Robert Rytina: KAT, KTERÝ MILOVAL HUDBU

 

Jak je možné, že se v rodině uctívaného ředitele konzervatoře narodí masový vrah?

Reinharda Heydricha (1904–1942) předurčoval jeho původ i talent k hudební kariéře. Netradiční portrét vypráví o tom, jaké životní křižovatky nakonec zavedly muže, který se krutým způsobem zapsal i do českých dějin, až mezi největší nacistické zločince.

Čte: Miroslav Táborský

Předmluvu napsal a čte PhDr. Jiří Vejvoda

Režie: Roman Štolpa

CD obsahuje ve světové premiéře nahrávku čtyř písní hudebního skladatele Bruno Heydricha (1865–1938).

Petr Matuszek – baryton

Jan Valta – klavír

 Robert Rytina (1974)

– rodák z Brandýsa nad Labem žije celý život ve Vinoři na okraji Prahy, kde pravidelně organizuje koncerty klasické hudby s účastí renomovaných interpretů. Od roku 2004 zde vede grafické studio

a zabývá se designem knih a propagačních tiskovin. Píše rovněž články a recenze o klasické hudbě pro tištěná i internetová média (Hudební rozhledy, Týdeník Rozhlas, Autor In, Klasika Plus, Opera

Plus). V časopise Hudební rozhledy vycházejí pravidelně jeho celoroční seriály: „Reinhard Heydrich: Kat, který miloval hudbu“ (2017), „Sto let s Leonardem Bernsteinem“ (2018), „Zapomenuté operní skvosty“ (2019). Pracuje také jako dramaturg nahrávacích projektů vydavatelství Radioservis. Je držitelem Zlaté desky za prodej série CD „Nebojte se klasiky“ a Ceny za nejlepší obal v anketě „Audiokniha roku 2017“.

 Miroslav Táborský (1959)

– absolvent DAMU, působil v kladenském divadle, Divadle E. F. Buriana, Divadle pod Palmovkou a Divadle Labyrint. Od roku 1996 patří k oporám Divadla v Dlouhé. Hostuje i v Divadle Járy Cimrmana.

Laureát Ceny Alfréda Radoka 1997. Objevil se v mnoha filmových rolích české i zahraniční produkce (Kolja, Tmavomodrý svět, Lotrando a Zubejda, Vratné lahve, Hostel, Kletba bratří Grimmů…).

Za postavu tlumočníka ve španělském filmu Dívka tvých snů dostal prestižní Goyovu cenu. Jeho bohatá televizní tvorba byla odměněna Cenou Elsa 2004 za roli v seriálu Místo nahoře. Pro vydavatelství Tebenas načetl tituly K2 (2015), Konec starých časů (2016), Dlouhý stín času (2017), Jáchymov (2018) a Na úsvitě nové doby (2018).

Křest CD se uskutečnil 19. 6. 2019 v kavárně Liberál, jedním z kmotrů byl i Ondřej Vetchý.

Skladatelská soutěž pro katedrálu sv. Víta

Hudební nakladatelství Českého rozhlasu a Nadační fond Svatovítské varhany vyhlašují varhanní skladatelskou soutěž u příležitosti uvedení nových varhan Gerharda Grenzinga.

V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, nejpamátnější sakrální stavbě zemí Koruny české, dlouhodobě chyběly plnohodnotné varhany, které by zvukově obsáhly celý prostor. 

Myšlenka vybavit katedrálu odpovídajícím nástrojem ještě více zesílila po její celkové dostavbě v roce 1919. Od té doby se objevilo několik pokusů o stavbu nových varhan, bohužel marných. K posunu v celé záležitosti došlo až v roce 2017, kdy vznikla nadace na dostavbu tohoto královského nástroje.  Po výběrovém řízení se v současné době nástroj zhotovuje v barcelonské dílně zkušeného varhanáře Gerharda Grenzinga. Varhany poprvé oficiálně zazní 15. června 2020 na svátek sv. Víta, hlavního patrona katedrály sv. Víta v Praze, kdy budou při slavnostní liturgii požehnány pražským arcibiskupem, primasem českým, kardinálem Dominikem Dukou OP.  

Podmínky pro varhanní skladatelskou soutěž:

Přihlášení skladatelé v rámci soutěže odevzdají jednu samostatnou kompozici psanou pro sólové varhany v délce cca do 10 minut (může být jednovětá i vícevětá). Tato skladba musí respektovat dispozice a rejstříkování nových varhan katedrály sv. Víta.

Dispozice varhan a podmínky soutěže budou zveřejněny na webových stránkách nakladatelství ČRo www.rozhlas.cz/nakladatelstvi a na stránkách www.bohemianheritage.cz.

 Termín odevzdání skladeb 6. ledna 2020. 

Skladby posoudí vybraná porota ve spolupráci s nakladatelstvím ČRo.

Složení poroty: varhaník a pedagog prof. Jan Hora, hudební skladatel a pedagog prof. Ivan Kurz, varhaník a pedagog odb. as. Josef Popelka, hudební skladatel Jiří Teml a děkan PdF UHK doc. František Vaníček.

 Porota vybere tři skladby, jejichž nahrávky budou umístěny na stránkách ČRo. O pořadí skladeb rozhodnou posluchači v anketě. Vítěz bude znám 28. září 2020.

 Ceny pro autory vybraných skladeb:

  1. peněžitá odměna a vydání vítězné skladby tiskem v nakladatelství ČRo
  2. provedení skladby na nových varhanách v katedrále sv. Víta, včetně získání profesionální nahrávky Českým rozhlasem.
  3. uvedení nahrávky do digitální distribuce a prezentace ve vysílání ČRo.

Petr Kofroň: Festival Opera Nova by měl ukázat proměny operního žánru

Denisa Valterová

 S Petrem Kofroněm, zakladatelem festivalu Opera Nova, jsme se sešli v opuštěném proskleném prostoru v provozní budově Národního divadla. Mezi starým nábytkem jsme hovořili o festivalu Opera Nova, podobách současného hudebního divadla a jeho vztahu k hudbě.  

Petr Kofroň Foto ©Ilona Sochorová

 Jste zakladatelem festivalu současné opery Opera Nova. Jaký byste chtěl, aby festival byl? Co by měl znamenat a jaký by měl vyvolávat ohlas?

Festival by měl zejména v nejobecnější rovině ukázat proměny operního žánru, který se vyvíjí zhruba 400 let a neustále se mění. Zejména ve 20. a 21. století se samotný termín „opera“ zproblematizoval odklonem od klasické operní formy – tj. zpěvu s hudebním doprovodem – takže dnes tu máme video-opery nebo narativní opery (které samozřejmě navazují na starší tradici, například Janáčkovu). A pak zde jsou formy jako instrumentální divadlo, kde je hudba nebo zpěv přímo výsledkem určité divadelní akce.

Foto © Jakub Gulyás

V Ostravě jednou za dva roky pořádají Dny nové opery Ostrava. Navštívil jste je někdy? Byla to pro vás inspirace?

Festival jsem navštívil a závidím jim jejich luxusnější finančně-provozní podmínky a tu řadu světových premiér světových autorů. Kdyby byla dobrá konstelace a mohli bychom se jim co do záběru a profesionality přiblížit, bylo by to jedině dobře.

Jaké vidíte rozdíly mezi těmi dvěma festivaly?

Určitý rozdíl je v tom, že ostravský festival je orientován celosvětově, zatímco já bych rád prezentoval hlavně české, slovenské, případně slovanské novinky. Čili rozdíl je v zaměření.

Lze podle vás celkově charakterizovat současnou operní tvorbu, a to nejen u nás, ale i ve světě?

Podle mě existují dva základní okruhy. Na jedné straně tu máme díla vycházející z tradičního pojetí opery, většinou konzervativní, z uměleckého hlediska nepříliš zajímavá, s ambicí prosadit se ve světě. Tento segment tvorby je z hlediska vývoje hudby celkem nepodstatný. Mě zajímá ten druhý segment, který záměrně hledá nové cesty a začíná někde v 60. letech u Mauricia Kagela a jeho instrumentálního divadla, což vlastně není opera, ale divadelní produkce, ve které konkrétní pohyby na scéně generují určité zvuky. Nejedná se doopravdy o operu, protože kdybyste jen nahrála zvukovou složku na pásek, nebude nahrávka dávat smysl. Až ve spojení s jevištní akcí vzniká zvláštní, hotový celek. Tady stojí za zmínku třeba Heiner Goebbels, v jehož tvorbě je vždy také určitý objekt zdrojem konkrétního zvuku a při divadelním zacházení s ním vzniká výsledná hudebně-divadelní akce. Je to nový druh propojení zvukové a divadelní složky, který funguje vždy jen jako celek. Je to rozdíl oproti třeba Puccinimu, jehož hudbu si mohu pustit z desky a ta hudba se zpěvem je zcela svébytná i bez divadelní složky, která ji pak na scéně spíše jen podporuje.

 Uvedl jste skladatele Kagela nebo Goebbelse. Které dílo považujete za vrchol současné operní tvorby?

Samozřejmě nechci předstírat, že bych byl podrobně seznámen s tak širokou oblastí, jako je současná operní tvorba. Ale pro mě obecně je veledílem tohoto nového žánru Staatstheater (Státní divadlo) od Mauricia Kagela. Premiéru mělo v roce 1970 v Hamburku.

Vy se ale nevyhýbáte ani opernímu repertoáru 19. století. V Národním divadle dirigujete například titul Andrea Chénier. Co ve vás tato hudba vzbuzuje? A pokud byste si mohl vybrat, jakou další operu z období před nástupem moderny byste rád dirigoval?

Je to takový životní paradox, že celý ten dlouhý život je ovlivněn poměrně krátkým obdobím puberty. Pro mě byla puberta dobou romantického vzdoru a s tím byla v mém případě spojena romantická hudba. V té době se do mě nesmazatelně vtisklo dílo Gustava Mahlera a Richarda Strausse a tito dva autoři mě vnitřně provázejí celý život. Jenže řízení osudu tomu chtělo, že jsem začal být považován za odborníka na soudobou hudbu, takže mi nikdy nikdo dirigování žádného Mahlera nenabídl (smích). Takže ve výsledku vždycky, když se někde má hrát nějaký moderní nesmysl, který nikdo nechce dirigovat, padne volba na mě. Až v Plzni jsem využil toho, že jsem se dostal do vedení, a přidělil jsem si Tosku a další díla, která poslouchám už 50 let a znám je nazpaměť. A taky bych řekl, že díky tomu přesně vím, jak je mám pojmout. Naopak třeba klasicistní hudbu bych dirigovat vůbec neuměl, nevěděl bych, co s ní. Mozartovi se vyhýbám, do Beethovena jsem nedorostl, ale nerozumím třeba ani hudbě Bohuslava Martinů. Jsem vnitřně psychologicky nastavený na období zhruba 1880 až 1920. Této etapě, řekl bych, bytostně rozumím. Kdybych si mohl vysnít nějaký cyklus, kterým bych si splnil přání, udělal bych celého Pucciniho nebo Richarda Strausse.

Věnujete se teď komponování?

Komponovat mě vždycky bavilo. Nedostatek času mi ale v poslední době neumožňoval toho vytvořit více, možná naštěstí pro všechny (smích).

 

 

OPERALIA, světová operní soutěž Plácida Dominga, poprvé v historii přichází do Prahy

Národní divadlo v Praze a spolek Domingo-Mozart-Prague se letos stanou hostiteli 27. ročníku prestižní mezinárodní operní soutěže Operalia. Soutěž se uskuteční od 21. do 26. července. Finálový koncert soutěžících doprovodí historicky nejstarší orchestr v České republice, orchestr Národního divadla a Maestro Plácido Domingo jako dirigent.

OPERALIA, mezinárodní operní soutěž založená v roce 1993 Plácidem Domingem, se letos v létě poprvé v historii uskuteční v České republice. Soutěž proběhne v historické budově Národního divadla, která je považována za první divadelní scénu České republiky. Divadlo je jedním ze symbolů národní identity a čítá vice než 130 let svobodné umělecké tvorby. Za svou historii přivítalo na jevišti mnoho mezinárodních umělců. Výsledkem dlouhodobé spolupráce Národního divadla a spolku Domingo-Mozart-Prague se od roku 2017 v Praze konají také výjimečná vystoupení s Maestrem Plácidem Domingem. Domingo-Mozart-Prague a Národní divadlo společně přivítají 27. ročník prestižní soutěže OPERALIA od 21. do 26. července 2019. Soutěž představí 40 mladých talentů z 20 různých zemí, kteří byli vybráni z tisíců uchazečů z celého světa. Soutěže se zúčastní také česká sopranistka, Zdislava Bočková.

OPERALIA vyhledává nové generace mladých talentovaných operních zpěváků již více, než 25 let. První ročník se uskutečnil v Paříži v roce 1993 a soutěž od té doby cestuje světem do měst, jako je Mexico City, Madrid, Bordeaux, Tokyo, Hamburg, Quebec, Budapešť, Milán, Moskva, Peking, Verona, Los Angeles, Londýn nebo Guadalajara. Minulý rok se soutěž konala v Teatro Nacional de São Carlos v Lisabonu při příležitosti 225. výročí založení tohoto divadla.

Světová soutěž odstartovala kariéru již mnoha světově proslulým pěvcům. Dlouhý seznam vynikajících operních zpěváků, kteří v soutěži OPERALIA uspěli, nepochybně svědčí o jejím úspěchu v objevování, péči a spouštění kariér úžasných talentovaných umělců. Mezi vítěze soutěže, kterým se podařilo uspět v operním světě, patří úžasná švédská sopranistka Nina Stemme, okouzlující americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, maltský PLÁCIDODOMINGOʼSOPERALIA THE WORLDOPERA COMPETITION tenor Joseph Calleja, portorická sopranistka Ana María Martínez, mexičtí tenoři Rolando Villazón a Arturo Chacón-Cruz a jedna z dnes nejvyhledávanějších sopranistek, Bulharka Sonya Yoncheva.

OPERALIA láká zpěváky ve věku od 18 do 32 let a všech hlasových kategorií z celého světa; s cílem vystoupit před porotou složenou z nejvýznamnějších mezinárodních operních uměleckých a castingových ředitelů. Stovky dychtivých uchazečů každý rok posílají přihlášky a z nich pouze 40 nejlepších dostane šanci soutěžit před porotou deseti operních profesionálů, jako jsou umělečtí ředitelé Metropolitní opery v New Yorku, Royal Opera House v Londýně, Teatro Real v Madridu a Národní pařížské opery.

40 soutěžících letošního ročníků pochází z 20 různých zemí, včetně Guatemaly, Argentiny, Kanady, Jižní Koreje, Itálie, Německa, Švédska, Jihoafrické republiky a USA. Skupina je tvořena zejména soprány a tenory, se solidním zastoupením mezzosopránů a barytonů. Škálu doplňují 3 basy a basbaryton spolu s kontraaltem a kontratenorem. Zázemí soutěžícím a hostům soutěže Operalia poskytne prestižní hotel v centru Prahy, InterContinental Prague.

Porota, které předsedá Plácido Domingo jako nehlasující člen, se setká v Praze, kde si poslechne 40 vybraných zpěváků během dvou čtvrtfinálových kol a vybere 20 soutěžících postupujících do semifinále. Z jejich řad poté vyhlásí 10 finalistů, kteří budou soutěžit na finálovém koncertě v Národním divadle v Praze, který doprovodí orchestr Národního divadla. Finálové kolo proběhne 26. července pod taktovkou Plácida Dominga.

Rolex je poctěn představit OPERALII, světovou operní soutěž, již 18. rokem svého závazku vůči umění. Pláci Domingo je ambasadorem značky Rolex od roku 1982 a Rolex je potěšen, že může podpořit mimořádně nadané mladé umělce, kteří sdílejí společnou cestu za dokonalostí.

Pořádání soutěže v České republice podpoří Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát hlavního města Prahy, skupina ČEPS, státní příspěvková organizace CzechTourism a Státní fond kultury České republiky.

Soutěžící pro rok 2019

Angelina Akhmedova, soprán, Uzbekistán, 24; Germán Alcántara, baryton, Argentina, 31; Xabier Anduaga, tenor, Španělsko, 24; Mario Bahg, tenor, Jižní Korea, 29; Dominic Barberi, bas, Spojené království, 30; Claire Barnett-Jones, mezzosoprán, Spojené království, 29; Guadalupe Barrientos, mezzosoprán, Argentina, 32; Lada Bočková, soprán, Česká republika, 27; Amanda Lynn Bottoms, mezzosoprán, USA, 27; Piotr Buszewski, tenor, Polsko, 26; Neven Crnić, baryton, Bosna a Hercegovina, 25; Lauren Decker, kontraalt, USA, 29; Otgonbat Erdene, baryton, Mongolsko, 29; Adriana Gonzalez, soprán, Guatemala, 27; Alyona Guz, soprán, Ukrajina, 30; Samuel Hasselhorn, baryton, Německo, 29; Maria Kataeva, mezzosoprán, Rusko, 32; Gihoon Kim, baryton, Jižní Korea, 27; Sungho Kim, tenor, Jižní Korea, 29; Bongani Justice Kubheka, baryton, Jihoafrická republika, 28; Mykhailo Malafii, tenor, Ukrajina, 28; Héloïse Mas, mezzosoprán, Francie, 31; Luvuyo Mbundu, baryton, Jihoafrická republika, 26; Felicia Moore, soprán, USA, 31; Julia Muzychenko, soprán, Rusko, 25; Maria Nazarova, soprán, Rusko, 30; Christina Nilsson, soprán, Švédsko, 29; Daniel Noyola, bas, Mexiko, 27; Aryeh Nussbaum Cohen, kontratenor, USA/Německo, 25; Igor Onishchenko, baryton, Ukrajina, 26; Christian Pursell, basbaryton, USA, 28; Damir Rakhmonov, tenor, Uzbekistán, 30; Liv Redpath, soprán, USA, 27; Mario Rojas, tenor, Mexiko/Španělsko, 25; Carlos Enrique Santelli, tenor, USA, 27; Anna Shapovalova, soprán, Rusko, 31; Grigorii Shkarupa, bas, Rusko, 29; Carolyn Sproule, mezzosoprán, Kanada, 31; Robert Watson, tenor, USA, 31; Matthew White, tenor, USA, 27

Porota OPERALIA 2019

Marta Domingo – režisérka, F. Paul Driscoll – šéfredaktor, Opera News; Jonathan Friend – umělecký správce, Metropolitan Opera/Metropolitní opera, New York, USA; Anthony Freud – generální ředitel, Lyric Opera of Chicago/Lyrická opera v Chicagu, USA; Jean-Louis Grinda – generální ředitel, Opéra de Monte Carlo/Opera Monte Carlo, Monako, generální ředitel, Chorégies d’Orange, Francie; Peter Katona – ředitel castingu, Royal Opera House, Londýn, Spojené království; Joan Matabosch – umělecký ředitel, Teatro Real, Madrid, Španělsko; Pål Moe – umělecký poradce, Národní divadlo, Praha, Česká republika, castingový konzultant, Bayerische Staatsoper, Mnichov, Německo, Glyndebourne Festival Opera, Spojené království; Andrés Rodriguez – umělecký konzultant; Ilias Tzempetonidis – ředitel castingu, Opéra National de Paris, Francie; Carolin Wielpütz – ředitelka umělecké správy, Theater Bonn, Německo

Nové album klavíristy Jana Bartoše s hudbou Leoše Janáčka vychází v roce, kdy slavíme 165. výročí jeho narození

Než u něj zvítězila láska ke komponování, usiloval Leoš Janáček o dráhu klavírního virtuosa. Klavír pro něj byl nástrojem důvěrně známým, předurčeným ke sdílení niterného světa duše. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách – napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Leoš Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě.

Klavírista Jan Bartoš v pátek 31. května 2019 vydal u Supraphonu nové album, na které  právě výše zmíněné skladby nahrál a představil je tak posluchačům ve svém podání. K nové nahrávce uvedl: „Interpretace Janáčkovy hudby přináší jeden podstatný problém. Musíte ji hrát přesně, protože práce s rytmem a časem je u Janáčka zásadní, ale zároveň má často improvizační charakter. Více než jakékoliv jiné hudbě jí škodí cokoliv, co zní jako připravené, nastudované a definitivní. Měla by znít impulzivně, jako by vznikala tady a teď. To lze samozřejmě říci i o tvorbě jiných autorů, ale u Janáčka je to esenciální.“

V genech Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice – ono inspirativní spojení srdce a rozumu, jež učinilo předchozí Bartošovy supraphonské nahrávky Mozarta a Beethovena tak pozoruhodnými.

Vydání alba předcházel jeho slavnostní křest 27. 5. na střeše paláce Lucerna. Setkání uvedl producent nahrávky Matouš Vlčínský, mezi hosty byl i brněnský janáčkovský specialista Jiří Zahrádka, podílel se na ní i zvukový režisér Jiří Gemrot. Nahrávka vznikla 2. února 2019 v sále HAMU v Praze. Fotografem titulní strany CD byl přítomný Vojtěch Havlík, kmotry novinky byli chartistka Dana Němcová a jeden z Bartošových učitelů Martin Ballý. Je to již třetí album Jana Bartoše u firmy Supraphon. Bartoš je také posledním žákem Ivana Moravce a jedním z jeho mentorů byl a je i Alfred Brendel, kterého často dováží do Prahy jako ředitel Institutu a festivalu Prague Music Performance.  

Jan Bartoš s nově pokřtěným CD na střeše Lucerny Foto ©archiv Supraphon – Martin Kubica

Jan Bartoš koncertoval v mnoha evropských zemích stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, ad.). V roce 2009 debutoval v New Yorku v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 s Manhattan Philharmonia. Jan Bartoš je vítězem tří soutěží v New Yorku – 2009 Mieczyslaw Munz, 2008 Zaslavsky-Koch a 2004 Peter S. Reed. V roce 2006 získal 1. cenu na soutěži Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a v roce 1999 zvítězil v soutěži Concertino Praga. Dále je držitelem prestižních ocenění Rucorva Trust Award v Holandsku, Schimmel Prize v Německu a stipendistou Ministerstva kultury ČR. Jan Bartoš spolupracoval s významnými dirigenty, např. Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Kristjanem Järvim, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Ondrejem Lenárdem, Andreas Sebastianem Wieserem a mnoha dalšími. Byl posledním žákem klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballého a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Alfreda Brendela, Leona Fleishera, Jamese Tocca, Borise Bermana a Zenona Fishbeina. V New Yorku se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je držitelem Professional Studies Diploma z Manhattan School of Music v New Yorku a doktorátu Akademie múzických umění v Praze. Jan Bartoš je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance.

Vídeňská státní opera slaví 150 let

Dějiny jedné z nejvýznamnějších světových operních scén se začaly psát před 150 lety. Brány Vídeňské státní opery se poprvé otevřely 25. května 1869 a letošní jubilejní výročí chce opera řádně oslavit.

 Budova Haus am Ring byla vystavěna mezi lety 1863 a 1869 jako jedna z prvních monumentálních staveb na nově zřízené okružní Ringstraße. Slavnostní otevření opery se neslo ve znamení Mozartova Dona Giovanniho a událost vzbudila velký ohlas nejen ve Vídni, ale i za hranicemi císařství.

Za jeden a půl století spojila svá jména s vídeňskou operou řada světových hudebníků. Mezi její ředitele patřili i skladatel Gustav Mahler (1897 – 1907) či dirigent Herbert von Karajan (1956 – 1964) a na pódiu i v současnosti vystupují hvězdy světového významu. Jednou ročně, při věhlasném Plesu v Opeře, se jeviště i parket promění na velký taneční sál.

Vídeňská státní opera Foto © Schaub-Walzer – PID

Jubilejní koncert a přenosy na náměstí

Honosná budova nabízí přes 2 000 míst, jubilejní oslavy však budou určeny všem fanouškům. Ve výroční den, v sobotu 25. května, opera chystá narozeninové matiné, které bude přenášet i na vlastním webu a Facebooku, a večer uvede v premiéře inscenaci Ženy beze stínu Richarda Strausse. V neděli 26. května od 20:30 hodin proběhne na náměstí Herbert-von-Karajan-Platz za operou jubilejní koncert s volným vstupem. A i tento speciální koncert bude zdarma k vidění na operním internetovém streamu.

V červnu a září opera plánuje veřejná promítání vybraných operních a baletních představení. Diváci je budou moci zdarma zhlédnout na padesátimetrové obrazovce umístěné na boku operní budovy.

Fakta a čísla

Vídeňská státní opera každoročně odehraje kolem 350 představení, z toho devět premiér. Do repertoáru spadá 60 operních a baletních děl. Na jevišti se pod taktovkou 30 dirigentů vystřídá na 220 pěvců a vystoupí 100 tanečníků. Hlediště přivítá 600 000 diváků, další miliony mohou sledovat až 45 živých internetových přenosů ročně.

Zahraniční kancelář města Vídně podporuje výměnu zkušeností a spolupráci mezi Prahou a Vídní a také do Česka přináší novinky z Vídně. Zahraniční kanceláře Eurocomm-PR působí v osmi dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy.

Klavírista Ivo Kahánek oslavil narozeniny a jako účastník unikátního projektu se stal neviditelným

Ivo Kahánek oslavil 23. května čtyřicáté narozeniny, ale krásný dárek dostal již před tím: byl oficiálně zařazen skupiny nejlepších světových klavíristů – klasických i jazzových, a to poté, co ho jako jediného českého zástupce vybrala společnost Steinway pro speciální projekt „Spirio“ – samohrající piano, a zařadila ho na svůj exkluzivní seznam Steinway Spirio Artists. Na něm najdeme dále taková jména jako Lang Lang, Yuja Wang či Pascal Rogé, z historie Leonard Bernstein, Duke Ellington nebo Vladimir Horowitz.

Značka Steinway, která je známá už přes 160 let výrobou zřejmě nejslavnějších klavírů na světě, přišla s výrobou nástrojů, které jsou díky speciální vestavbě kromě běžných vlastností klavíru schopné také dokonale reprodukovat umělecké výkony konkrétních pianistů. Díky této funkci může mít každý doma, případně při setkání s přáteli, na večírku, na svatbě atd. autentický umělecký výkon, digitálně nasnímaný, avšak realizovaný přímo vlastním nástrojem. Jde vlastně o kombinaci nahrávky a živého akustického výkonu.

Steinway Spirio je dodáván společně s tabletem, který obsahuje přes 1700 skladeb nahraných nejlepšími světovými pianisty – od žánru klasické hudby, přes modernější styly až po jazz. Zároveň se tak stává jakousi databankou pozoruhodných uměleckých výkonů do budoucna: i za 100 let si mohou posluchači „pozvat do obýváku“ kteroukoli z klavírních hvězd minulosti a slyšet, jak „hraje na jeho vlastní klavír“.

Ivo Kahánek nahrává pro Spirio Foto archiv Iva Kahánka

Ivo Kahánek pro pokladnici světového klavírního dědictví nahrál skladeb hned několik: slavnou Humoresku č. 7 Antonína Dvořáka, Koncertní etudu C dur Bedřicha Smetany, 1. řadu cyklu Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka a oblíbený Bugatti step Jaroslava Ježka.

Podívat se na video s Bugatti stepem můžete zde:

https://youtu.be/36hbkreIoug

„Při výběru repertoáru jsem se snažil zařadit díla umělecky hodnotná a zároveň posluchačsky vděčná, vzhledem k charakteru celého projektu,“ říká klavírista. „Jsem rád, že se tímto česká hudba dostává opět k novému spektru posluchačů a pianistů, a jsem přesvědčen, že v její propagaci nejen touto cestou budu pokračovat.“

Ivo Kahánek sám bývá pro svůj citlivý, elegantní a zpěvný projev dokonce často označován za českého Chopina a mnohými také za nejlepšího českého klavíristu současnosti. Je absolutním vítězem soutěže Pražského jara 2004, za sebou má mnoho úspěšných vystoupení: s BBC Symphony Orchestra na BBC Proms, v londýnské Wigmore Hall s Pavel Haas Quartet nebo s Berlínskou filharmonií pod vedením Sira Simona Rattla.  V září 2015 byl hlavním protagonistou a kurátorem komorní řady festivalu Dvořákova Praha. V roce 2019 ho čekají mj. koncertní cesty do Německa, Číny, Portugalska, Mexika, Švýcarska, Polska a dalších zemí. V České republice vystupuje pravidelně např. na mezinárodních festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha a dalších. V roce 2018 získal Classic Prague Award za nejlepší sólistický výkon roku a představil se v několika koncertech České filharmonie pod vedením nového šéfdirigenta Semjona Byčkova či se světoznámým Mahler Chamber Orchestra pod taktovkou Andrése Orozca-Estrady, na začátku roku 2019 pak byl spolu s Martinou Jankovou a Tomášem Králem oceněn Zlatou ladičkou (Diapason d’Or) za nahrávku Písní Bohuslava Martinů.

Benefice pro Srí Lanku

V kongresovém sále pražského hotelu Hilton se v sobotu 1. června 2019 v 19 hodin koná koncert Češi pro Srí Lanku na pomoc rodinám obětí postižených  teroristickými útoky na Velikonoční neděli. Koncert pod záštitou Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí České republiky, organizují Česká centra a Charita Česká republika. V jeho průběhu vystoupí Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, indický dirigent Debashish Chaudhuri a další umělci. Veškeré vstupné bude věnováno na konkrétní pomoc rodinám tragédie.  Koncert je určen pro nejširší veřejnost. Minimální hodnota vstupenky činí 700,- Kč. Částku je možné skládat prostřednictvím účtu Charity ČR. Součástí večera je také aukce vybraného uměleckého díla. Hlavním partnerem benefičního večera je Home Credit.

 Dubnové útoky na Srí Lance si podle nové policejní bilance vyžádaly více než 250 obětí, dalších několik stovek lidí utrpělo zranění. Terčem útoků byly kostely v hlavním městě Kolombu, a ve městech Negombo ve městě Batticaloa v momentě, kdy byly plné věřící, kteří přišli na mši o Velikonoční neděli. Další exploze nastaly ve třech hotelech v hlavním městě.

Benefiční koncert pro rodiny obětí útoků proběhne v pražském hotelu Hilton. Na programu je vystoupení Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín pod vedením indického dirigenta Debashishe Chaudhuriho. Biblické písně zazpívá známá mezzosopranistka Markéta Cukrová. Benefiční koncert se koná pod záštitou Tomáše Petříčka, ministra zahraničních věcí České republiky.

TOMÁŠ PETŘÍČEK, MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY:

„Koncert je potvrzením, že nám Čechům není lhostejné, co se děje ve světě. Je vzpomínkou na ty, kteří v průběhu barbarských útoků ztratili život anebo byli těžce zraněni, a výrazem solidarity podpory srílanskému lidu v této těžké době. Zároveň však odráží náš nesmiřitelný postoj proti terorismu a odhodlanost proti němu bojovat ve všech jeho podobách.“

 

MILAN HOVORKA, VELVYSLANEC ČESKÉ REPUBLIKY V DILLÍ :

„Jsem vděčný svému ministerstvu, kolegům v Českých centrech, Charitě Česká republika, Filharmonii Bohuslava Martinů a také celé řadě dalších lidí za to, jak se postavili k myšlence uspořádat benefiční koncert pro Srí Lanku. Jeho prostřednictvím zasíláme občanům v daleké zemi poselství přátelství, solidarity a podpory. Zároveň však také vyjadřujeme přesvědčení, že Srí Lanka v této velmi těžké zkoušce obstojí a že bude ještě s větší rozhodností pokračovat v nastoupené cestě budování pluralistické společnosti a mírového soužití všech etnik.“

ONDŘEJ ČERNÝ, GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČESKÝCH CENTER:

„Kultura byla vždy silným prostředkem k šíření hodnot, které Česká republika sdílí. Česká centra v tomto procesu mají nezastupitelné místo. A to bez ohledu na svou teritoriální působnost. Těší nás, že můžeme pomoci tam, kde je každé pomoci velmi třeba.“  

MAREK NĚMEC, KONZULTANT SRÍ LANSKÉ VLÁDY:

„Všechny bezpečnostní a obranné složky se bezprostředně po incidentu aktivně zapojily a během následné intenzivní akce eliminovaly během týdne všechny podezřelé muslimské extremisty. Letiště, infrastruktura, památky i hotely zůstaly plně funkční, po květnovém propadu cest se turisté z celého světa opět vrací na Srí Lanku na letní prázdniny, kdy je na severovýchodě ostrova perfektní počasí a vysoká sezóna, Srí Lanka letos i přes krátký propad zaznamená téměř 20% nárůst českých turistů až ke 25.000 návštěvníků. Podle National Geografic je to destinace, kterou byste v roce 2019 neměli vynechat.“

 

MILAN TOMÁNEK, ŘEDITEL KOMUNIKACE SKUPINY HOME CREDIT:

„Zatímco tady v Česku jsme doma, Asie je naším největším trhem. Na Srí Lance sice nejsme obchodně přítomni, ale přesto jsme tamější drama prožívali. Teroristické útoky, ať už kdekoliv, ohrožují svobodu nás všech. A lidé na Srí Lance si zaslouží vědět, že jsme s nimi.“

 Jiří Škvor, vedoucí oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Charity Česká republika:

„K Srí Lance mám blízký vztah, strávil jsem tam rok 2005 po tsunami, jako vedoucí mise. Místa, která byla zasažena teroristickými útoky, znám dobře, a proto se mne důsledky útoků velmi dotýkají. Záleží mi osobně na tom, aby se rodinám pozůstalých dostalo podpory, která jim dá jistotu, že v tom nejsou samy, a že náš zájem o ně neskončí stejně rychle, jako zájem médií. Spolu s partnerskou Charitou Srí Lanka zajistíme, aby pomoc, umožněná výtěžkem z koncertu, byla maximálně konkrétní, cílená a efektivní.“

DEBASHISH CHAUDHURI, INDICKÝ DIRIGENT ŽIJÍCÍ V ČESKÉ REPUBLICE:

Program koncertu jsem koncipoval tak, aby hudba směřovala od tragických událostí přes naději až do povznesení, protože věřím, že i po velkém smutku vysvitne nová cesta, po které lidé mohou jít dál. Koncert začíná Elgarovou skladbou Nimrod, jež vyjadřuje hluboký smutek. Pokračuje Dvořákovými Biblickými písněmi, které Dvořák napsal po smrti své dcery, až do triumfálního konce Beethovenovy 7. symfonie. Takto chceme vyjádřit nejen smutek nad událostí a uctít oběti neštěstí, ale také říci, že lidská naděje nezhasne.“

Josef Němý, ředitel Filharmonie Bohuslava Martinů:

Naší účastí na benefičním koncertě pro Srí Lanku chceme vyjádřit také morální podporu všem příbuzným obětí útoku.“

Markéta Cukrová, mezzosopranistka, sólistka koncertu:

„Pozvání zazpívat na koncertě pro Srí Lanku jsem ráda přijala, tragédie mě osobně zasáhla. Tam se projevilo to nejhorší z člověka, věřím, že na našem koncertě se projeví to nejlepší, ty nejkrásnější písně z Dvořáka.“

Pro účel sbírky na rodiny pozůstalých zřídila Charita ČR speciální variabilní symbol č. 171 na účtě č. 55660022/0800, kam mohou firmy i široká veřejnost zasílat příspěvky i si rezervovat vstupenky na koncert. Základní vstupné na koncert činí 700 Kč. 

Více informací na webových stránkách spolupracujících institucí.

 

www.svet.charita.cz

www.czechcentres.cz

https://www.facebook.com/Ceskacentra/

https://www.filharmonie-zlin.cz

 ČESKÁ CENTRA

Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci České republiky v zahraničí. Na mezinárodním poli prosazují zejména české kulturní a kreativní průmysly a zaměřují se také na oblast vědy, výzkumu a inovací. Síť českých center působí ve 22 velkoměstech na třech kontinentech. V loňském roce uspořádala Česká centra více než 2 300 akcí (výstav, veletrhů, přednášek a prezentací) a oslovila více než 2,8 mil. návštěvníků. Od února 2018 je generálním ředitelem Českých center Ondřej Černý.

O nás

Časopis Hudební rozhledy, jehož vydavatelem je Společnost Hudební rozhledy, člen Asociace hudebních umělců a vědců, je v současnosti nejstarším kontinuálně vydávaným hudebním periodikem v České republice. Vychází nepřetržitě a pod stejným názvem (převzatým podle časopisu vydávaného prof. Vladimírem Helfertem ve 20. letech minulého století) od roku 1948, a tudíž se letos prezentuje svým již 72. ročníkem.

 Jeho historie je zrcadlem, svědkem a v některých obdobích i spolutvůrcem našeho kulturního, hudebního, společenského i politického vývoje a života. Takřka nenahraditelným pramenem se Hudební rozhledy stávají zejména při studiu hudební historie druhé poloviny dvacátého století. 

Časopis vychází dvanáctkrát do roka v rozsahu 64 stran,  je přehledně rozčleněn do dvanácti stálých rubrik (které jsou podle potřeby o další rubriky, např. Televizi, Rozhlas apod., jednorázově rozšiřovány),  a jeho základní koncepce, v jejímž duchu žádný jiný časopis v České republice nepůsobí (vzorem byl německý Neue Zeitschrift für Musik, založený Robertem Schumannem roku 1834!), vychází ze snahy informovat prostřednictvím předních českých muzikologů a publicistů co nejširší okruh čtenářů (jak profesionálů tak i amatérů) o nejvýznamnějších hudebních událostech z oblasti klasiky pořádaných v celé České republice a výběrově i v zahraničí. Sleduje kompoziční tvorbu včetně nových skladebných směrů, interpretaci, pedagogiku, problematiku nosičů, oblast výroby hudebních nástrojů i organizaci a ekonomiku kultury, a to jak v historických, tak i v mezinárodních souvislostech. 

Konkrétně tedy zahrnuje nejen hodnocení vybraných festivalů, jednotlivých koncertů či soutěží, ale i portréty významných osobností a rozhovory s interprety, skladateli či řediteli nejrůznějších hudebních institucí, orchestrů, agentur apod., reportáže a fejetony. Nedílnou součástí obsahu časopisu, který s řadou jmenovaných hudebních subjektů spolupracuje i jako jejich významný mediální partner, je rovněž oddíl recenzí pokrývající veškeré české a moravské operní (a dílem i operetní, baletní a muzikálové) premiéry, hodnocení CD novinek z nabídky většiny na našem trhu působících firem a rubrika studií a komentářů, která je z podstatné části zaměřena vždy na několik tematických okruhů zpracovávaných formou seriálů.

Vedle recenzování CD však časopis přináší i pravidelné analýzy odborné literatury a v rubrice Horizont příspěvky, zabývající se tématy z oblasti hudby folklorní, dechové, mimoevropské, jazzové či populární. Velký prostor je také věnován našim mladým umělcům, jimž se např. denní tisk prakticky nevěnuje vůbec a na stránkách Hudebních rozhledů dostávají k dispozici nemálo stran. A to nejen zasvěcených hodnocením jejich výkonů na koncertech či soutěžích, ale i profilovým medailonkům, rozhovorům apod. V důsledku toho časopis pravidelně spolupracuje s řadou pedagogických institucí, základními uměleckými školami počínaje a např. Pražskou konzervatoří či Hudební fakultou Akademie múzických umění v Praze konče.    

Časopis prochází po celou dobu své existence různými dílčími – a to jak obsahovými tak i formálními – proměnami, z nichž k nejvýznamnějším patří ty, jež byly realizovány od lednového čísla roku 2006. Kromě rozšíření počtu stran z původních osmačtyřiceti na šedesát čtyři a nové kvality papíru se v tomto roce totiž zásadně proměnil i výtvarný design Hudebních rozhledů  a neméně podstatným krokem bylo také zavedení nové rubriky – Svět hudebních nástrojů (kde kromě   seriálu o samotných nástrojích – dosud  houslí, varhan, louten, violoncell, kontrabasů a letos klavírů – vycházejí i aktuality z činnosti našich výrobců) – a rozšíření stávající rubriky, věnované Divadlu, o oddíl tance a muzikálů. 

K významnému  posunu v rozšíření obecně informační platformy časopisu pak došlo i díky dalším jeho aktivitám: a sice nejprve prostřednictvím realizace  multimediálního CD ROM – CD EXTRA a později prostřednictvím DVD, přikládaného jako samostatně neprodejné součásti deset let  vždy k  lednovému číslu  a obsahujícího  např.  vedle audiovizuálních zpráv a reportáží z nejvýznamnějších českých hudebních festivalů i celý předcházející ročník Hudebních rozhledů v digitální podobě či upozorňujícího na nejvýznamnější projekt uplynulého roku.  Svoji dnes již nezastupitelnou roli plní ale samozřejmě i webové stránky časopisu se samostatnou adresou www.hudebnirozhledy.cz, v roce 2013 rozšířené o profil na  facebooku a o další tři roky později obohacené o samostatný internetový portál časopisu Hudební rozhledy, kde  čtenáři najdou z oblasti vážné hudby ty nejvýznamnější – pokud nejsou v tištěné verzi – a nejaktuálnější informace. 

Portál se tak stal dnes již nedílným doplňkem jeho klasické verze,  umožňující spojení předností klasického čísla s výhodami informačně rychlého internetu s jeho žhavými aktualitami a novinkami i možností interaktivního přístupu a uživatelského pohodlí včetně stále více běžné praxe sledování internetu na mobilních telefonech. 

Hudební rozhledy jsou díky svému výlučnému postavení i současným trendům ve společnosti, která namnoze nad kulturu duchovní povýšila „kulturu konzumu“, určeny, jak už bylo řečeno v úvodu, především těm, kteří se zajímají o oblast hudby vážné a z nichž mnozí je – k naší radosti – odebírají dokonce od jejich 1. ročníku! Vzhledem k tomu, že se informační základna, týkající se stavu hudební kultury současnosti, bohužel, stále zužuje, zůstávají tak jednou z posledních institucí, která ucelené informace z této oblasti pravidelně poskytuje.