Konference pro varhany 2019

4. ročník mezinárodní konference varhaníků a specialistů na stavbu a historii varhan se uskuteční ve středu 26. června 2019 v Galerii HAMU v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze. Tradičně nabídne zajímavé přednášky a diskuze odborníků z České republiky i zahraničí. Událost pořádá Hudební a taneční fakulta AMU v Praze ve spolupráci se spolkem PROVARHANY.

Konferenci zahájí v 10:00 hudební teoretik a varhaník MgA. Vít Havlíček, Ph.D., který představí svoji novou rozsáhlou publikaci s názvem Varhany na Královédvorsku. Následující dopolední program bude věnovaný varhanním soutěžím, přednášky budou pojednávat o budoucnosti soutěže Petra Ebena v Opavě (MgA. Petr Čech, Ph.D.), nových i plánovaných soutěžích pro mladé varhaníky ze ZUŠ a konzervatoří (MgA. Lukáš Hurtík, Ph.D.), probírat se budou hodnotící a bodovací kritéria mezinárodních soutěží (prof. Jaroslav Tůma) i varhanní soutěže v Polsku (prof. Roman Perucki) a dopolední blok zakončí Historie a budoucnost varhanní soutěže Pražského jara (Michal Vencl, Pavel Svoboda), po kterém následuje diskuze přednášejících i posluchačů.

Odpolední blok začne ve 14:00 přednáškou Americká vs. Česká varhanní kultura (Karel Paukert, varhaník působící v Clevelandu), která nabídne zajímavý náhled na české varhanní prostředí pohledem ze zámoří. Krátce se představí Kruh klavírníků a varhanářů a konferenci uzavřou Legendy a pravdy kolem financování obnovy historických varhan (PhDr. Petr Koukal, Ph.D.), opět následované diskuzí.

Trvalým cílem Konference pro varhany je rozproudit debatu mezi odbornou veřejností, inspirovat studenty varhan i další zájemce a informovat o aktuálních tématech týkajících se varhanní kultury, včetně zkušeností ze zahraničí.

Vstup na konferenci je volný na základě rezervace, účast je nutno závazně potvrdit nejpozději do 24. 6. na e-mail: info@provarhany.cz

Nové album klavíristy Jana Bartoše s hudbou Leoše Janáčka vychází v roce, kdy slavíme 165. výročí jeho narození

Než u něj zvítězila láska ke komponování, usiloval Leoš Janáček o dráhu klavírního virtuosa. Klavír pro něj byl nástrojem důvěrně známým, předurčeným ke sdílení niterného světa duše. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách – napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Leoš Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě.

Klavírista Jan Bartoš v pátek 31. května 2019 vydal u Supraphonu nové album, na které  právě výše zmíněné skladby nahrál a představil je tak posluchačům ve svém podání. K nové nahrávce uvedl: „Interpretace Janáčkovy hudby přináší jeden podstatný problém. Musíte ji hrát přesně, protože práce s rytmem a časem je u Janáčka zásadní, ale zároveň má často improvizační charakter. Více než jakékoliv jiné hudbě jí škodí cokoliv, co zní jako připravené, nastudované a definitivní. Měla by znít impulzivně, jako by vznikala tady a teď. To lze samozřejmě říci i o tvorbě jiných autorů, ale u Janáčka je to esenciální.“

V genech Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice – ono inspirativní spojení srdce a rozumu, jež učinilo předchozí Bartošovy supraphonské nahrávky Mozarta a Beethovena tak pozoruhodnými.

Vydání alba předcházel jeho slavnostní křest 27. 5. na střeše paláce Lucerna. Setkání uvedl producent nahrávky Matouš Vlčínský, mezi hosty byl i brněnský janáčkovský specialista Jiří Zahrádka, podílel se na ní i zvukový režisér Jiří Gemrot. Nahrávka vznikla 2. února 2019 v sále HAMU v Praze. Fotografem titulní strany CD byl přítomný Vojtěch Havlík, kmotry novinky byli chartistka Dana Němcová a jeden z Bartošových učitelů Martin Ballý. Je to již třetí album Jana Bartoše u firmy Supraphon. Bartoš je také posledním žákem Ivana Moravce a jedním z jeho mentorů byl a je i Alfred Brendel, kterého často dováží do Prahy jako ředitel Institutu a festivalu Prague Music Performance.  

Jan Bartoš s nově pokřtěným CD na střeše Lucerny Foto ©archiv Supraphon – Martin Kubica

Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia. Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed. V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a v roce 1999 zvítězil v soutěži Concertino Praga. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR. Jan Bartoš spolupracoval s významnými dirigenty, např. Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Kristjanem Järvim, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Ondrejem Lenárdem, Andreas Sebastianem Wieserem a mnoha dalšími. Byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballého a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Alfreda Brendela, Leona Fleishera, Jamese Tocca, Borise Bermana a Zenona Fishbeina. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. Jan Bartoš je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance.

Vídeňská státní opera slaví 150 let

Dějiny jedné z nejvýznamnějších světových operních scén se začaly psát před 150 lety. Brány Vídeňské státní opery se poprvé otevřely 25. května 1869 a letošní jubilejní výročí chce opera řádně oslavit.

 Budova Haus am Ring byla vystavěna mezi lety 1863 a 1869 jako jedna z prvních monumentálních staveb na nově zřízené okružní Ringstraße. Slavnostní otevření opery se neslo ve znamení Mozartova Dona Giovanniho a událost vzbudila velký ohlas nejen ve Vídni, ale i za hranicemi císařství.

Za jeden a půl století spojila svá jména s vídeňskou operou řada světových hudebníků. Mezi její ředitele patřili i skladatel Gustav Mahler (1897 – 1907) či dirigent Herbert von Karajan (1956 – 1964) a na pódiu i v současnosti vystupují hvězdy světového významu. Jednou ročně, při věhlasném Plesu v Opeře, se jeviště i parket promění na velký taneční sál.

Vídeňská státní opera Foto © Schaub-Walzer – PID

Jubilejní koncert a přenosy na náměstí

Honosná budova nabízí přes 2 000 míst, jubilejní oslavy však budou určeny všem fanouškům. Ve výroční den, v sobotu 25. května, opera chystá narozeninové matiné, které bude přenášet i na vlastním webu a Facebooku, a večer uvede v premiéře inscenaci Ženy beze stínu Richarda Strausse. V neděli 26. května od 20:30 hodin proběhne na náměstí Herbert-von-Karajan-Platz za operou jubilejní koncert s volným vstupem. A i tento speciální koncert bude zdarma k vidění na operním internetovém streamu.

V červnu a září opera plánuje veřejná promítání vybraných operních a baletních představení. Diváci je budou moci zdarma zhlédnout na padesátimetrové obrazovce umístěné na boku operní budovy.

Fakta a čísla

Vídeňská státní opera každoročně odehraje kolem 350 představení, z toho devět premiér. Do repertoáru spadá 60 operních a baletních děl. Na jevišti se pod taktovkou 30 dirigentů vystřídá na 220 pěvců a vystoupí 100 tanečníků. Hlediště přivítá 600 000 diváků, další miliony mohou sledovat až 45 živých internetových přenosů ročně.

Zahraniční kancelář města Vídně podporuje výměnu zkušeností a spolupráci mezi Prahou a Vídní a také do Česka přináší novinky z Vídně. Zahraniční kanceláře Eurocomm-PR působí v osmi dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy.

Klavírista Ivo Kahánek oslavil narozeniny a jako účastník unikátního projektu se stal neviditelným

Ivo Kahánek oslavil 23. května čtyřicáté narozeniny, ale krásný dárek dostal již před tím: byl oficiálně zařazen skupiny nejlepších světových klavíristů – klasických i jazzových, a to poté, co ho jako jediného českého zástupce vybrala společnost Steinway pro speciální projekt „Spirio“ – samohrající piano, a zařadila ho na svůj exkluzivní seznam Steinway Spirio Artists. Na něm najdeme dále taková jména jako Lang Lang, Yuja Wang či Pascal Rogé, z historie Leonard Bernstein, Duke Ellington nebo Vladimir Horowitz.

Značka Steinway, která je známá už přes 160 let výrobou zřejmě nejslavnějších klavírů na světě, přišla s výrobou nástrojů, které jsou díky speciální vestavbě kromě běžných vlastností klavíru schopné také dokonale reprodukovat umělecké výkony konkrétních pianistů. Díky této funkci může mít každý doma, případně při setkání s přáteli, na večírku, na svatbě atd. autentický umělecký výkon, digitálně nasnímaný, avšak realizovaný přímo vlastním nástrojem. Jde vlastně o kombinaci nahrávky a živého akustického výkonu.

Steinway Spirio je dodáván společně s tabletem, který obsahuje přes 1700 skladeb nahraných nejlepšími světovými pianisty – od žánru klasické hudby, přes modernější styly až po jazz. Zároveň se tak stává jakousi databankou pozoruhodných uměleckých výkonů do budoucna: i za 100 let si mohou posluchači „pozvat do obýváku“ kteroukoli z klavírních hvězd minulosti a slyšet, jak „hraje na jeho vlastní klavír“.

Ivo Kahánek nahrává pro Spirio Foto archiv Iva Kahánka

Ivo Kahánek pro pokladnici světového klavírního dědictví nahrál skladeb hned několik: slavnou Humoresku č. 7 Antonína Dvořáka, Koncertní etudu C dur Bedřicha Smetany, 1. řadu cyklu Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka a oblíbený Bugatti step Jaroslava Ježka.

Podívat se na video s Bugatti stepem můžete zde:

https://youtu.be/36hbkreIoug

„Při výběru repertoáru jsem se snažil zařadit díla umělecky hodnotná a zároveň posluchačsky vděčná, vzhledem k charakteru celého projektu,“ říká klavírista. „Jsem rád, že se tímto česká hudba dostává opět k novému spektru posluchačů a pianistů, a jsem přesvědčen, že v její propagaci nejen touto cestou budu pokračovat.“

Ivo Kahánek sám bývá pro svůj citlivý, elegantní a zpěvný projev dokonce často označován za českého Chopina a mnohými také za nejlepšího českého klavíristu současnosti. Je absolutním vítězem soutěže Pražského jara 2004, za sebou má mnoho úspěšných vystoupení: s BBC Symphony Orchestra na BBC Proms, v londýnské Wigmore Hall s Pavel Haas Quartet nebo s Berlínskou filharmonií pod vedením Sira Simona Rattla.  V září 2015 byl hlavním protagonistou a kurátorem komorní řady festivalu Dvořákova Praha. V roce 2019 ho čekají mj. koncertní cesty do Německa, Číny, Portugalska, Mexika, Švýcarska, Polska a dalších zemí. V České republice vystupuje pravidelně např. na mezinárodních festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha a dalších. V roce 2018 získal Classic Prague Award za nejlepší sólistický výkon roku a představil se v několika koncertech České filharmonie pod vedením nového šéfdirigenta Semjona Byčkova či se světoznámým Mahler Chamber Orchestra pod taktovkou Andrése Orozca-Estrady, na začátku roku 2019 pak byl spolu s Martinou Jankovou a Tomášem Králem oceněn Zlatou ladičkou (Diapason d’Or) za nahrávku Písní Bohuslava Martinů.

Knihu Varhany na Královédvorsku pokřtí v Respiriu Lichtenštejnského paláce v Praze profesor Ivan Klánský

Křest knihy „Varhany na Královédvorsku“ se uskuteční ve středu 29. května 2019 od 15:00 v Respiriu Lichtenštejnského paláce, Malostranské náměstí 258/13, Praha 1. Autorem publikace je MgA. Vít Havlíček, Ph.D., varhaník, hudební teoretik a vedoucí Oddělení hudebně teoretických disciplín HAMU v Praze. Knihu pokřtí profesor Ivan Klánský, děkan Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. Účast přislíbila řada významných hostů, mj. rektor Akademie múzických umění v Praze doc. Jan Hančil, hlavní organolog Národního památkového ústavu PhDr. Petr Koukal, Ph.D., nebo koncertní varhaník prof. Jaroslav Tůma.

Reprezentativní celobarevná kniha mapuje na 219 stranách varhany v regionu Královédvorska, včetně světového unikátu – barokní zvonkohry objednané pro Kuks v roce 1732 hrabětem F. A. Šporkem. Podrobně je popsáno 24 nástrojů od nejstaršího z roku 1668 až po varhany dokončené v polovině 20. století. U každých varhan je zdokumentována historická a organologická část. Bohatě jsou zastoupeny citace originálních pramenů. Kromě kapitol s popisem varhan jsou pro obohacení zařazena „intermezza“, rozšiřující obsah knihy o další témata, například o opravách varhan nebo necitlivém umístění elektroinstalace u varhan.

Kniha obsahuje bohatý poznámkový aparát s odkazy na jednotlivé prameny a literaturu. Součástí je i rejstřík osob a míst, nechybí ani stručné resumé v anglickém a německém jazyce. Součástí je bohatá fotodokumentace, která zahrnuje okolo 250 barevných fotografií.

Vznik této unikátní publikace, kterou vydal Královédvorský chrámový sbor z.s., podpořilo Ministerstvo kultury, Akademie múzických umění v Praze, Královéhradecký kraj a město Dvůr Králové nad Labem.

Novým šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc bude Jakub Klecker

Novým šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc (MFO) bude od sezony 2019/20 Jakub Klecker. Ve funkci vystřídá dlouholetého šéfdirigenta MFO Petra Vronského. Veřejnosti se nový šéfdirigent představí na zahajovacím koncertě 74. sezony, který se uskuteční 26. září 2019 v Redutě, domácím sále orchestru.

„Orchestr Moravské filharmonie je bez šéfdirigenta po celou aktuálně probíhající sezonu. Zčásti roli uměleckého garanta zastával a zastává pan dirigent Petr Vronský, za což mu patří velký dík, protože pomáhá toto nelehké období překonat. Velmi mě těší, že se nám nyní podařilo obsadit post šéfdirigenta osobností, která zároveň patří mezi nejžádanější české dirigenty mladší generace. Důvodem pro oslovení pana dirigenta Kleckera byla zejména skutečnost, že beze zbytku naplňuje požadavky, které jsme od začátku na budoucího šéfdirigenta kladli. Pan Klecker je dirigent z českého prostředí, orchestr Moravské filharmonie i olomoucké publikum zná a má již zkušenosti s vedoucí uměleckou pozicí z ostravské či brněnské opery. Pevně věřím, že všechny tyto své předpoklady, spojené i se svými dalšími zkušenostmi, jako je například vedení pěveckého sboru či znalost způsobu práce při nastudování velkých vokálně-instrumentálních děl, zúročí a pomůže orchestr posunout na pomyslné laťce umělecké, interpretační a profesionální úrovně opět o něco výše,“ uvedl Jonáš Harman, ředitel MFO.

Jakub Klecker přichází do Olomouce po čtyřletém angažmá v opeře Národního divadla moravskoslezského, kde působí na pozici hudebního ředitele opery. Absolvent brněnské konzervatoře (Aleš Podařil) a pražské HAMU (Jiří Bělohlávek, Tomáš Koutník) je mj. dlouholetým sbormistrem pěveckého sboru dětí a mládeže Kantiléna a stálým dirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během své dosavadní umělecké kariéry hostoval u většiny profesionálních symfonických orchestrů v ČR i na Slovensku, s divadelními soubory v Brně, Ostravě, Praze i jinde pak nastudoval více než 20 operních titulů.

„Jsem velmi rád, že nabídka od Moravské filharmonie Olomouc přichází ve chvíli, kdy bych chtěl své dosavadní dirigentské operní zkušenosti významnějším způsobem rozšířit o oblast symfonickou. Spolupráce s Moravskou filharmonií byla v minulosti vždy velmi tvůrčí a přátelská. Napříč celým orchestrem je mnoho vynikajících instrumentalistů, kteří své hráčské kvality zúročují nejen uvnitř tělesa, ale také jako sólisté. Rád bych umělecky navázal na dlouholetou šéfdirigentskou éru pana dirigenta Petra Vronského, který orchestru vtiskl osobitý zvuk a kvality,“ nastínil nastupující šéfdirigent Jakub Klecker.

Jakub Klecker Foto archiv

Návštěvníci a posluchači MFO se od následující sezony budou s novým šéfdirigentem setkávat napříč prakticky celou koncertní nabídkou a činností MFO. „Důležitým přínosem pana dirigenta Kleckera, resp. funkce šéfdirigenta jako takové, je zejména průběžná a pravidelná spolupráce s orchestrem, ale i jeho účast na konkurzech na volná místa v orchestru a podílení se na programové nabídce. Tato umělecká supervize je rolí, kterou žádný z hostujících dirigentů nemůže naplnit, neboť období několika dnů práce s orchestrem je příliš krátká na to, aby tito dirigenti mohli orchestr formovat z dlouhodobého hlediska,“ doplňuje dramaturgyně MFO Ivana Kalina Tabak.

Inaugurační koncert nového šéfdirigenta a zároveň zahajovací koncert sezony 2019/20 se uskuteční ve čtvrtek 26. září od 19 hodin v Redutě, repríza tohoto koncertu pak následující den, 27. září rovněž od 19 hodin tamtéž.

TANZ-SIGNALE 2019

Vídeň, Österreichische Akademie der Wissenschaften, Musik und Kunst Privatuniverzität der Stadt Wien, Institut für Musikwissenschaft der Universität Wien, Wienbibliothek im Rathaus

Rafael Brom

 Události spjaté s letošním ročníkem sympozia Tanz-Signale se konaly ve Vídni v době od 14. do 17. 3. pod heslem Ke zrodu vídeňské operety. Vzpomínka – nebo aktualita? V pozvánce na sympozium uvádí Eduard Strauss, předseda pořádajícího Vídeňského institutu pro bádání o Straussovi (Wiener Institut für Strauss Forschung), že jde, co se Vídně týče, o důležité téma, neboť sympozium pojednává o podílu Jacquesa Offenbacha a Franze von Suppèho na vzniku vídeňské operety. Jednotlivé přednášky jsou tudíž výsledkem historicko-kulturních studií a vedle toho budou součástí třídenní přehlídky také koncertní vystoupení.

Dr. Eduard Strauss, prapravnuk Johanna Strausse otce Foto ©Rafael Brom

Úvodní předpremiérové setkání pod titulem Vídeňské kolokvium o Straussovi proběhlo v Divadelním sále Rakouské akademie věd (Österreichische Akademie der Wissenschaften, Theatersaal) ve čtvrtek 14. 3. a bylo připraveno ve spolupráci se Společností přátel této státní instituce (Gesellschaft der Freunde der ÖAW). Účastníky přivítali univerzitní profesor Dr. Anton Zeiliger, prezident Rakouské akademie věd a její viceprezident univerzitní profesor Dr. Hubert Christian Ehalt, který je zároveň prezidentem zmíněné Společnosti přátel Rakouské akademie věd. Večerní program obsahoval příspěvek Eduarda Strausse, který pronesl úvahu na téma pojednání Ferdinanda Brezowského, uveřejněného v časopise Vídeňský salónní list z 8. prosince 1895 pod titulem Vídeň a Strauss – dva pojmy, které se zcela shodují. Následující příspěvek patřil paní Marion Linhardtové, která přednáší divadelní vědu na Univerzitě v Bayreuthu. Její již zcela regulérní přednáška měla název Rané operety Johanna Strausse a vídeňská touha po vlastním žánru. Poté vystoupil Thomas Aigner s prohlášením mimořádného Významu dvoustých narozenin Jacquesa Offenbacha a Franze von Suppèho. Přednáškovou část večera uzavřel Norbert Rubey, který pojednání pojmenoval Co zbylo? – K vnímání operet Offenbacha, Suppèho a Strausse. Divadelním sálem Rakouské akademie věd pak zněla hudba právě jmenovaných komponistů v provedení ansámblu Collegium musicum pod vedením Ingomara Reinera, tedy studentů a profesora vídeňské Univerzity hudby a výtvarného umění (Universität für Musik und darstellende Kunst, Wien). Následující zahajovací den sympozia se konal ve spolupráci se Soukromou univerzitou hudby a umění města Vídně (Musik und Kunst Privatuniverzität der Stadt Wien) ve Vivaldiho sále jejího sídla. Účastníky sympozia přivítala předsedkyně ústavu pro vědu a výzkum paní Susana Zapke, která vzápětí moderovala rozhovor ke 200. výročí narození Franze von Suppèho s profesorem Hansem-Dieterem Roserem a univerzitním profesorem doktorem Stefanem Schmidlem. Následovala přednáška Wolfganga Dosche s titulem Od starovídeňského singspielu k vídeňské operetě. Od komponujícího císaře k valčíkovému králi. Hudební zábavné divadlo ve Vídni od roku 1680. Wolfgang Dosch v rámci univerzitního programu lekcí klasické operety provedl poté se svými studenty pódiové představení pod názvem Od vídeňského singspielu k vídeňské operetě. Zábavný kus nesl znaky zdrojů, ze kterých povstala typická vídeňská opereta  – singspielu, kouzelných pohádek a dalších projevů lidového tanečního a hudebního divadla Vídně. A je třeba na tomto místě prohlásit, že šlo o vyzrálé, takřka hotové výkony všech jednajících osob, hereček a herců na prahu profesionální kariéry. Svým výkonem zaujala zejména sopranistka Viktorie Sedlacek, poté tenor Steven Fiske a u klavíru Gunwoo Yoo. Odpoledne téhož pátku se otevřelo další  jednání sympozia ve velké posluchárně Institutu pro hudební vědu Vídeňské univerzity (Institut für Musikwissenschaft der Universität Wien), kde návštěvníky přivítala ředitelka institutu Birgid Lodesová, Eduard Strauss a Norbert Rubey. Toho odpoledne přednášeli Thomas Aigner (Vídeň): Co je opera? Co je opereta?, Peter Kemp (Marlow Bottom, Anglie): Co je opereta? Zdroje operety a formy, které vznikly z národních variací, dále reprízoval Wolfgang Dosch své dopolední pojednání Od starovídeňského singspielu k vídeňské operetě…. Poté pokračoval Kevin Clarke (Berlín Amsterdam) přednáškou Neomalenost až do krajnosti, jež vede až k prostopášnosti. Přijetí původní operety Offenbachovy ve Vídni v letech 1860 až 70 a hodnocení děl Franze von Suppého a Johanna Strausse vytvořených podle Offenbacha vídeňským tiskem na pozadí otázky: Proč dnes německy mluvící operetní výzkum odmítá začlenit vědecky zpracovaná dobová svědectví do žánrové diskuse? Sérii lekcí zakončil Ingomar Rainer (Vídeň) pojednáním s titulem Mezi zpracováním a recyklací. K rozšíření operety. Náročný přednáškový den pokračoval návštěvou oddělení hudebních sbírek Městské knihovny na vídeňské radnici (Wienbibliothek im Rathaus), kde proběhla vernisáž výstavy Offenbach, Suppè a počátky vídeňské operety. Po přivítání návštěvníků paní Anitou Eichingerovou, zastupující ředitelkou Městské knihovny, přiblížil výstavu její kurátor Thomas Aigner, vedoucí hudebních sbírek téže knihovny. A poté moderoval vystoupení hudebního souboru studentů Soukromé univerzity hudby a umění města Vídně pod vedením Wolfganga Dosche. V sobotu pokračovalo sympozium opět ve Velké posluchárně Institutu pro hudební vědu, moderoval  Michele Calella, zdejší univerzitní profesor. Přednášeli Norbert Linke (Duisburg  – Essen), měl pojednání s titulem Snaha Jetty dosadit na trůn operetního skladatele Johanna Strausse až do „tajného spolku pěti“, Isabella Sommerová (Vídeň) hovořila na téma Johann Strauss, syn  – Experimenty na cestě k operetní kompozici, Martina Kalser-Gruberová (Krems Vídeň) vyvolila referát s názvem Prodávejme hojně hudbu, dokud jsou srdce stále vroucí  – podnikání hudebních vydavatelů s operetou. Dále vystoupil Norbert Rubey s tématem Carl Millöcker  – jeho první roky jako divadelního kapelníka ve Štýrském Hradci, Vídni a Pešti. Po poledni vystřídal moderujícího Calellu sám Eduard Strauss a v přednáškách  pokračoval Johannes Leopold Mayer (Vídeň  –Baden u Vídně), který svou lekci pojmenoval  Franz von Suppè  – Frivolity a Kyriefuge. Nakonec vystoupil Michael Lakner (Baden u Vídně) s tématem Fatinitza: Travestie ve víru války  – U příležitosti 200. narozenin Franze von Suppèho. A to byla poslední lekce sympozia Tanz-Signale, nikoli však jeho programu. Jako uznání velkých zásluh byla v 15.00 hodin slavnostně předána jmenovací listina čestného prezidenta Vídeňského institutu pro bádání o Straussovi panu vrchnímu senátnímu radovi (Obersenatsrat i. R.), univerzitnímu profesorovi  Helmutu Christianu Ehaltovi. Slavnostní eulogii pronesl Norbert Rubey. Poté uzavřel konání sympozia koncert ansámblu Collegium musicum pod vedením Ingomara Reinera, který představení nadepsal Hudební poptávka… na motivy od… Recyklování operety. Do letošního ročníku sympozia Tanz-Signale patřil i nedělní dopolední koncert pod názvem Zešramlovaný Strauss (Verschrammelter Strauss) ve vinném domě Müllers Heuriger v Grinzingu, kde zaznělo Matiné s Marií Stippichovou (zpěv) a  kvartetem Neue Wiener Concert Schrammeln. Zbývá podotknout, že kromě výše jmenovaných institucí  podpořily letošní sympozium Fond vědy a výzkumu města Vídně (Wissenschafts- und Forschungsförderung der Stadt Wien). Pro následující rok 2020 byl vyhlášen termín 12. až 15. 3. s tématem Josef Strauss  – k 150. výročí úmrtí.  

Titulní strana programu sympozia Foto ©Rafael Brom

Mezinárodní hudební festival Kutná Hora

Julius Hůlek

Tak jako v předchozích letech i letošní již 12. ročník MHF  Kutná Hora svými deseti koncerty vymezenými časovým úsekem jednoho týdne nabízí jedinečné propojení dané osobnostmi skladatelů, účinkujících interpretů, pečlivě vybranými skladbami i jednotlivými žánry komorní hudby. Možná se bude zdát zvláštní, že dramaturgie se tentokrát neopírá o významná výročí tvůrčích osobností, nicméně tvorba vybraných skladatelů je hned zkraje zastoupena na programu koncertů přímo monograficky zaměřených. Ještě před zahajovacím koncertem se herec Josef Somr a klavíristka Terezie Fialová vracejí k loňskému janáčkovskému výročí připomínkou Listů důvěrných. Vlastní zahájení festivalu je celé věnováno Ludwigu van Beethovenovi jeho monumentálními koncertantními skladbami – koncertem houslovým, klavírním a proslulým trojkoncertem. Následující komorní koncert se soustředí na tvorbu Johannesa Brahmse, zejména na jeho skladby klavírní. Hvězda loňského ročníku, mezinárodně proslulý klavírista Lukáš Vondráček dodržel slib a letos se do Kutné Hory vrací, jednak samostatným recitálem a jednak první řadou Slovanských tanců Antonína Dvořáka v původní verzi pro čtyřruční klavír, kde jeho partnerkou bude nová tvář festivalu, mladá japonská klavíristka Kana Okada. Klavíru je tentokrát vůbec věnována velká pozornost – ještě před L. Vondráčkem vystoupí ve Švýcarsku působící Konstantin Lifschitz, jenž je po léta neopominutelnou stálicí festivalu, aby provedl jednak Beethovenův koncert a sólově Brahmse a jednak – což bude zvláště pozoruhodné – druhou řadu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Lifschitz se navíc v rámci komorní spolupráce bude mj. podílet spolu s francouzsko-americkou houslistkou Corinne Chapelle na uvedení houslových sonát Johanna Sebastiana Bacha. Festivalovou dramaturgii si zvláště v posledních létech nelze představit bez kreativního podílu experimentu ve spojení se spiritualitou. Obojí se uplatní už v programovém Preludiu po loňském úspěchu Gabriely Vermelho zásluhou této multižánrové umělkyně a její skupiny GaRe v podobě tvůrčí odpovědi na otázku – Folk, klasika anebo fúze? Zřetelný duchovní rozměr pak bude mít koncert symbolicky nazvaný Okna podle jedné ze dvou zde uvedených skladeb Petra Ebena, doplněných klavírním kvintetem Dmitrije Šostakoviče a komorní kantátou na text Matky Terezy současného lotyšského autora Peterise Vaskse. Charakteristická dominanta, chrám sv. Barbory, kde tyto skladby zazní, je nejčastější lokalitou festivalových koncertů spolu s Jezuitskou kolejí, kaplí Božího těla a tak jako vloni pro festivalové Postludium detašovaným kostelem Zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory. Tam se ostatně skladbami pro sólové violoncello, sólové housle i oba nástroje společně rozloučíme se dvěma z protagonistů festivalu, s jeho uměleckým ředitelem, violoncellistou Jiřím Bártou a houslistou Romanem Patočkou. K celkovému dramaturgickému profilu výrazně přispějí komorní soubor Musica Minore z Valašských Klobouk, spoluúčinkující při realizaci koncertantních děl na zahajovacím koncertu, dále kutnohorský smíšený sbor Gaudeamus, jenž provede Vasksovu vokálně-instrumentální skladbu a nakonec soubor dechových nástrojů PhilHarmonia Octet Prague s jedinečnou Serenádou Es dur (KV 375) Wolfganga Amadea Mozarta na úvod závěrečného koncertu.

Jiří Bárta, umělecký ředitel festivalu Foto archiv

 

54. ročník soutěže Concertino Praga se představí v nové podobě

Český rozhlas a Akademie klasické hudby vyhlašují 54. ročník soutěže Concertino Praga. Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky vyvrcholí 12. září 2020 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, který pořádá právě Akademie klasické hudby. Čtyři finalisté, které v dvoukolovém režimu vybere mezinárodní porota na základě zaslaných nahrávek, se utkají na pódiu pražského Rudolfina o ceny ve formě studijních stipendií. V sólových výkonech je doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu a vítěze určí mezinárodní porota složená ze špičkových interpretů a pedagogů. Účast v porotě přislíbil houslista Maxim Vengerov nebo violoncellista David Geringas.

V roli spolupořadatelů 54. ročníku tradiční soutěže s rozšířeným podtitulem „Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky“ se představí Český rozhlas a Akademie klasické hudby.  „Chceme tímto krokem rozšířit dosavadní činnost Akademie klasické hudby. Vedle festivalu Dvořákova Praha a Ceny Antonína Dvořáka obracíme naši pozornost i na další aspekt odkazu Antonína Dvořáka, který za svého života podporoval jak tvůrčím, tak i finančním způsobem nastupující uměleckou generaci nejen Praze, ale například během svého působení v New Yorku,“ říká ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář.

K tomu dodává generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral: „Concertino Praga patří ke kulturní tradici našeho veřejnoprávního rozhlasu a k jeho historickým klenotům. Jsme na něj pyšní. Zároveň jsme rádi, že jsme v Akademii klasické hudby nalezli silného partnera, kterému záleží na stejných hodnotách jako nám, a společnými silami budeme i touto cestou pomáhat reprezentantům mladé generace při jejich vstupu do nesmírně náročného profesního života. Výsledky jejich úsilí však přinášejí pozitiva celé společnosti.“

Soutěž bude od svého 54. ročníku každoročně probíhat jako multioborová v oboru sólové hry s věkovým limitem 15 let na nástroje housle, violoncello, klavír, cembalo, kytara, harfa, akordeon a 16 let ve hře na nástroje flétna, hoboj, klarinet, fagot, saxofon, lesní roh, trubka a trombon.

Na podporu tradice komorní hry se od 55. ročníku bude vždy paralelně konat i soutěž v oboru komorní hry, a to vždy v dvouletém cyklu. Zde je určena věková hranice účastníků na 20 let průměrného věku všech členů souboru.

Pro každý soutěžní hudební nástroj je stanoven seznam doporučených skladeb k interpretaci, který soutěžící mohou, ale nemusí zohlednit. Soutěžní porota hodnotí dramaturgii repertoáru včetně přihlédnutí k doporučeným skladbám, které si jednoznačně kladou za cíl podporu interpretace českých autorů, a to jak doby minulé, tak i současnosti.

Zásadní novinkou je jednak určení držitelů cen na základě živého vystoupení na koncertě festivalu Dvořákova Praha 2020, dále pak systém cen samotných. Ty, které budou udělovány Akademií klasické hudby v roce 2020, jsou formulovány jako studijní stipendia ve výši 5000, 2700 a 1800 eur. Český rozhlas nabízí laureátům možnost vytvoření profesionální rozhlasové nahrávky, vystoupení na tradičním Jihočeském festivalu Concertino Praga v Jindřichově Hradci a další koncertní příležitosti v následujících dvou letech.

„Chceme navázat na úžasnou tradici tohoto ojedinělého fenoménu na poli hudebních soutěží. Historií Concertino Praga od roku 1966 prošla celá řada dnes celosvětově uznávaných hudebníků, počínaje Dmitriem Sitkovetským a Václavem Hudečkem, soutěží prošli s úspěchem Sabine Meyer, Radek Baborák, Jana Brožková nebo Ivo Kahánek, ale třeba i aktuální dirigentská hvězda Andris Nelsons ve hře na trubku“, říká Kateřina Konopásková, ředitelka Výroby ČRo. K tomu dodává Jan Simon, intendant Akademie klasické hudby a programový ředitel Dvořákovy Prahy: „Domnívám se, že tímto způsobem může dojít k dalšímu naplnění potenciálu Concertino Praga. Spolupráce Českého rozhlasu a rozhlasových institucí sdružených v EBU, hudebního školského systému, špičkových interpretů a pedagogů, renomovaného hudebního festivalu evropského rozměru, to je půdorys, na kterém lze dále stavět. Soutěž bude nejen obohacením festivalového dění Dvořákovy Prahy, ale bude zároveň vkladem Akademie klasické hudby do výchovy budoucích generací hudebníků, kteří přispívají svým uměním k duševnímu zdraví společnosti.“

Detailní informace k pořádání 54. ročníku Concertino Praga naleznete na webových stránkách Concertino Praga a Akademie klasické hudby včetně nového Statutu soutěže a soutěžních podmínek, kde jsou stanoveny veškeré termíny a způsoby k přihlášení do soutěže.

Hudební průmysl letos slaví 90. výročí od vydání první gramodesky s českou nahrávkou na etiketě Ultraphon!

Supraphon – jakožto přímý nástupce gramofonové firmy Ultraphon – chystá k této příležitosti na květen audioknihu o legendě českého swingu Jiřím Traxlerovi, který stál u nástupu tohoto hudebního stylu v Československu. Také díky němu a jeho generačním druhům právě repertoár Ultraphonu výrazně proměnil hudební vkus posluchačů ve prospěch moderní taneční hudby. Memoáry načetl Igor Orozovič, který Jiřího Traxlera ztvárnil v úspěšném představení Ondřeje Havelky v Národním divadle v Praze. Audioknihu doplní speciální album se všemi dochovanými nahrávkami, na nichž se Traxler podílel.

Již první propagační nahrávky – seznamující v roce 1929 potenciální zájemce se šíří připravovaného českého programu na gramodeskách tehdy ještě německé značky Ultraphon – zmiňovaly kromě aktuálních vlasteneckých písní též scénky Spejbla s Hurvínkem a nahrávky dvojice Voskovce a Wericha. Akcent na moderní taneční hudbu demonstrovaly tehdy i první hudební snímky na této nové etiketě v podání orchestru řízeného F. A. Tichým;  ten na ni prosadil jak moderní jazzové aranže známých českých lidových písní a Kmochových pochodů, tak i několik vlastních skladeb, například foxtrot Dobrou noc, natočený později v podání řady dalších jazzových souborů na gramodesky jiných značek.

Distribuce desek značky Ultraphon s českým programem se ujala pro tento účel založená domácí firma Ravitas, která také v roce 1932, kdy byl Ultraphon v Německu v důsledku platební neschopnosti donucen ukončit činnost, odkoupila jeho veškerá tuzemská aktiva a transformovala se na a. s. Ultraphon ČSR. Nová společnost zároveň získala práva na používání obchodní známky Supraphon, kterou nejprve využívala jako značku elektrických gramofonů vlastní výroby a po roce 1946 jako etiketu gramodesek s nahrávkami určenými hlavně na export.

První snímky hudebního stylu, označovaného zpočátku jako „hot jazz“, vyšly na gramodeskách značky Ultraphon počátkem roku 1936 v podání Orchestru Gramoklubu, jehož znělku – foxtrot A Little Rhythm – složil a aranžoval Jiří Traxler, jeden ze zakládajících členů tohoto progresivního jazzového souboru. Na etiketě Ultraphon pak v následujících více než deseti letech vyšla celá řada skladeb s Traxlerovými melodiemi, texty a aranžemi.

Jak tyto nahrávky vznikaly, jaký měly úspěch a řadu dalších zajímavých příběhů spojených s prosazováním moderní taneční hudby a swingu před rokem 1939, během protektorátu i po roce 1945, jakož i osudy Jiřího Traxlera při emigraci v roce 1949, to vše přinese audiokniha vznikající v tomto jubilejním roce v produkci Supraphonu.

Memoáry významného skladatele, aranžéra a interpreta moderního českého swingu Jiřího Traxlera jsou strhující. Už sama osobnost spolupracovníka a přítele takových velikánů, jakými byli Jaroslav Ježek, R. A. Dvorský (letos si připomínáme 120 let od jeho narození) či Karel Vlach, se vymyká v mnoha směrech obvyklým měřítkům. K posluchačům se dostanou audioknižní memoáry Jiřího Traxlera ve výjimečném kompletu dvou alb, kdy to první bude audiopodobou knihy Život v rytmu swingu v podání člena činohry Národního divadla v Praze Igora Orozoviče, který Traxlera ztvárnil v úspěšném divadelním představení Ondřeje Havelky V rytmu swingu buší srdce mé, za nějž byl nominován na Thálii. Druhé album bude souborem všech 83 skladeb, na nichž se Traxler podílel.

„Natáčení téhle audioknihy je pro mě krásnou tečkou a rozloučením s příběhem Jiřího Traxlera. Studiem tohoto čtivého životopisu jsem totiž samozřejmě před čtyřmi lety začal zkoušení inscenace v Národním divadle. S proslulým orchestrem Melody Makers, jsem si, podobně jako Jiří Traxler, mohl i zahrát na klavír, zpívat a dokonce i trochu dirigovat. Jiří Traxler je důkazem, že s láskou k hudbě, k životu a také s nadhledem, se dá zvládnout lecjaká situace. A že jich Jiří zažil hodně,“ uvedl Igor Orozovič při nahrávání audioknihy.

Foto Ivan Mikota

Audioknihu Jiří Traxler – Život v rytmu swingu na 2CD-MP3 i v digitálních formátech vydal Supraphon  10. května 2019.