Výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie

Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., vyhlašuje výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie.

Předmětem činnosti bude organizace výzkumu a vlastní výzkum v oblasti muzikologie, tvrba a naplňování koncepce a vedení nově zřízeného oddělení Ústavu dějin uměí AV ČR, v. v. i.

Datum nástupu: 1. ledna 2019

Výše úvazku: 1,0

 

Předpoklady:

-ukončené vysokoškolské vzdělání v doktorském studijním programu v oboru hudební věda (titul Ph.D., nebo jeho ekvivalent, případně vyšší akademický titul)

-vědecká publikační činnost v oboru hudební věda

-předpoklady a motivace k vědecké práci

-morální bezúhonnost, vysoká emoční inteligence, samostatnost, tvořivost, iniciativnost

-organizační schopnosti a předpoklady k týmové práci a vedení pracovního kolektivu

-znalost českého a minimálně jednoho světového jazyku

 

Přihláška do konkurzu musí obsahovat:

-stručný motivační dopis

-doklady o dosaženém vzdělání

-strukturovaný odborný životopis včetně přehledu dosavadní profesní, publikační, pedagogické, přednáškové a jiné obdobné činnosti a údajů o úrovni jazykových znalostí ve všech cizích jazycích, případně o získaných jazykových certifikátech

-návrh střednědobé koncepce výzkumu oddělení muzikologie, která je v souladu s platnou střednědobou koncepcí Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., popis aktivit (stěžejních projektů) oddělení včetně jeho předpokládané personální struktury a plánované publikační činnosti ve střednědobém výhled, nastínění koncepce řešení většího dlouhodobého syntetického týmového projektu, zásadního pro obor.

 

Všechny tyto dokumenty kromě dokladů o vzdělání musejí být v anglickém jazyce.

Uvedené podklady doručte nejpozději do 14. 9. 2018 do sekretariátu ředitele ústavu:

Husova 4, 110 00, Praha 1.

Písecká legenda Ševčík – hvězda festivalu Pontes

 

Písek, Divadlo Fráni Šrámka

Rafael Brom

Oldřich Vlček a starostka města Písek, Mgr. Eva Vanžurová Foto c Rafael Brom

Dvoudenní hudební festival v Písku s titulem Pontes – festival klasické hudby, proběhl letos poprvé v době od 22. do 24. 6. s jedním vloženým volným dnem. Název Pontes, který vyjadřuje propojenost věcí a lidí, má za sebou dlouhou historii, žel s několika přestávkami, a v Písku se mu dostalo nové krve. Ústředním tématem hudebního dění festivalu se stal odkaz legendárního světově proslulého učitele houslí profesora Otakara Ševčíka, jehož život a dílo notně povzbuzuje naši národní hrdost. To samozřejmě dobře vědí zejména houslisté, nicméně jakoby ve smyslu rčení „všecka sláva polní tráva“ bledne povědomí o jeho velikosti a důstojenství a v dnešním hektickém životním běhu snad ani doma v Písku o jeho geniální etudy leckdo ani smyčcem nezavadí. Ideový guru festivalu, houslový virtuos a dirigent Oldřich Vlček, o této neblahé lidské vlastnosti ví své a protože mimo jiné na Ševčíkových sešitech umělecky vyrůstal, rozhodl se věnovat své zkušenosti a síly oživení Mistrova génia. Pro nově založený festival jednak spojil umělecké síly Píseckého komorního orchestru a ansámblu Virtuosi di Praga a představil tak nové těleso pod názvem Ševčík Chamber Orchestra a poté naplnil program uměleckými silami domácími i hostujícími. Ústřední reprezentativní koncert festivalu se konal v pátek 22. 6. od 19.30 hodin v Divadle Fráni Šrámka. Slavnostní zahájení, které moderoval sám Oldřich Vlček, uvedl projev starostky města Písku Mgr. Evy Vanžurové, dále byla na programu studie o Otakaru Ševčíkovi, kterou připravil a uvedl Mgr. Jan Kotalík, vedoucí Oddělení společenských věd Prácheňského muzea. Přednáška byla sice delší než zde položený úvod, byla ale zajímavá hojnými detaily, které byly nepochybně pro mnohé, a přiznávám i pro , opravdu nové. Vedle toho uvedl magistr Kotalík nejen důležité, ale také zajímavé peripetie společenského a politického života Mistrovy doby. Hudební program večera byl Vlčkovým dramaturgickým trumfem. V přehlídce šesti houslových sólistů vystoupili Miroslav Ambroš v čele, dále Martina Bačová, Táňa Vejvodová, Olga Šroubková, Pavla Tesařová a Oldřich Vlček a přednesli pestrou hudební nadílku. Uvedl ji Koncert d moll pro housle a orchestr Felixe MendelssohnaBartholdyho, přičemž první větu díla hrál Ambrož, druhou a třetí Bačová, samozřejmě v atraktivní proměně. Ambrož výrazně akcentoval, kontroval snivou lyrikou a zdatnou technikou, Bačová s vizáží víly našla jistotu ve flažoletech nebeských výšek a čarodějně brilantních technických pasážích. Orchestr obě spojená tělesa pravidelně vede sám Vlček byl profesionálně jistý. Následující program byl zpestřen teatrálním skečem Vlček kontra Vejvodová, jež předala své housle dirigentovi a zazpívala scény Hajej můj andílku a Letěla bělounká holubička“ z opery Hubička Bedřicha Smetany. Přirozeně, s citem, pěstěným hlasem ačkoli školení v oboru nepřiznala. Oldřich Vlček pak rozuzlil událost historkou o mladičké houslistce, která profesoru Ševčíkovi raději uloženou etudu zazpívala, místo aby ji zahrála byla to slečna Kittlová, pozdější Ema Destinnová. Vejvodová poté samozřejmě na housle hrála – přednesla civilně, bez přehnaných emocí, Meditaci z opery Thaïs Julesa Masseneta. Následující čas na pódiu patřil Pavle Tesařové, která si získala publikum výrazově skvěle vycizelovaným přednesem Koncertu a moll Josefa Slavíka. Poté čistě a omamně přednesla Šroubková Sonátu e moll pro sólové housle Eugena Ysaÿe. Duo Ambroš housle a Vlček viola seznámilo publikum s klenotem komorní hry Passacagliou Johanna Halvorsena podle předlohy Georga Friedricha Händela. Jedním slovem mistrovsky. Následovalo legendární Moto perpetuo Niccola Paganiniho unisono všemi účinkujícími a závěrečná skladba programu, neodolatelně provedený Kánon Johanna Pachelbela. A jako další programově atraktivní proměna zazněl přídavek zjazzovaná první věta z Dvojkoncertu Antonia Vivaldiho. Festival Pontes Písek pokračoval třemi akcemi v neděli 24. června. V půl jedenácté proběhl pietní akt u hrobu Otakara Ševčíka v Pietním parku s proslovem Oldřicha Vlčka a s položením věnce z rukou starostky města Mgr. Evy Vanžurové. V 11 hodin bylo tamtéž zahájeno dopolední Matiné v Koncertní síni Trojice. Účinkovaly hudební děti Jana Meisla, osmiletá houslistka Christine a jedenáctiletá violoncellistka Petra, které zaujaly přirozeností a zběhlostí v ovládání nástroje, přičemž starší z nich byla interpretačně zkušená a jistá a na svůj věk vyzrálá. Dále hrála violistka Nicol Hernández Zamora z Kostariky – zvláště úvodní část z Hebrejské suity Ernesta Blocha přednesla pěkným klidným tónem se střízlivou, pohybově vkusnou mimikou a suitu účinkujících uzavíral varhaník Jiří Emmer. Zazněly úryvky ze skladeb Antonia Vivaldiho, Josepha Haydna, Maxe Regera a Ernesta Blocha. Petra se zaskvěla v provedení famózní skladbičky Labuť Karnevalu zvířat Camilla Saint-Saënse a udivila v technicky bravurním provedení dílka Let čmeláka Nikolaje Rimského–Korsakova. Jiří Emmer přednesl, mimo jiné, své skvělé variace na legendární skladbičku Otakara Ševčíka Holka modrooká a uzavřel koncert krátkým pochodem Trumpet Voluntary Jeremiaha Clarka, známého též pod názvem Pochod kralevice dánského. Festival Pontes Písek 2018 uzavřel odpolední „promenádní“ koncert u Pavilonu v Palackého sadech. Vystoupil pěvecký sbor Zvonky ZUŠ Otakara Ševčíka pod vedením Milady Klátilové a festival korunoval koncert Cimbálové muziky Milana Broučka, který doslova přilákal kolemjdoucí k zastavení a mnohé i ke spoluúčasti na produkci, zvláště, když zazněly neodolatelně populární moravské lidové písně. Tento dramaturgicky šťastný tah uvedl hudební festival Pontes do povědomí nejširší veřejnosti, která tak rozhojnila posluchačskou obec ctitelů klasiky.

Suita sólistek (zleva Martina Bačová, Olga Šroubková, Táňa Vejvodová a Pavla Tesařová) a Miroslav Ambroš Foto c Rafael Brom

K záznamu o festivalovém dění připojuji ještě dvě otázky položené starostce města Písku paní Mgr. Evě Vanžurové.

Jaké místo zaujímá festival klasické hudby v programu hudebních akcí  města?

Klasická hudba nemá široký okruh posluchačů jako jiné hudební žánry. Přesto na koncertech vážné hudby v Písku zjišťuji zvyšující se počet návštěvníků, a to i ze strany mladých. To je pro mě velmi důležité zjištění. Jsem přesvědčena, že na tom má lví podíl Písecký komorní orchestr pod vedením právě pana Vlčka. V Písku byl vždy věnován prostor i pro milovníky tohoto žánru a věřím, že tomu tak zůstane i nadále.

Jméno Otakara Ševčíka je silným a nosným mottem festivalu, jaká je historie piety kulturní obce či města k jeho odkazu?

I když je Otakar Ševčík horažďovickým rodákem, dlouhá léta v Písku působil a proslavil se zde výukou vlastní houslové techniky na houslové škole. Tato houslová škola přilákala svého času do Písku řadu zahraničních studentů. Z toho důvodu se našemu městu říkávalo mekka houslistů. Spoustu informací o píseckém pedagogovi se návštěvník dozví v Písku v Prácheňském muzeu. Jméno Otakara Ševčíka nese od roku 2001 i místní Základní umělecká škola, jejímž zřizovatelem je Jihočeský kraj. Město Písek každoročně finančně podporuje konání mezinárodních letních kurzů pro mladé houslisty. Od roku 2015 mají tyto kurzy v názvu jméno tohoto významného houslového pedagoga. Letos se konal tedy již 31. ročník Mezinárodního letního kurzu prof. Otakara Ševčíka pro mladé houslisty. Kurzů se mohou účastnit děti od předškolního věku (s doprovodem rodičů), učitelé i studenti konzervatoře. Všeobecně známý český houslista Pavel Šporcl zmapoval v televizním dokumentárním filmu s názvem České houslové legendy historii hry na housle v českých zemích. Šestidílný cyklus, na jehož vzniku se sponzorsky podílelo i město Písek, se vysílal v televizi letos na jaře a jeden celý díl byl věnován právě Otakaru Ševčíkovi (viz: www.ceskatelevize.cz/porady/…ceske-houslove-legendy-otakar-sevcik).

Když na jaře tohoto roku představil Oldřich Vlček vedení města nápad pořádat v Písku festival klasické hudby na počest Otakara Ševčíka s názvem PONTES, byly ze strany města včetně městské kulturní organizace  Centrum kultury města Písek učiněny všechny kroky k tomu, aby se v poměrně krátké době avizovaný festival uskutečnil. Koncerty na počest geniálního učitele ve hře na housle se konaly 22. a 24. června. Dojemný byl rovněž nedělní pietní akt u Ševčíkova hrobu. Věřím, že i do budoucna se městu Písek podaří významnou osobnost Otakara Ševčíka při podobných akcích podporovat.

Další mezinárodní úspěch basbarytonisty Adama Plachetky! Tentokrát na gramofonovém poli!

V první polovině letošního července vydala slavná a prestižní světová gramofonová firma Deutsche Grammophon novou nahrávku Mozartovy opery La Clemenzo di Tito (Velkorysost Titova) s jedním z nejúspěšnějších světových tenoristů současnosti, Rolandem Villazónem (46), v titulní roli římského císaře Tita Vespasiana. Chamber Orchestra Of Europe dirigoval kanadský dirigent a klavírista Yannick Nézet-Séguin a nahrávka vznikla loni na dvou koncertech v největší německé operní a koncertní síni (2.500 diváků) Festspielhaus v Baden-Badenu. Zdobí ji skutečně prvotřídní mezinárodní obsazení, kterému vedle Villazóna dominují americká lyrická koloraturní mezzosopranistka Joyce DiDonato, lotyšská sopranistka Marina Rebeka, švýcarská sopranistka Regula Mühlemann, irská mezzosopranistka Tara Erraught a český basbarytonista Adam Plachetka (33).Ten se zhostil druhé hlavní mužské role – pretoriánského prefekta Publia.

Nejde o první Plachetkovou spolupráci s Villazónem, který se stále více prezentuje i jako operní režisér, a s Nézet-Séguinem. V roce 2012 se potkali při nahrávání další ze slavných Mozartových oper Così fan tutte (Takové jsou všechny), kterou začátkem následujícího roku vydal opět label Deustche Grammophon. U této gramofonové firmy vyšlo v roce 2014 i Villazónovo 2 CD Mozart: Arias (Special Limited Edition), na které zařadil i dva duety s Adamem Plachetkou z Così van tutte. Ve stejném roce pak byl Plachetka i hostem Villazónovy německé televizní show Die Stars im Morgen, ve které zazářil s mozartovskou árií Rivolgete a lui lo sguardo. A potvrdil tak opět, že je jedním z nejlepších mozartovských pěvců své generace. „Spolupráce s Rolandem mě baví, protože je na koncertech a především pak na jevišti spontánní a dobrý herecký partner. I každý projekt s Yannickem a Chambre Orchestra Of Europe, kteří všichni patří ke špičkám ve svém oboru, je radost. Je skvělé, že v tomhle složení vzniká nový mozartovský cyklus Deutsche Grammophon a mě těší, že mohu být jeho součástí“, komentuje spolupráci s velkými světovými hvězdami v zahraničí stále žádanější a úspěšnější Plachetka.

Letošní léto má pak Adam Plachetka opět ve znamení Wolfganga Amadea Mozarta. Na jednom z nejprestižnějších festivalů vážné hudby v rakouském Salcburku si od 27. července do 30. srpna zazpívá sedmkrát roli ptáčníka Papagena v Mozartově opeře Kouzelná flétna. Přímým přenosem ze Salcburku odvysílá tuto operu, ve které se objeví i slavný herec Klaus Maria Brandauer v roli dědečka, rakouská televize ORF Hörfunk a ve dnech 4. a 5. srpna pak rakouská televize ORF 2 a německá televize ZDF.„Na festival v Salcburgu jsem se dostal téměř na začátku své kariéry. Tady jsem čerpal uměleckou inspiraci a navazoval kontakty pro další umělecké působení. Návraty sem jsou proto pro mě sentimentální záležitostí. Mám pocit, že se dostávám do věku, kdy bych si mohl pomalu dopřávat letní prázdniny, ale zdejší festival má čestnou výjimku, neboť v prostředí hor a jezer se člověk cítí tak trochu jako na dovolené, i když pracuje“, svěřuje se se svými pocity Adam Plachetka.

Za Adamem Plachetkou už začátkem července do Salcburku přijela jeho manželka, operní sopranistka Kateřina Kněžíková (36), s jejich dcerami Adélkou (4) a Barborkou, která se jim narodila letos začátkem června.

Adam Plachetka hostem německé TV show Rolanda Villazóna Stars im Morgen (9.11.2014) –https://www.youtube.com/watch?v=JeLhYH7nbsE

Mezinárodní výroční konference 2018

Česká společnost pro hudební vědu, z. s. ve spolupráci s Národním muzeem – Českým muzeem hudby a s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond pořádá Mezinárodní výroční konferenci 2018 ve dnech 9. – 10. listopadu 2018, České muzeum hudby, Karmelitská 2, Praha 1, Malá Strana.

 

Předsednictvo České společnosti pro hudební vědu zve muzikologickou obec k účasti na letošní výroční konferenci ČSHV. Uvítáme návrhy referátů, které budou vycházet z tematického okruhu Rok 1918 jako mezník ve vývoji hudební kultury střední Evropy.

 

Rok 2018 se nese ve znamení velmi významného výročí – sta let od vzniku samostatného Československa. Organizátoři si však uvědomují, že rok 1918 znamenal zásadní zlom nejen ve vývoji českých zemí, ale i celého středoevropského regionu. Proto bylo rozhodnuto rámcové téma zformulovat v podobě Rok 1918 jako mezník ve vývoji hudební kultury střední Evropy. Umožní to nahlížet na toto významné jubileum prizmatem hudební historie v mnohem širší geografické a chronologické perspektivě. Účastníci se budou snažit společně hledat odpovědi na otázky, jakým způsobem se lišil charakter hudební kultury českých zemí a střední Evropy před a po roce 1918 nebo jakou roli v této proměně hrála 1. světová válka a její důsledky, a zda lze stopy těchto proměn dosud sledovat v současném hudebním životě.

 

Délka předneseného referátu nesmí přesáhnout 15 minut (5 normostran textu). Organizátoři si vyhrazují právo výběru z navržených konferenčních příspěvků. Přednesené příspěvky budou moci být publikovány v recenzovaném periodiku České společnosti pro hudební vědu Muzikologické fórum, a to v původním nebo i rozšířeném rozsahu, včetně obrazových příloh.

 

Přihlášku, prosíme, vyplňte a odešlete pouze prostřednictvím on-line formuláře.

Uzávěrka přihlášek: 10. září 2018.

 

Za předsednictvo ČSHV

Mgr. Jan Baťa, Ph.D.

 

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

nám. Jana Palacha 2

CZ-116 38 PRAHA 1




tel.: +420 221 619 431

fax: +420 221 619 386

e-mail: jan.bata@ff.cuni.cz

URL: http://musicology.ff.cuni.cz/profil-bata.htmhttp://www.bibemus.org/musicarudolphina/

Andrea Bocelli na světovém turné

JUBILEJNÍ OSLAVY JEHO MIMOŘÁDNÉ KARIÉRY

Markéta Jůzová

Slavný italský tenorista Andrea Bocelli si připomíná na letošním světovém turné svou výjimečnou hudební dráhu, během které se mu podařilo přitáhnout k pěveckému umění masy diváků z různých sfér společenského spektra. Bocelli je držitelem mnoha prestižních ocenění. Na podzim oslaví své šedesáté narozeniny. Na hollywoodském chodníku slávy má vlastní hvězdu, získal několikrát ceny ECHO Klassik, Classical BRIT Award, World Music Awards v různých kategoriích, na ceny Grammy a Emmy byl víckrát nominován. Slavnostně mu byl udělen Duarteho, Sánchezův a Mellův řád za zásluhy.

Do Prahy zavítal Andrea Bocelli na koncert 12. května 2018, který v pražské O2 areně opět po třech letech vyprodal. Mimochodem jeho hudební večer probíhal ve stejné době, kdy byl ve Smetanově síni Obecního domu slavnostně zahájen 73. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Proslulý pěvec pozval do naší metropole i dvě zahraniční sopranistky. V operních áriích si získala posluchače Maria Aleida Rodriguez a v muzikálových písních nadchla publikum Christine Allada. Žánrově pestrý program reflektující dvacet let pěvcovy mimořádné hudební dráhy zpestřil oslnivým výkonem flétnista Andrea Griminelli. Příjemnou atmosféru vytvořil na koncertě Český národní symfonický orchestr a Český národní smíšený sbor. Večer v přátelském souznění řídil italský dirigent Marcello Rota.

Bocelliho uplynulé dvacetileté tvůrčí období je charakteristické velmi progresivní tendencí osobnostního rozvoje umělce. Jeho současné hudební ohlédnutí za oslnivou kariérou záměrně dramaturgicky zahrnuje árie z Leoncavallovy opery La Bohème, ve které v roce 1998 debutoval v roli Rodolfa a poprvé ji zpíval v Teatro Comunale v Cagliari na Sicílii. V Praze se posluchači mohli ponořit do líbezných melodií Non parlate così, Musetta uditemi – Testa adorata – O soave fanciulla. Veristická tvorba Ruggiera Leoncavalla otevřela Bocellimu operní svět, věhlas mu vyneslo v roce 2000 jeho osmé album nazvané Verdi. Ve své kariéře pěvec úzce spolupracoval na nahrávkách operní hudby s dirigentskou elitou, mezi které dosud patřili např. Yves Abel, Marco Armiliato, Fabio Luisi, Lorin Maazel, Zubin Mehta, Myung-Whun Chung. Hudba Verdiho vrcholných oper Nabucco, Rigoletto, Il trovatore a La traviata rámovala první koncertní část pražského večera. Ve vyprodané hale sílila atmosféra nadšení, těsně před přestávkou ocenili mnozí návštěvníci výkon umělce ovacemi ve stoje.

Pokračování textu Andrea Bocelli na světovém turné

Červená planetka

Astronomická společnost AV ČR uspořádala 22. června v historickém prostředí Lannovy vily slavnostní zasedání, kde bylo oficiálně předáno komorní pěvkyni Soně Červené osvědčení o pojmenování planetky 26897 jejím jménem – Červená. Planetku objevila a její dráhu popsala astronomka Dr. Lenka Šarounová. Planetka 26897 Červená je známa od 5. srpna 1995, kolem Slunce obíhá v pásu mezi Marsem a Jupiterem jednou za 4,14 roku po excentrické dráze ve vzdálenosti 170 – 650 milionů kilometrů, její velikost se odhaduje na 4 km. Viditelná je pouze dalekohledem. Své planetky mají mj. Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů, z pěvkyň pak Stolzová, Ehrenbergová, Destinnová, Novotná, Beňačková a Pecková a z pěvců (pouze) Žídek. Po proslovech objevitelky a čestného předsedy Astronomické společnosti Dr. Jiřího Grygara přednesla sopranistka Lucie Laubová za doprovodu Jaroslava Šarouna dvě písně Bohuslava Martinů na slova Dr. Jiřího Červeného a sama Soňa Červená (92) připojila Písničku z mládí, kterou zkomponoval její otec Dr. Jiří Červený na slova Eduarda Basse. Za laduatio poděkovala citací slov Friedricha Nietzscheho: „Čím by bylo tvé štěstí, kdyby nemělo těch, kterým svítíš.“

Trombonisté míří do Prahy

Ve dnech 28. – 30. září 2018 se v Praze bude konat první mezinárodní trombonový festival Prague Bone Fest 2018. Prahu navštíví světové kapacity brass a jazzové hudby. Známé osobnosti budou předávat své dovednosti a zkušenosti studentům základních uměleckých škol, konzervatoří a vysokých hudebních škol. Součástí programu bude festivalový trh. Koncerty a masterclassy budou probíhat v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně na Hudební a taneční fakultě AMU, na Pražské konzervatoři, v Sukově síni Rudolfina a v Městské knihovně. Pořadatelé se inspirovali slavným festivalem v Amsterdamu. Prague Bone Fest by se měl stát místem setkávání světové trombonové špičky a všech generací muzikantů.

Ze zahraničí přijedou významní hosté Bart van Lier a Zdzisław Stolarczyk, hlavními účinkujícími ansámbly budou Czech Philharmonic Low Brass, Pulec Octet Tribute, Přemysl Tomšíček Sextet, Janoušek – Wrobłewski Quartet, dále vystoupí Lukáš Moťka, Robert Kozánek, Štěpán Janoušek, Jakub Mašek a Zdeněk Němec.

Pořadateli akce jsou Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze a Česká trombonová asociace, z.s.

Detailní program a více informací najdete na: www.praguebonefest.cz

Kontaktní osoba: Zdeněk Němec, mail@zdeneknemec.cz, 723642397

Výroční ceny OSA

Jiří Najvar

Jiří Najvar Foto c archiv OSA

Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby

Mým největším skladatelským úspěchem v roce 2017 bylo to, že si u mne objednal skladbu tenorista Petr Nekoranec, který pak mé Ubi caritas a Ave Maria premiéroval v Rudolfinu na Dvořákově Praze 2017. Druhým významným momentem byla zakázka Filharmonie Brno, pro kterou jsem zkomponoval futuristickou operu Vítězství nad Sluncem. Premiéra proběhla na Mezinárodním festivalu Moravský podzim 2017. Spolupracuji také s několika sbory, které mé skladby uvádí. Na základě dat, které OSA každoročně sestavuje, jsem byl vyhodnocen jako autor, který se objevil na umělecké scéně a mé skladby byly často hrány. Ocenění OSA – Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby mne velmi překvapilo a poctilo. Vnímám to jako velkou motivaci jak pro sebe, tak pro své kolegy skladatele, aby věřili svému oboru a vytrvale komponovali. Česká hudba má stále velký význam v celosvětovém měřítku a jsem moc rád, že mám tyto kořeny.

 

Sylvie Bodorová

Nejúspěšnější autor vážné hudby v zahraničí

Sylvie Bodorová Foto c archiv OSA

Každý skladatel je rád, když jeho tvorba zní nejen doma, ale i v zahraničí. Je to určité objektivní potvrzení směru, kterým jeho dráha směřuje a samozřejmě i svědectví zájmu interpretů a publika. Cenu nejúspěšnějšího skladatele v zahraničí, kterou jsem převzala od OSA, považuji i za ocenění stále vysoké úrovně české soudobé hudby, která obstojí při srovnání s ostatními zahraničními autory. Provádění mých skladeb v zahraničí bylo pro mne i krásnou a vzácnou možností poznat mistrovství orchestrů, interpretů a dirigentů jako je Izraelská filharmonie, Wiener Virtuosen, Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim, Fairfax Symphony Orchestra Washington,Thomas Hampson, Gianandrea Noseda a mnoho dalších. Všem jim moc děkuji za to, že jsem cenu OSA mohla získat.

 

Pražské jaro 2018

Letošní, již 73. ročník MHF Pražské jaro, jehož hlavním tématem byla oslava výročí české státnosti, publiku opět nabídl pestrou ochutnávku celkem 60 koncertů, z nichž si určitě každý vybral podle svého vkusu.

Rudolfinum Foto c Zdeněk Chrapek

Jako vždy byla největší pozornost festivalových návštěvníků soustředěna především na slavnostní zahájení s Mou vlastí, jejíhož provedení se tentokrát ujala Česká filharmonie v čele s Tomášem Netopilem. Ovšem k dominantám koncertní přehlídky patřily i večery se zahraničními symfonickými tělesy, z nichž bych upozornila především na skvělé výkony orchestrů Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Varšavské filharmonie, Tonhalle Zürich, kde za zvláštní pozornost určitě stojí vynikající výkon Leifa Oveho Andsnese v Brittenově Klavírním koncertu, op. 13, či Budapešťského festivalového orchestru, jehož podání Mahlerovy Druhé symfonie „Vzkříšení“ pod vedením Ivána Fischera a se sólistkami Christianou Karg a Elisabethou Kulman patřilo bezesporu k těm vůbec největším festivalovým zážitkům. Abych však nezapomněla kromě jmenované České filharmonie na další české orchestry, tak velmi zajímavou dramaturgii měly zejména oba koncerty Pražských symfoniků, z nichž na Koncertě k výročí založení státu Izrael (kde původně ohlášeného Leonarda Slatkina zastoupil jeho asistent Tomáš Brauner) nechyběla Schönbergova málokdy uváděná kantáta Ten, který přežil Varšavu či Bernsteinova Symfonie č. 3 „Kadiš“ a ve druhém večeru kantáta podle Vergilia Jana Nováka – Dido, i oba koncerty Rozhlasových symfoniků, na nichž zazněla např. Kabeláčova Symfonie č. 6 nebo Dvořákovo nádherné dílo Svatební košile. PKF – Prague Philharmonia zase měla možnost – kromě samostatného programu, tedy Beethovenových děl Coriolan a Symfonie Es dur „Eroika“ – v Mozartově Houslovém koncertu č. 5 A dur doprovodit loňskou vítězku MHS Pražské jaro Olgu Šroubkovou.

Na své si ale přišli i příznivci hudby starších období, jejíž špičkové interpretace se jim dostalo např. od souborů Monteverdi Choir & English Baroque Soloists v čele se Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, který si připravil ryze bachovský program, či Accademia Bizantina s uměleckým vedoucím Ottaviem Dantonem a díly Vivaldiho, Albinoniho, Marcella, Piattiho a Galuppiho. Samostatnou pozornost si pak zaslouží zcela unikátní projekt Jordiho Savalla s názvem Město dvou mírů: Historie města Jeruzalém, kde společně účinkovali židovští, křesťanští a muslimští hudebníci z Izraele, Palestiny, Řecka, Sýrie, Arménie, Turecka, Anglie, Francie, Španělska, Itálie a Belgie.

Pokračování textu Pražské jaro 2018

Květa Hanková

14. 12. 1929 – 15. 5. 2018

Smutné zprávy z ciziny docházejí většinou s mírným zpožděním. Tak přišlo také oznámení, že ve švýcarském St. Gallenu zemřela ve věku 88 let dlouholetá sólistka operety Divadla J. K. Tyla v Plzni, paní Květa Hanková, manželka slavného českého dirigenta Jiřího Kouta. Narodila se v Praze 14. 12. 1929, část mládí prožila v Kardašově Řečici. Záliba ke zpěvu ji jako dvaadvacetiletou přivedla do sboru tehdejší Armádní opery, kde strávila tři roky. Její nadání neuniklo pozornosti šéfa plzeňské operety, skladatele a dirigenta J. O. Karla, který jí v roce 1955 nabídl smlouvu už jako sólistce. V novém angažmá se poprvé představila jako Laura v Millöckerově operetě Žebravý student. Po tomto úspěchu rychle následovaly další role, vesměs stěžejní. Z Květy Hankové (podle prvního manželství dočasně Kittnarové) se stala první dáma plzeňské operety. Byla kněžnou Annou Elisou v Lehárově Paganinim, Rosalindou ve Straussově Netopýrovi, Helenou v Nedbalově Polské krvi, Offenbachovou Krásnou Helenou, Frimlovou Rose Mary i Kálmánovou Hraběnkou Marikou.

V šedesátých letech se dramaturgie operety Divadla J. K. Tyla vydala odvážnou cestou uvádění soudobých západních muzikálů a právě Květa Hanková byla oporou těchto inscenací – např. jako Líza v My Fair Lady, Cajtl v Šumařovi na střeše, Julie v Lodi komediantů a zejména jako Lilli Vanessi v Líbej mě, Káťo! (Kiss me, Kate), uvedeném v Plzni v roce 1963 u nás vůbec poprvé. Když v říjnu 1970, dva měsíce po sovětské okupaci, nastudoval Jiří Kout v plzeňské opeře Smetanovy Branibory v Čechách jako výraz neskrývaného protestu, svěřil Květě Hankové úlohu Ludiše. Plně v ní využila možnost prokázat jak svůj občanský postoj, tak mimořádné pěvecké kvality. Koncem roku 1971 byl Jiří Kout donucen z politických důvodů z Plzně odejít; později se mu podařilo získat místo korepetitora a dirigenta v Národním divadle v Praze. Květa Hanková v angažmá zůstala až do roku 1977. O rok později se oba rozhodli k emigraci, která Jiřímu Koutovi otevřela dveře na cestu k celosvětové slávě, po níž ho Květa Hanková už jen oddaně následovala.

                                                                                                                        Jaroslav Someš