Beethovenova Missa solemnis s Plzeňskou filharmonií

Plzeň, Měšťanská beseda

Petr Novák

Přestože Plzeňská filharmonie již v září natočila kompletní symfonie Jana Václava Tomáška a účinkovala i na open-air koncertě na Náměstí Republiky v Plzni při příležitosti slavnostního průvodu Vendelín, oficiálně zahájila svoji novou koncertní sezonu až 26. 9. svým prvním abonentním koncertem řady Diamant. Uvedla Missu solemnis Ludwiga van Beethovena. Dílo, které zaznívá spíše na festivalech, vedl při příležitosti stého výročí vzniku orchestru v Plzni její nynější šéfdirigent Ronald Zollman. Přizván byl Slovenský filharmonický zbor a sólisté Marie Fajtová, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina a Jozef Benci.

V úvodním slově ředitelka orchestru Lenka Kavalová připomněla milníky vzniku plzeňského profesionálního tělesa. První zmínky pocházejí z r. 1882, kdy vznikl Plzeňský filharmonický spolek. Důležitým zlomem byl ale r. 1919, kdy vznikl Symfonický orchestr Osvětového svazu v Plzni, který v r. 1934 přijal název Plzeňská filharmonie. Další etapou byla éra Plzeňského rozhlasového orchestru, který vznikl r. 1946 spolu s novou budovou Českého rozhlasu v Plzni. Po reorganizaci v r. 1993 působil orchestr jako s. r. o., aby byl konečně r. 1998 přeměněn na obecně prospěšnou činnost, jejímž zakladatelem je město Plzeň. Orchestr od této doby nese opět název Plzeňská filharmonie.

Ředitelka orchestru připomněla také, kdy se Beethovenovo dílo v Plzni naposledy uvedlo – bylo to v r. 1997 pod taktovkou Jana Chalupeckého a před tím v r. 1973 za vedení Bohumíra Lišky. Dále poděkovala městu Plzeň, Plzeňskému kraji a Ministerstvu kultury za finanční podporu, aby pak následně předala slovo Tomáši Holubovi, biskupu plzeňskému, který sezonu zahájil. Holub vyzdvihl moto mše „jste posláni“ zvěstovat naději a radost a popřál posluchačům hudební i duchovní zážitek.

Beethovenova Mše D dur, op. 123 vznikla v době, kdy se autor zabýval i 9. symfonií. Složité a velkolepé dílo přesahuje rámec liturgického určení a můžeme jej tak slyšet jak v chrámu, tak v koncertní síni. Zcela zaplněný velký sál plzeňské Besedy se stal důstojným místem provedení tohoto díla. Rovněž volba přizvaného pěveckého tělesa se projevila jako vynikající. Slovenský filharmonický zbor byl svým sbormistrem Jozefem Chabroněm výborně připraven. Nadchla zejména jeho dynamika projevu, samozřejmá kompaktnost a naprostý nadhled nad složitým úkolem nastudování. Zcela zaslouženě sklidil sbormistr při děkovačce velké ovace…

Ze čtyř přizvaných sólistů vynikly svojí jistotou zejména oba ženské hlasy. Sopranistka Marie Fajtová podala svrchovaný výkon, její hlas byl vždy slyšet nad celým hudebním děním. Výborně jí sekundovala altistka Markéta Cukrová, která měla svůj part rovněž svrchovaně ovládnutý a zaujala svou barvou hlasu. S nadhledem zpíval tenorista Jaroslav Březina, zpočátku lehce nejistě působil svými nástupy basista Jozef Benci. Tento dojem ale v průběhu díla vymizel.

Pevná dirigentova ruka nezabránila občasným nesouhrám orchestru, ať již v závěrečném akordu Kyrie, nebo v prvním akordu dechové sekce v části Agnus Dei. Převažovaly však nesmírně povedené momenty, které umocnily celkově nadstandardní kvalitu nastudování celého díla. Osobně mne velmi zaujala Ronaldem Zollmanem nádherně vystavěná gradace uprostřed Creda, všudypřítomná typicky beethovenovská crescenda ústící do piana, nebo naprosto excelentní výkon jednoho z koncertních mistrů orchestru – houslisty Michala Sedláčka v houslovém sólu v Benedictu. V Glorii skvěle vyšla velká fuga včetně dlouhých úseků osminových pohyblivých pasáží nejprve jednotlivých hlasů sboru a následně v sólových partech. Sólisté spolu doslova dýchali i ve svém náročném třítaktovém sólu ke konci Benedictu.

Bylo jen dobře, že dílo zaznělo v Plzni bez přestávky. Také pečlivě připravený program s poznámkami Lenky Bočanové, který se mimochodem v Plzni dává posluchačům zdarma v ceně vstupenky přispěl k vysoké úrovni večera. Velmi dlouhé ovace dirigentovi, orchestru, sboru i sólistům nebraly konce a staly se nejlepší pozvánkou na některý z dalších abonentních i mimořádných koncertů Plzeňské filharmonie. Hned příští týden zazní mj. světová premiéra symfonie letošního plzeňského jubilanta, skladatele Karla Pexidra. Kdo se chce dovědět o činnosti orchestru více, měl by v Plzni navštívit výstavu, kterou připravila Mgr. Kateřina Zvěřinová v prostorách mázhausu plzeňské radnice. Nejlepší ale bude navštívit některý z dalších koncertů kterékoli řady včetně crossoverové, multižánrové, nebo té pro děti a přesvědčit se o kvalitách Plzeňské filharmonie „na vlastní kůži“.

Mezinárodní festival Divadlo

Proměna a Hymnus na lásku

Plzeň, Divadlo J. K. Tyla

Marta Ulrychová

Ve dnech 11.–19. 9. se v Plzni uskutečnil v pořadí již 27. ročník  Mezinárodního  festivalu  Divadlo. I když se jedná převážně o přehlídku představení, v nichž jednoznačně dominuje mluvené slovo, čas od času zde můžeme sledovat i představení operní, baletní či  produkce alternativních scén,  v nichž se uvedené složky vzájemně prolínají.

Rozhodnutí  pražského  Národního  divadla prezentovat se  operou bylo  šťastnou volbou. Sternenhoch  Ivana Achera (14. 9., Velké divadlo) patří k nejzajímavějším počinům posledních let a žádný operní fanoušek by si tuto inscenaci neměl nechat ujít. Protože o inscenaci bylo mnoho psáno, omezím se jen na konstatování, že dílo zaujalo i na tomto festivalovém fóru, jehož nároční diváci ocenili jak dílo samo, tak práci inscenačního  týmu a perfektní výkony účinkujících. 

Domácí scéna – Divadlo J. K. Tyla vyslala na festivalovou přehlídku jednak činoherní, jednak baletní soubor. Tomu také náleželo první zahajovací představení Proměna,  které se odehrálo 11. 9. v 16.00 na Malé scéně Nového divadla. Mnohokrát zpracovávané Kafkovy povídky se tentokrát ujala trojice tanečníků a choreografů ND Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, představující dnes již tzv. druhou generaci DEKKADANCERS, originálního souboru vzniklého v roce 2009 a od té doby hostujícího na mnoha českých scénách. Proměna byla na Malé scéně DJKT premiérována v lednu 2018, letošní festivalové představení bylo, bohužel, její derniérou.

Kafkova Proměna je dílo, jež lze interpretovat mnoha způsoby. Mnozí v ní odkrývají  autobiografické prvky, především  autorovu úzkost pramenící z výchovy autoritativního otce, ze  svého židovského původu, jenž spisovatel přes všechnu rasovou snášenlivost pražské společnosti mohl chápat jako stigmatizující, z  nemoci, která nahlodávala jeho slabý organismus či z  pocitu osamocenosti ve světě, prudce měnícího svoji tvář. Tento pocit vyloučenosti naznačil i scénograf a kostýmní výtvarník Pavel Knolle tradiční černobílou perspektivou – zatímco obřího brouka a v něj proměněného Řehoře Samsu charakterizoval černou  barvou, ostatní postavy – členy Samsovy rodiny a  prokuristu oblékl do dobových zářivě bílých oděvů. Jedinou dekorací byla hrubě ohoblovaná dřevěná postel, připomínající spíše „Prokrustovo lože“ nežli standardní  nábytek měšťanské domácnosti. Samo představení nemělo přesně vymezenou expozici.  Dlouho  před stanoveným začátkem, aniž by si toho příchozí povšimli,  si Řehoř Samsa  bílou lepící páskou nenápadně vyznačoval dějiště.  Diváci posléze pochopili jeho přítomnost, až když se mu pod rukama  postupně zrodil půdorys bytu, především pak Řehořova  pokoje s náznakem dveří a okna jako jediných spojujících článků s okolním  světem. Hlas Jiřího Lábuse pak  vtáhl do děje typickou kafkovskou expozicí jednoduchých věcně sdělných vět.

Jen výjimečně se na Malé scéně v baletních inscenacích uplatňuje živá hudba. Také tentokrát byla repredukována a nutno dodat, že v jejím výběru – jednalo se o skladby  německého klavíristy Volkera Bertelmanna vystupujícího pod jménem Hauschka – měli inscenátoři šťastnou ruku.  V postavě obřího brouka a jeho pohybech choreografové rozehráli veškerou imaginativní fantazii.  Byli jsme svědky důmyslné hry s přeléváním tvarů, vyžadující synchronizovaný pohyb šesti tanečníků v  černých trikotech se zahalenými tvářemi, od jejichž černé anonymity se odrážel pouze Řehořův nezakrytý obličej a ruce. Iluze člověka uzamčeného v těle brouka tak byla naprosto dokonalá a rozehrála divákovu fantazii až směrem k mytologickým bytostem. Z hlediska technické náročnosti zde vyzdvihuji především perfektní přesně synchronizovaný pohyb tanečníků – vedle Richarda Ševčíka v podání Richarda Ševčíka k němu přispěla  Andronika Tarkošová,   Vojtěch Jansa, Michal Lenner, Miroslav SudaJustin Rimke. Více než hodinu trvajícímu představení vévodil  výkon R. Ševčíka, jehož známe nejen z mnoha sólových kreací klasických baletů (za všechny uveďme zejména Spartaka,  Merkucia) či revuálních schow  (Chaplin), ale i zdánlivě „malých úkolů“, jimiž bývají tanečníci pověřováni v operách. Dar vzájemné přizpůsobivosti vzhledem ke kolektivu, jakým je tento tanečník obdařen, našel své největší uplatnění právě v tomto představení. Jako prokurista jednoznačně zaujaly další výrazné opory plzeňského baletu, a to   Gaëtan Pires (prokurista), Mami Hagihara (matka), Anna Srncová (sestra) a Vittorio Borio (tatínek).

Další z představení, v němž  se důmyslně prolínalo mluvené slovo se zpěvem a pohybem, byl Hymnus na lásku,  inscenace vzniklá kooperací hned několika subjektů – Polského divadla v Poznani,  berlínského Divadla Maxima Gorkého, další německé scény  Ringlockschuppen Ruhr  a v roce 2015 nově založené skupiny The Chorus of Women Foundation. Snahou posledně jmenované nadace je oživit některé staré  jevištní formy včetně uplatnění chóru, na druhé straně pak vytvoření nového jazyka.  Není pochyb o tom, že tato koncepce, vcelku odpovídající brechtovskému pojetí divadla, činí z každého představení angažovanou tvorbu, jejímž cílem je poukázat na problémy mající  celospolečenský charakter. Tak tomu bylo i u  tohoto představení, které se odehrálo 13. 9. na Nové scéně, v níž pětadvacetičlenný chór složený z performerů různého věku a  barvy pleti  vytvářel svým hlasem pod vedenímrežisérky Marty Górnické (ujala se ho z páté řady hlediště) zvláštní  zvukový přísně rytmizovaný doprovod k úryvkům z duchovních, lidových,  vlasteneckých a politických písní. Interpretace melodických frází klenoucí se nad tímto rytmickým, ale i pohybovým ostinatem (pochodující či tančící performeři  se neustále seskupovali do různých obrazců) zaujala zejména v sólových partiích duchovních a lidových písní, již méně šťastně si „sbor“ počínal v závěrečném sboru z Bachových Matoušových pašijí. Górnické se  takto  dobře podařilo vyjádřit  nebezpečí, jaké představuje  vytrhávání slov z kontextu a jejich  zneužívání v heslech a frázích, šíření dezinformovanosti a ohlupující síla davové psychózy.  V Hymnu na lásku si  evidentně vzala  na mušku nacionalistické tendence, které se vzmáhají v Evropě jako reakce na uprchlickou krizi. K divákovi, znalému života v současném Polsku, snad inscenace promlouvala jasněji a naléhavěji, bojím se však, že u většiny diváků nenalezla adekvátní ohlas. Jako každý ročník i tentokrát festival přinesl pestrou mozaiku titulů, originálních režijních přístupů, scénických ztvárnění a interpretačních výkonů.

Plzeň, Mezinárodní  festival  Divadlo – Proměna. Libreto, choreografie a režie  Dekkadancers –  Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, hudba Hauschka a další, scéna a kostýmy Pavel Knolle, light design  Karel Šimek, asistent choreografa Richard Ševčík, asistent režie Miroslav Hradil, inspice Petr Šmaus. Premiéra 6. 1.  2018, psáno z představení 11. 9. 2019,  Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna.

Plzeň, Mezinárodní  festival  Divadlo – Hymnus na lásku. Koncepce, scénář a režie Marta Górnicka, dramaturgie Agata Adamiecka, choreografie Anna Godowska, scéna Robert Rumas, hudba Teoniki Rożynek, kostýmy Anna Maria Karczmarska, loutky Konrad Czarkowski (Kony Puppets), světelný design Artur Sienicki. Premiéra 21. 1. 2017 v divadle Teatr polski v Poznani, psáno z představení 13. 9. 2019, Divadlo J. K. Tyla, Nové divadlo.  

Křest CD České houslové skladby

Houslistka Jitka Nováková vystoupila 8. 10. společně s Liborem a Miroslavem Vilímcovými (housle, klavír) na koncertě v sále zámku ve Vinařicích u Mladé Boleslavi. Zazněly skladby G. Ph. Telemanna, J. M. Leclaira, A. Dvořáka, N. Paganiniho, P. de Sarasateho a D. Šostakoviče pro různá obsazení rodinného tria. Koncerty se zde staly již několikaletou tradicí, oživující mladoboleslavskou hudební nabídku.  Pořádá je podnik Laureta Auto a. s., jejíž zástupci při této příležitosti též pokřtili CD  s názvem České houslové skladby s nahrávkami Jitky Novákové, vydanými Společností Jana Kubelíka. Na fotografii zleva RNDr. Eva Lhoťanová a předseda představenstva Jaroslav Jelínek, Jitka Nováková a předseda Společnosti Jana Kubelíka, Miroslav Vilímec.

Foto archiv

ÚSPĚŠNÉ SONGY PHILA COLLINSE V DIVADLE HYBERNIA V MUZIKÁLU TARZAN A OHLÉDNUTÍ ZA JEHO KONCERTEM ZE SVĚTOVÉHO TURNÉ PRAZE

Markéta Jůzová

Legendární britský zpěvák Phil Collins v současnosti koncertuje v Severní Americe v rámci svého velkolepého světového turné, které nazval „Still Not Dead Yet Live.“ Jeho pražský koncert navštívilo letos v červnu v O2 Areně na sedmnáct tisíc posluchačů. Osmašedesátiletý zpěvák, skladatel, textař i hráč na bicí své fanoušky nadchl a pobavil. Se svou doprovodnou kapelou podal skvělý výkon. Collinsova hudba i texty vstoupily již i do pražského Divadla Hybernia, kde významný režisér Libor Vaculík inscenoval proslulý muzikál Tarzan. Tým a vedení divadla s velkým předstihem plánovali slavnostní premiéru na 4. října 2019. 

Poutavý příběh mladého muže, který hledá své kořeny napříč africkou džunglí a najde lásku svého života, byl mnohokrát zpracován literárně, filmově i pro televizní produkci. Muzikál se světovými hity Phila Collinse vznikl pro filmové studio Walta Disneye a Theatrical Productions na Broadwayi v New Yorku.

Zajímají vás dobové názory z roku 1999 hudebníka P. Collinse a amerického týmu ze studia W. Disneye k animovanému filmu Tarzan?

A láká vás znát názory tvůrců z období příprav muzikálu Tarzan na Broadwayi v New Yorku v prosinci 2005, v jehož čele byl režisér Bob Crowley?   

Hudební dílo bylo uvedeno úspěšně nejen ve Spojených státech amerických, ale i v Evropě. Skladatel a textař byl za song „You´ll Be In My Heart“ nominován na cenu Grammy, píseň získala Zlatý glóbus a Oscara.

Chcete se si hned poslechnout oceněný song v podání Phila Collinse? slavnostní večer v Curychu, TV Show – 20. 11. 1999

Víte, jak vtipné bylo předávání ocenění Zlatého glóbu v roce 2000, a jakou radostnou řeč si Phil Collins připravil?

Phil Collins má za sebou závratnou hudební kariéru. Začínal jako bubeník a po čase se stal  frontmanem kapely Genesis. Sólově debutoval v roce 1981 albem Face Value, které již tehdy zahrnovalo velký hit In The Air Tonight. Posléze rozjel světovou kariéru úspěšného hitmakera. Dosáhl 40 prvních míst v singlové UK Top 40, což se v osmdesátých letech nepovedlo žádnému jinému umělci. První příčky britských žebříčků obsadily jeho skladby Easy Lover, You Can’t Hurry Love a Against All Odds (Take A Look At Me Now), v amerických hitparádách pak získal 7 prvních míst se svými globálními hity One More Night, Separate Lives, Two Hearts, Another Day In Paradise, I Wish It Would Rain Down, Both Sides Of The Story a Dance Into The Light. K jeho nejslavnějším soundtrackům patří Against All Odds, White Nights, Buster, Tarzan, Brother Bear. Collins je držitelem mnoha nejprestižnějších cen, mezi nimiž jsou vyzdviženy Grammy, Oscar a Zlatý glóbus. Legendární hudebník má rovněž hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Zavzpomínejte si společně s P. Collinsem na jeho dětství i úspěchy.

VELKÝ ÚSPĚCH PHILA COLLINSE V PRAZE 2019

Světové turné s názvem „Still Not Dead Yet Live“ pojmenoval Phil Collins podle své autobiografie. Program koncertu z aktuálního turné představil v Praze 25. června 2019 v O2 Areně.

Hudební show navštívilo na sedmnáct tisíc posluchačů, převážně střední a starší generace. Mnozí z návštěvníků si ve foyer vybavovali vzpomínky na Collinsův koncert z roku 2005, kdy do stejného areálu zavítal slavný hudebník se svou doprovodnou kapelou, aby uvedl program ze světového turné „Final First Farewell Tour.“ V Praze byl Collins i s obnovenou sestavou kapely Genesis v roce 2007. Později na dlouhé období přerušil svou úspěšnou hudební dráhu a vrátil se na výsluní až v roce 2015 po přemlouvání své rodiny, přátel, fanoušků a některých ze slavných umělců. Jeho neuvěřitelná kariéra inspirovala četné generace hudebních osobností, ostatně Phil Collins obsazoval ve své minulosti první příčky napříč nejrůznějšími hudebními žebříčky a prodal rekordních 100 miliónů kusů nahrávek.

Koncert 25. 6. 2019 pořádala agentura Live Nation. Proslulý zpěvák přiletěl do Prahy se svou skvělou doprovodnou kapelou a pro publikum si připravil své nejznámější songy. Většinu z nich znali návštěvníci večera z jeho četných alb. V rámci dvouhodinového programu, který po operaci zad zpíval v sedě, zpíval s intonační jistotou a stále v obdivuhodném rozsahu svého flexibilního vokálu.

Scéna ve srovnání s nedávnými pražskými megakoncerty Eltona Johna či Paula McCartneyho byla střídmá, konvenční, včetně designu s lasery a videoprojekcemi. Koncert byl silně ozvučen, takže se posluchač nemohl příliš detailně zaposlouchat do sól či barev jednotlivých nástrojů a užít si plně výkonů vynikajících hudebníků, přičemž Phil Collins věnoval v první části večera po pár písních poměrně dost času představování každého z nich. Navíc v přátelském duchu, což bylo sympatické, protože mnozí jiní lídři členy kapel zmíní většinou až na konci koncertu a zpravidla je jen jmenují.       

Collins přiletěl do Prahy s dechovou sekcí Vine Street Horns (trumpetisté Harry Kim a Dan Fornero, altsaxofonista George Shelby, trombonista Luis Bonilla) a v rytmické sekci nechyběl kytarista Daryl Stuermer z éry jejich společných koncertů s legendární kapelou Genesis, baskytarista Leland Sklar, doprovodný kytarista Ronnie Caryl, klávesista Brad Cole či perkusista Luis Conte. Bubeník Nicolas Collins hrál v jednom songu i na piano. Kvartetu vokalistů vévodil Arnold McCuller, který spolupracuje s Collinsem od začátku 90. let 20. století, ale i Amy Keys, Bridgette Bryant a Lamont van Hook. A předvedli parádní výkony.

Phil Collins   Foto © Markéta Jůzová

Program gradoval pozvolně volbou hitů. Po úvodních melancholických, něžně procítěných lyrických písních Against All Odds, jež Collinsovi vynesla nominaci na Grammy, a Another Day In Paradise, se srdečné přízni posluchačů těšily proslulé songy z jeho působení v kapele Genesis, zejména skladby Throwing It All Away, Follow You Follow Me a později uvedená ještě Invisible Touch. Příjemné byly i projekce dobových záběrů členů Genesis na obrazovkách nad pódiem. V nabídce písní byl pozoruhodný vývoj umělce a kreativní vliv míšení žánrů popu, soft rocku, progresivního rocku, art rocku, jemné jazz fusion i soulu.  

Návštěvníci s radostí ocenili píseň In the Air Tonight, která byla připomínkouze zpěvákova prvního sólového alba Face Value. Krásný duet se soulovou zpěvačkou Amy Keys zazpívali spolu v romantickém songu Separate Lives. Srdečné duo otce Phila Collinse a syna Nicholase výjimečně u klavíru vyznělo v písni Only You Know and I Know báječně. Nicholas exceloval rovněž v duu pro bicí, nejdříve po jeho boku hrál jen Luis Conte, a pak v triu hráli i s otcem, kdy si Phil Collins zvolil modifikované latinskoamerické perkusivní nástroje cajóny a symbolicky tak připomněl svou bývalou úžasnou dráhu bubeníka. Nadšené publikum se rozezpívalo nejvíce při písních You Can’t Hurry Love, Dance Into the Light, Easy Lover  či na závěrečné songy Sussudio a Take Me Home.

Máte chuť si také zazpívat či jen poslechnout největší Collinsovy hity? 

DNY BOHUSLAVA MARTINŮ PŘEDVEDOU ŽÁNROVOU PESTROST SKLADATELOVA DÍLA

25. ročník hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů pořádaný ve dnech 24. 11. – 17. 12. nabídne dvanáct koncertů vynikajících českých i zahraničních interpretů. Festival pořádaný Nadací Bohuslava Martinů si klade za cíl pečovat o odkaz významného českého skladatele a letos připomíná 60 let od jeho úmrtí. V programu se představí sólisté mezinárodního renomé, jako houslista Josef Špaček ve spolupráci s americkou klavíristkou Pallavi Mahidhara, sopranistka Marie Fajtová, hobojista Vladislav Borovka, houslista Leoš Čepický, klarinetista Jan Mach, nebo klavírista Martin Kasík. Koncerty komorní hudby představí České noneto, Trio Bergerettes, či Trio Incendio, výherce loňské Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, která jako integrální součást festivalu probíhá i letos. Posluchači se také mohou těšit na symfonickou tvorbu na koncertech Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Janáčkovy filharmonie Ostrava, Filharmonického komorního orchestru a Hudby Hradní stráže.
O odkaz Bohuslava Martinů festival pečuje i udělením Pamětních medailí za šíření skladatelova díla dirigentu Liboru Peškovi a opernímu režisérovi Václavu Věžníkovi. Prof. Věžník na Martinů vzpomíná: „Instinkt ho vedl správným směrem k fantazii, pravdivosti a především k humoru. Patřil k těm geniům hudebního nebe, kteří svoji velikost a dramatičnost potvrzovali také svojí tvorbou veseloherní, jejíž nápaditost a vynalézavost je základem divadelního projevu.“
Humor, nápaditost a vynalézavost hudby Bohuslava Martinů mohou posluchači zažít i na koncertech letošního festivalu, např. při Kuchyňské revue, ve které skladatel roztančil kuchyňské náčiní, či skladbě Half-Time, inspirované fotbalovým zápasem, která zazní v podání Hudby Hradní stráže na zahajovacím koncertu 24. listopadu. Dílo Martinů ovšem představí dramaturgie festivalu i z jiných hledisek. Lidové inspiraci bude věnován koncert 14. prosince, na kterém zazní mj. výběr z písňové tvorby v podání Marie Fajtové. V kontextu české skladatelské školy se Martinů představí 5. prosince v podání Českého noneta, které zahraje také skladby Iši Krejčího a Jana Nováka. Dalším českým skladatelem v programu je Viktor Kalabis, kterému bude věnován koncert 12. prosince. Iniciátorkou večera je klarinetistka Jana Černohouzová, která spolu s klavíristou Danielem Wiesnerem rozezní Kalabisovu Sonátu pro klarinet a klavír.
Význam tvorby Bohuslava Martinů je celosvětový a ve společnosti dalších světoznámých skladatelů se představí na několika koncertech. Lahůdkou bude česko-americký večer 11. prosince, který je koncipován jako recitál houslisty Josefa Špačka a americké klavíristky Pallavi Mahidhara, kde také zazní např. skladba George Gershwina. Akademičtí komorní sólisté zahrají 6. prosince hravou Pavoučí hostinu Alberta Roussela, u kterého Martinů studoval v Paříži po výjezdu z vlasti ve třicátých letech. Orchestr také doprovodí Vladislava Borovku v Koncertu pro hoboj a malý orchestr, který český rodák napsal též ve Francii. V kontextu velikánů světové
hudby, Josepha Haydna a Sergeje Prokofjeva, zahraje našeho skladatele Trio Bergerettes 4. prosince.
Komorní hudba zazní 7. prosince i mimo Prahu, v Rabasově galerii v Rakovníku. Představí se vítězní laureáti loňské Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, Trio Incendio a houslistka Eva Zrostlíková Schäferová. Kdo se stane letošním laureátem mohou posluchači zjistit na koncertu vítězů 1. prosince. V tomto roce soutěží klavíristé a komorní soubory bez klavíru. Vítězní hudebníci zahrají svůj soutěžní repertoár v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce, kde se ostatně odehraje i většina festivalových koncertů.
Výjimku tvoří koncert 2. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina pořádaný ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu, na kterém zahraje Filharmonický komorní orchestr a klarinetista Jan Mach. Na stejném místě 16. prosince provede Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Martin Kasík a Tibor Adamský působivý Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, který Martinů dokončil za války. Mimo to zazní díla Antonia Vivaldiho a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dny Bohuslava Martinů zakončí koncert 17. prosince pořádaný k výročí třiceti let demokracie a patnácti let členství ČR v EU ve spolupráci s festivalem České doteky hudby. Violoncellista Václav Petr se ujme sólového partu druhého violoncellového koncertu Bohuslava Martinů, mezzosopranistka Eva Garajová přednese Cigánské melodie Antonína Dvořáka. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením Zsolta Hamara rozezní rapsodie Ference Liszta a Antonína Dvořáka.
Na koncertech Festivalu Dny Bohuslava Martinů 2019 vzpomeneme osobnosti, které byly s životem a hudbou Bohuslava Martinů úzce propojeny – Charlotte Martinů, Eliška Nováková, Emil Leichner, Josef Koutecký a Viktor Kalabis.
Celý program festivalu najdete na http://www.martinu.cz/festival

Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně 2019 zná vítěze, pořádající JAMU bodovala

Luboš Mareček

Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka 2019 od včerejšího večera zná laureáty.  Prestižní klání, které připravuje Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, se i letos – tentokráte mezi 24. a 29. zářím – uskutečnilo jako dvouoborové. Na brněnské umělecké akademii se představili interpreti v oborech hra na flétnu a hra na klarinet.

Renomovaná soutěž letos zaznamenala dosud nejvyšší počet soutěžících v historii oboru hra na klarinet, kterých se v Brně sjelo celkem devětašedesát. „Utkali se účastníci ze třiceti zemí světa, což výmluvně hovoří o vzrůstajícím mezinárodním ohlasu soutěže a znamená rovněž značný příslib pro úspěšné pokračování budoucích ročníků,“ poznamenal prorektor JAMU a jeden z porotců posuzujících výkony mladých hráčů na klarinet Vít Spilka. Vedle domácích hudebníků bylo v Brně zastoupené Slovensko, Polsko, Španělsko, Francie, Itálie, Řecko, Maďarsko, Německo, Norsko, Finsko, Dánsko, Island, Izrael, Turecko, Makedonie, Černá Hora, Austrálie, Japonsko, Korea, Thajsko, Taiwan, Čína, Hong Kong, USA, Rusko, Kyrgyzstán, Nový Zéland či Kanada.

První cenu, která byla v obou nástrojích dotována částkou sto tisíc korun, získal v oboru hra na klarinet Ital Alessandro Beverari. Ten si z Brna navíc odvezl také mistrovský nástroj Buffet Crampon RC, model BC1114L-2-0 v hodnotě 77 tisíc korun. Na vítěze v obou oborech ještě čekaly vouchery v hodnotě 250 euro od firmy Vandoren. Letošní ročník přinesl rovněž nepřímý úspěch pořadatelské JAMU. Klarinetista Aleš Tvrdík, který obdržel 2. cenu, je absolventem Pražské konzervatoře a nastupuje právě do prvního ročníku na Hudební fakultě JAMU. „Byla to vlastně moje první takto velká a tak významná soutěž. V mém případě šlo o několik měsíců intenzivní přípravy, což každého hráče posune mnohem dál. Samotná soutěž byla skvěle zorganizovaná. Vydržet tlak, který na každého soutěžícího padne v okamžiku jeho vystoupení, snažit se předvést v onu chvíli maximum a přitom si své vystoupení užít. Je mi opravdu velikou ctí být laureátem takovéto soutěže,“ uvedl Tvrdík. Třetí místo obsadil Bogdan Sydorenko z Ukrajiny. Čestné uznání si do Ruské federace odvezl Lev Zhuravskii. Klarinetista Gervasio Tarragona Valli z Uruguaye zase získal ocenění za nejlepší provedení skladby Bohuslava Martinů.

Alessandro Beverari, Itálie, 1. cena v oboru hra na klarinet  Foto © Janáčkova akademie múzických umění –
Lenka Kožuchová

V oboru hra na flétnu se utkalo 53 hráčů. A pořadatelská vysoká škola tady zaznamenala velký úspěch. Absolutní vítězkou v této kategorii se totiž stala stávající studentka třetího ročníku JAMU Katarína Slavkovská. Druhé místo putovalo do Číny za Yuan Yu a na třetí příčce skončil Polák Daniel Mieckowski. Čestné uznání za čtvrté místo obdržela absolventka brněnské akademie Izabela Brodová. Další čestné uznání si z Brna odváží ještě Janette Levan z Finska.

Katarína Slavkovská, Slovensko, 1. Cena v oboru hra na flétna Foto © Janáčkova akademie múzických umění –
Lenka Kožuchová

„Konkurencia bola obrovská, preto som veľmi nadšená konečným výsledkom. Teší mňa, že JAMU zorganizovala takúto veľkú súťaž, při ktorej majú mladý muzikanti možnosť si zahrať s profesionálnym orchestrom. Súťaž prebehla veľmi hladko, nestretla som sa so žiadnym problémom, za čo oceňujem organizáciu,“ uvedla držitelka první ceny Slavkovská.

Podle prezidenta celého klání a děkana pořádající fakulty profesora Jindřicha Petráše se i letošní ročník jak počty soutěžících, tak vynikající interpretační úrovní kandidátů opět zařadil mezi nejprestižnější mezinárodní soutěže na světě.  Porota byla složená většinově ze zahraničních renomovaných umělců a kromě České republiky v ní zasedly osobnosti z Itálie, Německa, Velké Británie, Finska a Slovenska. „Jury posuzovala výkony během pěti soutěžních dní a shodla se na tom, že soutěž je významnou kulturní a edukativní událostí celého středoevropského prostoru,“ dodal za porotce Vít Spilka.

Příští podzim se při šestadvacátém ročníku Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka 2020 utkají smyčcová kvarteta a hráči na housle.

marecek@jamu.cz

Pěvecký sbor Kopřivnice navázal spolupráci se sbormistrem Jiřím Najvarem a zve nové zpěvačky a zpěváky do svých řad

Pěvecký sbor Kopřivnice – sbor s bohatou historií, jehož čestnými členy byli např. Antonín Tučapský a Leoš Janáček, je mezigenerační sbor, který koncipuje celoroční koncertní činnost v regionech okolních měst lašských Beskyd. Repertoár tvoří skladby starých mistrů až po novodobé moderní žánry. Nově se ujímá pomyslné sborové taktovky mladý hudební skladatel a sbormistr Jiří Najvar, který se po 15 letech vrátil do svého rodného kraje. Sbor do svých řad zve nadšené zpěvačky a zpěváky, kteří mají chuť zpívat v amatérském prostředí s profesionálním nasazením každé úterý od 19:00 do 21:30 hod. ve zkušebně Katolického domu v Kopřivnici a pravidelně se účastnit koncertních a jiných zajímavých sborových aktivit. Zájemci mohou přijít kdykoliv na zkoušku, nebo oslovit sbormistra na tel: +420 721 213 734, mail: info@jirinajvar.com, nebo předsedkyni sboru Marcelu Šumberovou na tel: +420 736 639 398, mail: MSumberova@seznam.cz.

               Hudební skladatel a sbormistr Jiří Najvar stanul jako umělecký vedoucí, dirigent, či sbormistr před předními sborovými tělesy jako např.: Český filharmonický sbor Brno (zakladatel Petr Fiala), Mužský sbor moravských učitelů (PSMU – zakladatel Ferdinand Vach), ženský sbor Ferdinanda Vacha, Vox Iuvenalis (zakladatel Jan Ocetek), Ostravský dětský sbor, a další. Spolupracoval také s orchestry  Moravská filharmonie Olomouc, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Chordata Brno, Komorní orchestr Kopřivnice, ať už jako dirigent nebo skladatel. Kompozici vystudoval u Milana Báchorka (Janáčkova konzervatoř Ostrava) a Dana Dlouhého (JAMU Brno). Sbormistrovství absolvoval u prof. Lubomíra Mátla a prof. Blanky Juhaňákové. Orchestrálnímu dirigování se věnoval u Jakuba Kleckera na JAMU a Johanesse Wildnera na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Jako skladatel má mimo jiné na kontě několik premiér vlastních oper a ocenění OSA – nejúspěšnější mladý autor vážné hudby za rok 2017.

Radost ze svobody

K třicátému výročí sametové revoluce připravily tři instituce (Plzeňská filharmonie, Ústav pro studium totalitních režimů a Fakulta designu Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni) koncert Radost ze svobody, který 17. října 2019 v prostorách Fakulty designu Ladislava Sutnara v Plzni v 19. hodin zahájí studentská performance. Ta má připomenout jednak étos listopadových dní roku 1989, zároveň má přispět k reflexi oné doby. Autoři koncertu totiž nenabízejí pouze radostné ohlédnutí. Uvědomují si, že současnost není prosta palčivých otázek. A tak vybízejí ke generačnímu zhodnocení. Ostatně diváky koncertem a jeho literárně historickým pásmem provede Svatopluk Schuller. Jeden z tehdy mladých herců, který prožil hektické dny revoluce v plném nasazení. Vendula Příhodová patří naopak ke generaci, která tehdejší události může vnímat jako historii. Chuhei Iwasaki, český dirigent japonského původu, v předchozím projektu  (Nejen Mnichov 1938. Umělci proti době, vzepření se vůči osudu!) prokázal plné pochopení pro peripetie československých dějin. Dramaturgie koncertu, jehož podstatnou složku tvoří vizualizace emblematických momentů sametové revoluce, v prvé polovině spočívá v „klasické“ hudbě Ludwiga van Beethovena a Jana Hanuše. Po přestávce však návštěvníci spolu s posluchači Českého rozhlasu Vltava uslyší písně sametové revoluce. Ovšem poněkud netradičně – v orchestrálních aranžích. Zároveň se možná dovědí něco o sobě samých.      

Vychází unikátní kniha o technice zpěvu proslulé pěvkyně Margreet Honig s názvem Skutečný zpěv

O absenci praktické publikace zaměřené na pěveckou techniku na českém trhu byla dosud přesvědčena úspěšná česká mezzosopranistka a lektorka zpěvu Markéta Cukrová. Právě toto zjištění se jí stalo impulsem k překladu knížky rozhovorů proslulé holandské pěvkyně a mentorky Margreet Honig o teorii a praxi klasického zpěvu. A tak v těchto dnech vychází kniha „o dýchání a lidském hlasu“ pod názvem Skutečný zpěv i u nás. Jejími vydavateli jsou nezisková organizace Zámek Liteň a platforma VoiceWise Markéty Cukrové.

„Ke svému údivu jsem zjistila, že v češtině neexistuje materiál, v němž by současný pěvec či pedagog popisoval své zkušenosti s výukou techniky zpěvu. A přesně v tom okamžiku se mi dostal do ruky rozhovor nazvaný True Singing, česky Skutečný zpěv. Margreet Honig se vyjadřuje jednoduše, aniž by tím zkreslila složitou a abstraktní povahu popisované látky. Dokáže zdůraznit věci podstatné, potlačuje méně důležité a upozorňuje na ty škodlivé. Přináší propracovaný systém výchovy a péče o hlas, s nímž dosáhla světového věhlasu. Důkazem jsou hodnocení jejích žáků, mezi nimiž najdeme zvučná jména současných operních a koncertních pódií,“ líčí Markéta Cukrová a přidává osobní přání: „Doufám, že knížka přispěje k obecnému povědomí o kráse, ale i úskalích klasického zpěvu a jeho studia.“

„Zámek Liteň se dlouhodobě věnuje podpoře mladých pěvců v začátcích jejich kariéry organizováním pěveckých interpretačních kurzů pod vedením renomovaných lektorů, umožňuje jim vystupovat v rámci programu Festivalu Jarmily Novotné, podporuje vítěze pěveckých soutěží a podobně. Každý rok vidím, jak jsou studenti (ač se jedná většinou o absolventy uměleckých vysokých škol) vděční za praktické rady, které se týkají jejich zpěvu, jež získávají od lektorů na liteňských pěveckých kurzech. Neváhala jsem proto, když mě oslovila Markéta Cukrová, česká významná mezzosopranistka, se kterou Zámek Liteň dlouhodobě spolupracuje, s nápadem na vydání této knihy. Když mi navíc vysvětlila, že v České republice vlastně neexistuje podobná publikace o technice zpěvu, bylo rozhodnuto,“ říká zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Zámek Liteň, Ivana Leidlová a dodává: „Věřím, že kniha bude dobrým pomocníkem pro pěvce a pěvkyně. Jejím cílem není objevit něco převratného, ale sama vím, jak je někdy důležité se utvrdit v tom, co člověk slyší, když si to i přečte v knize a může se k tomu v klidu vrátit.“ 


Skutečný zpěv je více než stostránkovou sondou do dlouholetých pěveckých zkušeností Margreet Honig. O autorství se zasluhuje rovněž zpěvačka a pedagožka Gordana Crnković, která rozhovory vedla a vznik knihy iniciovala u příležitosti sedmdesátých narozenin Margreet Honig jako poctu jejímu životu a dílu. Publikace v českém jazyce byla včera slavnostně pokřtěna a není náhoda, že se její kmotrou stala právě přední česká pěvkyně Simona Šaturová.

„Setkání s Margreet patří k nejzásadnějším v mém profesním i osobním životě a stále ho považuji za malý zázrak. Od prvního okamžiku, kdy jsme se setkaly na pěveckých kurzech, mě fascinovala svým perfektním instinktem v odhalování problémů, naprosto individuálním přístupem ke každému studentovi, absolutní koncentrací při práci, empatií a neutuchající pozitivní energií. Měla jsem štěstí, že toto setkání proběhlo v době, kdy jsem si uvědomila, že musím změnit práci se svým dechem a možná nejenom s ním. A najednou tu byla Margreet, která se mě roztomile zeptala, co bych si od ní přála. Asi jsem jí odpověděla správně, protože se začaly dít věci. Vydaly jsme se na dobrodružnou cestu a začaly společně objevovat volnou tvorbu tónu, uvolnění těla, flexibilní dech a hlavně radost ze zpívání. Nikdy Margreet nepřestanu být vděčná za vše, co pro mne udělala, za její laskavost, obětavost a v neposlední řadě za nakažlivý humor,“ popisuje v úvodu knihy Simona Šaturová.

Foto archiv

Knihu Skutečný zpěv je možné zakoupit prostřednictvím neziskové organizace Zámek Liteň na emailu info@zamekliten.cz nebo na telefonu 724 880 826 za cenu 299 Kč. Více na www.zamekliten.cz.


O organizaci ZÁMEK LITEŇ, z.s.

Nezisková organizace Zámek Liteň, z.s., založená Ivanou Leidlovou na počátku roku 2012, si dala za cíl obnovit a pozvednout jméno a odkaz světoznámé pěvkyně Jarmily Novotné a českého šlechtického rodu Daubků. Zámek Liteň organizuje multižánrový Festival Jarmily Novotné, vytvořil a pečuje o muzejní sbírku, podporuje a iniciuje vznik nových autorských počinů, podporuje mladé umělce a obnovuje kulturní památky v areálu zámku Liteň.


Organizace mimo jiné vydala reedici memoárů Jarmily Novotné Byla jsem šťastná, spolupodílela se na vydání hudebního CD Jarmily Novotné Opera Recital, organizuje mistrovské pěvecké kurzy pro mladé pěvce, v roce 2014 pořádala open air koncert Pocta Jarmile Novotné pod vedením Jiřího Bělohlávka a za účasti světově uznávaných českých operních pěvců. V roce 2013 Zámek Liteň, z.s. inicioval a financoval osmnáctiměsíční mezinárodní historický výzkum a vydání knihy o Jarmile Novotné pod vedením historika, spisovatele a scenáristy Pavla Kosatíka. Hlavním výstupem tohoto výzkumu a současně vrcholnou událostí Festivalu Jarmily Novotné 2015 bylo vydání historicky první monografie o Jarmile Novotné s názvem Baronka v opeře. V roce 2017, u příležitosti 110. výročí narození pěvkyně, organizace uspořádala operní gala Pocta Jarmile Novotné 2017 s předními tuzemskými i zahraničními pěvci, ve spolupráci se SOČRem.

8. ročník Festival Jarmily Novotné 2019 pozval na dvojici koncertů – 19. září na Závěrečný koncert Interpretačních kurzů v Litni 2019 a o den později, 20. září na Slavnostní koncert FJN 2019 do Sukovy síně Rudolfina. Interpretační kurzy v Litni 2019 vedli ve dnech 14.–20. září přední sopranistka Martina Janková se špičkovými klavíristy Gérardem Wyssem a Ivem Kahánkem. Zámek Liteň, z.s. se stal koproducentem celovečerního dokumentu o Jiřím Suchém s názvem Lehce s životem se prát, jenž vznikl v režii Olgy Sommerové. Ještě před kinopremiérou 25. září bylo možné snímek zhlédnout na MFF Karlovy Vary, kde získal Cenu diváků. Organizace dále na podzim vydává knihu Skutečný zpěv, v originále True Singing o technice zpěvu z pera světově uznávané pěvkyně a mentorky Margreet Honig, v překladu významné české mezzosopranistky Markéty Cukrové. Zámecký areál v Litni poprvé hostil přehlídku ZUŠ Open pro Střední Čechy, která zde proběhla na Den dětí. Organizace také spolupracuje na výstavě Nevěsta prodaná do ciziny mapující historii nejznámější opery Bedřicha Smetany v zahraničním kontextu, jež je k vidění v Národním muzeu – Muzeu B. Smetany do 2. listopadu 2020. 

Další informace na www.zamekliten.cz a https://www.facebook.com/FestivalJarmilyNovotne.

Pro další informace prosím kontaktujte:
Barbora Dušková – PR Zámek Liteň, z.s.
Tel.: 777 854 650
E-mail: barbora.duskova@zamekliten.cz