Na Pražském jaru se utká 103 mladých hobojistů a flétnistů z celého světa

Výsledky poslechového předkola

V květnu se uskuteční již 71. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, do které se přihlásilo 404 mladých hudebníků ze 49 zemí světa, aby soutěžili v oborech hoboj a flétna. Nyní jsou známy výsledky tzv. předkola. V něm členové přípravné komise, kterou tvoří renomovaní čeští hudebníci, na základě poslechu zaslaných nahrávek vybrali ty, kteří budou pozváni v květnu do Prahy.

„Letos jsme vybrali 48 flétnistů z 215 přihlášených,“ říká flétnista Jiří Válek, člen přípravné komise, která posuzovala nahrávky aspirujících flétnistů. „Přehrávka je anonymní, členové komise neznají jména, nevidí jednotlivé kandidáty. Při takovém množství přihlášených je hodnocení opravdu náročné. Ale právě to, že komise je pětičlenná a každý z jejích členů hodnotí nezávisle, zaručuje, že konečný výsledek bodování je spravedlivý,“ dodává.

V předkole hobojové soutěže komise vybírala ze 190 nahrávek z celého světa. „Úroveň byla různá, posuzování nelehké,“ říká hobojista Vladislav Borovka. „Nakonec se nám podařilo vybrat 55 účastníků z přibližně dvaceti různých zemí a všichni se již těšíme na květnový hobojový svátek, jak soutěž Pražského jara vnímáme.“

Při poslechu nahrávek je hodnocena nejenom technická úroveň hráčů, jejich tónová kultura či intonace, ale především celková muzikálnost – tedy pojetí, volba temp a podobně. „A to jsou hráčské vlastnosti, které je možné ohodnotit velmi brzy, i během krátkého vybraného úseku skladby,“ podotýká Jiří Válek. Hráčská úroveň letošních kandidátů je opět vysoká, více se samozřejmě ukáže v samotné květnové soutěži. „V posledních letech, a to není jen můj názor, převažuje na soutěžích u většiny mladých flétnistů technická vyspělost, někdy až dech beroucí, nad schopností přirozeného muzicírování, frázování, přednesu kantilény i přizpůsobení interpretace různým slohovým obdobím,“ posteskl si flétnista Válek. Program soutěže je proto sestaven tak, aby mladí hudebníci mohli prokázat skutečnou šíři svých talentů. Pro jednotlivá kola musejí nastudovat repertoár od baroka až po současnou skladbu napsanou přímo pro soutěž Pražského jara. Flétnisté ve finálovém kole vedle sólového koncertu za doprovodu orchestru povinně zahrají Rejchův dechový kvartet, který sami nastudují s Bennewitzovým kvartetem. Vedle vlastních hráčských kvalit tak prokáží schopnost přenést vlastní hudební vizi na své spoluhráče, tedy disciplína naprosto zásadní pro hru v komorních uskupeních.

Soutěž se odehraje mezi 7. a 14. květnem 2019, finálová kola za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a Komorního orchestru Pražských symfoniků se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina. Všechna kola jsou otevřena veřejnosti a vstupenky na ně jsou již v prodeji.

Kompletní výsledky předkola naleznete na tomto linku:

https://festival.cz/soutez/prubeh-souteze/postupujici-do-i-kola/

Vyšla e-kniha Mezinárodní management v hudebním sektoru, čtvrtá elektronická publikace, kterou Institut umění – Divadelní ústav v roce 2018 vydal

V prosinci 2018 vyšla publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru autorů Lenky Dohnalové, Gabriely Boháčové a Jiřího Štilce. Publikace je výsledkem výzkumné práce Institutu umění. Její vznik je motivován nejen návazností na předchozí výzkumná témata Institutu umění, ale i potřebami zpracování tématu pro oborové vzdělávání a praxi. Zabývá se terminologií, trendy, produkty, procesy a smluvními zvyklostmi v tomto segmentu sektoru. Závěrečná kapitola je věnována českému prostředí a jeho specifiku.

Obsah publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru je strukturován od obecného ke konkrétnímu. Nejprve jsou popsány základní termíny a progresivní trendy v mezinárodním managementu, poté jsou analyzována specifika mezinárodního hudebního managementu – definovány pracovní pozice, jejich vztahy. Následují konkrétní poučení o smluvních náležitostech. Odborné oborové detaily z oblasti ekonomiky, práva, personalistiky apod., k nimž lze nalézt speciální rozsáhlou literaturu, jsou řešeny formou odkazů. Závěrečná kapitola shrnuje specifika českých zemí. V příloze čtenář nalezne praktické vzory smluv a seznam anotované literatury. Přínosem publikace je, že autorský tým – editorka a autorka PhDr. Lenka Dohnalová, PhD., Prof. PhDr. Jiří Štilec, CSc. a Mgr. Gabriela Boháčová, zúročují nejen své vzdělanostní know-how, ale i své praktické zkušenosti z managementu a produkce jak v nahrávacím průmyslu, tak provozu živého umění. „Tým zpracoval téma tvůrčím způsobem a dal tím vzniknout první publikaci v českém jazyce, která integruje klíčové principy fungování globálního hudebního trhu s mnoha postřehy a reáliemi z českého prostředí,“ okomentovala ve své recenzi doc. ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D.

V roce 2018 vydal IDU mimo této ještě další tři elektronické publikace. Dvě studie v edici Český tanec v datech se věnovaly postupně Současnému tanci (č. 3, autorka Jana Návratová) a Novému cirkusu a nonverbálnímu divadlu (č. 4, autoři Veronika Štefanová. Alexej Byček), publikace Potenciál módního sektoru ČR: Módní design – stav a potřeby (Zuzana Mandic, Viola Fetisové, Nora Jelínek) přináší ucelený popis současné infrastruktury, výzev a návrhů na využití potenciálu současné české módy.

Publikace Mezinárodní management v hudebním sektoru vyšla v rámci institucionální podpory výzkumu IDU Ministerstvem kultury ČR v letech 2017-18. Publikaci ke stažení najdete zde, veškeré elektronické publikace také na internetovém knihkupectví prospero.divadlo.cz.

Upoutávka na únorové číslo

Z únorového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor s klavíristou Matyášem Novákem, vítězem mnoha soutěží, členem PETROF Art Family a letošním debutantem Pražského jara, k jehož posledním soutěžním úspěchům patří druhé místo v Mezinárodní klavírní soutěži Edvarda Griega 2018 v norském Bergenu
  • Rozhovor s německým violoncellistou Danjulem Ishizakou, který již podruhé vystoupí v Ostravě s Janáčkovou filharmonií, tentokrát v Šostakovičově Violoncellovém koncertu č. 2
  • Z rubriky Události ohlédnutí za vystoupením rodinného klanu Klánských ve Dvořákově síni Rudolfina, kde u příležitosti životního  jubilea svého otce, prof. Ivana Klánského, vystoupili čtyři jeho synové (houslista Vladimír, barytonista Daniel, violoncellista Adam a klavírista Lukáš) a dcera Klára
  • Z rubriky Festivaly, koncerty souhrnné recenze na festivaly Dny Bohuslava Martinů, Melodram měl opět svátky, České kulturní slavnosti, Contempuls Night a na vystoupení Zuzany Markové a Simona Piazzoly, slavnostní odpoledne Kruhu umělců houslařů, který slavil šedesátileté jubileum své existence, Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech, adventní koncert s Janou a Hanou Jonášovými, recitál bratří Vilímců, kde mimo jiné zazněl i Koncert č. 2 D dur Jana Kubelíka a bylo pokřtěno CD s několika jeho skladbami, či na po letech první koncert v pražském Mozarteu, které se tak znovu otevírá veřejnosti
  • V rubrice Horizont přinášíme v tomto čísle recenze na Swingové Vánoce neboli Sinatrology s Janem Smigmatorem a jeho hosty v pražské Lucerně a na vystoupení Jitky Hosprové, jazzového tria Emil Viklický, Josef Fečo a Jiří Stivín a mezzosopranistky Evy Garajové v rámci festivalu Procházky uměním
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na představení Janáčkovy Její pastorkyně v Moravském divadle Olomouc či na představení Lukáše Sommera Časoplet, které uvedlo uskupení Opera Studio Praha v prostoru Pražské křižovatky. Rovněž zde najdete recenzi na Saint-Saënsovu operu Samson a Dalila z newyorské Metropolitní v hlavních rolích s Robertem Alagnou a Elinou Garančou či na přenos baletu z londýnské Covent Garden – Mayerling v choreografii Kennnetha Macmillana
  • Ze zahraničí jsme v lednové upoutávce vybrali hodnocení Berliozových Trójanů ve Vídeňské státní opeře, kde se  titulních rolí ujali Anna Caterina Antonacci, Adam Plachetka a Brandon Jovanovich, hudebního nastudování Alain Altinoglu a režie David McVicar, a hodnocení Pucciniho Bohémy v drážďanské Semperoper s Angelou Gheorghiu a Stephenem Costellem

Pokračování textu Upoutávka na únorové číslo

CLARA19 – 200. let výročí narození Clary Schumann, geniální virtuosky z Lipska

V roce 2019 si připomínáme 200 let od narození Clary Schumman, která dodnes platí za jednu z největších hudebních hvězd 19. století a je nejslavnější hudebnicí pocházející z Lipska. Město Lipsko bude toto výročí slavit celý rok v rámci projektu CLARA19.

 

Clara Schumann strávila prvních 25 let svého života v Lipsku. V devíti letech uspořádala svůj první koncert v koncertní hale Gewandhaus. Později jako renomovaná klavíristka slavila úspěchy např. v Paříži, Berlíně, Vídni a Petrohradu a její koncertní kariéra trvala více jak 60 let.  V roce 1840 se provdala za Roberta Schumanna, se kterým se navzájem podporovali ve svých hudebních kariérách.

Patronkou projektu CLARA 19 je vicestarostka města pro kulturu Dr. Skadi Jennicke: „Dvousté výročí narození Clary Schumann je vrcholnou událostí v řetězci různých výročí v hudebním městě Lipsku. Clara Schumann dobyla  koncertní pódia celé Evropy a dnes je díky své nevídané kariéře příkladem výjimečné emancipace.“

Gregor Nowak, ředitel muzea Schumann-Haus Leipzig, má na starosti umělecké vedení slavnostního roku: „Koncertní hala Gewandhaus zu Leipzig, Lipský balet, Schumannův dům, Mendelssohnův dům, Lipský knižní veletrh a další instituce a spolky garantují v rámci Evropy jedinečný a bohatý jubilejní rok CLARA 19. Jsme nadšeni dosavadním ohlasem!“

Projekt CLARA 19 byl slavnostně zahájen 26. ledna 2019 na Vysoké škole hudební a divadelní „Felixe Mendelssohna-Bartholdyho“ v Lipsku. Největší událostí roku bude festival Schumann-Festwochen (Schumannovy týdny) konající se od 12. do 29. září 2019.

Pokračování textu CLARA19 – 200. let výročí narození Clary Schumann, geniální virtuosky z Lipska

Nový projekt Radůzy událostí

Praha, Forum Karlín

Vladimír Říha

 

Tvůrčí aktivity naší multiinstrumentalistky, skladatelky a především hráčky na akordeon Radůzy jsou bezbřehé a vesměs úspěšné, a proto i premiéra jejího projektu Anita Garibaldi přilákala do pražského Fora Karlín 3. 12. mnoho posluchačů, takže nepříliš vhodný sál byl vyprodán. Sólistku doprovázel kromě její kapely i orchestr Rozhlasových symfoniků (SOČR) řízený Janem Kučerou a večer nazvaný Radůza a osud Anity Garibaldi byl natáčen i Českým rozhlasem. Patřil totiž také do dramaturgické řady N SOČR.

Radůza se ve svém díle soustředila na osudy manželky italského revolucionáře a bojovníka za svobodu Itálie v 19. století Giuseppa Garibaldiho a nebylo to poprvé. Stejné téma objevila na svém albu a v knize Marathon – příběh běžce, kde Anita vystupuje v jedné povídce. Anitu potkal Garibaldi v Brazílii, kde společně bojovali a odkud se později přesunuli do Itálie, kde Anita ve svých 28 letech zemřela. Mimochodem byla to právě ona, kdo přiměla Garibaldiho nařídit svým vojákům nosit červené košile, což byl původně zvyk jihoamerický. Objev jejího osudu je záslužným činem autorky a Radůza si vše ještě „zkomplikovala“ vytvořením hudebně dramatického útvaru spojujícím recitaci textu (Miloš Stránský) s tancem tří tanečníků a vlastním zpěvem a hrou na akordeon a zobcovou flétnu.

Program přinesl autorce jednoznačný úspěch především díky spoustě melodických nápadů s mnoha chytlavými tématy. Největším hitem večera je její závěrečná píseň Nunca mais. Což je další znak projektu – Radůza v něm zpívá v několika řečech (italsky, portugalsky, česky), takže se má sama co otáčet. Zvládá to mimořádně, takže je škoda, že ne vše bylo na požadované úrovni. Určitě by stálo za to předělat instrumentaci místy jednotvárnou a nevýraznou. A použití mnoha výrazových prostředků se ukázalo někdy až omezující celkový výborný dojem. Zejména u téměř většinou sálu neviditelného tance. A pokud se zlepší i herecká recitace textu (vzatého zřejmě z původní povídky), mohl by se nový projekt Radůzy stát diváckým hitem. Snad brzy vyjde i na CD, což možná mělo být již na premiéře. Zájem by byl veliký!

Úvodní foto: Radůza při vystoupení s Rozhlasovými symfoniky  Foto archiv

Mladý klavír 2018

Praha, Pražská konzervatoř

Eva Doušová

Třináctka je pro někoho číslem nešťastným, ale pro Mladý klavír 2018 (1. 12.) byla třináctka naopak číslem velice šťastným. Na 13. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky laureátů klavírních soutěží, která je každoročně pořádána Pražskou konzervatoří, jmenovitě vedoucím klavírního oddělení Milanem Langerem, se sjelo šestnáct účastníků z celé Evropy. Celý den bylo možno v sále Pražské konzervatoře slyšet výkony, které byly na velmi vysoké interpretační úrovni, a posluchači mohli porovnat pianistické výkony mladých klavíristů z Německa, Polska, Ukrajiny, Ruska, Slovenska a České republiky.

V rámci Mladého klavíru jsou hodnoceny výkony mladých klavíristů ve věkovém rozpětí od 12 do 18 let. V této věkové kategorii mohou být výkony mladých pianistů velmi různorodé. Zdálo by se, že mladší účastníci mohou být v určité nevýhodě, jenomže letošní ročník ukázal vysokou vybavenost všech soutěžících jak po stránce technické, tak po stránce výrazové. Prožitek a radost ze hry byl patrný u všech mladých klavíristů a výběr skladeb poukazoval na vytříbenost pianistického umění mladých adeptů klavírní hry a jejich pedagogů.

Během celodenního klání jsem měla své favority a s potěšením jsem při závěrečném vyhlášení výsledků zjistila, že porota hodnotila všechny účastníky podobným způsobem. Předsedou poroty byl profesor Avedis Kouyoumdjianuniverzity ve Vídni, dalšími členy odborné poroty byli pianisté Petr Jiříkovský, Ivo Kahánek, Milan Langer a Jan Simon.

Porota udělila šest titulů laureáta Mladého klavíru a tři z těchto šesti laureátů byli naši mladí pianisté z pražských uměleckých škol Veronika Jaklová, která zaujala svou muzikalitou, Filip Martinka, který má velký cit pro barevnost nástroje, a Eliška Vlčková, která své pianistické dovednosti nejvíce projevila v Humoresce G dur S. Rachmaninova.

Polka Maria Moliszewska zaujala svou velkou vyzrálostí projevu, zejména v nelehké kompozici F. Mendelssohna Variations serieuses, op. 54. Po tomto velmi výrazném projevu se publiku představila Ukrajinka Anna Nebaba, která zazářila svou brilantní hrou. Tato třináctiletá klavíristka má schopnost posluchače provést skladbami na nesmírně vysoké kultivované zvukové úrovni, a zaujme excelentností svého projevu. Dalo by se říct, že tato dívka „malovala zvukem“ skladby Scarlattiho, Chopina i Albenize.

Sophia Lewerenz Foto archiv

Nejmladší laureátkou Mladého klavíru 2018 se stala teprve dvanáctiletá Sophia Lewerenz z Brém. Její muzikální projev je něco tak přirozeného, jako je ona sama. V bohatém repertoáru Scarlatti, Haydn, Chopin a Takács se snoubila její „nakažlivá“ muzikálnost spolu s vynikajícími pianistickými dovednostmi a přesvědčivostí hudebního projevu tak silně, že jste měli v sále pocit, že hra na klavír je tou nejjednodušší věcí na světě…

Úvodní foto: Anna Nebaba  Foto archiv

Svár teorie s praxí?

Praha, Lichtenštejnský palác

Ivana Bažantová Jandová

 

Již po patnácté se svou skladatelskou tvorbou koncertně představili pedagogové Hudební teorie a Oddělení hudebně teoretických disciplín HAMU (28. 11. 2018). Koncertní provedení jejich vesměs nově složených skladeb podpořil výhradně Magistrát hl. města Prahy.

Úvod koncertu patřil mládí – student bakalářského stupně hudební teorie Václav Špíral nechal rozeznít Les Rituelles pro housle a bicí nástroje. Poněkud nevýrazné houslistce Kateřině Matoušové sekundoval Tadeáš Pilný. Kontrastní části ve stylizaci a výrazu doplnil i reprodukovaný ptačí zpěv, celek působil velmi sympaticky. Miroslav Pudlák, znalý mnoha rovin soudobé hudby, prezentoval skladbu Sommeil pro akordeon. V interpretaci Jiřího Lukeše jsme vyslechli velice koncízní alegorii lidského dechu ve sledu stálých nádechů a výdechů v sofistikovaném proudu s proměnami výběru tónů a harmonií, vzrušivosti a klidu podle fází spánku. Oproti této „monotematické“ hudbě se postavila Sonata pro violoncello a klavír č. 1 Jiřího Bezděka, kde se ve dvou vážných a citově exponovaných větách zpracovává pestřejší materiál v rozmanitých kontrastech výšky, barvy, nálady, tempa i v interpretačních prostředcích až po závěrečnou katarzi. Violoncellového partu se ujal Petr Nouzovský vedle spolehlivé Michaely Augustinové, studentky klavíru a skladby. Jan Vičar rád komponuje pro různé typy vokálního projevu. V premiéře skladby De astris somniamus jsme se ocitli v jiných rovinách snění. Vazba na evokaci hvězd, jejich existenci, poslání a víru v jejich moc se stala ústředním tématem tří částí na latinské texty (včetně v současnosti v latině tvořícího Lubora Kysučana). Cyklus přednesl soubor Morgenstern Ensemble (Terezie Švarcová – soprán, Jana Jarkovská – flétna, Marie Wiesnerová – cembalo) adekvátním způsobem a barevností ve výrazu a dikci každé věty s náročnějším vokálním partem. Ve druhé půli koncertu se představili dva etnomuzikologové a multiinstrumentalisté. Tomáš Reindl s velkým potěšením zahrál na tabla svou skladbu Elastic Phrases (česká premiéra). Proměny několika bazálních rytmů neustále aktivovaly posluchače ve snaze objevit okamžiky proměny a vzájemné vazby. Jinou dimenzi vnímání hudby vnesl Vlastislav Matoušek, jenž spojil dvě své skladby Aleatorika 4 Shakuhachi a Tredecimchordon 4 Koto. Jedinečnou kompoziční verzi zajistily hody kostkou, aby bylo stanoveno pořadí daných paternů. Na koto hrála Anna Fliegerová Romanovská, autor na shakuhachi. Mezi tyto dílem „mimoevropské“ celky byla vklíněna Sonáta pro klavír Lukáše Matouška ve skvělé interpretaci Aleny Grešlové. Byly to čtyři nádherné zvukové obrazy hrané s viditelnou osobní angažovaností a prožitkem.

Slavnostní koncert Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka

Karlovy Vary, Karlovarské městské divadlo

Pavel Horník

 

Zlatou korunkou letošní Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech je vždy závěrečný koncert vítězů, který se koná v nádherném a akusticky výtečném novorokokovém interiéru karlovarského městského divadla. Slavnostní večer v pátek 16. 11. nebyl jen přehlídkou pěveckého umění vítězů jednotlivých kategorií, ale i předáním diplomů, cen a darů oceněným adeptům od různých institucí i soukromníků. A protože těch vyvolených je docela dost, tak ona adorace prostřednictvím ředitele soutěže Aloise Ježka a předsedkyně umělecké poroty pěvkyně Evy Randové trvá poměrně dlouho, byly zazpívány v první půli programu jen čtyři árie, jako vždy za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru pod taktovkou dirigenta Františka Drse. Na úvod nastoupila „česká mladá garnitura“ v kategorii Junior a jako první se předvedl zpěvem hraběte z Mozartovy Figarovy svatby velmi nadějný baryton Robin Červinek, nositel druhé ceny. Hned po něm nastoupila ženská nositelka druhé ceny stejné kategorie, sympatická Kristýna Kůstková, která se blýskla árií Rosiny z Rossiniho Lazebníka sevillského. Do třetice pak Tadeáš Hoza, který obdržel za muže první cenu. Procítěně zazpíval krásnou árii Petra Voka ze Smetanovy opery Čertova stěna. Poslední adeptkou, odměněnou první cenou za Juniorky a první cenou za Operu, byla mladá exotická zpěvačka v krásných červených šatech, která pochází až z Tchaj-wanu, LiKeng. Největším překvapením bylo její podání „Měsíčku na nebi hlubokém …“Dvořákovy Rusalky, což nejen krásně zpívala, ale její českou výslovnost i akcent by možná záviděla i nejedna česká zpěvačka. Však také byla odměněna bouřlivým potleskem.

Druhou půli úspěšně zahájila árií Sesta z Mozartova Tita sympatická Ruska Daria Rositskaia, která obdržela první cenu za kategorii Píseň a druhou cenu v kategorii Opera. Po ní přispěchal na scénu Andrij Charlamov, nositel třetí ceny v kategorii Opera, aby předvedl zpěv Tomského z Čajkovského Pikové dámy. V jeho případě ale jeho výkon až tak ideální nebyl. A opět přichází ženská adeptka, jednička v kategorii Junior Linda Mellenová ze Slovenska. A klobouk dolů před její Santuzzou z Mascagniho Sedláka kavalíra. Nastupuje muž, Hongyu Chen z Číny. Pěvec, odměněný druhou cenou za kategorii Opera, se předvedl vzorně zazpívaným Renátem z Verdiho Maškarního plesu. Poslední ženou v koncertním pořadu byla naše již známá LiKeng, aby ukázala, jak krásně a výrazově dramaticky se dá interpretovat náročný part Leonory z Verdiho Trubadúra. Vše jednou skončí, a tak závěr patřil slavné árii Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského, kterou naprosto virtuózně a s dech beroucím géčkem na konci předvedl Beom Seok Choi z Jižní Koreje. Právem je také nositelem první ceny v kategorii Opera – Muži. Samozřejmě byl odměněn obrovským aplausem a výkřiky. Následovalo závěrečné defilé všech účastníků koncertu. Těm a samozřejmě panu dirigentovi Františku Drsovi a členům orchestru náležely další nadšené ovace. Díky všem účastníkům i pořadatelům. Těšme se zase za rok na stejném místě.

Úvodní foto: Z koncertu…   Foto c Pavel Horník

Mladě i citlivě zahraný Janáček a Dvořák

Praha, Pražská konzervatoř

Radmila Hrdinová

 

Po dva večery 14. a 15. 11. hrál Symfonický orchestr Pražské konzervatoře v Koncertním sále své domovské školy pod taktovkou Miriam Němcové. Na koncertu, který byl součástí festivalu Kultura v srdci Prahy, uvedl program z díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany, jenž lze vztáhnout k aktuálním oslavám stého výročí založení Československé republiky.

Úvodní Slovanský tanec č. 1 C dur (Furiant) byl dobře zvoleným číslem na zahřátí, ale už provedení Talichovy orchestrální suity z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky dalo jasně najevo kvality studentského tělesa. Od prvních taktů dýchalo souzněním s proměnlivou náladou suity a citlivým uchopením Janáčkovy impresionistické partitury, orchestr zněl vyrovnaně s dobře zvládnutými nároky v sólech i nástrojových skupinách. Před přestávkou zazněla ještě Česká píseň Bedřicha Smetany, jejíž provedení ale strádalo nepříliš energickým výkonem početně i zvukově nevyrovnaného Smíšeného pěveckého sboru Pražské konzervatoře.

Druhá polovina patřila cele Dvořákově Symfonii č. 9 „Z Nového světa“, v níž se mladý orchestr předvedl v plném lesku – s krásným zvukem, až na zanedbatelná zaváhání i precizními hráčskými výkony a především nenapodobitelným výrazem, který svědčí o emocionálním zaujetí, muzikantské spontaneitě, radosti ze hry i pocitu sounáležitosti jednotlivých hráčů s orchestrálním celkem i dílem. Miriam Němcová dokáže tyto kvality výborně využít a zakomponovat do dobře vystavěné symfonické architektury. Zážitkem bylo především v pomalém tempu nádherně zahrané Largo i energický vstup do závěrečné věty s výrazovou gradací až do posledních tónů. Bouřlivý aplaus odměnil po právu výjimečný zážitek.

Skvělá hostující Poznaňská filharmonie

Praha,Obecní dům

Vladimír Říha

 

Není náhodou, že obě sousední země Česko a Polsko slaví 100 let existence prakticky ve stejných dnech – my v říjnu a Poláci v listopadu (11. 11., kdy v roce 1918 vznikl novodobý polský stát). Vznik obou států souvisí s koncem 1. světové války, k čemuž u nás ještě díky 17. listopadu přibývají oslavy výročí roku 1989, takže, bohužel, i pro velké letošní oslavy listopadu téměř v obecném nadšení zanikly i dva polské koncerty v Praze, v nichž hostující polské soubory slavily 100 let Polska.

Nejdříve 15. 11. v Rudolfinu uvedl jazzový World Orchestra Grzecha Piotrowského jazzovou Symfonii STU, v níž vystoupilo 50 hudebníků různých národností. Hlavní událostí bylo ale teprve následující den hostování ve Smetanově síni souboru Poznaňské filharmonie s dirigentem Lukaszem Borowiczem a sólistkami Korejkou Bomsori Kim (housle) a Ruskou Julianou Avdějevovou (klavír). Koncert byl také poděkováním za zářijový koncert Pražských symfoniků FOK v Poznani, a protože Poláky vedl v Praze právě Lukasz Borowicz, známý z dlouholeté práce v FOK i v jiných českých orchestrech, možno říci, že jsme viděli téměř „domácího“ umělce. Ten navíc připravil (tak jako naši v září českou klasiku) ryze národní polský program složený z klasiky i moderny. Klasiku zastupovali Karol Kurpiňski, Henryk Wieniawski a Fryderyk Chopin, modernu Krzysztof Penderecki, jenž je v poslední době u nás častým hostem.

A můžeme konstatovat, že se Borowiczovi i polským hostům večer mimořádně povedl. Národní prvky v Kurpiňskéhopředehře k opeře Hrad Czorsztyn i v obou sólových koncertech – Chopinově Klavírním koncertu č. 1 e moll, op. 11 a Wieniawského Houslovém koncertu č. 2 d moll, op. 22 – vystihl orchestr i obě světové sólistky Bonsori Kim i Juliana Avdějeva mistrně a jejich virtuozita s brilantní technikou přinesly publiku v dobře zaplněném sále velký zážitek. A Pendereckého původně filmová hudba ze snímku Rukopis nalezený v Zaragoze v úpravě zvané Tři kusy ve starém slohu (což je třídílná suita pro smyčcový orchestr) byla překvapením pro mnohé svou klasickou uměřeností. Pochvalme ale hlavně výkon orchestru, jenž nelze označit jinak než za mimořádný. Dal dokonce zapomenout i na výkon Varšavské filharmonie na posledním Pražském jaru a potvrdil, že Poznaňská filharmonie patří dnes v Polsku ke špičkovým tělesům skvělou souhrou, hráčskou jistotou všech skupin a stylovou čistotou. Byl to skutečně slavnostní koncert se vším, co k tomu náleží. Poznaňské hosty uvidíme u nás vždy rádi i mimo slavnostní příležitosti.