Zemřel dirigent František Drs

Marta Ulrychová

Dne 2. 11. na  Svátek zesnulých  zemřel v Plzni houslista a dirigent František Drs, dlouholetý člen operního souborů  Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, Hudebního divadla v Karlíně a Státní opery Praha.  Narodil se v Kutné Hoře, studium houslové hry se věnoval na  Pražské konzervatoři.  Po jejím absolutoriu  nastoupil do operního orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a to na místo koncertního mistra. Plzeň byla pro Františka osudová – prožil v ní  plných dvacet let profesního života, zvolil si ji za své bydliště, a to i v době, kdy ho pracovní povinnosti zavedly do Prahy, v ní se také – podobně jako u  jiného rodáka z Kutné Hory J. K. Tyla – uzavřela jeho životní dráha. 

František Drs  Foto archiv

Své  původní poslání koncertního mistra začal v 80. letech střídat s řízením  téhož orchestru. Nejprve byl pověřován dirigováním baletů (Vostřákova Sněhurka, Pugniho Esmeralda, Čajkovského Spící krasavice, Špalíček B. Martinů, Prokofjevova Popelka a Romeo a Julie), posléze mu byly svěřovány úkoly i v operním ansámblu (Gounodův Faust a Markétka, Mozartova Kouzelná flétna, Donizettiho Nápoj lásky a Poprask v opeře, Adamův Postilion z Longumeau, Verdiho Rigoletto, Dvořákův Jakobín).  Seznam jím nastudovaných děl v DJKT sice činí pouhých třináct položek, nezaznamenává však počet jím dirigovaných titulů, které nastudovali někdejší operní šéfové – Ivan Pařík nebo (po roce 1990) Josef Chaloupka. Své zkušenosti z práce v orchestru mohl Drs krátce uplatnit i jako pedagog na plzeňské konzervatoři.

Po  roce 1989 – a zde bych ráda připomněla jeho statečný občanský postoj v prvních dnech „sametové“ revoluce – se plzeňskému divadlu otevřely široké možnosti přeshraniční spolupráce v podobě pohostinských představení v příhraničních městech Německa (Pasov, Weiden). Z této doby nelze opomenout Drsovu zainteresovanost v pohraničním městě Furth im Wald, kde s našimi předními sólisty, orchestrem a sborem DJKT provedl na tamějším náměstí Smetanova Dalibora nebo Mozartovu Kouzelnou flétnu.  Ve stejném duchu velkolepých operních galapředstavení pod širým nebem se nesl i „rodinný“ festival Operní týden v Kutné Hoře, jež  mu organizačně pomáhala zajistit jeho žena, sopranistka  Karolina Hromádková, někdejší sólistka plzeňské opery. Také zde zazněl Smetanův Dalibor, z množství představení v posledních letech uveďme jen namátkou Verdiho Aidu, Macbetha či  Pucciniho Madame Butterfly.  

Působení v divadle však byla pouhou částí Drsových aktivit. Pro svou schopnost rychle se orientovat v náročném  partu byl i vyhledávaným interpretem soudobé hudby. V rámci  někdejšího Svazu západočeských skladatelů a koncertních umělců, později i Západočeského hudebního centra, premiéroval  nejen v Plzni, ale i na řadě výměnných koncertů komorní hudby (Praha, Brno, Košice)  skladby současných západočeských skladatelů. Mnohé z nich také natočil v plzeňském nahrávacím studiu. 

Výtečně se František uplatnil i v oblasti dětských výchovných koncertů. To nebylo akademické mudrování, ale skutečná „schola ludus“, kterou děti přijímaly s bezprostředním nadšením a  pozorností.

Okruh  Drsova působení by však  zdaleka nebyl úplný, kdybychom nepřipomněli jeho práci s hudebními amatéry, která začala vzápětí po jeho příchodu do Plzně vedením Plzeňského orchestrálního sdružení, jež  necelých dvacet let před ním  dovedl k pozoruhodným výkonům dirigent Bohumír Liška. Drs se pilně věnoval práci s tímto tělesem, připravoval party, příležitostně orchestr  doplňoval profesionálními hráči, popřípadě podle potřeby i operními pěvci. Ti všichni   mu ochotně vycházeli vstříc. Tak se v Plzni vytvořilo jisté společenství milovníků hudby, zahrnující  jak profesionály, tak amatéry, kteří Františka Drse uznávali jako přirozenou autoritu. Nemalou roli v oblíbenosti Františka  jako člověka jistě sehrály  jeho hráčské kvality výtečného houslisty, disponujícího zpěvným, kultivovaným tónem a výbornou pamětí, ale jako klíčové zde byly především vlastnosti lidské, vlastnosti skromného a pokorného člověka.  Mezi ním a orchestrálními hráči nikdy nepanovalo napětí, ale kamarádský vztah. Pro mladé začínající interprety našel správná slova povzbuzení.  S ochotou se účastnil akcí, jež nebyly vůbec honorovány (např. pro plzeňskou pobočku Společnosti Antonína Dvořáka, různé nadace apod.), často jsme ho slyšeli i na kostelních kůrech, neboť připravit „Rybovku“ či  mši k jiné příležitosti bylo pro Františka nepsanou povinností. V tomto ohledu měl v sobě něco ze starých kantorských tradic – obětavost, starostlivost a laskavý přístup ke svému okolí. Jako zanícený muzikant  pracoval do posledních chvil.

Uzavřel se život pracovitého, obětavého, mírného  a pokorného člověka, majícího vzácný  nadhled nad lidskými slabostmi. V současném světě nám bude moc chybět. Čest jeho památce!

Benefiční koncert jako hold

Jakub Zahradník

Z iniciativy klavírnické firmy C. BECHSTEIN a v produkci paní Emy Hubáčkové (agentura Emma Art Agency) se 1. 11. t. r. konal v sále královéhradecké filharmonie benefiční koncert na podporu Konzervatoře a střední školy Jana Deyla. Významnost akce podpořila přítomnost primátora města Hradec Králové Alexandra Hrabálka a zástupců kraje. Ba co víc, záštitu nad akcí převzal velvyslanec Španělského království v České republice J. E. Angel Lossada Torres-Quevedo, který slavnostní večer zahájil. Na programu totiž byly výhradně španělské skladby Manuela de Fally, Isaaka Albénize a dalších skladatelů, které sólově i za doprovodu Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera přednesl mladý španělský klavírní virtuos Ramón Grau. Společnost C. Bechstein chce ve spolupráci s agenturou Emma představovat klavírní hudbu jednotlivých národů v cyklu „Sound of the World“, a toto byla první příležitost. Návštěvníci mohli ocenit bohatou zvukovou paletu koncertního křídla – modelu D – od firmy C. Bechstein vzorně připraveného šéfintonérem firmy Marcelem Novákem. V průběhu večera byla oznámena vybraná částka 66 043 korun, která byla předána škole. Konzervatoř a střední škola Jana Deyla v Praze totiž jako jediná v naší zemi pečuje o výchovu ladičů pian. Vznikla již v roce 1910 jako ústav pro slepé, později i pro děti s vadami zraku. V nové době bylo studium rozšířeno také o hudební obory konzervatoře a otevřeno i pro adepty bez zrakového postižení. Jen za posledních padesát let vzešlo z této školy přes dvě stě ladičů. V letošním roce zde byl otevřen také obor klavírník (opravář klavírů), na který se zájemci mohou v těchto dnech hlásit. Společnost C. Bechstein nabídla škole spolupráci – mladí ladiči budou moci v Hradci Králové absolvovat svou praxi.

Ředitel firmy C. Bechstein Europe David Kopecký předal finanční dar paní Naděždě Ostřanské, ředitelce Konzervatoře a střední školy Jana Deyla za přítomnosti zástupců klavírní továrny a školy. 
Foto © Lubomír Douděra

                                                                           

Hudební fakulta JAMU v Brně otevře dva studijní programy

Luboš Mareček

Dva nové pětileté magisterské studijní programy otevře Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Od akademického roku 2020/2021 bude možné takto studovat v programu Kompozice a v programu Dirigování, zpěv a operní režie. Místo obvyklého rozdělení studia na bakalářský a navazující magisterský stupeň čeká budoucí studenty obou těchto programů soustavné, pět let trvající studium, které bude završeno získáním titulu magistr umění – MgA. Novinek či vylepšení v systému tohoto studia však čeká budoucí zájemce nepoměrně více. 

Od akademického roku 2020/2021 se tak na HF JAMU v Brně budou vzdělávat budoucí skladatelé, dirigenti, operní režiséři i zpěváci ještě koncentrovanějším způsobem. „Rozhodli jsme se pro vytvoření, resp. inovaci těchto programů z několika důvodů. Hlavním z nich je důraz, kladený na rozvoj talentu našich studentů. „Připravili jsme mimořádně atraktivní studijní program, po jehož absolvování opustí naši akademii všestranně připravený a konkurenceschopný umělec. Požadavky trhu práce se za poslední roky změnily a my je chceme plně reflektovat. I proto zavádíme nové předměty, které nebylo možné umístit pouze do prvních třech roků studia. Více teorie, praxe, ale i kvalitní pedagogická a manažerská průprava. Přijatým studentům rovněž chceme vytvořit nejen lepší podmínky na přípravu absolventské práce a projektu, ale i větší prostor pro studium v zahraničí“, uvedl děkan Hudební fakulty JAMU profesor Jindřich Petráš. 

Vzhledem k atraktivitě náplně studia, kterou nové programy nabídnou, je tato změna vítána studenty i pedagogy. „Délka studia umožní soustředěný a přirozený proces získávání vědomostí a dovedností, studenti si nově budou moci zapsat předměty vyučované v cizím jazyce a prohloubí si tak své komunikační a prezentační dovednosti a také sociální kompetence, tedy tzv. soft skills,“ doplnila proděkanka HF JAMU pro studijní a pedagogickou činnost docentka Jana Goliášová. Filozofie změn je zaměřená na další zvýšení kvality teoretického a praktického vzdělávání. Zatímco v prvních letech studia se studenti budou věnovat více právě teoretické a praktické přípravě, později jim přibudou kvalitní pedagogické a manažerské předměty. Mezi nejzásadnější novinky patří navázání úzké spolupráce s Národním divadlem Brno, kde mají naši studenti vybraných specializací možnost využít aktivní účast při přípravě inscenací. Zavádíme také cvičné orchestrální a sborové těleso, kde mohou studenti všech oborů cizelovat své projekty. Rovněž posilujeme výuku hudební teorie, hudebních forem a nabídku předmětů individuální specializace. V neposlední řadě získají studenti více prostoru pro studium v zahraničí v rámci množství mezinárodních projektů, do kterých je JAMU zapojená.  Ojedinělé je také zavedení předmětu „Základy hudebního managementu“, kde se všichni studenti seznámí s kulturní politikou státu, základy ekonomie, ale taktéž se naučí zvládat zátěžové situace, lépe komunikovat na veřejnosti, vytvářet vlastní profesní portfolio a další dovednosti.

Vzniknou také některé zcela nové studijní specializace. Například studijní program Kompozice bude mít nově (mj. i na základě množství žádostí uchazečů) tři specializace – Kompozice, Kompozice elektroakustické hudby a Kompozice filmové a scénické hudby. Všechny tři jsou pochopitelně zaštítěny vynikajícími odborníky a podpořeny špičkovým výukovým vybavením včetně nahrávacího studia ve školním Divadle na Orlí. K přednostem studia bude patřit také možnost prezentace vlastních děl na řadě interdisciplinárních koncertů, absolvování zahraničních stáží, účast v různých mezinárodních projektech a v neposlední řadě i tvůrčí spolupráce s ostatními posluchači katedry – multimediálními skladateli, dirigenty, operními režiséry a audio inženýry.

Pětileté studium Zpěvu zase umožňuje mnohem kvalitnější výukový proces při práci s lidským hlasem, získání pěvecké techniky a široký vhled do všech oblastí interpretace vokálních děl. Studentům dále poskytne více času pro přípravu na mezinárodní pěvecké soutěže, která je časově velmi náročná, zvýší šanci absolvovat zahraniční stáže a lépe je tak připraví pro budoucí život profesionálního operního pěvce. 

V rámci specializace Dirigování orchestru a Dirigování sboru jsme kompletně změnili strukturu studia, vycházející z analýz studia dirigování na univerzitách po celém světě. Studenti orchestrálního dirigování se budou odděleně zaobírat studiem symfonického i operního repertoáru. Část hlavního předmětu se bude vyučovat ve skupině, aby měli studenti možnost pod vedením pedagoga konfrontovat své názory mezi sebou. Kromě působení v Národním divadle Brno dostanou studenti orchestrálního a sborového dirigování možnost mnohem častěji pracovat s profesionálním orchestrem a cvičným sborem, taktéž budou mít možnost širšího výběru předmětů pro osobní specializaci.

Výhody z nastávajících změn budou čerpat i studenti specializace Operní režie. I zde klademe mimořádný důraz na kontakt studentů s profesionálním prostředím. Možnost asistovat při nastudování operního představení v Národním divadle Brno a několik praktických výstupů ročně přímo v rámci vyučování spolu s manažerskými předměty činí tuto specializaci mimořádně atraktivní pro nové zájemce. „Dobře vybudovaný systém studia také nabízí možnosti tvůrčího dialogu režiséra s představiteli ostatních spřízněných oborů (dirigování, zpěv a další), které se společně uplatňují v oblasti opery. To vede ke směrování studentů pro budoucí uplatnění v praxi,“ dodala proděkanka Goliášová. 

Vzhledem ke složitosti procesu změn, které přinesou nově akreditované programy, přistupujeme k několika organizačním změnám. Přijímací zkoušky pro nové studijní programy budou vyhlášeny v dubnu 2020 a konat se budou až v červnu 2020. Studenti mohou využít delší čas na přípravu. Tento posun termínů bude platný pouze jeden rok, od akademického roku 2021/2022 se budou talentové zkoušky pro nové studijní programy konat v tradičním zimním termínu.  Veškeré informace a nejasnosti si mohou studenti i pedagogové ověřit na webových stránkách jamuj.cz, jamu.cz a na studijním oddělení Hudební fakulty JAMU.  

Pro ostatní obory na Hudební fakultě JAMU v Brně zůstává struktura studia totožná. Talentové zkoušky do bakalářského stupně studia proběhnou tradičně v lednu 2020, přičemž přihlásit se na ně je možné do konce listopadu 2019. Talentové zkoušky do navazujících magisterských oborů proběhnou v červnu 2020 s termínem přihlášení v dubnu 2020. 

Důležité termíny: 

Vyhlášení talentových zkoušek pro pětileté programy – duben 2020 

Talentové zkoušky pro pětileté programy – červen 2020 

Nástup ke studiu na JAMU – říjen 2020 

Státní opera bude otevřena za dva a půl měsíce!

Pouhých 75 dní nás dělí od otevření státní opery po její generální rekonstrukci, která proběhla v rekordním čase tří let. „Když otevřete dveře Opery, je to, jako byste vstoupili do jiného světa nebo do nádherného kostela. Je to místo, kde najdete naprosto odlišnou atmosféru, krásu, tradici,“ říká umělecký ředitel opery národního divadla a státní opery per boye Hansen. Znovuotevření jedné z nejkrásnějších divadelních budov v evropě bude hlavním úkolem v jeho nové funkci.

Státní opera prošla naposledy komplexnější opravou v 70. letech minulého století. Historická budova dostane nové jevištní technologie včetně unikátní točny. Ve druhém podzemním podlaží vzniká moderní zkušebna s vynikající akustikou, renovovány byly zkušebny, baletní, orchestrální i sborový sál a zázemí umělců. Provozní část budovy získává nový vzhled, byla osazena její skleněná fasáda. Na rekonstrukci budovy se podílelo mnoho restaurátorů, kteří vyčistili monumentální nástěnné malby Eduarda Veitha na stropě auditoria i vzácné fresky. V hledišti budou instalována nová křesla, do kterých diváci poprvé usednou na začátku příštího roku, inovací budou čtecí zařízení s variabilní možností titulků.

„Předání stavby Národnímu divadlu je naplánováno na 15. prosince 2019. Financování generální rekonstrukce Státní opery je zajištěno z programu Péče o národní kulturní poklad. Během prvního pololetí budeme zkušebním provozem testovat nové jevištní technologie i dispozice rekonstruovaných prostor,“ uvedl ředitel Národního divadla prof. MgA. Jan Burian.

Rekonstrukce Státní opery…   Foto © archiv Národní divadlo

Milníky generální rekonstrukce představí výstava v provozní budově Národního divadla na náměstí Václava Havla. Otevřena bude každý všední den od 14 do 18 h až do 15. listopadu 2019.

Státní opera se divákům znovu otevře v neděli 5. ledna 2020, po 3 letech rekonstrukce a přesně 132 let od jejího prvního otevření, velkolepým večerem s podtitulem „státní opera v proměnách času (1888–2018)“. Slavnostní koncert v režii renomované režisérky alice nellis nás provede po slavné historii čtyř zdejších operních souborů. Koncepci večera připravili dramaturgové Jitka Slavíková a Ondřej Hučín. Vybrané operní árie, ansámbly a předehry symbolizují klíčové momenty nejen historie budovy dnešní Státní opery – světové či české premiéry, mimořádné inscenace, slavné pěvecké, dirigentské a režisérské osobnosti, hostování významných zahraničních operních divadel, ale českých dějin vůbec. Průvodního slova se ujme dramatik pavel kohout. Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery karla-Heinze steffense se představí významní sólisté Opery ND a čeští i zahraniční hosté například lise davidsen, pavel Černoch, eva urbanová či kateřina kněžíková. Vystoupí spolu s Orchestrem a Sborem Státní opery. V průběhu večera zazní Janáček, Smetana, Puccini nebo předehra Wagnerových Mistrů pěvců norimberských a mnoho dalších. Slavnostní večer bude přenášet v přímém přenosu Česká televize, ze záznamu pak ZDF a další evropské televizní stanice.

Rekonstrukce Státní opery…   Foto © archiv Národní divadlo

Soubor Státní opery odehrál svou poslední premiéru mimo domovskou scénu v říjnu. Ve Stavovském divadle představil dvouaktovou operou Lolita současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina.

V první polovině roku (3. dubna 2020) uvede již ve Státní opeře inscenaci opery král roger Karola Szymanowského, nejvýznamnější osobnosti polské hudby první poloviny 20. století. V současné inscenaci bude režisér mariusz Treliński na sofistikované fascinující scéně slovenského scénografa Borise Kudličky vyprávět příběh krále, který na cestě za poznáním čelí vnitřnímu boji mezi rozumem, pořádkem či křesťanstvím a instinktem, chaosem či hedonistickým životním stylem. Uvedeme v koprodukci s Národní operou ve Varšavě a Královskou operou ve Stockholmu.

Balet národního divadla uvede v nově zrekonstruované budově spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského v choreografii slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée. České premiéra se uskuteční 21. května 2020 za doprovodu Orchestru Státní opery. Diváci dále zhlédnou z baletního repertoáru tituly Marná opatrnost a Timeless.

Další premiérou souboru Státní opery budou mistři pěvci norimberští skladatele Richarda Wagnera. Tato opera zazněla u příležitosti slavnostního zahájení provozu v tehdy Novém německém divadle (Neues deutsches Theater) 5. ledna 1888. Jedná se o zásadní titul v historii Státní opery, navíc Richard Wagner byl v prvních dvaceti letech po otevření budovy jedním z nejhranějších autorů. „Mistři“ jsou jednou z nejnáročnějších oper, co do délky (4,5 hodiny), tak i co do požadavků na sbory.

Do Státní opery se po jejím otevření vrátí v novém obsazení oblíbená inscenace z loňského roku Fidelio, dále například kritiky oceňovaná inscenace Jiřího Heřmana Madama Butterfly, Aida či Nabucco. Toscu uvedeme v obnoveném nastudování inscenace z roku 1999.

„Dramaturgie Státní opery musí mít kořeny ve své historii. Již od svého založení v roce 1888 hrála významnou roli v evropském operním životě, absorbuje, ale také vytváří nejdůležitější umělecké impulzy té doby, vždy v dialogu s jinými evropskými operními domy, kde hostuje mnoho předních světových umělců té doby,“ říká per boye Hansen a dodává: „Pro mě je velkou inspirací skladatel Alexander Zemlinsky. V letech 1911 až 1927 byl hudebním ředitelem Státní opery, tehdy ještě Nového německého domu. Zemlinsky byl velmi inovativní experimentátor a Státní opera pod jeho vedením dosáhla vysoké mezinárodní úrovně.“

Úvahy uměleckého ředitele Opery o repertoáru jsou ambiciózní a široké. Chce uvádět velké romantické opery 19. století, s jádrem repertoáru Verdiho, Wagnera a Pucciniho. Zařazovat bude pozdní romantické a expresionistické impulsy z první poloviny 20. století – skladatelé jako Richard Strauss, Korngold, Schreker, Zemlinsky a Hindemith. Dále klasické moderní opery 20. a 21. století a opery živých skladatelů včetně nových skladeb. Neopomene ani operu ze všech období, která má potenciál oslovit nové publikum: rodiny, mladé, ty, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nebyli v opeře.

Práce na nové oponě     Foto © archiv Národní divadlo

PKF – Prague Philharmonia představí v pěti koncertech mladou generaci skladatelů Visegrádské čtyřky. Přijede Agata Zubel, Mikołaj Laskowski nebo Marcin Stańczyk

#mimoradu, tag, který výstižně charakterizuje dramaturgii letošního ročníku cyklu experimentální hudby PKF — Prague Philharmonia s názvem Krása dneška, který startuje 5. listopadu v Experimentálním prostoru NoD a v této sezoně je tematicky spjat s 30. výročím sametové revoluce a státy Visegrádské čtyřky. V pěti večerech se představí přední skladatelské osobnosti „generace svobody“ z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. „Letošní dramaturgii jsme se snažili koncipovat jako sérii zážitků, kde v popředí stojí touha interagovat s hudbou samotnou. Na diváky čeká poslech ticha, prostorové koncepty vnímání hudby, meditace, řízená aktivace smyslů, improvizace nebo ukázky radioartu. Obsahově směřujeme jednotlivé koncerty k tématům souvisejícím s odkazem sametové revoluce – svobodě slova, svobodě času, místa, formy. Řada autorů přijede své skladby do Prahy osobně interpretovat, mezi nimi skvělá autorka a vokalistka Agata Zubel, Mikołaj Laskowski či Miroslav Tóth, jenž pro cyklus připravuje světovou premiéru. Orchestr povedou ve dvou večerech vynikající specialisté na oblast soudobé hudby – dirigenti Pavel Šnajdr a Marián Lejava. Společně budeme hledat odpověď na otázku, jak palčivý je dnes problém vnější i vnitřní svobody v zemích, kde ještě před jednou generací sloužilo umění k výchově socialistického člověka,“ komentuje cyklus jeho letošní dramaturg, muzikolog Viktor Pantůček. „Projekt je určen všem, kteří chtějí zažít něco skutečně mimořádného, jsou zvědaví, mají důvěru v sebe sama a rádi překračují stín mainstreamového zážitku. Všem, kteří se nebojí postavit #mimoradu,“ dodává.

PKF – Prague Philharmonia tímto cyklem originálně reflektuje 30. výročí listopadových událostí roku 1989. „Koncerty se budou opět konat ve velmi neformální atmosféře a my doufáme, že mezi jinými osloví rovněž mladé posluchače, protože skladatelé, kteří do Prahy přijedou nebo které prezentujeme, jsou v podstatě jejich generačními vrstevníky,“ dodává ředitel PKF Radim Otépka. Projekt doprovodí na sociálních sítích také série anket na téma svoboda, cenzura nebo životní prostor se zástupci mladé, polistopadové generace.

Slovo dramaturga, anotace ke koncertům: https://www.pkf.cz/img/documents/1/7/652.pdf

Fotografie ke stažení: https://www.uschovna.cz/zasilka/RVTANPELGW9J5NI8-97I/

Jednotlivé koncerty

S1 Hlaváč. Horváth. Szmytka. Demoč
út 5. 11. 2019 od 19:30
Experimentální prostor NoD
Detail: https://www.pkf.cz/361-hlavac-horvath-szmytka-democ/

S2 Laskowski. Skupina. Mirvis. Bolcsó
út 14. 1. 2020 od 19:30
Experimentální prostor Nod
Detail: https://www.pkf.cz/362-laskowski-skupina-mirvis-bolcso/

S3 Zubel. Szigetvári. Hejl. Tóth
út 17. 3. 2020 od 19:30
Galerie Národní technické knihovny
Detail: https://www.pkf.cz/363-zubel-szigetvari-hejl-toth/

S4 Zlámal. Gryllus. Stańczyk
út 26. 5. 2020 od 19:30
Kasárna Karlín
Detail: https://www.pkf.cz/364-zlamal-gryllus-stanczyk/

S5 Ideální projekt pro V4
út 23. 6. 2020 od 19:30
Experimentální prostor NoD
Detail: https://www.pkf.cz/365-idealni-projekt-pro-v4/

www.pkf.cz

Ocenění Jana Králíka

ČESKÁ HUDEBNÍ RADA udělila letos své ocenění RNDr. Janu Králíkovi, CSc. za jeho dlouholetou úspěšnou popularizaci zejména operní hudby mezi nejmladší generací.

Cena mu byla předána na zahájení festivalu Mladá Smetanova Litomyšl 20. 9. 2019 a to z rukou místopředsedy České hudební rady Jaroslava Raušera a tajemnice rady Lenky Dohnalové. Toto čestné ocenění je publikováno v síti Mezinárodní a Evropské hudební rady a je doprovázeno dílem významného českého grafika a hudebníka Karla Demla.

RNDr. Jan Králík, CSc.    Foto archiv



RNDr. Jan Králík, CSc. je renesanční osobností.  Vzděláním matematik (MFF UK – pravděpodobnost a statistika)  a lingvista (FFUK –  obecná jazykověda) dlouhodobě pracující v Ústavu pro jazyk český AVČR v oboru matematické lingvistiky.  Překladatel (v r. 1980 oceněný nakladatelstvím Mladá Fronta za překlad  A. Rényiho Dialogů o matematice), hudební publicista (spolupráce s Českým rozhlasem,  Českou televizí, Supraphonem, Divadelním ústavem, tiskem (je např. dlouhodobým přispěvatelem  časopisu Hudební rozhledy) a popularizátor klasické hudby, zejména ve spolupráci s Hudební mládeží ČR, kde působil v letech 1992–95 i jako její předseda.

Je rovněž spoluautorem Českého akademického korpusu a Retrográdního slovníku současné češtiny, spoluzakladatel Skupiny pro počítačový fond češtiny, Ústavu českého národního korpusu FF UK a International Quantitative Linguistics Association (IQLA při universitě v Trevíru) a mj. i kronikář obce Lázně Toušeň.

Působil v řadě funkcí v oboru matematiky i hudby, od r. 1989 je také členem výboru Českého spolku pro komorní hudbu, je spoluzakladatelem Klubu Emy Destinnové a členem čestného předsednictva Nadace E. Destinnové v Londýně (od r. 1998). Za přípravu vydání The Complete Destinn (Mnichov-Hamburg, 1995) získal Cenu německé gramofonové kritiky, připravil k vydání DVD Jarmila Novotná (Supraphon 2003), koncipoval vydání kompletů z díla L. van Beethovena, G. Verdiho, R. Wagnera, A. Dvořáka, B. Smetany, E. Destinnové. To všechno a mnohem víc je RNDr. Jan Králík, CSc, který se ale ještě více než 40 let poutavě a velmi erudovaně věnuje popularizaci klasické hudby zejména mezi mladými lidmi.

Během čtyř desítek let přivedl svým působením do obce koncertního a operního publika tisíce poučených a nadšených mladých lidí. Do srdcí účastníků akcí Hudební mládeže se zapsal během svých pravidelných přednášek na festivalech, seminářích a na Letních ateliérech v Třeboni, kde přinášel frekventantům nejen atraktivní přístupy k vnímání klasické hudby a zvláště opery, ale také kultivující pohledy na svět kolem nás. A právě za to mu patří poděkování i hudební obce prostřednictvím České hudební rady.

Citáty J. Králíka:

„Největší umění přichází tam, kde si řeknu: Už dál (tam) nepůjdu, zůstanu tady.“
 „Jev je magický, když dopředu nevíme, jak na nás bude působit.“
„Okolnosti znamenají pro vnímání neobyčejně mnoho.“

„Sílu a energii to má, jestliže ten, kdo vytváří tu věc, té dané věci věří.“

HUDEBNÍ MLÁDEŽ

Na ocenění nominoval RNDR. Jana Králíka, CSc. spolek Hudební mládež ČR, člen mezinárodní sítě Jeunesses Musicales International, člen České hudební rady. V České republice se pokusil o její založení  v  r. 1948 dirigent Václav Talich, ale její činnost byla povolena až v r. 1971, v r. 2003 byla obnovena spolupráce s mezinárodní sítí.  Spolek organizuje především Festival Mladá Smetanova Litomyšl.

ČESKÁ HUDEBNÍ RADA

ČHR je nevládní střechovou organizací, která aktuálně sdružuje na padesát kolektivních členů, mezi nimi i Asociací (orchestrů, festivalů, hudebních umělců a vědců, neprofesionálních orchestrů, sborů, výrobců hudebních nástrojů, agentur), pedagogických pracovišť, médií, spolků, OSA. Je českým střediskem Mezinárodní hudební rady UNESCO a členem Evropské hudební rady.  Jejím posláním je přispět k optimalizaci fungování sektoru na české i evropské úrovni, propojovat lidi a projekty, prostředkovat potřebné know-how nejen svým členům a oceňovat nápadité tvůrčí osobnosti a projekty. Ocenění uděluje od r. 1994. Sekretariát ČHR je součástí Institutu umění-Divadelního ústavu. Více na www.chr-cmc.org

Seznam již udělených cen od r. 1994 https://www.chr-cmc.org/cs/prizes_CHR

Dosud neznámé simfonie Karla Kohauta zazní v Brně

Křišťálový sál staré radnice rozezní na svém mimořádném vystoupení prestižní rakouský soubor Ars Antiqua Austria a přiblíží posluchačům atmosféru koncertů v salonech vídeňských paláců. Zde se v té nejvyšší společnosti pohyboval Haydnův současník, vídeňský rodák s českými kořeny Karl Kohaut, kterého proslavila virtuosní hra na barokní loutnu. Jeho dosud skryté hudební mistrovství i v jiných sférách odhalí program koncertu složený ze sinfonií pro smyčce, které složil v 50. letech 18. století. V komorním obsazení, jak se tato hudba prováděla v prostorách salonů či na chrámových kůrech, zazní v novodobé premiéře výběr děl unikátně dochovaných ve sbírkách Moravské zemské knihovny. Na koncertě bude rovněž představena právě vycházející moderní edice objevených skladeb, která vyšla v Nakladatelství Českého rozhlasu.

Koncert zazní 24. listopadu od 17 hodin v Křišťálovém sále Staré radnice Brno.

Vstupenky žádejte u TIC Brno.

Gunar Letzbor, umělecký vedoucí souboru Ars Antiqua Austria    Foto © Georg Thum
 

Ocenění Pro bono mundi pro Ivana Klánského

Via Musica ad beatum z.s. dne 19. října 2019 v Dolních Břežanech udělil ocenění Pro bono mundi světově renomovanému klavíristovi prof. Ivanu Klánskému při příležitosti koncertu, který byl věnován významnému životnímu jubileu tohoto umělce a na kterém vystoupil se svým synem Lukášem Klánským. Tento koncert se konal v rámci cyklu „Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech“ ( www.adbeatum.cz ). Ocenění Pro bono mundi (Pro dobro světa) bylo prof. I. Klánskému uděleno za mimořádný mezinárodní přínos v oblasti klavírní interpretace, pedagogiky a za celoživotní zachovávání etických a morálních principů. Prof. I. Klánský, který se stal historicky prvním držitelem tohoto ocenění jej převzal z rukou Předsedy výboru MgA. Ondřeje Lébra a Místopředsedkyně výboru Bc. Jany Lébrové. Laudatio z pera Taťány Klánské přednesla Jana Lébrová. Pro bono mundi je nejvyšší ocenění, které Via musica ad beatum z.s. uděluje.

Ocenění Pro bono mundi  Foto © Jana Pertáková

Prof. Ivan Klánský
Bolzano, Barcelona, Lipsko, Varšava, Neapol, Forth Worth, Santander… to jsou místa konání nejvýznamnějších mezinárodních klavírních soutěží, na nichž v letech 1967- 1976 zvítězil či získal titul laureáta Ivan Klánský, v té době posluchač Pražské konzervatoře a později HAMU ve třídě prof. Valentiny Kameníkové a prof. Františka Raucha.
Ivan Klánský (*1948 ) patří pro svůj mimořádný talent a pozoruhodné interpretační umění k předním představitelům současného českého i zahraničního koncertního života. Vynikajících úspěchů na světových koncertních pódiích dosáhnul jako sólista i jako člen světově známého komorního souboru Guarneri trio Prague. Koncertuje v Evropě, v Japonsku, Austrálii i Jižní Americe. Jako sólista České filharmonie hostoval často na koncertech v Německu, Anglii, Španělsku, Japonsku a USA. Dá se tedy říci, že ho poznalo jako vynikajícího interpreta – sólistu i komorního hráče obecenstvo v koncertních síních čtyř světadílů. Jeho repertoár obsahuje téměř všechna stěžejní díla světové klavírní literatury. Díky své účasti ve finále prestižní chopinovské soutěži ve Varšavě bývá označován za chopinistu, a je pravda, že k hudbě tohoto romantického génia má Ivan Klánský velmi blízko. Proto před dvěma lety vzniklo CD s Ivanovými nejoblíbenějšími díly F. Chopina, ale samozřejmě má na repertoáru hudbu i jiných významných skladatelů. Nahrál například kompletní klavírní dílo B. Smetany a L. Janáčka, na jeho recitálech nechybí Bach, Mozart, Beethoven…
Ivan Klánský zasedá v porotách klavírních soutěží a s velkými úspěchy pedagogicky působí na katedře klávesových nástrojů na pražské HAMU, kde v současně zastává funkci děkana.

Ivan Klánský přebírá ocenění od Jany Lébrové  Foto © Jana Pertáková

Laudatio:

Životopis Ivana Klánského si můžeme přečíst na programech jeho koncertů, víme, kde všude hraje a hrál, jaké soutěže vyhrál a jaké výborné žáky vychoval. Co nového tedy můžeme teď, v této slavnostní chvíli, o něm říci?

Všechny lidské osudy se vytvářejí tím, s kým se setkáme, kde se v dané chvíli nacházíme a čemu případně unikneme. Jaro roku 1945, osvobozená Budapešť. Jozef Klein přežil válku, přežil holocaust, mnohokrát jako zázrakem unikl smrti. Přemýšlel, jak žít dál. Kde, aby mu každé místo nepřipomínalo rodinu a přátele, kteří zůstali v osvětimském pekle…Nechtěl se vrátit na Slovensko, kde prožil dětství. Jít do neznámé Palestiny, daleké Ameriky? Najednou se mu před očima mihla vzpomínka z dětství, z ještě šťastných dob, kdy jednoho slunečného dne jel s rodiči do Paříže. Z okna vlaku tenkrát hleděl okouzlen na Pražský hrad, Vltavu a její mosty…Tato prchavá vzpomínka prý rozhodla. Z Jozefa Kleina se stal Josef Klánský, student práv. A za tři roky, v květnu 1948, přišel na svět Ivan Klánský. Dítě s neobyčejným hudebním nadáním, a k tomu nesmírně chytré, citlivé a všestranné. Ivan už od dětství ohromoval svou hudební pamětí, pohotovostí, schopností hrát z listu, i svými prvními skladbami. V deseti letech napsal svou první učebnici hudební teorie. Hrál i šachy, později se stal nadšeným řidičem a jezdil i rallye. Byl o něm natočen dokumentární film s názvem Kolik hodin má den. Lidé byli fascinováni tím, co vše se dá stihnout – a k tomu tak profesionálně a kvalitně.

Ivan Klánský s oceněním  Foto © Jana Pertáková

V sedmnácti letech zahájil sérii svých soutěžních úspěchů, jak se můžeme dočíst v jeho životopise. Bolzano, Barcelona, Lipsko, Neapol, Santander, Varšava, Forth Worth. Ale jak těžké bylo tenkrát na soutěže vyjíždět, to dnešní generace mladých už těžko pochopí. Člověk se nemohl jen tak sebrat a odjet soutěžit. Musel absolvovat jakousi přehrávku a pak úředníci rozhodovali o tom, zda bude vyslán. Tak Ivana na zkoušku do Bolzana na jeho první zahraniční soutěž vyslali, prý se slovy, aby přivezl cenu, jinak ho už nikam nevyšlou. I přivezl cenu první, a proto následovala další soutěž, opět přivezl cenu….a tak to šlo po několik let. Kdo zná Ivana osobně, ví, že vše dělá naplno, nic neošidí, disponuje obrovskou vnitřní silou a neuvěřitelnou schopností koncentrace.

U takto hudebně fenomenálně obdařených lidí bývá předpoklad, že talent mají v genech. V Ivanově případě to rozhodně tak není. Těžko říct, kde se tento talent vzal. On je ve své rodině široko daleko jediným takto úspěšným hudebníkem. Jsou věci nebem a zemí… Své hudební geny a talent Ivan předal všem svým dětem. A je krásné, že právě s nimi má společnou hudební řeč, že s nimi dokáže spolupracovat a učit je. Má v sobě celoživotní pokoru k životu i k hudbě, a naprosto potvrzuje známý
fakt, že ti, kteří toho umí nejvíc a kteří jsou ve svém oboru výborní, nemají potřebu si to dokazovat. Jeho otec vepsal do knihy, kterou nazval Přežil jsem Hitlera, věnování: Toto vyprávění věnuji svým dětem a jejich dětem, aby věděli, jak málo scházelo i k jejich nebytí… Možná proto je Ivan Klánský takový, jaký je.

Ivan Klánský v rozhovoru se synem, rovněž klavíristou Lukášem Klánským  Foto ©Jana Pertáková

Beethovenova Missa solemnis s Plzeňskou filharmonií

Plzeň, Měšťanská beseda

Petr Novák

Přestože Plzeňská filharmonie již v září natočila kompletní symfonie Jana Václava Tomáška a účinkovala i na open-air koncertě na Náměstí Republiky v Plzni při příležitosti slavnostního průvodu Vendelín, oficiálně zahájila svoji novou koncertní sezonu až 26. 9. svým prvním abonentním koncertem řady Diamant. Uvedla Missu solemnis Ludwiga van Beethovena. Dílo, které zaznívá spíše na festivalech, vedl při příležitosti stého výročí vzniku orchestru v Plzni její nynější šéfdirigent Ronald Zollman. Přizván byl Slovenský filharmonický zbor a sólisté Marie Fajtová, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina a Jozef Benci.

V úvodním slově ředitelka orchestru Lenka Kavalová připomněla milníky vzniku plzeňského profesionálního tělesa. První zmínky pocházejí z r. 1882, kdy vznikl Plzeňský filharmonický spolek. Důležitým zlomem byl ale r. 1919, kdy vznikl Symfonický orchestr Osvětového svazu v Plzni, který v r. 1934 přijal název Plzeňská filharmonie. Další etapou byla éra Plzeňského rozhlasového orchestru, který vznikl r. 1946 spolu s novou budovou Českého rozhlasu v Plzni. Po reorganizaci v r. 1993 působil orchestr jako s. r. o., aby byl konečně r. 1998 přeměněn na obecně prospěšnou činnost, jejímž zakladatelem je město Plzeň. Orchestr od této doby nese opět název Plzeňská filharmonie.

Ředitelka orchestru připomněla také, kdy se Beethovenovo dílo v Plzni naposledy uvedlo – bylo to v r. 1997 pod taktovkou Jana Chalupeckého a před tím v r. 1973 za vedení Bohumíra Lišky. Dále poděkovala městu Plzeň, Plzeňskému kraji a Ministerstvu kultury za finanční podporu, aby pak následně předala slovo Tomáši Holubovi, biskupu plzeňskému, který sezonu zahájil. Holub vyzdvihl moto mše „jste posláni“ zvěstovat naději a radost a popřál posluchačům hudební i duchovní zážitek.

Beethovenova Mše D dur, op. 123 vznikla v době, kdy se autor zabýval i 9. symfonií. Složité a velkolepé dílo přesahuje rámec liturgického určení a můžeme jej tak slyšet jak v chrámu, tak v koncertní síni. Zcela zaplněný velký sál plzeňské Besedy se stal důstojným místem provedení tohoto díla. Rovněž volba přizvaného pěveckého tělesa se projevila jako vynikající. Slovenský filharmonický zbor byl svým sbormistrem Jozefem Chabroněm výborně připraven. Nadchla zejména jeho dynamika projevu, samozřejmá kompaktnost a naprostý nadhled nad složitým úkolem nastudování. Zcela zaslouženě sklidil sbormistr při děkovačce velké ovace…

Ze čtyř přizvaných sólistů vynikly svojí jistotou zejména oba ženské hlasy. Sopranistka Marie Fajtová podala svrchovaný výkon, její hlas byl vždy slyšet nad celým hudebním děním. Výborně jí sekundovala altistka Markéta Cukrová, která měla svůj part rovněž svrchovaně ovládnutý a zaujala svou barvou hlasu. S nadhledem zpíval tenorista Jaroslav Březina, zpočátku lehce nejistě působil svými nástupy basista Jozef Benci. Tento dojem ale v průběhu díla vymizel.

Pevná dirigentova ruka nezabránila občasným nesouhrám orchestru, ať již v závěrečném akordu Kyrie, nebo v prvním akordu dechové sekce v části Agnus Dei. Převažovaly však nesmírně povedené momenty, které umocnily celkově nadstandardní kvalitu nastudování celého díla. Osobně mne velmi zaujala Ronaldem Zollmanem nádherně vystavěná gradace uprostřed Creda, všudypřítomná typicky beethovenovská crescenda ústící do piana, nebo naprosto excelentní výkon jednoho z koncertních mistrů orchestru – houslisty Michala Sedláčka v houslovém sólu v Benedictu. V Glorii skvěle vyšla velká fuga včetně dlouhých úseků osminových pohyblivých pasáží nejprve jednotlivých hlasů sboru a následně v sólových partech. Sólisté spolu doslova dýchali i ve svém náročném třítaktovém sólu ke konci Benedictu.

Bylo jen dobře, že dílo zaznělo v Plzni bez přestávky. Také pečlivě připravený program s poznámkami Lenky Bočanové, který se mimochodem v Plzni dává posluchačům zdarma v ceně vstupenky přispěl k vysoké úrovni večera. Velmi dlouhé ovace dirigentovi, orchestru, sboru i sólistům nebraly konce a staly se nejlepší pozvánkou na některý z dalších abonentních i mimořádných koncertů Plzeňské filharmonie. Hned příští týden zazní mj. světová premiéra symfonie letošního plzeňského jubilanta, skladatele Karla Pexidra. Kdo se chce dovědět o činnosti orchestru více, měl by v Plzni navštívit výstavu, kterou připravila Mgr. Kateřina Zvěřinová v prostorách mázhausu plzeňské radnice. Nejlepší ale bude navštívit některý z dalších koncertů kterékoli řady včetně crossoverové, multižánrové, nebo té pro děti a přesvědčit se o kvalitách Plzeňské filharmonie „na vlastní kůži“.

Mezinárodní festival Divadlo

Proměna a Hymnus na lásku

Plzeň, Divadlo J. K. Tyla

Marta Ulrychová

Ve dnech 11.–19. 9. se v Plzni uskutečnil v pořadí již 27. ročník  Mezinárodního  festivalu  Divadlo. I když se jedná převážně o přehlídku představení, v nichž jednoznačně dominuje mluvené slovo, čas od času zde můžeme sledovat i představení operní, baletní či  produkce alternativních scén,  v nichž se uvedené složky vzájemně prolínají.

Rozhodnutí  pražského  Národního  divadla prezentovat se  operou bylo  šťastnou volbou. Sternenhoch  Ivana Achera (14. 9., Velké divadlo) patří k nejzajímavějším počinům posledních let a žádný operní fanoušek by si tuto inscenaci neměl nechat ujít. Protože o inscenaci bylo mnoho psáno, omezím se jen na konstatování, že dílo zaujalo i na tomto festivalovém fóru, jehož nároční diváci ocenili jak dílo samo, tak práci inscenačního  týmu a perfektní výkony účinkujících. 

Domácí scéna – Divadlo J. K. Tyla vyslala na festivalovou přehlídku jednak činoherní, jednak baletní soubor. Tomu také náleželo první zahajovací představení Proměna,  které se odehrálo 11. 9. v 16.00 na Malé scéně Nového divadla. Mnohokrát zpracovávané Kafkovy povídky se tentokrát ujala trojice tanečníků a choreografů ND Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, představující dnes již tzv. druhou generaci DEKKADANCERS, originálního souboru vzniklého v roce 2009 a od té doby hostujícího na mnoha českých scénách. Proměna byla na Malé scéně DJKT premiérována v lednu 2018, letošní festivalové představení bylo, bohužel, její derniérou.

Kafkova Proměna je dílo, jež lze interpretovat mnoha způsoby. Mnozí v ní odkrývají  autobiografické prvky, především  autorovu úzkost pramenící z výchovy autoritativního otce, ze  svého židovského původu, jenž spisovatel přes všechnu rasovou snášenlivost pražské společnosti mohl chápat jako stigmatizující, z  nemoci, která nahlodávala jeho slabý organismus či z  pocitu osamocenosti ve světě, prudce měnícího svoji tvář. Tento pocit vyloučenosti naznačil i scénograf a kostýmní výtvarník Pavel Knolle tradiční černobílou perspektivou – zatímco obřího brouka a v něj proměněného Řehoře Samsu charakterizoval černou  barvou, ostatní postavy – členy Samsovy rodiny a  prokuristu oblékl do dobových zářivě bílých oděvů. Jedinou dekorací byla hrubě ohoblovaná dřevěná postel, připomínající spíše „Prokrustovo lože“ nežli standardní  nábytek měšťanské domácnosti. Samo představení nemělo přesně vymezenou expozici.  Dlouho  před stanoveným začátkem, aniž by si toho příchozí povšimli,  si Řehoř Samsa  bílou lepící páskou nenápadně vyznačoval dějiště.  Diváci posléze pochopili jeho přítomnost, až když se mu pod rukama  postupně zrodil půdorys bytu, především pak Řehořova  pokoje s náznakem dveří a okna jako jediných spojujících článků s okolním  světem. Hlas Jiřího Lábuse pak  vtáhl do děje typickou kafkovskou expozicí jednoduchých věcně sdělných vět.

Jen výjimečně se na Malé scéně v baletních inscenacích uplatňuje živá hudba. Také tentokrát byla repredukována a nutno dodat, že v jejím výběru – jednalo se o skladby  německého klavíristy Volkera Bertelmanna vystupujícího pod jménem Hauschka – měli inscenátoři šťastnou ruku.  V postavě obřího brouka a jeho pohybech choreografové rozehráli veškerou imaginativní fantazii.  Byli jsme svědky důmyslné hry s přeléváním tvarů, vyžadující synchronizovaný pohyb šesti tanečníků v  černých trikotech se zahalenými tvářemi, od jejichž černé anonymity se odrážel pouze Řehořův nezakrytý obličej a ruce. Iluze člověka uzamčeného v těle brouka tak byla naprosto dokonalá a rozehrála divákovu fantazii až směrem k mytologickým bytostem. Z hlediska technické náročnosti zde vyzdvihuji především perfektní přesně synchronizovaný pohyb tanečníků – vedle Richarda Ševčíka v podání Richarda Ševčíka k němu přispěla  Andronika Tarkošová,   Vojtěch Jansa, Michal Lenner, Miroslav SudaJustin Rimke. Více než hodinu trvajícímu představení vévodil  výkon R. Ševčíka, jehož známe nejen z mnoha sólových kreací klasických baletů (za všechny uveďme zejména Spartaka,  Merkucia) či revuálních schow  (Chaplin), ale i zdánlivě „malých úkolů“, jimiž bývají tanečníci pověřováni v operách. Dar vzájemné přizpůsobivosti vzhledem ke kolektivu, jakým je tento tanečník obdařen, našel své největší uplatnění právě v tomto představení. Jako prokurista jednoznačně zaujaly další výrazné opory plzeňského baletu, a to   Gaëtan Pires (prokurista), Mami Hagihara (matka), Anna Srncová (sestra) a Vittorio Borio (tatínek).

Další z představení, v němž  se důmyslně prolínalo mluvené slovo se zpěvem a pohybem, byl Hymnus na lásku,  inscenace vzniklá kooperací hned několika subjektů – Polského divadla v Poznani,  berlínského Divadla Maxima Gorkého, další německé scény  Ringlockschuppen Ruhr  a v roce 2015 nově založené skupiny The Chorus of Women Foundation. Snahou posledně jmenované nadace je oživit některé staré  jevištní formy včetně uplatnění chóru, na druhé straně pak vytvoření nového jazyka.  Není pochyb o tom, že tato koncepce, vcelku odpovídající brechtovskému pojetí divadla, činí z každého představení angažovanou tvorbu, jejímž cílem je poukázat na problémy mající  celospolečenský charakter. Tak tomu bylo i u  tohoto představení, které se odehrálo 13. 9. na Nové scéně, v níž pětadvacetičlenný chór složený z performerů různého věku a  barvy pleti  vytvářel svým hlasem pod vedenímrežisérky Marty Górnické (ujala se ho z páté řady hlediště) zvláštní  zvukový přísně rytmizovaný doprovod k úryvkům z duchovních, lidových,  vlasteneckých a politických písní. Interpretace melodických frází klenoucí se nad tímto rytmickým, ale i pohybovým ostinatem (pochodující či tančící performeři  se neustále seskupovali do různých obrazců) zaujala zejména v sólových partiích duchovních a lidových písní, již méně šťastně si „sbor“ počínal v závěrečném sboru z Bachových Matoušových pašijí. Górnické se  takto  dobře podařilo vyjádřit  nebezpečí, jaké představuje  vytrhávání slov z kontextu a jejich  zneužívání v heslech a frázích, šíření dezinformovanosti a ohlupující síla davové psychózy.  V Hymnu na lásku si  evidentně vzala  na mušku nacionalistické tendence, které se vzmáhají v Evropě jako reakce na uprchlickou krizi. K divákovi, znalému života v současném Polsku, snad inscenace promlouvala jasněji a naléhavěji, bojím se však, že u většiny diváků nenalezla adekvátní ohlas. Jako každý ročník i tentokrát festival přinesl pestrou mozaiku titulů, originálních režijních přístupů, scénických ztvárnění a interpretačních výkonů.

Plzeň, Mezinárodní  festival  Divadlo – Proměna. Libreto, choreografie a režie  Dekkadancers –  Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, hudba Hauschka a další, scéna a kostýmy Pavel Knolle, light design  Karel Šimek, asistent choreografa Richard Ševčík, asistent režie Miroslav Hradil, inspice Petr Šmaus. Premiéra 6. 1.  2018, psáno z představení 11. 9. 2019,  Divadlo J. K. Tyla, Malá scéna.

Plzeň, Mezinárodní  festival  Divadlo – Hymnus na lásku. Koncepce, scénář a režie Marta Górnicka, dramaturgie Agata Adamiecka, choreografie Anna Godowska, scéna Robert Rumas, hudba Teoniki Rożynek, kostýmy Anna Maria Karczmarska, loutky Konrad Czarkowski (Kony Puppets), světelný design Artur Sienicki. Premiéra 21. 1. 2017 v divadle Teatr polski v Poznani, psáno z představení 13. 9. 2019, Divadlo J. K. Tyla, Nové divadlo.