Cena divadelní kritiky 2018 pro Operu Národního divadla: Sternenhoch Ivana Achera zvítězil v kategorii Hudba roku 2018

Pražské Divadlo pod Palmovkou v neděli 17. března hostilo slavnostní vyhlášení Cen divadelní kritiky za rok 2018. Opera Národního divadla si odnesla vítězství v kategorii Hudba roku 2018 za původní operu Ivana Achera Sternenhoch.  Ivan Acher se zároveň stal absolutním vítězem v počtu nominací.

Aktuální operní hit Sternenhoch na libreto a hudbu současného českého autora Ivana Achera v hudebním nastudování Petra Kofroně a režii Michala Dočekala byl nominován také v kategoriích Inscenace roku 2018 a Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku 2018. Oceněnou inscenaci mohou diváci v této sezóně vidět na Nové scéně ještě v termínech 21. března a 2. dubna, vždy od 20 hodin.

Vyjádření autora díla Ivana Achera:

„Jedna z chval z obecenstva mi dělá obzvláštní plezírek. Zinstantním ji, protože trefila skoro desítku: ´Nikdy jsem na opeře nepotkal v publiku zároveň potetované pankáče a abonenty o holích, kteří by se nejenom sešli na jednom místě v jeden čas na jeden titul, ale zároveň odcházeli zážitkem zasaženi všichni stejně mocně.´ Sternenhoch nám prostě dělá radost. Tolik energie jsme do něj vložili s celým týmem spřízněných duší, posbíraných za léta po všech koutech vlasti, že by nám i citelně ublížilo na duši, kdyby se nepovedlo naši energii ze zkoušek předat divákům a dokonce jak laickým odborníkům i odborným laikům. Jsme šťastná parta.“

Vyjádření režiséra inscenace Michala Dočekala:

„Ivan Acher je černá horská puma v kostýmu medvídka koaly.

Špičkový stepař, autor rozsáhlých goblénů s florálními a nekromantickými motivy, přední teoretik batikování, nadšený sběratel slovakismů, prostě člověk, kterého chcete mít na své straně a pro kterého uděláte cokoli.

A když to uděláte, má to pro vás jednu velkou výhodu: vyplatí se vám to.

Já spolupracuji s Acherem za zcela zištných důvody, tato egoistická zištnost, o které jsem se domníval, že v ní vynikám přinejmenším v krajském měřítku, přešla v lásku tak nesoudnou, že jsem začal amatérsky batikovat.

Hrozně mne to s ním baví!“

Vyjádření dirigenta inscenace Petra Kofroně, uměleckého ředitele Opery ND a SO:

Děkuji Národnímu divadlu za umožnění absolutně svobodné tvorby od prvních nápadů přes tvůrčí tým až ke všem interpretům, kteří to chtěli skutečně dělat.“

Vyjádření Silvie Hroncové, ředitelky Opery ND a SO:

„Sternenhoch v Národním divadle je výsledkem spolupráce tří velkých uměleckých osobností – Petra Kofroně, Ivana Achera a Michala Dočekala. Právě z toho, jak dokázali spolu sladit všechny složky inscenace, plyne jedinečnost výsledného díla.“ 

Další nominace pro Operu Národního divadla, tentokrát v kategorii Mužský herecký výkon, patřila hostujícímu Štefanu Margitovi za ztvárnění role kapitána Vereho v Brittenově opeře Billy Budd. Nominovaný sólista v této sezóně vystoupí ve své profilové roli Logeho ve dvou květnových exkluzivních koncertních provedeních Wagnerova Zlata Rýna ve Foru Karlín.

Opera ND srdečně gratuluje všem oceněným a nominovaným.

Ceny divadelní kritiky se udělují za umělecký výkon v českém divadle na základě výsledků ankety vyhlašované časopisem Svět a divadlo. V anketě hlasovalo osmdesát divadelních publicistů.

Vanda Šípová (Helga) a Sergej Kostov (kníže Sternenhoch) Foto ©Národní divadlo – Patrik Borecký

 

Hudba k siréně

Každou první středu v měsíci probíhá tradiční zkouška sirén. Tento zvuk, který se rozeznívá v pravé poledne, většina lidí už ani nevnímá. S nápadem, jak zkoušku sirén ozvláštnit, přišel Orchestr BERG ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava. Každý měsíc, tak můžeme slyšet jeden ze série minikoncertů Hudba ke zkoušce sirén, které se konají na různých místech a zahrnují skladby soudobých českých skladatelů.

Premiéra série a první koncert byly provedeny ve středu 6. 3. ve Velké aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na koncertě zazněla kompozice skladatele a vysokoškolského pedagoga Miroslava Pudláka. Stejně jako byl tento koncert, budou i další odvysílány v přímém přenosu stanicí Vltava. Ten další zazní 3. 4. a uvedena bude skladba Jana Trojana.

Anděl míří do České filharmonie

Tento rok již po dvacáté osmé udílela Česká hudební akademie Ceny Anděl. Toto ocenění bylo doposud udělováno interpretům především z oblasti populární hudby v několika kategoriích (např. album roku, skupina roku, sólový interpret/interpretka roku, objev roku a v žánrových kategoriích). Letošní ročník předávání těchto cen přinesl novinku, a to udělování cen v kategorii Klasika. Do této kategorie byli nominováni v rámci klasické hudby tito tři interpreti: Česká filharmonie s albem B. Martinů – Wha tMen Live By, Symfonie č. 1, H 289, EpoqueQuartet s albem – Epoque Quartet plays Jan Kučera a Martinů Voices s albem – B. Martinů – Madrigaly. Ocenění si ze slavnostního večera, které v přímém přenosu z Fóra Karlín uvedla Česká televize, odnesla nakonec Česká filharmonie. Ta v loňském roce vydané album nahrávala ještě pod vedením Jiřího Bělohlávka.

Tři březnové večery budou v Rudolfinu patřit fenomenálnímu Alfredu Brendelovi, ale také Bélu Bartókovi a Miroslavu Srnkovi

Mimořádný projekt Hommage à Alfred Brendel vzdá mezi 17. a 19. březnem v pražském Rudolfinu hold jedné z nejpozoruhodnějších osobností nejen současného hudebního světa. Třídenní festival nabízí mimořádnou příležitost osobního setkání přímo s Alfredem Brendelem, který je i ve svých 88 letech stále činorodou osobností, jejíž záběr zahrnuje celoživotně nejen hudbu, ale také malířství, literaturu či esejistiku. V Praze, kde představí své knihy, bude přednášet o interpretaci Mozarta a nabídne mistrovský kurz s českým souborem Trio Incendio.

Poklonu složí také jeho tvůrčím předchůdcům a následovníkům s kořeny ve středoevropském kulturním prostoru, maďarskému skladateli Bélu Batókovi a současnému mezinárodně uznávanému českému skladateli Miroslavu Srnkovi. Druhou neméně důležitou programovou linií je tak hudební program, v rámci kterého zazní během dvou večerů unikátní souborné provedení smyčcových kvartetů Bély Bartóka a česká premiéra skladby Future Family Miroslava Srnky. Oboje v podání jednoho z nejžádanějších světových kvartetních ansámblů – pařížského Quatuor Diotima, který do Prahy přijíždí na osobní pozvaní Alfreda Brendela.

Hommage à Alfred Brendel připravila Prague Music Performance v partnerství s Českou filharmonií. Vstupenky lze pořídit na jednotlivé akce zvlášť i v rámci malého abonmá na pokladně České filharmonie nebo na www.ceskafilharmonie.cz. Více informací na www.pmpif.org.

Alfred Brendel Foto archiv

Únorová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro únorová „nej“ při vyloučení přenosů, které do zážitků a propadáků nezahrnuji (a tentokrát by jasně dominoval Karel V. Ernsta Křenka z Bavorské státní opery), vybírám z „databáze“ tří premiér (budějovické nastudování Brittenova Kominíčka jsem viděla až v březnu) a pěti vokálních koncertů.

Brněnská opera pokračovala v nově rekonstruovaném Janáčkově divadle Verdiho Donem Carlosem, v Ostravě využili nový komorní prostor Divadla 12 po rekonstrukci Divadla Jiřího Myrona pro Čtyřnotovou operu Toma Johnsona a v Opavě do jednoho večera spojili Aleka Sergeje Rachaminova a Leoncavallovy Komedianty.

Koncertní produkce zahrnovaly v chronologické posloupnosti pražské uvedení Händelova oratoria Saul v podání souboru Czech Ensemble Baroque, benefiční koncert Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky ve prospěch Nadace pro předčasně narozené děti, koncertní uvedení opery Vodník lužicko-srbského skladatele Korly Awgusta Kocora studenty Pražské konzervatoře, písňový recitál tenoristy Petra Nekorance s barytonistou Johnem Brancym a klavíristou Williamem Kelleyem a uvedení Mahlerovy Písně o zemi v kombinaci se Zlatým kolovratem Antonína Dvořáka, kdy Českou filharmonii poprvé řídil Sir Simon Rattle.

Zážitek s Czech Ensemble Baroque

Po nedávném uvedení Saula Georga Friedricha Händela 16. ledna 2019 v Brně, na den přesně 280 let od londýnské premiéry v Královském divadle v roce 1739, brněnský soubor staré hudby Czech Ensemble Baroque s tímto oratoriem přijel také do Prahy. Bylo to vítané oživení pražského koncertního provozu, kde má až jakýsi „monopol“ na koncerty staré hudby hlavně Collegium 1704, pravidelně tu vystupuje také Ensemble Inégal, takže brněnská konkurence byla vítaná.   Patří poděkování orchestru  FOK, že Saula zařadil mezi mimořádné koncerty do Rudolfina, které je pro provedení právě Saula akusticky vhodnější než Smetanova síň. Koncertní verze byla ovšem teprve předpremiérou pro scénickou verzi Saula v režii Tomáše Pilaře – v červenci na jubilejním 15. ročníku Znojemského hudebního festivalu.

Saul je rozsáhlé oratorium rozvržené do tří dějství s velkým orchestrem v mnohotvárných instrumentálních kombinacích včetně pětice pozounů, harfy použité v souvislosti s Davidem, v té době neobvyklé zvonkohry, samozřejmě sboru a desítky sólistů. Má na 40! hudebních čísel propojených recitativy, převážně árií, ale i duetů, trio, 13 sborových částí a také řadu instrumentálních meziher.

Soubor pod vedením Romana Válka a sbormistryně Terezy Válkové si více než na akademické preciznosti zakládá na hudební energii, která tryskala i z jejich pražského provedení tak náročného a rozměrného díla. Lze si představit artikulačně zřetelnější hru smyčcové sekce a propracovanější frázování, ale ta muzikantská radost dominovala. Hlavní předností byla vynikající volba sólistů. Adama Plachetka má hutný, ale stále ještě dostatečně pohyblivý basbaryton pro roli vznětlivého krále Saula, kontratenor Andrease Scholla nabyl na plnosti, se kterou vystihl mírnějšího Davida, anglický tenorista Rupert Charlesworth vyjádřil oddanost Jonathana. A jak Kristýna Vylíčilová s jasným barevným sopránem, tak Natalia Rubis odlišily charaktery dvou Saulových dcer. Ne zcela optimálně však byly vyřešené Příchody a odchody sólistů, vzhledem ke střídání obsazení v krátkých hudebních číslech velmi časté, sice nebyly vyřešené optimálně a rušily, ale při festivalovém scénickém provedení tento handicap odpadne.

Pokračování textu Únorová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Sbor Permoník a jeho triumf v Petrohradu

Martina Juríková: Jedničkou jsme se stali pověstnými!

Milan Bátor

Martina Juríková Foto archiv

Karvinský sbor Permoník v únoru triumfoval na mezinárodní pěvecké soutěži v Petrohradu. K loňskému úspěchu na soutěži v Japonsku tak přidal sbor, který založili legendární manželé Šeinerovi, další prestižní ocenění. Rozhodnutí petrohradské poroty bylo jednomyslné, Permoník navíc překonal bodová hodnocení za celou historii soutěže a stal se absolutním vítězem 6. ročníku World Children and Youth Choral Championship. V rozhovoru se za náročnou soutěží ohlíží sbormistryně Martina Juríková, která má petrohradský zázrak plný jedniček na svědomí.

Martino, na soutěži v Petrohradu vás los třikrát za sebou poslal na pódium jako první. Ta jednička vám už zůstala až do konce festivalu. Tušila jste, že to tak dopadne?

To, že jsme si na soutěži v Petrohradu vylosovali hned třikrát jedničku, neboli že půjdeme soutěžit jako první, je veliká statistická kuriozita. Navíc o tom, že se bude losovat, jsme se dozvěděli úplně náhodou, nikde to nebylo uvedeno. Podle původního rozpisu jsme měli soutěžit čtvrtí. Podle toho byly v Karviné nastaveny budíky, aby nám naši fanoušci drželi pěsti. Když jsme si jedničku vylosovali poprvé v osmifinále, tak mi v hlavě běželo, že to není pro sbor úplně výhodná pozice, porota ještě nemá nastaveny své bodové mantinely a tak dále a tak dále.  Na sobě jsem nedala nic znát a sboru jsem řekla, že věci se dějí tak, jak se mají dít, že je to vlastně pro nás veliká výhoda, protože budeme mít možnost poslechnout si všechny naše soupeře.  Nakonec se ukázalo, že to pro nás zřejmě velká výhoda byla.

Kolik dětí za Permoník do Petrohradu vlastně jelo?

Do Petrohradu jsme vycestovali jako velká skupina: 44 zpěvaček a jeden zpěvák, z toho skoro celá třetina byla dětí-nováčků, kteří s námi nebyli v létě v Tokiu, a kteří s námi cestovali na zkušenou na mezinárodní soutěž úplně poprvé.  V onom osmifinále – 1. kole soutěže – po vylosování se vše seběhlo velmi rychle.  Neměli jsme čas dostat velikou trému, stát za dveřmi a čekat na naše soutěžní vystoupení a slyšet zpoza dveří své soupeře. Rozezpívaní jsme naštěstí byli velmi dobře, protože odpoledne jsme na hotelu měli krásnou zkoušku. Takže správně namotivováni, že jsme jedničky, jsme vběhli na jeviště a v sále Alexandro- něvské lávry jsme předvedli nadprůměrný výkon a svých vymezených 12 minut na jevišti si náležitě užili.

Jak se vám vedlo v dalších kolech?

Po vyhlášení postupů do čtvrtfinále – 2. kola soutěže – jsme opět losovali a jak už jste předznamenal v otázce – opět naše oblíbená jednička – to už nebylo tak těžké, protože nás i další soutěžící porota už slyšela. Výhodou bylo, že jsem mohla vše přesně načasovat a sbor „neuvadal“ někde na chodbách vydán napospas soutěžnímu mumraji a nevelkým prostorům pedagogického lycea, v jehož akusticky krásném sále se odehrávalo čtvrtfinálové soutěžní kolo.

Znovu  jste postoupili a další kolo se konalo opět v jiných prostorách! Bylo to pro vás výhodou?

Po pro nás radostném vyhlášení výsledků s postupem do semifinále – 3. kola soutěže – následovalo opět losování a z 13 sborů nám opět přišla jednička (!), tak to už sbor jásal a tou jedničkou jsme se stali pověstnými! I jednička v semifinále byla  výhodou. Na rozdíl od všech ostatních sborů jsme do nádherného, architektonicky a především akusticky úžasného sálu Academic Capelly měli povoleno nastupovat ze dvou stran. To se nám velmi hodilo pro scénické ztvárnění skladby Šorochi, kterou jsme si pro semifinálové kolo zvolili… 

A opět jste byli úspěšní! Co vás čekalo ve finále?

To, že jsme ve finále nastupovali bez losu jako první, nás trochu zaskočilo.  Pořadatelé totiž zrušili krátkou přestávku, která měla před finále být.  Měli jsme rovnou po zpěvu společných písní zůstat na jevišti. Zachránilo nás to, že jsme měli v rukách složky s notami společných písní, které se zpívaly mezi tím, než porota rozhodla o účastnících finálového kola. Porota nám povolila odložit si složky v zákulisí. Onen krátký odchod z jeviště nám dovolil v krátkosti zpracovat ohromnou radost, euforii sboru z postupu do finále a zároveň drobnou paniku ze zrušené přestávky. Takové to, jak říkám „slovo na cestu“ – sebevědomě se napřímit, svobodně a zhluboka se nadechnout a vydechnout, uvědomit si, komu jdeme zpívat a co chceme posluchačům sdělit… a pak už se sálem Academic  Capelly v Petrohradu neslo, a věřím, že až k nám do dalekých Beskyd, Máchovo jedinečné Hoj, hura, hoj okořeněné neopakovatelnou radostí daného okamžiku… Takže naše čtyři jedničky nám dodaly i tu pátou – získání Grand Prix, tedy ceny nejvyšší.

Srdečně gratuluji Vám, celém sboru a všem strůjcům tak famózního úspěchu!

Úvodní foto: Permoník v Petrohradu… Foto archiv

Upoutávka na březnové číslo

Z březnového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor  s nejmladším zástupcem slavné dirigentské rodiny Järviů, Kristjanem Järvim, který letos přijede podruhé po deseti letech na Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, aby jej zahájil provedením děl významných skladatelů první poloviny 20. století, Janáčka, Prokofjeva a Rachmaninova.
  • Z rubriky Události ohlédnutí za dvanáctým ročníkem soutěže Talent Prahy 5, konané každoročně pro žáky základních uměleckých škol  pod záštitou téže městské části a korunované  koncertem laureátů ve velkém sále Národního domu na Smíchově; ve druhé části dvojstrany soutěž v rozhovoru s Ludvíkem Kašpárkem přiblíží jeden ze zakladatelů soutěže, radní pro kulturu městské části Praha 5, Lukáš Herold.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty souhrnnou recenzi na festival České doteky hudby a jednotlivé recenze na koncerty Mozartovy narozeniny opět s Plácidem Domingem, Galavečer Classic Prague Awards 2018, vystoupení Manfreda Honecka s Českou filharmonií, nazvané Smrt v hudbě a písmě, či Ivana Kusnjera a jeho žáků,  provedení kantáty Augustina Šenkýře Dies Numini et Principi nebo večer Pavla Trojana v kostele sv. Vavřince
  • V rubrice Horizont v tomto čísle přinášíme  recenzi na již osmý ročník Festivalu filmové hudby (Film Music Prague), který letos připravil dvě novinky: zahájení posunul z dubna na počátek února  a  programovou nabídku rozšířil o  jeden koncert nefilmové hudby od filmových skladatelů, který přehlídku ve velkém stylu zakončil.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na představení Jonny spielt auf (Jonny vyhrává) Ernsta Křenka, dílo, které se do Prahy vrátilo po dvaadevadesáti letech,  ohlédnutí za Beethovenovým Fideliem, nastudovaným stejně jako Jonny Orchestrem a Sborem Státní opery, Verdiho Donem Carlosem, jehož premiéru uvedlo v Janáčkově divadle  Národní divadlo Brno, či za baletním projektem s názvem Re-start 2019, v němž na Nové scéně spojily své síly Pražský komorní balet a Balet Praha Junior;  za pozornost jistě stojí i tři hodnocení přenosů z newyorské MET – Marnie Nika Muhlyho s vynikající Isabel Leonard v titulní roli, La traviaty Giuseppa VerdihoDianou Damrau a Juanem Diego Flórezem a Adriany Lecouvreur, kterou zkomponoval Francesco Cilea a hudebně ji nastudoval Gianandrea Noseda, režie se ujal Sir David McVicar a v hlavních rolích se představili Anna Netrebko (Adriana Lecouvreur) a Piotr Beczała (Maurizio).
  • Ze zahraničí jsme v březnové upoutávce vybrali hodnocení salcburského festivalu Mozartwoche 2019, poprvé uskutečněného pod vedením nového intendanta Rolanda Villazóna, provedení opery Euryanthe Carla Marii von Webera, jejíhož hudebního nastudování se v Divadle Na Vídeňce ujal Constantin Trinks (který např.  v pražském Národním divadle nastudoval Wagnerova Lohengrina) a režie Christof Loy, či novinky s názvem Die Weiden (Vrby), nastudované Ingem Metzmacherem a vytvořené podle hororu Algernona Blackwooda na objednávku Vídeňské státní opery  skladatelem Johannesem Mariou Staudem a libretistou Durnem Grünbeinem.
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Celuloidová hudba – nově o  českém (a československém) hudebním dokumentu – ve třetím díle věnovaném vynikající české dokumentaristce Olze Sommerové a jejích třech dokumentech – Červená, Magický hlas rebelky (o Martě Kubišové) a Legenda Suchý,  Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát o několika významných únorových výročích jako např. pětasedmdesátinách anglického filmového režiséra Sira Alana Parkera, pětadvacátém výročí premiéry muzikálu Pěna dní v Divadle ABC či pátém výročí úmrtí tanečníka a choreografa Richarda Hese
  • nové seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, které pokračují informacemi o Gustavu Mahlerovi, jehož si sice spojujeme spíše s komponováním,  ale který se dirigování věnoval po celý svůj profesionální život,  Mozaika nejslavnějších operních režisérů, v níž se v březnovém čísle setkáme s dalším slavným německým režisérem, tentokrát Hansem Neuenfelsem, jehož inscenace patří k těm nejkontroverznějším,  Zapomenuté operní skvosty, v nichž se  autor věnuje další operní raritě – tentokrát opeře Vestálka italského skladatele Gaspara Luigiho Pacifika Spontiniho, který v jednom rozhovoru s Richardem Wagnerem prohlásil, že „po Vestálce nebyla napsána jediná nota, která by nebyla ukradena z jeho partitury“, Století bez mezníků,  jehož třetí díl je věnován Andrému Jolivetovi, v dějinách francouzské hudby 20. století vždy tomu „druhému“ po Messiaenovi, a jazzu věnovaný seriál s názvem Proudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž pokračuje Kapitolou o polském jazzu a našem příhraničí. Březnové číslo Hudebních rozhledů však také nabídne první část ze čtyřdílného cyklu, věnovanému Soubornému vydání díla Bohuslava Martinů s podtitulem Více než jen opravené noty.
  • V rubrice Knihy a notoviny  tentokrát přinášíme informaci o dvou mimořádně cenných hudebně historických a hudebně teoretických příspěvcích české muzikologie – Jan Blahoslav: Musica 1569Jan Ámos Komenský: Kancyonál 1659, znovu vydaných pod pečlivou redakcí Petra Daňka a Jiřího K. Kroupy.
  • Rubriku Svět hudebních nástrojů tento rok věnujeme klavírům a seriálu Klavírnictví na rozcestí. Ve třetím díle autor pokračuje v chronologii jejich výroby od roku 1939 do první poloviny 50. let.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů jsme se tentokrát vrátili opět k opeře – a to k Novým operním nahrávkám na CD, po kterých na dalších stranách jako  v každém čísle následují  recenze na některá nově vydaná CD.

Haute Couture Karla Lagerfelda – nadčasová inspirace v divadelní tvorbě

Markéta Jůzová

Odchod ikony světové módy Karla Lagerfelda, německého módního návrháře, designéra, fotografa a kostýmního výtvarníka, jenž žil od poloviny padesátých let 20. století v Paříži a šestatřicet let kreativně řídil slavný francouzský módní dům Chanel, zůstává i po jeho skonu v pětaosmdesáti letech (10. 9. 1933 Hamburk – 19. 2. 2019 Neuilly-sur-Seine) nadčasovou inspirací pro divadelní tvůrce.

Karl Lagerfeld

velký rozhovor pro dokument ZDF:  https://www.youtube.com/watch?v=DO-TavPyiAQ

Stěžejní etapa jeho kostýmních návrhů v oborech činohry a opery spadá do období konce 70. let až po začátek 90. let 20. století a je spjata pouze se zeměmi Itálie a Rakousko. S baletem propojil své umění až v 21. století ve Francii.

V Itálii Lagerfelda provázel v divadelní tvorbě slavný režisér Luca Ronconi na třech inscenacích. Poprvé se setkali při spolupráci v Janově v roce 1978 na hře Zelený Kakadu / Komtesa Mici Arthura Schnitzlera v Teatro Duse, tehdy se jednalo o produkci Teatro Stabile di Genova. Po úspěchu s návrhy kostýmů pro činohru, dostal Lagerfeld o dva roky později nabídku spolupráce na opeře Hoffmanovy povídky Jacquese Offenbacha v Teatro Comunale ve Florencii. Představení byla zahrnuta i do programu proslulého operního festivalu Maggio Musicale Fiorentino. V roce 1991 se podílel na Ronconiho inscenaci opery Trójané Hectora Berlioze do Teatro alla Scala v Miláně.

V Rakousku navrhoval kostýmy pouze pro vídeňský Burgtheater. Režisér Horst Zankl ho vyzval ke spolupráci na hře Komedie svádění Arthura Schnitzlera v roce 1980, kdy se Lagerfeld stal  hostujícím profesorem v oboru módy na Univerzitě užitého umění ve Vídni. V proslulém rakouském činoherním divadle se objevily jeho další nové kostýmy opět až na začátku devadesátých let 20. století. Tehdy však Lagerfeld pracoval nejdříve na inscenaci hořké komedie Nemožný člověk Huga von Hofmannsthala pro Salcburský festival, kde hru inscenoval Jürgen Flimm, v roce 1991 byla produkce převzata do Burgtheateru.

Když si milovníci klasické hudby připomínali v roce 2017 ve Vídni 150. výročí vzniku skladby Na krásném modrém Dunaji Johanna Strausse ml., konal se ve Vídeňské státní opeře tradiční ples, pro který slavný módní návrhář a designér Karel Lagerfeld navrhl v úzkém sepětí s firmou Swarovski čelenky debutantkám tančících v párech při znění Straussova valčíku.

Choreograf Benjamin Millepied, který byl šéfem baletu Národní opery v Paříži, požádal  Lagerfelda o návrh speciální Haute Couture kolekce pro tanečníky k projektu  Brahms-Schoenberg Quartet George Balanchina, realizovaném v roce 2016 v Bastilské opeře.

Zajímá vás, jak krásně působily kostýmy na jevišti v Paříži? https://www.youtube.com/watch?v=9LBK1YxrKRI

Ke galavečeru v pařížské Opeře na začátku sezony 2018 / 2019 v pařížské Opeře navrhl Lagerfeld kostýmy pro novou choreografii Ohada Naharina Bolero.

Karl Lagerfeld v průběhu své úctyhodné mezinárodní kariéry úzce propojil svou kostýmní a designerskou tvorbu s módními firmami Pierre Balmain, Jean Patou, Chloé, Fendi, Chanel, Hennes & Mauritz (H&M), Saga Falabella (Chile & Perú) a Puma. Proslul i svou vlastní luxusní zn. Karl Lagerfeld. Z osobností populární hudby navrhl outfit např. pro Madonnu a Kylie Minogue. Spolupracoval na mnoha projektech v oborech módy, designu, reklamy, fotografie a umění.

 Nahlédněte blíže do módní tvorby Karla Lagerferda,

kreativního  ředitele slavného módního domu CHANEL (1982–2019) 

https://vimeo.com/128580137

 

Exkluzivní interview s Karlem Lagerfeldem při CHANEL Fashion Show

https://www.youtube.com/watch?v=8_WUhJuXpis

Jeho přehlídky Haute Couture kolekcí až do roku 2019 patřily k nejvýznamnějším událostem módní branže. Své skvostné návrhy precizně a s perfekcionismem provázel od prvních skic přes mediální prezentaci až po módní mola. Jeho tvorba zůstává mimořádně nadčasová.

PETROF s vámi už 155 let

Společnost PETROF, spol. s r.o. se za dobu svého působení stala největším výrobcem v Evropě ve výrobě akustických klavírů a pianin. Letošní rok tomu je 155 let od doby, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír a společnost letošní rok slaví 155. výročí. PETROF se stále pyšní ruční prací, pečlivým výběrem materiálů a nezaměnitelným romantickým zvukem, který nástrojům PETROF zůstává. K letošnímu jubileu společnost vyrobila 3 nové nástroje a s hrdostí pokračuje v poctivém řemeslu a rodinné tradici.

 

První nástroj k výročí PETROF představuje pianino Tiger Wood. Tento nástroj s charakteristickou dýhou z tygřího dřeva je určen milovníkům ryzího a moderního designu. Toto tvrdé dřevo, ceněné pro svou krásnou kresbu a strukturu, připomíná plameny ohně.

Více o pianinu Tiger Wood >>

Dalším pianinem k výročí 155 let je Walnut Root. Ořešák, tradiční strom našich zeměpisných šířek, čerpá svou sílu z hlubokých kořenů, díky kterým může přetrvat po celá století. Podobně jsme se i my navrátili k našim kořenům a k povaze našich předků, kteří ořešákové dřevo používali s velkou oblibou. Jediný pohled na krásnou kresbu této dýhy vás přenese zpět do jejich časů. Právě hra na toto pianino je tím nejlepším způsobem, jak uctít památku našich předků.

Více o pianinu Walnut Root >>

Klavír Stingray, jediný klavír, postavený pro zvláštní příležitost 155. výročí založení firmy PETROF. Dominantou tohoto piana je specifická dekorace jeho neobyčejně tvarovaných nohou, které jsou vykládané kousky obarvené rejnočí kůže. Kůže rejnoka vám ochromí všechny smysly. Je neuvěřitelně tvrdá a odolná, zároveň se však vyznačuje překvapivou jemností. Její vzhled připomíná malé korálky, které jako by jeden vedle druhého vyskládala sama příroda. Každý rejnok má jedinečnou hřbetní ploutev ve tvaru diamantu – stejně tak unikátní jsou i otisky prstů mistra, který zodpovídal za výrobu tohoto nástroje.

Více o klavíru Stingray >>

Veřejnost se může těšit na Den otevřených dveří, který se bude konat 7. 9. 2019. Návštěvníci tak mohou zažít unikátní atmosféru manufaktury, kde na vlastní oči uvidí, jak vznikají nástroje v rukou šikovných zaměstnanců, jež dělají radost tisícům spokojených zákazníků po celém světě. Součástí prohlídky bude i návštěva Muzea PETROF, kde se nachází ty nejzajímavější exponáty z historie. Exkurze bude završena v budově nového kulturního centra PETROF Gallery, které získalo titul Stavba roku Královéhradeckého kraje.

Pro více informací navštivte www.petrof.cz