Novoroční koncert Vídeňské filharmonie poprvé pod taktovkou Christiana Thielemanna

Vídeň, Musikverein – Goldener Saal

Markéta Jůzová

Christian Thielemann Foto c Terry Linke

Novoroční koncert Vídeňské filharmonie patří tradičně k nejvýznamnějším společenským světovým hudebním událostem. Přímým přenosem nebo ze záznamu je již přenášen do více než devadesáti zemí světa. Vedení světoznámého tělesa vyzvalo tentokrát k dirigentskému pultu proslulého německého dirigenta. Christian Thielemann, jenž s rakouským orchestrem spolupracuje od roku 2000, se zhostí poprvé ve své kariéře nastudování programu slavnostního koncertu, jenž se každoročně koná ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni.

Portrét Christiana Thielemanna – mistrovské umění

https://www.youtube.com/watch?v=zrZxapuFdLQ

Přáním orchestru je snaha zprostředkovat každoročně návštěvníkům a posluchačům nejen interpretace děl, jejichž doménu tvoří skladby slavného rodu generace Straussů, ale i vyslat hudební poselství Rakouska všem lidem v duchu lásky, míru, naděje a přátelství.

Pokračování textu Novoroční koncert Vídeňské filharmonie poprvé pod taktovkou Christiana Thielemanna

Upoutávka na lednové číslo

Z lednového čísla časopisu Hudební rozhledy vybíráme:

  • Rozhovor se sopranistkou Irenou Troupovou nejen o Viktoru Ullmannovi, ale i jejích dalších hudebních objevech a láskách
  • Rozhovor s ředitelem Vídeňské státní opery Dominiquem Meyerem o změnách a jubilejních plánech této jedné z nejprestižnějších divadelních scén, oslavující v sezoně 2018/2019 150. výročí své existence
  • Rozhovor s Jiřím Bessrem o ceně Classic Prague Awards, která  probíhá již ve svém  ročníku a jejíž vyhlášení  vítězů ve všech kategoriích proběhne 19. ledna 2019 ve Smetanově síni Obecního domu.
  • Upoutávku na program festivalu Pražské jaro 2019
  • Z rubriky Události ohlédnutí za předáním Ceny České hudební rady časopisu Hudební rozhledy „za vyvážené zpravodajství, reflexi oboru a zachování tradiční značky oborového periodika“ v rámci mimořádného koncertu  Filharmonického komorního orchestru, v jehož čele stojí umělecký vedoucí Vlastimil Kobrle. Cenu převzala na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina z rukou prezidenta České hudební rady Jaromíra Javůrka a generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka šéfredaktorka časopisu, Hana Jarolímková.
  • Z rubriky Festivaly, koncerty souhrnné recenze na festivaly Janáček Brno 2018, Klavírní festival Rudolfa Firkušného a Dny soudobé hudby a na zahajovací koncert mezinárodního klavírního festivalu Věry a Vlastimila Lejskových VV Fest 2018.
  • V rubrice Horizont přinášíme v tomto  čísle recenze na jeden ze dvou listopadových koncertů, které se uskutečnily pod názvem Echoes of Jazzfest Brno 2018 – tedy jako Ozvěny Jazzfestu:  a sice na vystoupení trumpetisty Terence Blancharda s kvartetem (Fabian Almazon, Charles Altura, David Gyniard a Oscar Seaton), který nazval E-Collectivem.
  • Z operního žánru, nabídnutého v poslední době na našich scénách, si určitě přečtěte recenzi na představení Don G, uvedené v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a nastudované Martinem Peschíkem, a na Janáčkův Osud v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii Jiřího Nekvasila, scénografii Daniela Dvořáka a v hlavních rolích s Martinem Šrejmou (Skladatel Živný) a slovenskou sopranistkou Lindou Ballovou (Míla).  Nezapomněli jsme ani na oblíbené přenosy z Metropolitní opery – a sice Verdiho AiduAnnou Netrebko, Anitou Rachvelishvilli,  Aleksandrsem  Antonenkem a Quinnem Kelseyem.
  • Ze zahraničí jsme v lednové upoutávce vybrali hodnocení Rossiniho Viléma Tella ve Vídeňské státní opeře v titulní roli s charismatickým Christophem Pohlem a dvou operních premiér ve Státním divadle v Norimberku: Anny Nicole Marka-Anthonyho Turnageho (v hlavní roli s americkou sopranistkou Emily Newton)  a Vojny a míru Sergeje Prokofjeva, kde se hlavních rolí ujali Jochen Kupfer (Andrej) a Eleonore Marguerre (Nataša).
  • Z rubriky Studie, komentáře si nenechte ujít:
  • zavedené seriály: Celuloidová hudba – nově o  českém (a československém) hudebním dokumentu – v prvním díle věnovaném Smetanovým dílům, Prodané nevěstě a Mé vlasti, Z historie a současnosti muzikálu – tentokrát s názvem Rok 2019 na vlnách muzikálu, kde najdeme např. informace o plzeňském uvedení Josefa a jeho úžasného pestrobarevného pláště, o veleúspěšném muzikálu Eltona Johna Billy Elliot, od jehož premiéry uplynulo deset let, či o jednom z nejznámějších děl Stephena Sondheima Company…
  • nové seriály: Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, které zahájí portrét prvního velkého hudebníka, který byl uznáván v celé Evropě i zámoří, Hanse von Bülowa, Mozaika nejslavnějších operních režisérů, na jejímž počátku se seznámíme se světoznámým Walterem Felsensteinem, Zapomenuté operní skvosty, v nichž se autor zaměří na ambiciózní díla vesměs slavných a uznávaných tvůrců, s nimiž se ale na divadelních pódiích setkáváme spíše jako s raritami a jejichž výběr zahájíme Vinciho operou Artaserse, Století bez mezníků, kde přineseme informace o osudech hudebních cest a osobností 20. století, které bylo největším průsečíkem univerza hudebních stylů, žánrů a forem v historii, a jež zahájíme Alexandrem Nikolajevičem Skrjabinem, a jazzu věnovaný seriál s názvem Proudy a protiproudy jazzových meandrů, jenž otevře díl Od pramenů do delty třetího proudu aneb hybridní jazzová moderna. Předehra. 
  • V rubrice Knihy a notoviny se v tomto čísle opět můžete seznámit s Novinkami ze zahraniční muzikologické literatury, a to nejen s obecně pojatými prácemi  teoretického zaměření, ale i  s tituly zabývajícími se jednotlivými historickými obdobími až po biografie a analýzy děl konkrétních autorů…
  • I v rubrice Svět hudebních nástrojů otevíráme nový cyklus. Tentokrát ze světa výroby klavírů s názvem Klavírnictví na rozcestí.
  • A v rubrice Revue hudebních nosičů se v lednovém čísle Hudebních rozhledů díky Zbyňku Brabcovi dočtete o  dalších novinkách v oblasti operních nahrávek –tentokrát na CD, a můžete si přečíst i recenze na některá nově vydaná CD.

Prosincová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro prosincová „nej“ vybírám z pěti představení, na kterých bylo uvedeno osm titulů. Do výběru tohoto měsíce patří také dva koncerty.

Ještě začátkem prosince pokračoval šestý ročník bienále Janáček Brno hostováním zahraničních divadel. Poznaňská opera přijela s Její pastorkyní a Velšská národní opera do letošního festivalového kompletu všech Janáčkových oper přispěla Mrtvým domem.

Na prosinec zařadila operní premiéry tři naše divadla: Ostravský soubor uvedl kompletní Triptych Giacoma Pucciniho (v pořadí Sestra Angelica, Plášť a Gianni Schicchi). Moravské divadlo Olomouc nastudovalo Její pastorkyni a liberecká opera do jednoho večera zkombinovala dvě jednoaktovky Sergeje Rachmaninova – Francesku da Rimini a Lakomého rytíře.

Z koncertů patří do prosincové databáze pro „nej“ Janáčkovy úpravy Moravské lidové poezie v písních, ze kterých pro festival Janáček Brno vybírali Václava Krejčí Housková a Tomáš Král s klavíristou Martinem Kasíkem. A basbarytonista Boris Prýgl pozval na koncert v pražské Novoměstské radnici své kolegy z Operního studia Bavorské státní opery.

Zážitek, jakkoli temně znepokojivý

Opery Sergeje Rachmaninova (1873–1943) byly a stále jsou ve stínu jeho oslnivé kariéry klavírního virtuosa a slávy autora brilantních koncertů pro tento nástroj. Přitom hned jeho první opera Aleko (1893), kterou završil studium na moskevské konzervatoři, a dvojice Francesca da Rimini na libreto podle pátého zpěvu Dantova Pekla a Lakomý rytíř podle stejnojmenného dramatu Alexandra Sergejeviče Puškina (1906) byly vzápětí po svém dokončení uvedené v moskevském Velkém divadle. Dirigent Martin Doubravský a režisérka Linda Keprtová objevily tyto dva tituly pro české publikum tvořivým způsobem.

Šéf liberecké opery Martin Doubravský už mnohokrát ukázal, že romantické zpracování silných dramatických témat v operách, které se objevně vymykají standardnímu repertoáru našich divadel, ho inspiruje a vede k hudebnímu rozpoutání bouří emocí. (Tak už v roce 2010 nastudoval Pucciniho Edgara, pak Démona Antona Rubinštejna, Evu Josefa Bohuslava Foerstra, Massenetovu Thäis nebo Dona Quichotta, nedávno Čajkovského Pannu orleánskou.) Svým citem pro hudební divadlo dokáže Doubravský vtisknout operám strhující naléhavost, v tomto případě až mrazivě děsivou s jen malými jiskřičkami naděje, které pohasnou sotva zablikají.

Linda Keprtová Dantovu vizi pekla z počátku 14. století vyložila jako ruské vězení – a tímto zhmotněním bezútěšnosti, která mohla postihnout i Rachmaninova, kdyby z Ruska neemigroval, se pokusila propojit obě opery. S truchlivou zasmušilostí se po zdmi uzavřeném šedém prostoru s drátěnými očíslovanými kontejnery plouží chmurné společenství lidí, jehož součástí se postupně stanou všechny postavy obou oper. Výjimkou zůstane Vergilius (ve Francesce) a Vévoda (v Lakomém rytíři).  Z těchto postav však Keprtová nevytvořila „spravedlivé“ soudce nad zlem světa. Dál ještě prohloubila tísnivost inscenace tím, že je sloučila do postavy bohorovného vládce, který – ve výstižném podání barytonisty Csaby Kotlára – tomuto ponurému vězení „velí“ s hejskovskou nadřazeností a arogantně přezíravým úsměvem.

Peklu dominuje barytonista Pavol Kubáň, který v sobě jako „démonický hrdina“ slučuje jak mrzáka Lanciotta Malatestu s berlemi, tak lakotného Barona. Ve vojenském plášti ověšeném medailemi, divoký, rozcuchaný, krutý, despotický, jako odpudivé lidské monstrum kolem sebe dští nenávist, hněv, vztek, závist. Jeho klíčové výstupy ve Francesce, kdy hněvivě osočuje osud ze svého znetvoření a je si vědom, že kvůli němu nikdy nezíská náklonnost své manželky, a velký monolog v Lakomém rytíři, ve kterém vzývá zlato a moc, byly v komplexní symbióze intenzity pěveckého dramatického výrazu a hereckých prostředků při brilantním zacházení s berlemi strhující svou děsivou zlověstností. Pavol Kubáň, podobně jako nedávno Csaba Kotlár v Thaïs dostal příležitost, která ho katapultovala mezi nejzajímavější osobnosti naší operní scény. V Liberci nacházet talenty a dát jim odpovídající role vskutku umějí.

Sergej Kostov slučuje v postavách Paola z Francesky a mladého Alberta v Lakomém rytíři protiklad darebáka. Svým jasným tenorem je vábivým milencem, jehož naléhání Francesca neodolá, i mladým rytířem, který umí užívat světských radostí, trpí hmotným nedostatkem, ale ani v nouzi se nezpronevěří ctnostem svého stavu. A nepodlehne podlézavému židovskému lichváři, jak ho v až příliš vyostřené karikatuře vytvořil Dušan Růžička.

Jedinou ženskou postavou inscenace je Lívia Obručník Vénosová. Jako Francesca v první opeře s mimořádnou hereckou přesvědčivostí vyjádřila více vrstevnatost charakteru ženy, která se nezříká bohatství, nezakrývá čím dál větší odpor, který v ní budí chromý manžel, marně se vzpírá zakázané lásce, až se v druhé částí stane už „jen“ součástí šedivého davu ponurých vězňů. V jejím pěveckém projevu však převažovala až sevřená úzkost.

Další klíčovou postavou inscenace se stal sbor „ztracených duší“, který pod vedením sbormistryň Anny Novotné Peškové a Miriam Němcové v postavách pokořených vězňů skvěle zpíval a formoval celkový depresivní rámec inscenace.

Linda Keprtová vytvářela situace velmi vynalézavě, mnohotvárně a v rámci zvolené koncepce významově důsledně. Nicméně intenzita tematizace vězení a propojování postav na sebe chvílemi strhávaly příliš velkou pozornost až na úkor srozumitelnosti děje. Keprtová také až přeháněla explicitně erotické scény, kdy se Francesca a Paolo oddají své milostné vášni, nebo když ukájení Baronovy rozkoše z peněz a moci vyjádřila smyslným laskáním trojice žen.

Přes dílčí výhrady vznikla inscenace, která vyvolává znepokojivé otázky příčin a důsledků dnešních posunů tolerance ke zlu a vytrácení lidské důstojnosti i naděje. Liberecká inscenace přinesla silný divácký zážitek, který se vryje pod kůži a nutí k zamyšlení.

Pokračování textu Prosincová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Tomáškova a Novákova hudební Skuteč zahájila předprodej

Festival v menším východočeském městě již po šestnácté nabízí slavná díla české i světové klasiky, ale i další příbuzné hudební žánry a crossoverové projekty. Pořadatelem je město Skuteč. Vstupenky jsou v prodeji od 3. 12. 2018.

Na programu aktuálního ročníku je 14 atraktivních titulů. Jedním z taháků bude dle pořadatelů už samotné zahájení v neděli 17. března 2019. „Před dvěma lety se ve Skutči poprvé, a hned s velkými ovacemi, představil orchestr Filharmonie B. Martinů Zlín a také klavírista Igor Ardašev. Na tento úspěch navazujeme dalším koncertem, v němž se vedle orchestru na jeviště musí vejít ještě dva klavíry. Na ty zahrají manželé Renata a Igor Ardaševovi. Bude to jedinečný zážitek,“ vyjádřil své přesvědčení starosta města Skuteč Pavel Bezděk.

Na programu dále figuruje například koncert Komorní filharmonie Pardubice s Chanson Triem Coucou, v němž v originálních aranžích zazní nejslavnější francouzské šansony. Příznivce opery potěší Mozartova Kouzelná flétna (Moravské divadlo Olomouc) a milovníky baletu Čajkovského Labutí jezero (Severočeské divadlo Ústí nad Labem). Operetní žánr je zastoupen titulem Noc v Benátkách od Johanna Strausse ml. (Šaldovo divadlo Liberec). Na své si přijdou i pravidelní návštěvníci velkých hudebních projektů na zimním stadionu. Letos zde po dvou letech znovu zazní filmová hudba v provedení Filmharmonie, kterou řídí Chuhei Iwasaki a Filharmonie Hradec Králové s Yvettou Blanarovičovou uspokojí milovníky muzikálových melodií.

V rámci komorních koncertů se představí mužské vokální kvarteto Q VOX, Jiří Stivín, Komorní soubor Variace s Otakarem Brouskem ml. či Hniličkovo trio. Nově nastudovaný program předvedou i regionální tělesa a v programu se objeví také soutěžní přehlídka dětských a mládežnických pěveckých sborů.

O temperamentní závěr festivalového programu se v neděli 12. května 2019 postará houslový virtuos Pavel Šporcl a Gipsy Way Ensemble.

Podrobnosti k programu i k prodeji vstupenek jsou zveřejněny na stránkách festivalu hudebni.skutec.cz.

Tenorista Aleš Briscein získal prestižní Pamětní medaili za šíření hudby Leoše Janáčka u nás i v zahraničí

Kateřina Motlová

Aleše Brisceina ocenila Nadace Leoše Janáčka „za mimořádnou pěveckou i hereckou interpretaci Janáčkova operního díla na českých i zahraničních jevištích“. Dostává se tak mezi noblesní společnost osobností, kterým byla v minulosti cena udělena: např. Jiřímu Bělohlávkovi, Gabriele Beňačkové, Robertu Wilsonovi nebo Charlesu Mackerrasovi.  Ocenění převezme na závěr Festivalu Janáček Brno bezprostředně před začátkem představení pražského Národního divadla „Výlety páně Broučkovy“ 5. prosince 2018.

Pamětní medaile Leoše Janáčka Foto archiv

Cenu uděluje Nadace Leoše Janáčka za mimořádné interpretační výkony, za péči o šíření díla Leoše Janáčka, za rozvoj kultury v duchu janáčkovských tradic. Tento rok je speciální tím, že se po celém světě uctívalo 90. výročí úmrtí slavného skladatele.

„Interpretace Janáčkových oper hraje v mém životě zcela zásadní roli. V zahraničí jde navíc o velmi žádaného autora, žijeme v období ´janáčkománie´,“ tvrdí pěvec.  „Naštěstí si on a můj hlas velmi dobře rozumí,“ říká tenorista, který má ve svém širokém repertoáru Janáčkových oper hned několik a ztvárnil je doslova po celém světě, namátkou: Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Z mrtvého domu, Výlety páně Broučkovy nebo Osud, a to na prestižních scénách prakticky celého světa – v Londýně, Salcburku, Mnichově, Berlíně, Madridu, Japonsku, USA a Mexiku.

V současnosti účinkuje Aleš Briscein v berlínské  Deutsche Oper v produkci Janáčkovy opery Věc Makropulos v roli Alberta Gregora po boku špičkové sopranistky Evelyn Herlitizus, a v Mnichově, kde v Bavorské státní opeře zpívá roli Filky Morozova v opeře Z mrtvého domu.

Mezi osobnosti a instituce, kterým byly medaile Nadace Leoše Janáčka v minulosti uděleny, patří např. Jiří Bělohlávek, Gabriela Beňačková, Pierre Boulez, Patrice Chéreau, Jiří Kylián, Charles Mackerras, Richard Novák, Libor Pešek, Svatava Přibáňová, David Pountney, Peter Straka, Theodora Straková, Miloš Štědroň, Inez Tuschnerová, John Tyrrell, Robert Wilson, z institucí získalo cenu Národní divadlo v Brně, Moravské zemské muzeum, Janáčkovo kvarteto, Česká filharmonie ad.

Aleš Briscein patří mezi nejčastěji obsazované tenoristy u nás i v zahraničí. Původně přitom vystudoval hru na klarinet a saxofon a opernímu zpěvu se začal věnovat až později. Postupem času prošel lyrickým oborem až k rolím dramatičtějšího rázu. Je stálým hostem opery Národního divadla v Praze (Prodaná nevěsta, Don Giovanni, La traviata, Její pastorkyňa, Lohengrin) i Státní opery.

V březnu 2013 získal prestižní Cenu Thálie 2012 za ztvárnění role Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, stejné ocenění získal za rok 2014 za roli Jaroměra v opeře Zdeňka Fibicha Pád Arkuna v inscenaci Národního divadla.

Jako jeden z mála českých operních sólistů působí pravidelně v zahraničí, mezi poslední velké úspěchy patří obsazení do hlavní role Paula v Korngoldově opeře Mrtvé město, jejíž premiéra byla vysílána v celosvětovém přenosu platformy Operavision.eu, dále hostování v produkci Janáčkovy opery Z mrtvého domu, kde v Bavorské státní opeře ztvárnil roli Filky Morozova a současně hostování v inscenaci opery Věc Makropulos v berlínské Deutsche Oper v roli Alberta Gregora.

Aleš Briscein se stal v červnu letošního roku držitelem rakouské prestižní divadelní ceny Musiktheaterpreis 2018 v hlavní mužské kategorii, a to za ztvárnění hlavní role v Zemlinského opeře Der Zwerg v rakouském Grazu.

Vítězkou druhého ročníku skladatelské soutěže České filharmonie je Jana Vöröšová

Praha (10. prosince 2018) – U příležitosti 100. výročí od založení samostatného Československa vypsala Česká filharmonie druhý ročník soutěže pro české a slovenské skladatele a skladatelky, kteří k datu výročí nepřesáhli věkovou hranici čtyřiceti let. Vítězné skladby Jany Vöröšová, Matouše Hejla a Adriána Demoče uvede Česká filharmonie ve světové premiéře.

Soutěž, jejímž iniciátorem byl už v roce 2014 Jiří Bělohlávek, probíhala ve dvou kolech. V prvním kole obdržela Česká filharmonie 57 platných přihlášek, 12 od skladatelek a 45 od skladatelů, 46 z České republiky a 11 ze Slovenska. Z nich porota 1. února 2018 po předchozím důkladném studiu vybrala tři postupující do druhého kola – Adriána Demoče, Matouše Hejla a Janu Vörösovou.

Porotu prvního kola tvořili Václav Petr, koncertní mistr violoncell České filharmonie, Ondřej Roskovec, vedoucí a první hráč skupiny fagotů České filharmonie
Vítězslav Mikeš, dramaturg Filharmonie Brno Josef Třeštík, dramaturg Symfonického orchestru Českého rozhlasu Martin Smolka a skladatel Miroslav Srnka.

Všichni tři finalisté získali od České filharmonie objednávku na vytvoření nové orchestrální skladby honorovanou částkou 100 000 korun. Zhodnocení dodaných skladeb provedla porota druhého kola ve složení Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, David Robertson, šéfdirigent a umělecký ředitel Sydney Symphony Orchestra, a Chaya Czernowin, skladatelka a profesorka Harvardovy univerzity.

Porota rozhodla o finálním pořadí vítězů:

  1. cena: Jana Vöröšová – Písně vrbovýho proutku pro soprán a orchestr
  2. cena: Matouš Hejl – Crossings
  3. cena: Adrián Demoč – Neha. Adagio pre Orchester

Jana Vöröšová získá finanční odměnu ve výši 100 000 korun a Matouš Hejl ve výši 50 000 Kč. Všechny tři skladby Česká filharmonie provede ve světové premiéře do konce roku 2019

Jana Vöröšová (1980) studovala skladbu na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bohuslava Řehoře a na Hudební fakultě AMU v Praze ve u profesora Václava Riedlbaucha. Absolvovala roční stáž na Koninklijk Conservatoire Brussel a tříměsíční tvůrčí pobyt v Paříži. Její skladby byly hrány na festivalech Contempuls, Pražské Premiéry, Forfest, Festival delle nazioni Citta di Castello (IT), Orfeo (SR), Calliopée (FR), Présance (FR), Wien Modern. Je členkou cimbálové asociace a Institutu Duncan. Je zakladatelkou a sbormistryní dětského i smíšeného sboru La Folia. Vede hudební tvůrčí kurzy a semináře pro děti i dospělé, jejichž náplní je vytváření neobvyklých zvukových krajin. V současné době se věnuje převážně písňové tvorbě pro děti.

 

Český rozhlas vyhlašuje soutěž o nejlepší znělku mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga

Pro všechny dětské soubory libovolného složení je určena nová soutěž Českého rozhlasu o nové provedení znělky mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga. Nejvydařenější realizace skladby Andělské přátelství od Václava Adama Michny z Otradovic se na rok stane oficiální znělkou soutěže a autoři dvou nejlepších nahrávek vystoupí na slavnostním koncertu laureátů Concertino Praga v Rudolfinu.

Zážitkem a zároveň i odměnou pro dva nejlepší dětské soubory bude vystoupení na koncertu laureátů Concertino Praga, který se uskuteční v neděli 9. června 2019 v Rudolfinu. Vítězové se zároveň budou moci zúčastnit komentované besedy s laureáty soutěže a samotného koncertu.

Mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga, jejímž organizátorem je Český rozhlas, je určena začínajícím mladým talentům. Soutěž je střídavě vypisována v oborech housle, klavír, violoncello a harfa, dechové nástroje a komorní hra v obsazení od dua až po kvinteto. Vrcholem je každoročně koncert laureátů v Praze, absolutnímu vítězi vydává Český rozhlas vlastní profilové CD.

Nahrávky je možné do soutěže přihlašovat až do konce ledna 2019. Více informací naleznete na concertino.rozhlas.cz.

Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro 2019 – uzávěrka přihlášek

V květnu se uskuteční již 71. ročník mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, která se tentokrát uskuteční v oborech hoboj a flétna. Mladí hudebníci z celého světa své přihlášky mohli zasílat do 1. prosince.

Zájem o soutěž Pražské jaro byl opravdu veliký – bylo podáno 404 přihlášek ze 49 různých zemí. Letos poprvé bylo možné přihlášku poslat výhradně elektronicky. S tím je spjata zajímavá statistika – téměř 90 % zájemců vyplnilo a poslalo přihlášku během posledních dvou dní před uzávěrkou.

V oboru hoboj se přihlásilo 186 hudebníků z 36 zemí. Nejvíce zájemců evidujeme z Japonska (22) a v těsném závěsu je Jižní Korea (21). Česká republika bude mít v předkole devět zástupců. Vedle pravidelně zastoupených zemí se letos objevilo i několik méně častých – přihlásili se talenti z Bolívie, Iránu, Kolumbie, Mongolska a Uzbekistánu.

Do soutěže v oboru flétna se hlásí 218 umělců z 38 zemí, mezi kterými najdeme i Jihoafrickou republiku, Chile a Singapur. Potvrzuje se trend minulých let, nejvíce zájemců je z Jižní Koreje (35). Na pomyslné druhé příčce se umístila Francie s 22 přihláškami. Z České republiky evidujeme 17 přihlášek.

Na začátku ledna proběhnou výběrová předkola. Soutěžní komise na základě poslechu zaslaných nahrávek vybere přibližně 50 nejlepších soutěžících. Ti budou pozváni do prvního kola, které proběhne v květnu v Praze. Výsledky předkola budou zveřejněny 20. ledna na internetových stránkách Pražského jara.

Podrobné statistiky

Obor hoboj

Bolívie (1), Brazílie (1), Česká republika (9), Čína (12), Estonsko (1), Finsko (1), Francie (14), Gruzie (1), Hongkong (1), Irán (1), Itálie (12), Izrael (2), Japonsko (22), Jižní Korea (21), Kanada (1), Kolumbie (3), Litva (1), Mongolsko (1), Německo (9), Nizozemí (1), Norsko (2), Polsko (11), Portugalsko (6), Rakousko (1), Rusko (8), Slovensko (1), Španělsko (13), Švédsko (1), Švýcarsko (2), Taiwan (12), Turecko (1), Ukrajina (1), USA (2), Uzbekistán (1), Velká Británie (3), Venezuela (6)

Obor flétna

Bělorusko (1), Brazílie (1), Bulharsko (1), Česká republika (17), Čína (9), Chile (1), Chorvatsko (4), Dánsko (1), Estonsko (1), Finsko (3), Francie (22), Hongkong (1), Itálie (12), Japonsko (8), Jihoafrická republika (1), Jižní Korea (35), Kanada (1), Kazachstán (1), Lotyšsko (1), Maďarsko (7), Německo (13), Norsko (3), Polsko (9), Portugalsko (6), Rakousko (3), Rumunsko (1), Rusko (11), Singapur (2), Slovensko (2), Slovinsko (5), Srbsko (1), Španělsko (10), Švédsko (1), Taiwan (12), Ukrajina (1), USA (6), Velká Británie (1), Venezuela (3)

Spolupráce a podpora

Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro se těší dlouholeté podpoře významných institucí, bez jejichž podpory by realizace soutěže nebyla možná – jmenujme granty Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy.

Další partneři pro laureáty soutěže poskytují ceny – ať už hmotného charakteru či nabídky koncertních vystoupení.

Mezi tradiční podporovatele řadíme sklárnu Moser, jež laureátům předává krásné křišťálové ceny. Český rozhlas nahrává druhá kola a finále soutěže, nejúspěšnějším laureátům pak zprostředkovává studiovou nahrávku. Dále to jsou Česká centra a jejich nabídka rezidenčního pobytu v některém z evropských Českých center pro nejúspěšnějšího českého účastníka, nakladatelství Bärenreiter, věnuje notové materiály ze své produkce, Nadace Bohuslava Martinů vypisuje cenu pro nejlepší interpretaci skladeb Bohuslava Martinů a zároveň podporuje provádění jeho děl v rámci soutěže. Nadace Český hudební fond oceňuje nejlepší provedení skladeb napsaných pro daný ročník soutěže. Společnost Mercedes Benz nejúspěšnějšímu českému laureátovi na půl roku zapůjčuje automobil. Nejmladšího účastníka soutěže podporuje Nadace Život umělce.

Pro mladé hudebníky je velice atraktivní cenou nabídka koncertního vystoupení – držitelé prvních cen jsou pozváni na následující ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Další pořadatelé, kteří pravidelně zvou laureáty naší soutěže, jsou festival Ticino Musica International Classic ve Švýcarsku, Associazione Anna Jervolino Caserta v Itálii a Konzerthaus Berlin v rámci řady Espresso-Konzerte. Laureáty soutěže podporují i další čeští organizátoři festivalů a abonentních cyklů.

Velmi si vážíme podpory všech těchto spolupracujících organizací.

Výroční cenou Bohuslava Martinů bude oceněn prof. Jaroslav Mihule, autor legendární Martinů monografie

Praha, 7. prosince 2018 – Na koncertě hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů bude 10. prosince udělena Výroční cena Bohuslava Martinů přednímu českému muzikologovi prof. Jaroslavu Mihulemu za celoživotní zásluhy při vědeckém zhodnocení, šíření a uplatnění skladatelova díla. Jaroslav Mihule je známý především jako autor publikací o Bohuslavu Martinů, během své kariéry působil také jako pedagog a diplomat.

Cenu za celoživotní zásluhy o propagaci jména a díla Bohuslava Martinů bude každoročně udělovat Nadace Bohuslava Martinů vždy jedné významné osobnosti. První předání této ceny proběhne v rámci koncertu francouzské hudby, na kterém v Sále Martinů 10. prosince vystoupí první klarinetista Orchestre de Paris Philippe Berrod spolu s hobojistkou Janou Kopicovou a dvěma vítězi Pražského jara, fagotistou Janem Hudečkem a klavíristou Ivo Kahánkem. Společně provedou skladby francouzských autorů a Bohuslava Martinů, který byl během svého dlouhodobého pobytu v Paříži francouzskými skladateli silně ovlivněn.

Prof. Jaroslav Mihule (*1. 12. 1930) je muzikolog, pedagog, diplomat a skladatel. Ve své vědecké kariéře se věnoval především Bohuslavu Martinů, napsal například studii Symfonie Bohuslava Martinů, legendární knihu Bohuslav Martinů: profil života a díla nebo obsáhlou monografii Martinů – osud skladatele. Od roku 1959 vyučoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.  V letech 1990 – 94 byl po dvě období prorektorem Univerzity Karlovy a v roce 1994 zde působil jako proděkan Pedagogické fakulty. V 90. letech byl také jmenován mimořádným velvyslancem v Nizozemsku.

Úvodní foto: Jaroslav Mihule Foto Vojtěch Havlík

Listopadová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Pro listopadová „nej“ vybírám z představení, na kterých bylo uvedeno rekordních patnáct titulů. Přidávám k nim ještě dvě inscenace se staršími daty premiér, protože jsem je viděla až teď. Do „databáze“ tohoto měsíce patří také tři koncerty.

Listopad se nesl především ve znamení šestého ročníku bienále Janáček Brno (jeho další program pokračoval v prosinci). Ve zrekonstruovaném Janáčkově divadle festival zahájila premiéra Příhod lišky Bystroušky domácího souboru – Národního divadla Brno. S Osudem hostovala v Brně ostravská opera. Šárka ve verzi z roku 1887 pouze s klavírním doprovodem byla svěřena brněnskému experimentálnímu souboru Opera Diversa, který tuto Janáčkovu první operu uvedl nejprve koncertně a následně scénicky v instrumentaci Ondřeje Kyase. Další scénická díla z Janáčkova raného období byla svěřena Konzervatoři Brno, která v jednom večeru zkombinovala Počátek románu a zpívaný balet Rákoš Rákoczy. Ze zahraničních souborů v rámci festivalu v listopadu hostovala Vlámská opera s Věcí Makropulos a amsterdamský Muziktheater Transparant se scénickou verzí písňového cyklu Zápisník zmizelého v adaptaci Annelis Van Parys. Příležitost na tomto prestižním festivalu dostala také Komorní opera JAMU, která v Divadle na Orlí představila dvě studentské novinky: Falstaffa Jiřího Najvara a Neznámou Daniela Šimka.

Tím se ale listopadová „porce“ premiér zdaleka nevyčerpala. Parta mladých umělců z uskupení Opera Studio Praha nastudovala původní operu Lukáše Sommera Časoplet. V rámci festivalu Ostrava v Praze byly v Divadle Komedie uvedeny tři inscenace z Ostravských dnů nové opery (NODO): Infinito Nero Salvatora Sciarrina, Macle Julia Eastmana a Mistrovská díla Petra Kotíka.  Rytířský sál Velkopřevorského paláce byl místem netradičního představení pro sopranistku, tanečnici a loutnistu E. M. Slzy Eliny Makropulos.

V Plzni jsem až v listopadu viděla říjnovou premiéru Verdiho Nabucca a v Olomouci červnovou premiéru Donizettiho opery Don Pasquale.

Z koncertů patří do listopadového výběru nejen recitál Zuzany Markové a Simone Piazzoly, ale i vystoupení Anny Netrebko. Collegium 1704 na svém letošním prvním abonentním koncertu postavilo vedle sebe Mši A dur Johanna Sebastiana Bacha a Mši Nejsvětější trojice Jana Dismase Zelenky.

Pokračování textu Listopadová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové