54. ročník soutěže Concertino Praga se představí v nové podobě

Český rozhlas a Akademie klasické hudby vyhlašují 54. ročník soutěže Concertino Praga. Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky vyvrcholí 12. září 2020 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, který pořádá právě Akademie klasické hudby. Čtyři finalisté, které v dvoukolovém režimu vybere mezinárodní porota na základě zaslaných nahrávek, se utkají na pódiu pražského Rudolfina o ceny ve formě studijních stipendií. V sólových výkonech je doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu a vítěze určí mezinárodní porota složená ze špičkových interpretů a pedagogů. Účast v porotě přislíbil houslista Maxim Vengerov nebo violoncellista David Geringas.

V roli spolupořadatelů 54. ročníku tradiční soutěže s rozšířeným podtitulem „Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky“ se představí Český rozhlas a Akademie klasické hudby.  „Chceme tímto krokem rozšířit dosavadní činnost Akademie klasické hudby. Vedle festivalu Dvořákova Praha a Ceny Antonína Dvořáka obracíme naši pozornost i na další aspekt odkazu Antonína Dvořáka, který za svého života podporoval jak tvůrčím, tak i finančním způsobem nastupující uměleckou generaci nejen Praze, ale například během svého působení v New Yorku,“ říká ředitel Akademie klasické hudby Robert Kolář.

K tomu dodává generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral: „Concertino Praga patří ke kulturní tradici našeho veřejnoprávního rozhlasu a k jeho historickým klenotům. Jsme na něj pyšní. Zároveň jsme rádi, že jsme v Akademii klasické hudby nalezli silného partnera, kterému záleží na stejných hodnotách jako nám, a společnými silami budeme i touto cestou pomáhat reprezentantům mladé generace při jejich vstupu do nesmírně náročného profesního života. Výsledky jejich úsilí však přinášejí pozitiva celé společnosti.“

Soutěž bude od svého 54. ročníku každoročně probíhat jako multioborová v oboru sólové hry s věkovým limitem 15 let na nástroje housle, violoncello, klavír, cembalo, kytara, harfa, akordeon a 16 let ve hře na nástroje flétna, hoboj, klarinet, fagot, saxofon, lesní roh, trubka a trombon.

Na podporu tradice komorní hry se od 55. ročníku bude vždy paralelně konat i soutěž v oboru komorní hry, a to vždy v dvouletém cyklu. Zde je určena věková hranice účastníků na 20 let průměrného věku všech členů souboru.

Pro každý soutěžní hudební nástroj je stanoven seznam doporučených skladeb k interpretaci, který soutěžící mohou, ale nemusí zohlednit. Soutěžní porota hodnotí dramaturgii repertoáru včetně přihlédnutí k doporučeným skladbám, které si jednoznačně kladou za cíl podporu interpretace českých autorů, a to jak doby minulé, tak i současnosti.

Zásadní novinkou je jednak určení držitelů cen na základě živého vystoupení na koncertě festivalu Dvořákova Praha 2020, dále pak systém cen samotných. Ty, které budou udělovány Akademií klasické hudby v roce 2020, jsou formulovány jako studijní stipendia ve výši 5000, 2700 a 1800 eur. Český rozhlas nabízí laureátům možnost vytvoření profesionální rozhlasové nahrávky, vystoupení na tradičním Jihočeském festivalu Concertino Praga v Jindřichově Hradci a další koncertní příležitosti v následujících dvou letech.

„Chceme navázat na úžasnou tradici tohoto ojedinělého fenoménu na poli hudebních soutěží. Historií Concertino Praga od roku 1966 prošla celá řada dnes celosvětově uznávaných hudebníků, počínaje Dmitriem Sitkovetským a Václavem Hudečkem, soutěží prošli s úspěchem Sabine Meyer, Radek Baborák, Jana Brožková nebo Ivo Kahánek, ale třeba i aktuální dirigentská hvězda Andris Nelsons ve hře na trubku“, říká Kateřina Konopásková, ředitelka Výroby ČRo. K tomu dodává Jan Simon, intendant Akademie klasické hudby a programový ředitel Dvořákovy Prahy: „Domnívám se, že tímto způsobem může dojít k dalšímu naplnění potenciálu Concertino Praga. Spolupráce Českého rozhlasu a rozhlasových institucí sdružených v EBU, hudebního školského systému, špičkových interpretů a pedagogů, renomovaného hudebního festivalu evropského rozměru, to je půdorys, na kterém lze dále stavět. Soutěž bude nejen obohacením festivalového dění Dvořákovy Prahy, ale bude zároveň vkladem Akademie klasické hudby do výchovy budoucích generací hudebníků, kteří přispívají svým uměním k duševnímu zdraví společnosti.“

Detailní informace k pořádání 54. ročníku Concertino Praga naleznete na webových stránkách Concertino Praga a Akademie klasické hudby včetně nového Statutu soutěže a soutěžních podmínek, kde jsou stanoveny veškeré termíny a způsoby k přihlášení do soutěže.

Hudební průmysl letos slaví 90. výročí od vydání první gramodesky s českou nahrávkou na etiketě Ultraphon!

Supraphon – jakožto přímý nástupce gramofonové firmy Ultraphon – chystá k této příležitosti na květen audioknihu o legendě českého swingu Jiřím Traxlerovi, který stál u nástupu tohoto hudebního stylu v Československu. Také díky němu a jeho generačním druhům právě repertoár Ultraphonu výrazně proměnil hudební vkus posluchačů ve prospěch moderní taneční hudby. Memoáry načetl Igor Orozovič, který Jiřího Traxlera ztvárnil v úspěšném představení Ondřeje Havelky v Národním divadle v Praze. Audioknihu doplní speciální album se všemi dochovanými nahrávkami, na nichž se Traxler podílel.

Již první propagační nahrávky – seznamující v roce 1929 potenciální zájemce se šíří připravovaného českého programu na gramodeskách tehdy ještě německé značky Ultraphon – zmiňovaly kromě aktuálních vlasteneckých písní též scénky Spejbla s Hurvínkem a nahrávky dvojice Voskovce a Wericha. Akcent na moderní taneční hudbu demonstrovaly tehdy i první hudební snímky na této nové etiketě v podání orchestru řízeného F. A. Tichým;  ten na ni prosadil jak moderní jazzové aranže známých českých lidových písní a Kmochových pochodů, tak i několik vlastních skladeb, například foxtrot Dobrou noc, natočený později v podání řady dalších jazzových souborů na gramodesky jiných značek.

Distribuce desek značky Ultraphon s českým programem se ujala pro tento účel založená domácí firma Ravitas, která také v roce 1932, kdy byl Ultraphon v Německu v důsledku platební neschopnosti donucen ukončit činnost, odkoupila jeho veškerá tuzemská aktiva a transformovala se na a. s. Ultraphon ČSR. Nová společnost zároveň získala práva na používání obchodní známky Supraphon, kterou nejprve využívala jako značku elektrických gramofonů vlastní výroby a po roce 1946 jako etiketu gramodesek s nahrávkami určenými hlavně na export.

První snímky hudebního stylu, označovaného zpočátku jako „hot jazz“, vyšly na gramodeskách značky Ultraphon počátkem roku 1936 v podání Orchestru Gramoklubu, jehož znělku – foxtrot A Little Rhythm – složil a aranžoval Jiří Traxler, jeden ze zakládajících členů tohoto progresivního jazzového souboru. Na etiketě Ultraphon pak v následujících více než deseti letech vyšla celá řada skladeb s Traxlerovými melodiemi, texty a aranžemi.

Jak tyto nahrávky vznikaly, jaký měly úspěch a řadu dalších zajímavých příběhů spojených s prosazováním moderní taneční hudby a swingu před rokem 1939, během protektorátu i po roce 1945, jakož i osudy Jiřího Traxlera při emigraci v roce 1949, to vše přinese audiokniha vznikající v tomto jubilejním roce v produkci Supraphonu.

Memoáry významného skladatele, aranžéra a interpreta moderního českého swingu Jiřího Traxlera jsou strhující. Už sama osobnost spolupracovníka a přítele takových velikánů, jakými byli Jaroslav Ježek, R. A. Dvorský (letos si připomínáme 120 let od jeho narození) či Karel Vlach, se vymyká v mnoha směrech obvyklým měřítkům. K posluchačům se dostanou audioknižní memoáry Jiřího Traxlera ve výjimečném kompletu dvou alb, kdy to první bude audiopodobou knihy Život v rytmu swingu v podání člena činohry Národního divadla v Praze Igora Orozoviče, který Traxlera ztvárnil v úspěšném divadelním představení Ondřeje Havelky V rytmu swingu buší srdce mé, za nějž byl nominován na Thálii. Druhé album bude souborem všech 83 skladeb, na nichž se Traxler podílel.

„Natáčení téhle audioknihy je pro mě krásnou tečkou a rozloučením s příběhem Jiřího Traxlera. Studiem tohoto čtivého životopisu jsem totiž samozřejmě před čtyřmi lety začal zkoušení inscenace v Národním divadle. S proslulým orchestrem Melody Makers, jsem si, podobně jako Jiří Traxler, mohl i zahrát na klavír, zpívat a dokonce i trochu dirigovat. Jiří Traxler je důkazem, že s láskou k hudbě, k životu a také s nadhledem, se dá zvládnout lecjaká situace. A že jich Jiří zažil hodně,“ uvedl Igor Orozovič při nahrávání audioknihy.

Foto Ivan Mikota

Audioknihu Jiří Traxler – Život v rytmu swingu na 2CD-MP3 i v digitálních formátech vydal Supraphon  10. května 2019.

Vycházejí Martinů Violoncellové sonáty

Po kompletu skladeb Bohuslava Martinů pro violoncello a orchestr, vydaném v roce 2017, přichází jeden z nejvýraznějších českých umělců Petr Nouzovský s dalším albem s díly českého skladatele. Společně s legendárním klavíristou Gérardem Wyssem nahrál u vydavatelství ArcoDiva Martinů violoncellové sonáty z let 1939 až 1952. Album bylo pokřtěno 6. května v sídle Nadace Bohuslava Martinů, kmotrem alba se stal její ředitel prof. Jiří Hlaváč.  

Album s kompletem sonát pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů vychází u labelu ArcoDiva dva roky poté, co natočil violoncellista Petr Nouzovský spolu s Plzeňskou filharmonií pod vedením Tomáše Braunera album s dílem Martinů pro violoncello a orchestr. Úspěch jejich spolupráce stvrdila i ocenění za nejlepší album roku 2017 na prvním ročníku Classic Prague Awards a Cena německých kritiků 2017. “Toto album je pro mě další mezník. Po úspěšné nahrávce s koncerty Bohuslava Martinů, kterou jsem měl možnost natočit, se otevřela otázka, zdali se vrhnu na jiného autora, nebo jestli se díly mého oblíbence budu zabývat dále. Rozhodnul jsem se dobře, což potvrzují nejen pochvalné recenze, ale hlavně můj pocit,” přiznává Petr Nouzovský.

Bohuslav Martinů (1890 – 1959) byl světově proslulým českým hudebním skladatelem 20. století. Jeho tři sonáty pro violoncello a klavír, zkomponované mezi lety 1939 až 1952, vznikly všechny mimo tehdejší Československo. Sonátu pro violoncello a klavír č. 1, H 277 z roku 1939, kterou napsal Martinů v Paříži jako reakci na vznik Protektorátu Čechy a Morava, věnoval známému francouzskému violoncellistovi Pierru Fournierovi, se kterým v minulosti spolupracoval i protagonista nové nahrávky Gérard Wyss. Sonáta pro violoncello a klavír č. 2, H 286 z roku 1941 vznikla již po Martinů exilu do USA. V té době žil Martinů v New Yorku, kde byl jeho sousedem varhaník a violoncellista českého původu Frank Rybka, pro kterého český skladatel sonátu napsal. Až v roce 1952, po opětovném návratu do Evropy, zkomponoval Martinů ve Vieux Moulin nedaleko Paříže svoji třetí Sonátu pro violoncello a klavír, H 340.

Petr Nouzovský vystoupil na více než 1700 koncertech ve 40 zemích světa, je pravidelným hostem Pražského jara, Janáčkova Máje a Dvořákovy Prahy a spolupracuje s dirigenty Jakubem Hrůšou, Charlesem Olivieri-Munroe, Petrem Altrichterem, Casparem Richterem, Janem Schultszem nebo Leošem Svárovským. Studoval na Pražské konzervatoři, Hudební fakultě AMU v Praze, Vysoké hudební škole v Drážďanech a na Královské konzervatoři v Madridu. Absolvoval také mistrovské kurzy u Mstislava Rostropoviče, Borise Pergamenschikova a Lynna Harrella. Hraje na violoncello Georg Rauer z roku 1921.

Švýcarský klavírista Gérard Wyss studoval u Paula Baumgartnera na Musik Akademie Basel, kde také dlouhá léta působil jako profesor komorní hry. Již od studentských let se zařadil mezi vyhledávané komorní hráče. Mezi umělce, se kterými spolupracoval, patří například houslista Arthur Grumiaux, violoncellistka Sol Gabetta, sopranistka Martina Janková nebo mezzosopranistka Cecilia Bartoli.

Čtyřikrát Supraphon

Pod názvem Supraphon komorně se konal 23. 4. v sídle Pražského jara u sv. Vavřince slavnostní křest čtyř nových alb Supraphonu s komorní hudbou nahranou významnými českými komorními soubory či jednotlivci. Smetanovo trio nahrálo klavírní tria Zemlinského, Rachmaninova a u nás neznámého Arenského, vesměs ze sklonku 19. století vzniklých v rozpětí čtyř let. V sestavě Jitka Čechová – klavír, Radim Kresta – housle a Jan Páleníček – violoncello vznikla pozoruhodná nahrávka.

Smetanovo trio – zleva Radim Kresta, Jitka Čechová a Jan Páleníček Foto © archiv Supraphon

Bennewitzovo kvarteto (Jakub Fišer, housle, Štěpán Ježek, 2. housle, Jiří Pinkas, viola a Štěpán Doležal, violoncello a hostující Pavel Rehberger bicí), náš mladý smyčcový soubor natočil CD věnované tvorbě tzv terezínských autorů (Ullmann, Krása, Haas plus Schulhoff, který v Terezíně nebyl, ale rovněž zahynul v nacistickém vězení). Soubor opět dokázal, že tito autoři  v něm mají skvělého interpreta.

Méně známý Arundo Quartet je soubor našich význačných hráčů na dechové nástroje působících i v zahraničí (Jan Souček, hoboj, Jan Mach, klarinet, Karel Dohnal, basetový roh, Václav Vonášek, fagot). V úpravě Václava Vonáška vzniklo album složené z Bachových Goldbergovských variací a jeho Suity č. 1 C dur. Slyšet hrát známé melodie psané pro klavír, cembalo anebo dokonce pro orchestr jen na dechové nástroje je kuriozitou, ale hodnou pozornosti.

Poslední CD je klavírní komplet Ivo Kahánka, na němž nahrál dílo Viktora Kalabise. Idea Kalabisovy manželky Zuzany Růžičkové se v Kahánkovi dočkala výsostné realizace a je poctou i vstupem do světa již nežijícího velkého českého autora 20.století.                                      vla

Ivo Kahánek Foto ©archiv Supraphon

Radim Dolanský ředitelem Pražského filharmonického sboru

Ředitelem Pražského filharmonického sboru byl na základě výběru a doporučení komise Ministerstva kultury ČR od 1. září 2019 jmenován ministrem kultury ČR, panem doc. Mgr. Antonínem Staňkem, Ph.D., jeho dosavadní manažer Mgr. Radim Dolanský. Během pěti let jako manažer PFS vybudoval společně s dosavadní ředitelkou PhDr. Evou Sedlákovou tomuto sboru pozici vysoce oceňovaného partnera světových orchestrů, a to díky uměleckému vedení sbormistra Lukáše Vasilka. To dokládá i budoucí spolupráce s Berlínskou filharmonií a jejím novým šéfdirigentem Kirillem Petrenkem, účast na Velikonočním festivalu v Salcburku s Christianem Tielemannem či spolupráce s dirigenty Zubinem Mehtou, Alanem Gilbertem, Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, Fabiem Luisim či Marissem Jansonsem. Sbor v budoucnu zavítá mj. do Hongkongu, Moskvy, Bonnu, Hamburku a opakovaně vystoupí na festivalech v Baden-Badenu nebo Bregenzu. Za hlavního domácího partnera považuje Pražský filharmonický sbor i nadále Českou filharmonii v čele s jejím šéfdirigentem Semyonem Byčkovem, ale neopomíjí ani spolupráci s dalšími českými orchestry. „Společně s Lukášem Vasilkem se nám v průběhu posledních sezon podařilo přivést Pražský filharmonický sbor ke spolupráci s mezinárodně renomovanými dirigenty, orchestry a festivaly. V tomto směru budu určitě pokračovat i na postu ředitele sboru. Přitom se spoléhám na tři nejsilnější stránky našeho ansámblu – originální barvu, flexibilitu a spolehlivost. To vše garantované osobností Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směřování sboru považuji za vůbec největší devizu tohoto tělesa.“

 

Open-air koncerty s Prague Philharmonia

V rámci oslav dvouletého výročí kulturního centra Kasárna Karlín se odehraje šest unikátních open-air koncertů v podání 40 členů PKF – Prague Philharmonia pod vedením českého dirigenta Jiřího Rožně. V programu zazní skladby skladatelů Wolfganga Amadea Mozarta, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena.

Koncerty se uskuteční v termínu 19. – 23. 6. od 21 hodin. Pod širým nebem tak zazní předehra jedné z nejznámějších oper Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni, fantazijní Rhapsody – Concerto pro violu a orchestr od Bohuslava Martinů v podání violisty Stanislava Svobody  a nakonec Beethovena symfonie č. 7 A dur „Apoteóza tance“.  Skladby byly do programu zařazeny tak, aby jejich jednotícím prvkem bylo spojení s Českem – premiéra opery Dona Giovanniho proběhla v Praze v dnešním Stavovském divadle, ze skladby Bohuslava Martinů lze vycítit stesk po domově, kam mu byl po roce 1948 odepřen návrat, a na své Sedmé symfonii začal Beethoven pracovat během svého lázeňského pobytu v Teplicích.

U příležitosti oslav bude kromě koncertů otevřena také výstava, která bude mapovat minulost, přítomnost a možnou budoucnost areálu kasáren. V sobotu 22. 6. bude navíc přidán odpolední koncert od 17 hodin určený především pro rodiny s dětmi.

 

Orchestry na podporu Notre-Dame

V úterý 23. 4.  se uskuteční v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě benefiční koncert pro obnovu pařížské katedrály Notre-Dame. V podání pražských orchestrů – České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia a kolektivních těles Národního divadla a Státní opery zazní pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila skladba Antonína Dvořáka Stabat Mater.

Koncert, který bude zahájen ve 21 hodin a 10 minut, se uskuteční příští úterý 23. 4. Živě budou program přenášet ČT art a stanice Český rozhlas Vltava. Vstupné je dobrovolné, výtěžek bude věnován na obnovu pařížské katedrály.

Hudební tip z Národního divadla:

HVĚZDNĚ OBSAZENÉ VERDIHO REQUIEM V HLAVNÍ ROLI S AMERICKOU SOPRANISTKOU MEAGAN MILLER

Na jediný večer, v pátek 5. dubna, se do Národního divadla vrátí proslulé Requiem Giuseppe Verdiho. Exkluzivitu této hudební události podtrhuje vynikající obsazení v čele s americkou sopranistkou Meagan Miller a tenoristou Angelem Villarim, kteří vystoupí společně s Janou Sýkorovou, Jiřím Sulženkem a Sborem Národního divadla. Orchestr Národního divadla zahraje pod vedením hudebního ředitele Opery ND Jaroslava Kyzlinka, stejně jako při loňském benefičním koncertě ve prospěch nových varhan v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Jsem velmi rád, že se nám Verdiho nejlepší operu, jak se s nadsázkou jeho Requiem přezdívá, podařilo po loňském nádherném koncertu v katedrále zařadit letos jako mimořádný večer v Národním divadle. Pro celý soubor Opery ND je to vítaná příležitost prezentovat své kvality také na koncertním pódiu – a Verdiho Requiem je všemi zpěváky i hudebníky skutečně milované dílo,“ podotkl hudební ředitel Opery ND Jaroslav Kyzlink.

Základem Verdiho velkolepé skladby se po úpravách stala poslední část mše za zemřelé Responsorium – Libera me, kterou zkomponoval původně pro rekviem za Gioachina Rossiniho zvané Messa per Rossini (1869), na jehož kompozici se podílelo dalších dvanáct italských skladatelů. Verdi se k dílu vrátil po smrti Alessandra Manzoniho, italského básníka a spisovatele, kterého si Verdi vážil nejen jako umělce, ale také jako svého přítele. Skladba zazněla poprvé za skladatelova řízení v milánském kostele sv. Marka v den prvního výročí Manzoniho úmrtí 22. května 1874.

Sopránového partu se při premiéře ujala vynikající česká sopranistka a skladatelova dobrá přítelkyně Tereza Stolzová. V dubnu v Národním divadle zazní v mistrovském podání Meagan Miller, která je od svého úspěšného evropského debutu ve Straussově Ariadně na Naxu ve vídeňské Volksoper v roce 2009 zvána na všechny významné operní scény. Je vyhledávanou interpretkou zejména W. A. Mozarta, R. Strausse, G. Verdiho a R. Wagnera. Výtečné mezinárodní renomé provází také tenoristu Angela Villariho, publikum Národního divadla jej zná z hostování ve Verdiho Maškarním plese.

Opera Tramvestie v Národním divadle zve do legendární tramvaje číslo 11

 

Tramvajová linka č. 11 spojující Liberec s Jabloncem nad Nisou se stala fenoménem přerůstajícím hranice lokálního jízdního řádu. Básník Pavel Novotný jí věnoval pozoruhodnou básnickou sbírku Tramvestie, která skladatele Petra Wajsara inspirovala k vzniku nevšedního hudebního díla. Slavnostní premiérou 17. dubna na Nové scéně opera Tramvestie vstoupí na repertoár Národního divadla. V doprovodu Orchestru Státní opery pod taktovkou dirigenta Richarda Heina se v hlavních rolích představí sólisté Lenka Šmídová, Jana Horáková Levicová, Dušan Růžička a Jiří Sulženko.

Novinka Tramvestie v nastudování režiséra Marka Bureše je dalším počinem v úspěšně naplňované ambici Národního divadla uvádět experimentální projekty, soudobou hudbu a prostřednictvím objednávek u autorů iniciovat vznik nových děl. Rozvoj těchto aktivit je v gesci současného uměleckého ředitele Opery Národního divadla a Státní opery Petra Kofroně. Jedinečnou platformu pro prezentaci nabízí přehlídka současného hudebního divadla Opera Nova, jejíž druhý ročník Národní divadlo pořádá letos v červnu.

Opera Tramvestie volně navazuje na stejnojmennou básnickou sbírku a rozhlasovou kompozici. Autor předlohy a libreta – básník, překladatel, germanista, pedagog Pavel Novotný – v původních textech vycházel z nahrávek pořízených v letech 2006 až 2016 ve voze tramvaje č. 11 na trase Liberec – Jablonec nad Nisou. Hlasy, které zde promlouvají, reflektují okolí, popisují cestu, rozkrývají osudy spojené s nejdelší meziměstskou tramvajovou tratí v České republice. Hudební skladatel Petr Wajsar, inspirován Novotného Tramvestií, následně vytvořil unikátní operu, v níž se společně prolnou čtyři z těchto hlasů, dvě ženy a dva muži, z nichž každý má rozdílnou výchozí perspektivu. Petr Wajsar patří k výrazným současným komponistům s obdivuhodným žánrovým přesahem. Mimo jiné je držitelem titulu Nejúspěšnější mladý skladatel roku 2008, spolu s dramatikem Petrem Kolečkem a režisérem Tomášem Svobodou napsal muzikál Pornohvězdy a aktuálně je nominován na Českého lva 2019 za hudbu k romantickému dramatu Hastrman.

Opera Tramvestie. Čtyři hlasy: čtyři životy: jedna jízda.

Zachycení tramvajové trasy mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou.

Nová scéna ND, premiéra 17. 4., 20:00, reprízy: 22. 4., 7. a 20. 5., 23. 6.

Český operní pěvec Adam Plachetka poprvé vystoupí v O2 areně

Koncert BEZ MANTINELŮ nabídne mix opery i popu

Přední český operní pěvec Adam Plachetka září zejména na zahraničních pódiích. Po představeních v Metropolitní opeře v New Yorku, Vídeňské státní opeře nebo Národní pařížské opeře vystoupí poprvé v kariéře s vlastním koncertem v pražské O2 areně. Koncert s výstižným názvem BEZ MANTINELŮ se uskuteční 16. ledna 2020 od 20 hodin.

Klasická hudba v multifunkční hale, kde „je doma“ zejména hokej? Na první pohled nesourodé spojení, ale… „Koncert jsme nazvali ,Bez mantinelů‘ z několika důvodů. Jednak je část sezení opravdu situována na plochu kluziště – akorát mantinely opravdu používat nebudeme… Ale především proto, že ho vnímám jako příležitost představit klasickou hudbu, co za to stojí, divákům, kteří ji neznají a zdráhají se navštívit čistě ,vážný‘ koncert,“ vysvětluje Adam Plachetka. Největší česká multifunkční hala opakovaně hostila zahraniční operní hvězdy, jako Andreu Bocelliho nebo Josého Carrerase. Česká operní osobnost zde bude mít svůj velký koncert úplně poprvé.

Prostředí pražské O2 areny si Adam Plachetka v minulosti už „osahal“, naposledy vloni v dubnu při hostování na dvojkoncertu Leoše Mareše. Plachetkovo podání Nessun dorma patřilo k vrcholům večera. A tam se zrodila myšlenka na první vlastní koncert. „V první chvíli na mě návrh managementu zapůsobil až megalomansky, ale po nějaké době a prvním jednání jsem usoudil, že by to mohla být hezká příležitost uspořádat koncert s pestrou, ničím nelimitovanou dramaturgií. Začal jsem se tedy zamýšlet nad tituly a hosty, obvolal jsem několik kamarádů a vznikl pohodový mix klasiky a popu, který si budou moci užít jak fanoušci opery, tak lehčích žánrů,“ naznačuje podobu unikátního večera Adam Plachetka.

Třiatřicetiletý basbarytonista dosud ve své kariéře odehrál na 700 představení a 170 koncertů. Jeho rejstřík je opravdu pestrý – Don Giovanni, Přemysl z Libuše, Figaro z Figarovy svatby i z Lazebníka sevillského, to je jen výčet z jeho vrcholných rolí. V Česku v letošním roce vystoupí minimálně, vše směřuje k lednovému koncertu v O2 areně.

Vstupenky na koncert BEZ MANTINELŮ jsou v prodeji od 22. března 2019 (9.00 hod) v síti Ticketportal. Pořadatelem koncertu je společnost Bestsport.