Improvizace v hudbě (nejen) Claudia Monteverdiho

Program koncertu chce poukázat na to, co bylo typické pro vznik hudebního baroka. Byla to především snaha o vyjádření extrémních emocí pomocí „nových“ hudebně výrazových prostředků, které pro nás mohou mít charakter experimentů, připomínající kompoziční techniky 20. století. Nápadná jistě bude improvizační technika tzv. diminucí. Jednoduše řečeno, jedná se o většinou rychlé ozdobné skupiny not (passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Ve většině případů nebyly skladatelem zapsány do not. Ovšem jsou podrobně historicky doloženy v učebnicích ozdob 16. a 17. století. Překvapující budou poněkud archaicky znějící nepřipravené disonance a rytmicky předržované tóny, které nerespektují harmonická a kontrapunktická pravidla. O těchto fenoménech víme prostřednictvím tzv. hudebně rétorických figur, které do hudby vnášely emocionálně výrazovou nepravidelnost či dokonce jistou výstřednost, která posilovala význam textu. Avšak vzbuzování afektů bylo ideálem i v hudbě instrumentální. Koncert nebude jen o „hereckém umění“, ale i o současném experimentování a hledání, se kterým se italští mistři baroka potýkali a vytvořili tzv. „nový styl“ (stile moderne). Ten měl svůj zdroj v umění improvizace. Ostatně dochovaly se nám různé úpravy raně barokních skladatelů téže renesanční skladby. Za pomocí (výše zmíněných) „nových“ výrazových prostředků dospěli častokrát k naprosto odlišným výsledkům. Proto jsem i my zařadili do programu skladby, které byly napsány před vznikem baroka (Palestrina) a které dle dobových zvyklostí můžeme improvizačně upravit pomocí „nového stylu“ pionýrů baroka (Monteverdi apod.).

Napsat komentář