praga. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR. Jan Bartoš spolupracoval s významnými dirigenty, např. Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Kristjanem Järvim, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Ondrejem Lenárdem, Andreas Sebastianem Wieserem a mnoha dalšími. Byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballého a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Alfreda Brendela, Leona Fleishera, Jamese Tocca, Borise Bermana a Zenona Fishbeina. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. Jan Bartoš je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance.