Pražské jaro 2018

Letošní, již 73. ročník MHF Pražské jaro, jehož hlavním tématem byla oslava výročí české státnosti, publiku opět nabídl pestrou ochutnávku celkem 60 koncertů, z nichž si určitě každý vybral podle svého vkusu.

Rudolfinum Foto c Zdeněk Chrapek

Jako vždy byla největší pozornost festivalových návštěvníků soustředěna především na slavnostní zahájení s Mou vlastí, jejíhož provedení se tentokrát ujala Česká filharmonie v čele s Tomášem Netopilem. Ovšem k dominantám koncertní přehlídky patřily i večery se zahraničními symfonickými tělesy, z nichž bych upozornila především na skvělé výkony orchestrů Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Varšavské filharmonie, Tonhalle Zürich, kde za zvláštní pozornost určitě stojí vynikající výkon Leifa Oveho Andsnese v Brittenově Klavírním koncertu, op. 13, či Budapešťského festivalového orchestru, jehož podání Mahlerovy Druhé symfonie „Vzkříšení“ pod vedením Ivána Fischera a se sólistkami Christianou Karg a Elisabethou Kulman patřilo bezesporu k těm vůbec největším festivalovým zážitkům. Abych však nezapomněla kromě jmenované České filharmonie na další české orchestry, tak velmi zajímavou dramaturgii měly zejména oba koncerty Pražských symfoniků, z nichž na Koncertě k výročí založení státu Izrael (kde původně ohlášeného Leonarda Slatkina zastoupil jeho asistent Tomáš Brauner) nechyběla Schönbergova málokdy uváděná kantáta Ten, který přežil Varšavu či Bernsteinova Symfonie č. 3 „Kadiš“ a ve druhém večeru kantáta podle Vergilia Jana Nováka – Dido, i oba koncerty Rozhlasových symfoniků, na nichž zazněla např. Kabeláčova Symfonie č. 6 nebo Dvořákovo nádherné dílo Svatební košile. PKF – Prague Philharmonia zase měla možnost – kromě samostatného programu, tedy Beethovenových děl Coriolan a Symfonie Es dur „Eroika“ – v Mozartově Houslovém koncertu č. 5 A dur doprovodit loňskou vítězku MHS Pražské jaro Olgu Šroubkovou.

Na své si ale přišli i příznivci hudby starších období, jejíž špičkové interpretace se jim dostalo např. od souborů Monteverdi Choir & English Baroque Soloists v čele se Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, který si připravil ryze bachovský program, či Accademia Bizantina s uměleckým vedoucím Ottaviem Dantonem a díly Vivaldiho, Albinoniho, Marcella, Piattiho a Galuppiho. Samostatnou pozornost si pak zaslouží zcela unikátní projekt Jordiho Savalla s názvem Město dvou mírů: Historie města Jeruzalém, kde společně účinkovali židovští, křesťanští a muslimští hudebníci z Izraele, Palestiny, Řecka, Sýrie, Arménie, Turecka, Anglie, Francie, Španělska, Itálie a Belgie.

Pokračování textu Pražské jaro 2018

Květa Hanková

14. 12. 1929 – 15. 5. 2018

Smutné zprávy z ciziny docházejí většinou s mírným zpožděním. Tak přišlo také oznámení, že ve švýcarském St. Gallenu zemřela ve věku 88 let dlouholetá sólistka operety Divadla J. K. Tyla v Plzni, paní Květa Hanková, manželka slavného českého dirigenta Jiřího Kouta. Narodila se v Praze 14. 12. 1929, část mládí prožila v Kardašově Řečici. Záliba ke zpěvu ji jako dvaadvacetiletou přivedla do sboru tehdejší Armádní opery, kde strávila tři roky. Její nadání neuniklo pozornosti šéfa plzeňské operety, skladatele a dirigenta J. O. Karla, který jí v roce 1955 nabídl smlouvu už jako sólistce. V novém angažmá se poprvé představila jako Laura v Millöckerově operetě Žebravý student. Po tomto úspěchu rychle následovaly další role, vesměs stěžejní. Z Květy Hankové (podle prvního manželství dočasně Kittnarové) se stala první dáma plzeňské operety. Byla kněžnou Annou Elisou v Lehárově Paganinim, Rosalindou ve Straussově Netopýrovi, Helenou v Nedbalově Polské krvi, Offenbachovou Krásnou Helenou, Frimlovou Rose Mary i Kálmánovou Hraběnkou Marikou.

V šedesátých letech se dramaturgie operety Divadla J. K. Tyla vydala odvážnou cestou uvádění soudobých západních muzikálů a právě Květa Hanková byla oporou těchto inscenací – např. jako Líza v My Fair Lady, Cajtl v Šumařovi na střeše, Julie v Lodi komediantů a zejména jako Lilli Vanessi v Líbej mě, Káťo! (Kiss me, Kate), uvedeném v Plzni v roce 1963 u nás vůbec poprvé. Když v říjnu 1970, dva měsíce po sovětské okupaci, nastudoval Jiří Kout v plzeňské opeře Smetanovy Branibory v Čechách jako výraz neskrývaného protestu, svěřil Květě Hankové úlohu Ludiše. Plně v ní využila možnost prokázat jak svůj občanský postoj, tak mimořádné pěvecké kvality. Koncem roku 1971 byl Jiří Kout donucen z politických důvodů z Plzně odejít; později se mu podařilo získat místo korepetitora a dirigenta v Národním divadle v Praze. Květa Hanková v angažmá zůstala až do roku 1977. O rok později se oba rozhodli k emigraci, která Jiřímu Koutovi otevřela dveře na cestu k celosvětové slávě, po níž ho Květa Hanková už jen oddaně následovala.

                                                                                                                        Jaroslav Someš       

Čeští mistři ve Vídni

Významný hudební portál bachtrack.com informoval o probíhajícím projektu Čeští mistři ve Vídni. Cílem tohoto projektu je objevit a nahrát zapomenutá díla českých skladatelů z 2. poloviny 18. století, kteří žili a působili ve Vídni (Koželuch, Wranitzky, Gassmann, Wanhal, Krommer). Uměleckým vedoucím je dirigent Marek Štilec.

Více informací naleznete zde: https://bachtrack.com/czech-masters-in-vienna

Výsledky 6. ročníku Skladatelské soutěže Stonavská Barborka

Milí přátelé komorního a ansámblového zpěvu,

s radostí Vám oznamujeme, že ve Skladatelské soutěži Stonavská Barborka nejenže odborná porota rozhodla o vítězných skladbách v letošním 6. ročníku SSSB, ale už známe i jména jejich tvůrců!

 

1. cena: nebyla udělena

2. cena: Bc. Petr Koronthaly, Dis. za skladbu „Responsoria tenebrarum in Coena Domini“ (části: „Tristis est anima mea„, „Ecce, vidimus eum„, „In monte Oliveti„) pro 2 soprány, 2 alty, tenor a 2 basy

3. cena: MgA. Jan Bernátek za skladbu „Když Panenka Maria po světě chodila“ pro 2 soprány, alt, klavír a kovové trubičky Zlatý déšť

 

 

Čestné uznání: MgA. Markéta Dvořáková, Ph. D. za skladbu „Medvěd“ pro dva hlasy a klavír

Čestné uznání: Mgr. Bc. Jan Nowak, Ph. D. za skladbu „Balada stará – stará!“ pro soprán, alt a klavír

 

 

Vítězům srdečně blahopřejeme! Budou pozváni na Slavnostní vyhlášení výsledků na počátku prosince 2018.

Všechny soutěžní skladby, tedy nejen ty vítězné, nabídneme firmě Nipos-Artama v Praze k propagaci mezi potencionálními interprety.

 

Společnost ArcoDiva management slaví dvacet let

V těchto dnech a po celý rok 2018 si společnost ArcoDiva management připomíná dvacet let svého působení.

Od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století společnost ArcoDiva management působí jako komplexní producentské centrum zastupující umělce, organizující ve spolupráci se Společností Mahler 2000 festival klasické hudby v Jihlavě a na Vysočině, provozuje rodný dům Gustava Mahlera a doposud vyprodukovala pro svůj vlastní label více než 200 nahrávek klasické hudby. Mezi oceněné nahrávky patří například Dvořákovo Requiem, Dvořákova kantáta Svatá Ludmila, Smetanova Má vlast, světová premiéra nahrávky první opery Antonína Dvořáka Alfred, barokní koncerty se sólo trumpetistou Mnichovské filharmonie Guidem Segersem a mnoho dalších.

Producentský tým a zvukoví mistři ArcoDiva natáčí i pro další zahraniční společnosti – v poslední době nejvíce pro společnost Naxos (téměř 30 titulů, řada z nich získala i mezinárodní ocenění).

Pokračování textu Společnost ArcoDiva management slaví dvacet let

Virtuozita napříč žánry – slavný houslista Nigel Kennedy

Markéta Jůzová

 

Do Prahy se vrátil světoznámý britský houslista Nigel Kennedy a pro publikum připravil se svými kolegy program s názvem „Bach Meets Gershwin.“ Koncert se konal 14. března 2018 v Kongresovém centru.

 

Časopis Hudební rozhledy vydal v březnu zajímavý rozhovor s Kennedym již v době před jeho příjezdem do naší metropole. Na dotaz Martina Zvoníčka, zda mu chybí u interpretů klasické hudby originalita, odpověděl houslista výstižně: „Občas mi u nich vadí jejich zahledění do sebe. Hudebníci nekomunikují s obecenstvem, jsou ve svém světě. Já si prostě myslím, že by měli zkusit sledovat i muzikanty populárních žánrů, aby se přiučili, jak komunikovat s publikem. Je to zábava.“

Pokračování textu Virtuozita napříč žánry – slavný houslista Nigel Kennedy

V limitované edici vychází vinyl s Novosvětskou!

Supraphon nachystal dárek pro všechny opravdové audiogurmány! Zaplesají nad legendární Neumannovou „Novosvětskou“ s Českou filharmonií z roku 1972, která nyní vychází na vinylové desce v číslované limitované edici (180 g virgin vinyl / dmm cutting) a zároveň obsahuje i voucher pro Hi-Res download.

 

Dvakrát za dobu svého působení v pozici šéfdirigenta České filharmonie (1968–1990) se Václav Neumann zhostil významného a krásného úkolu – pořízení studiové nahrávky jedné z nejslavnějších a nejkrásnějších symfonií všech dob, Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“. První z nich vznikla na počátku roku 1972; orchestr byl po Ančerlově éře technicky brilantní, ale dychtil i po hluboké citovosti a romantickém rozletu, který mu nový charismatický šéfdirigent dopřál. Neopakovatelné kouzlo tohoto snímku dotváří i analogový zápis, jehož technologie byla v té době na vrcholu, mistrně zvládnutá nahrávacím týmem ve Dvořákově síni Rudolfina.

Pokračování textu V limitované edici vychází vinyl s Novosvětskou!

V Ostravě byly rozdány ceny Generace 2018 – mezinárodní soutěže skladatelů do třiceti let

V pondělí 19. března 2018 zasedala v Ostravě mezinárodní porota, aby vyhodnotila další ročník soutěže, která se v posledních letech koná ve formátu Visegrádské čtyřky: GENERACE 2018 – MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ SKLADATELŮ DO TŘICETI LET. Porota kromě vysokého počtu soutěžících, kteří zaslali na 47 skladeb, vyzvedla také vysokou úroveň zadaných prací, čímž soutěž GENERACE jednoznačně potvrdila svou prestiž a smysluplnost svého konání.

Pokračování textu V Ostravě byly rozdány ceny Generace 2018 – mezinárodní soutěže skladatelů do třiceti let

Přímé přenosy z MET

Giacomo Puccini: Bohema

Praha, kino Světozor

Anna Šerých

Únorový přenos Pucciniho Bohémy z newyorské Metropolitní opery byl za poslední léta, myslím, třetí – stále táž inscenace, realistická, fungující, stále živá a stále podmanivá: Franco Zeffirelli ji na pódium Metropolitní opery postavil v roce 1981! Náročný projekt, realisticky popisný, respektující reálnou dobu příběhu, jak ji vylíčil v půli 19. století romanopisec Henry Murger: život pařížské studentské bohémy, její každodenní hlubokou kapsu a trvalou víru v lepší budoucnost. „Kdyby se člověk nedržel, verva této hudby by ho úplně strhla. Neznám nikoho, kdo by dokázal tak dokonale vylíčit Paříž té doby jako Puccini“ – prohlásil Claude Debussy. A totéž lze naroubovat na Zeffirelliho projekt. Vytvořil scénu, vytvořil režii a obé dodnes funguje s vysokým skóre repríz, návštěvnost je neutuchající a chybí jen málo do pětisté reprízy. Naštěstí Met dbá nejen na podívanou, ale představuje zaručené pěvecké osobnosti.

Pokračování textu Přímé přenosy z MET

Classical Prague Awards 2017

Praha, Obecní dům

Rafael Brom

Slavnostní večer ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, který se konal v sobotu 20. 1. 2018, byl dějištěm vyhlášení hudebních cen v oboru klasické hudby. Druhé udělování cen v historii klasické hudby bylo komponováno jako literárně hudební pásmo a uváděl je, jako loni, opět David Mareček, ředitel České filharmonie. Hudební ansámbl tvořily spojené soubory Epoque Quartet, Belfiato Quintet, pěvec Pavel Černoch, kontrabasista Petr Ries a Jan Kučera, který vystoupil jako klavírista a umělecký vedoucí hudebního sdružení. Dramaturgie večera tím získala na atraktivitě, obzvláště při vkusné volbě hudebního programu, který připravili společně David Mareček s Jiřím Besserem.

Classic Prague Awards jsou rozděleny na dvě hlavní kategorie nominační, která oceňuje Talent roku, Propagaci české hudby v zahraničí a Celoživotní přínos, a soutěžní (Sólistický výkon, Komorní výkon, Vokální výkon, Orchestrální výkon, Nahrávka roku, Crossover projekt a Soudobá kompozice). Cenami byly křišťálové plastiky s grafikou partitury části Glagolské mše Leoše Janáčka, které podle návrhu malíře, grafika a ilustrátora Jiřího Vovese vyrobila nižborská sklárna Rückl Crystal.

V kategorii nominovaných cen je držitelem ceny za Celoživotní přínos 2017 Libor Pešek.

Významný český dirigent, deset let umělecký ředitel a šéfdirigent Královské filharmonie Liverpool, hostující dirigent České filharmomie atd., atd. V zahraničí se zasloužil o uvádění hudby Josefa Suka a Bohuslava Martinů, v roce 1996 mu byl udělen Řád britského impéria druhé nejvyšší kategorie Rytíř-komandér, v roce 1997 Medaile Za zásluhy o stát I. stupně. Od roku 2007 stojí v čele Českého národního symfonického orchestru.

Držitelem ceny za Propagaci české hudby v zahraničí 2017 se stal John Tyrrell.

Profesor John Tyrrell patří k respektovaným světovým muzikologům. Celý svůj život spojil s českou hudbou a především s osobností a dílem Leoše Janáčka. O české operní hudbě napsal knihu Czech Opera, Janáčkovi věnoval řadu studií a knih. Je spoluautorem katalogu Janáčkova díla. Jeho významným dílem je obsáhlá dvoudílná janáčkovská biografie Janáček: Years of Life 1 a 2. Svými aktivitami i vědeckou prací zásadně ovlivnil vnímání české hudební kultury ve světě.

Držitelem ceny za Talent roku 2017 se stal Petr Nekoranec.

Jedna z nejvýraznějších postav nastupující pěvecké generace v České republice. Je frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře. Byl členem Bavorské státní opery v Mnichově, za roli Alberta Herringa v Brittenově stejnojmenné opeře mu byla udělena Bavorská umělecká cena v roce 2016. V lednu roku 2017 se stal absolutním vítězem Mezinárodní soutěže Franceska Viñase v Barceloně.

Držitelem ceny za Sólistický výkon 2017 se stal Ivo Kahánek.

S přihlédnutím k výkonu v Koncertu pro klavír a orchestr č. 4 Bohuslava Martinů na Mezinárodním festivalu v Monte Carlo 25. 3. 2017.

Držitelkami ceny za Komorní výkon 2017 se staly Kateřina Kněžíková a Kateřina Englichová.

S přihlédnutím ke kouzelnému spojení harfy a zpěvu v provedení skladeb Leoše Janáčka, Hanuše Trnečka, Bohuslava Martinů, Benjamina Brittena, Jana F. Fischera a Sylvie Bodorové na koncertě 28. 11. 2017 v Kongresovém centru Zlín.

Cena za Vokální výkon 2017 patří Sboru Národního divadla, Sboru Státní opery, Kühnovu dětskému sboru (sbormistři Pavel Vaněk, Adolf Melichar, Jiří Chvála).

S přihlédnutím k provedení Faustova prokletí Hectora Berlioze v Národním divadle.

Cenu v kategorii Orchestrální výkon 2017 získala Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem.

S přihlédnutím k provedení Mahlerovy Symfonie č. 5 dne 3. 5. 2017 v Rudolfinu. Cenu převzala vdova po zesnulém dirigentovi paní Anna Bělohlávková , obecenstvo sálu vzdalo poctu potleskem ve stoje.

V kategorii Nahrávka roku 2017 získali cenu Petr Nouzovský a Plzeňská filharmonie s dirigentem Tomášem Braunerem.

S přihlédnutím ke kompletní nahrávce skladeb pro violoncello a orchestr Bohuslava Martinů, vydané labelem Musikproduktion Dabringhaus and Grimm.

Cenu v kategorii Crossover projekt 2017 získal ansámbl Clarinet Factory

S ohledem na na nahrávku Meadows.

Cena v kategorii Soudobá kompozice 2017 nebyla udělena. Místo ní byla mimořádně zařazena zvláštní Cena České televize – Klasika roku opět České filharmonii s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, s přihlédnutím k provedení Mahlerovy Symfonie č. 5 dne 3. 5. 2017 v Rudolfinu.

Hlavní porota zasedala ve složení Gabriela Beňačková, Václav Hudeček, Jiří Hlaváč, Ondřej Soukup a Ivan Klánský. Prezidentem soutěže byl Petr Stuchlík, ředitelem soutěže Jiří Besser z pořádající společnosti Voice of Prague. V oborových porotách jednotlivých kategorií zasedalo dalších devět umělců, mezi nimi i Václav Riedlbauch, který se, žel, slavnostního vyhlášení cen nedožil. Škoda, to letošní se opravdu vydařilo: mělo nejen slavností atmosféru jako v loňském roce, ale událo se za plného sálu Smetanovy síně, odkud dění uváděla v přímém přenosu Česká televize Art.

Úvodní foto c archiv Prague Classic Awards