Plzeňská Médea v Bayreuthu

Bayreuth, Markgräfliches Opernhaus

Marta Ulrychová

Dne 11. a 12. 6. vystoupila opera plzeňského  Divadla J. K. Tyla v Markraběcím operním domě v  Bayreuthu. Pro své druhé pohostinské vystoupení v tomto divadle (v loňském roce  zde uvedlo Monteverdiho Orfea) si zvolilo italskou verzi Cherubiniho Médey. Opera měla v Plzni premiéru v červnu 2017, bayreuthská představení tak byla vlastně její derniérou. Protože premiéra byla na stránkách HR již recenzována, navíc obsazení – až na dvě výjimky – se shodovalo s premiérovým, omezím se pouze na několik poznámek.

Přesazení inscenace do nového prostředí přináší změny jak v oblasti akustiky, tak i celkového vizuálního dojmu. Zrenovovaná divadelní budova postavená ve stylu italského pozdního baroka si již zasloužila pozornost mnoha recenzentů. Má výtečnou akustiku, prospívající zejména dobovým nástrojům. Současné orchestrální obsazení a absence orchestřiště tedy působily v tomto směru poněkud robustnějším dojmem. Ve snaze podtrhnout dramatičnost díla vsadil  dirigent Norbert Baxa na jeho dynamičnost, potažmo tedy na rychlejší tempa. Mimořádně náročný part protagonistky byl svěřen zkušené Kataríně Jordě-Kramolišové, která podobně jako v premiéře i tentokrát zaujala svým strhujícím herectvím. V roli Jásona se tentokrát představil Paolo Lardizzone, jehož znělý tenor našel v akustice příhodné uplatnění. Neméně  dobře se dařilo Vandě Šípové coby Glauké,  Pavlu Klečkovi v roli Kreonta,  a Janě Foff-Tetourové jako  Neris, jejíž árie Solo un pianto patřila k nejpůsobivějším momentům představení. Plzeňské divadlo tak nabídlo v Bayreuthu jedno z děl, které nebývá běžným repertoárovým kusem. Obě představení  diváci vřele ocenili bouřlivým potleskem.

Katarína Jorda-Kramolišová (Médea) Foto © Martina Root