Svár duše s tělem ve Znojmě

Znojmo, kostel sv. Michala

Helena Havlíková

 

Hudební festival Znojmo je svými operními stagionami už proslulý. Má dlouhou tradici – díky nápadité dramaturgii, úrovni nastudování, ale i atmosféře, která operní zážitek ještě umocňuje – včetně degustace vín. Inscenace v provedení zkušeného orchestru i sboru staré hudby Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka vznikají přímo na festivalu a pro festival. Ten je pestrý a bohatý spoustou dalších produkcí včetně požitků gastronomických. Základ stojí na koncertech vážné hudby – letos festival vyvrcholil vystoupením renomovaného souboru Il giardino armonico s programem z jeho nového CD Serpent and Fire / Had a oheň a áriemi dvou královen – egyptské Kleoparty a kartáginské Didony, jejichž osudy se staly oblíbeným námětem barokních oper. Patronem znojemského festivalu zůstává houslista Pavel Šporcl a je sympatické, že festival dává příležitost i začínajícím umělcům – laureátům Letní školy barokní hudby, mladým i těm ještě úplně malým vítězům různých soutěží –, ale také svým rodákům, kteří se už prosadili. Vedle řady dalších produkcí má svou tradici varhanické putování po znojemských kostelech nebo koncert v Uherčickém zámku, v Národním parku Podyjí se koná koncertní piknik. Festivalový program byl letos spojený s ústředním tématem letošního ročníku Svár duše a těla. Téma mu vtisklo scénické uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo / Představení o duši a těle italského skladatele přelomu renesance a baroka Emilia de‘ Cavalieri.

Cavalieri, římský šlechtic, diplomat, mnohostranný hudebník a prý i okouzlující tanečník, o něco mladší současník Claudia Monteverdiho, je čelný představitel toho velkého vzrušujícího hudebního přerodu na přelomu 16. a 17. století, přerodu od renesanční polyfonie s kontrapunktickým proplétáním rovnocenných hlasů k barokní monodii, zde v počáteční podobě recitar cantando, vůdčího melodicky zvlněného textu s nástrojovým doprovodem. Uvedení jeho Anima et Corpo, které věnoval přímo kardinálovi Pietrovi Aldobrandinimu, bylo v Říme v roce 1600 velkou událostí. Dnes patří ke Cavalieriho nejznámějším skladbám, které z dnešní perspektivy stojí na samém počátku vzniku oper a oratoria, žánrů, ve kterých zpěv a hudba začínají vytvářet rozsáhlejší celky nesené příběhem. U Cavalieriho je tím příběhem oblíbená křesťanské alegorie putování Duše a Těla nástrahami světských pokušení, až děsivé scény trápení zavržených duší v Pekle přesvědčí Duši i Tělo o pomíjivosti pozemského života se spásou Božího království.

Festivalová znojemská inscenace se hrála v kostele sv. Michala na vyvýšeném pódiu, pod kterým seděl orchestr s malým obsazením smyčcových nástrojů po jednom, cinky, dulcianem, zobcovými flétnami, theorbami, barokní harfou, pozitivem a bicími. V dlouhé akustice kostela to zvukově úplně stačilo, protože podstatná byla rozmanitost barev. A nejen tu dirigent Roman Válek rozehrál v plné pestrosti. Střídají se sólové monodie, obohacené vytříbenými ozdobami, madrigaly a tance, proměňuje se metrum, modální a dur/mollová tonalita a hlavně výraz. Vůbec není unyle mravokárný, jak bychom od téhle křesťanské alegorie očekávali, ale probleskují i veselé momenty. Tak třeba hned pro poživačné Tělo vymyslel Tomáš Hanzlík, tentokrát jako výtvarník inscenace, kostým s vypracovanými svaly i zadkem a talentovaný barytonista Tadeáš Hoza si v něm počíná až rozverně – v kontrastu s ušlechtilou vznešenou Duší, Markétou Cukrovou v modré říze. Ty dva láká a přesvědčuje spousta dalších alegorických postav – Anděl s jasným sopránem Pavly Radostové, mravokárný Čas s hodinami nad hlavou a zároveň uvážlivý Rádce v podání zvučného basbarytonu Jiřího Miroslava Procházky nebo Světské pokušení, ve kterém potvrdila svůj talent a cit pro starou hudbu Markéta Böhmová. Důležitou součástí této Cavalieriho v podstatě duchovní opery je také sbor – a ten mají pod vedením Terezy Válkové ve Znojmě tradičně výborný.

Vizuálně působila hlavně atmosféra kostela a jeho nasvícení Martinem Seidlem, spíše než režie Ladislavy Košíkové, která variovala čitelnou základní symboliku střetávání alegorických postav v boji o Duši a Tělo, do kterého zapojila i rudé peklo z propadla. Občas oživila inscenaci i vtípky, když odhalení jen vnějškově atraktivního Světského života jako převlečené Smrti vystihla vyfouknutím balónků, které splaskle spadnou na zem. Do děje uvedla diváky dvojice činoherců, Mark Kristian Hochmann a Klára Anna Satinská, kteří coby Adam a Eva předvedli ukousnutím jablka prvotní hřích a byli po celé představení průvodci Duše a Těla.

Letošní festivalová stagiona s Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo byla pozoruhodná hlavně u nás prvním scénickým uvedením tohoto díla, díky kterému mohli diváci zažít, z jakých představ o antickém divadle se na přelomu renesance a baroka vyvinula opera a jakým oslavám holdovali církevní hodnostáři v Římě během Svatého roku 1600. A témata, nad kterými uvažovali tvůrci před více než čtyřmi staletími, byla díky festivalovému nastudování inspirativní i pro současné publikum.

 

Hudební festival Znojmo 2018 – Emilio de’ Cavalieri: Svár duše s tělem. Hudební nastudování Roman Válek, režie Ladislava Košíková, scéna a kostýmy Tomáš Hanzlík, sbormistr Tereza Válková. 12. – 14. 7. 2018, psáno z reprízy 13. 7. 2018, kostel sv. Michala.

Úvodní foto: Pavla Radostová (Anděl)   Foto c archiv Hudební festival Znojmo

 

Červencová nej zážitků a propadáků dle Heleny Havlíkové

Zážitky z operních „ne-prázdnin“ bez propadáku

 

V posledních letech u nás s koncem divadelní sezony stálých „kamenných“ divadel operní provoz nekončí. Naopak – součástí letních hudebních festivalů bývají operní inscenace v míře, která v červenci se sedmi produkcemi předstihla i premiérami zahuštěné měsíce uprostřed sezony. Na Smetanově Litomyšli zazněla předpremiéra Smetanovy Libuše v nastudování pražského Národního divadla. Ensemble Damian do programu Olomouckých barokních slavností zařadil čtyři nové letošní produkce – Vivaldiho serenatu La Gloria e Himeneo, volnou rekonstrukci Ariadny Claudia Monteverdiho dokomponovanou Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, z hudebně divadelních produkcí na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. století pastorální operu L’Amor non hà legge Antonia Caldary a inscenaci, která propojila dvě serenaty Františka Antonína Míči Bellezza e Decoro a Nel giorno natalizio s jeho dalšími skladbami. Součástí 6. ročníku byla také obnovená premiéra Mozartovy operní prvotiny Apollo et Hyacinthus. Hudební festival Znojmo své letošní téma Svár duše s tělem postavil na scénickém provedení oratoria Emilia de‘ Cavalieri Rappresenatione di anima et di corpo. Hojnost barokních oper ještě rozšířilo barokní pasticcio Muzio Scevola Filippa Amadeiho, Giovanniho Bononciniho a Georga Friedricha Händela, které v novodobé premiéře Musica Florea představila na Letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Lichtenštejnském paláci. Na úplném konci sezony jsem při reprízách bezprostředně po premiéře „dohonila“ Verdiho Nabucca v nastudování Státní opery.

 

V červenci také začaly Letní slavnosti staré hudby. Z vokálních koncertů 19. ročníku tohoto festivalu jsem stihla dva – program s áriemi z barokních oper francouzské provenience se sopranistkou Véronique Gens a souborem Les Ambassadeurs a z italských oper seria v interpretaci Hanny Herfurtner s uskupením lauten compagney BERLIN.

 

Zážitek s Ariadnou

 

Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara, spolutvůrce stylu soudobých oper v repertoáru Ensemblu Damian, tentokrát zlákala Monteverdiho L’Arianna. Dochované Lamento a libreto Ottavia Rinucciniho dotvořili do podoby celovečerní opery na základě dalších dobových pramenů z archivů po celé Evropě. Výsledná kompozice osciluje mezi vážnými milostnými scénami, které zvrtnou ve zradu a smutek, a odlehčeně až bujaře veselými. Má v sobě hudební napětí původní Monteverdiho hudby a z ní odvozené soudobé podoby s aplikací minimalismu a s akcentem na rytmus a střídání metra.

 

S velmi náročnými Zouharovými a Hanzlíkovými party si všichni sólisté poradili skvěle. Představitelka titulní role Kristýna Vylíčilová se musela navíc adaptovat na změny stylů. Zvládla nejen minimalistické sekvence, ale především její interpretace Lamenta byla za jemného doprovodu teorby a violy da gamby skutečně jímavým nářkem nad ztracenou láskou, bolestnými výčitkami a odhodláním ukončit život.

 

Inscenační složka svým způsobem tentokrát ustoupila do pozadí. Třebaže se během produkce vystřídala na oponě za sólisty projekce stovky antických výtvarných detailů, zatímco k Monteverdiho hudbě v Lamentu se promítaly detaily současného výtvarného umění, sólisté si v barokizujících kostýmech s gesty vycházejícími z barokní konvence vystačili s úzkým proscéniem a prostorem za komorním uskupením s theorbou, varhanním pozitivem a violou da gamba.

 

Vzniklo dílo a inscenace, které překlenuly čtyři staletí vývoje operního žánru a propojily nad antickým mýtem jeho počátky a současný přístup do stmeleného celku, který zajímavě osciluje mezi tragickým a komickým.

Výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie

Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., vyhlašuje výběrové řízení na místo vedoucího oddělení muzikologie.

Předmětem činnosti bude organizace výzkumu a vlastní výzkum v oblasti muzikologie, tvrba a naplňování koncepce a vedení nově zřízeného oddělení Ústavu dějin uměí AV ČR, v. v. i.

Datum nástupu: 1. ledna 2019

Výše úvazku: 1,0

 

Předpoklady:

-ukončené vysokoškolské vzdělání v doktorském studijním programu v oboru hudební věda (titul Ph.D., nebo jeho ekvivalent, případně vyšší akademický titul)

-vědecká publikační činnost v oboru hudební věda

-předpoklady a motivace k vědecké práci

-morální bezúhonnost, vysoká emoční inteligence, samostatnost, tvořivost, iniciativnost

-organizační schopnosti a předpoklady k týmové práci a vedení pracovního kolektivu

-znalost českého a minimálně jednoho světového jazyku

 

Přihláška do konkurzu musí obsahovat:

-stručný motivační dopis

-doklady o dosaženém vzdělání

-strukturovaný odborný životopis včetně přehledu dosavadní profesní, publikační, pedagogické, přednáškové a jiné obdobné činnosti a údajů o úrovni jazykových znalostí ve všech cizích jazycích, případně o získaných jazykových certifikátech

-návrh střednědobé koncepce výzkumu oddělení muzikologie, která je v souladu s platnou střednědobou koncepcí Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., popis aktivit (stěžejních projektů) oddělení včetně jeho předpokládané personální struktury a plánované publikační činnosti ve střednědobém výhled, nastínění koncepce řešení většího dlouhodobého syntetického týmového projektu, zásadního pro obor.

 

Všechny tyto dokumenty kromě dokladů o vzdělání musejí být v anglickém jazyce.

Uvedené podklady doručte nejpozději do 14. 9. 2018 do sekretariátu ředitele ústavu:

Husova 4, 110 00, Praha 1.