Moderní Lulu

Vídeň, Wiener Staatsoper

Markéta Jůzová

Renomovaný německý režisér Willy Decker byl velmi poctěn, když od vedení Vídeňské státní opery dostal podruhé vyzvání k inscenování opery Lulu Albana Berga. Realizací díla o třech jednáních mohl v sezoně 2017/2018 navázat na svůj počin před osmnácti lety, kdy ve světoznámém rakouském divadle režíroval stejnou operu. V sezoně 1999/2000 ji uvedl v původní skladatelově dvouaktové verzi. Podkladem k libretu byly pro Albana Berga tragédie Franka Wedekinda Duch země a Pandořina skříňka. K opeře v německém jazyce přistoupil Decker analyticky, kontinuálně a moderně.

Skladatel a libretista Alban Berg zanechal dílo ve fragmentu, a tak se premiéra opery Lulu konala až po jeho skonu 2. 6. 1937 ve Státním divadle v Curychu. Orchestraci třetího jednání dokončil rakouský skladatel Friedrich Cerha, světovou premiéru opery v delší verzi v režii Patrice Chéreaua dirigoval Pierre Bouleze 24. 2. 1979 v pařížské Opeře v Palais Garnier.

Vídeňská státní opera zařadila dílo do repertoáru poprvé 16. 12. 1968, kdy operu inscenoval Otto Schenk a hudebně nastudoval dirigent Karl Böhm, titulní roli zpívala KS Anja Silja. Ve tříaktové verzi byla v divadle poprvé uvedena již 24. 10. 1983 v režii Wolfganga Webera a hudebním nastudování Lorina Maazela, titulní roli zpívala Julia Migenes. Willy Decker představil své pojetí opery ve Vídeňské státní opeře na premiérách 12. 2. 2000 s dirigentem Michaelem Boderem a Anat Efraty v roli Lulu a 3. 12. 2017, kdy Orchestr Vídeňské státní opery dirigoval Ingo Metzmacher. Tento významný německý dirigent je u nás známý z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, patří k předním propagátorům symfonické a operní hudby 20. století. Po svém debutu ve Vídeňské státní opeře v roce 2009 dirigoval také opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa a Z mrtvého domu, které mu v rakouské metropoli vynesly úspěch a uznání.

Bergova dramaticky působivá opera Lulu vychází hudebně z atonality a rozvíjení dvanáctitónového principu. Na pozadí tragické dějové linie končící vraždou hlavní hrdinky má i řadu lyrických momentů. Hudebně je ozvláštněna tanečními rytmy a obrazy odrážejícími psychické stavy postav. Metzmacher rozkryl dílo analyticky s množstvím dějových a dynamických kontrastů. Na premiéře dirigoval s energickým nasazením, akcent položil na výrazné klenby dramatických oblouků, vyostření motivů a dějových témat. Soulad hudby s pohybem sólistů a dramatizování jevištních akcí bylo výjimečné.

Orchestr Vídeňské státní opery ctil partituru i akce na jevišti, znění dodal syrový lesk s pozoruhodnými hráčskými výkony napříč hudebními sekcemi a poněkud chladnější hloubku provedení. V průběhu desetiletí prošlo těleso výraznější generační proměnou. Za společný výkon s Metzmacherem nesklidili ovace ve stoje, ale dlouhý aplaus.

Režisér Willy Decker koncipoval operu velmi sofistikovaně. Diváky brzy vtáhl do dění a v soustředěném napětí dokázal udržovat jejich pozornost cca čtyři hodiny se dvěma přestávkami. Vnitřní vývoj hrdinky měl až děsivý spád. Jevištní prostředí arény, cirkusové manéže, malířského ateliéru a salonu s neutrálním charakterem proměňujících se lokalit vyřešil německý scénograf a kostýmní výtvarník Wolfgang Gussmann funkčně, účelně a nadčasově. Opera Lulu je jeho třetí produkcí ve spolupráci s Vídeňskou státní operou. Scénický půlkruh vymezený vícero dveřmi a žebříky znamenaly pro režiséra kreativní práci s vrstevnatou symbolikou příběhu. Prolog s krotitelem zvířat hravě poukázal na zásadní motivy a témata, které na scénu vnesl nadcházející děj o třech jednáních, plný obrazů falešné a maskované společnosti, která si libuje ve vražedných zvrácenostech, nechybí jí luxus, umělecké ambice a akční situace plné extrémů.

Dvojí princip „divadla na divadle,“ režijně léty osvědčený a divácky vděčný, Deckerovi fungoval na premiéře jak absurdní drama s kriminálními a tragikomickými momenty. Navzdory Bergově kompozici z první poloviny třicátých let a Cerhově hudbě složené převážně v sedmdesátých letech 20. století, působila opera stále velmi moderně.

Vokálně provedení často balancovalo na hraně vyostřenosti, ovšem nesmírně kultivované v interpretacích. Prudké fyzické akce byly mnohdy spjaty s beznadějnými gesty a tragickým rozměrem osudů postav. Význam textů sólisté silně akcentovali.

Ve Vídeňské státní opeře debutovala v titulní roli Lulu švédská sopranistka Agneta Eichenholz, která slavila úspěchy např. v Komické opeře v Berlíně, Královské opeře Covent Garden v Londýně nebo Teatro Real v Madridu. Pro roli bývá doporučen dramatický koloraturní soprán nebo lyrický soprán. Eichenholz obdařila postavu silným emocionálním vývojem, extravagancí a extrovertností.

Výborně zvládla nároky na roli a s lehkostí zpívala vysoké intervalové skoky. V určitých obrazech ji stavěl Decker až ke snaze ukázat mýtický rozměr díla a neustálý souboj plný napětí mezi mužem a ženou.

Hraběnku Geschwitzovou ztvárnila německá sopranistka KS Angela Denoke poprvé na scéně Vídeňské státní opery, kde na rozdíl od své kolegyně debutovala již před dvaceti lety a zapsala se již do srdcí diváků, úspěch v rakouské metropoli slavila i v titulní roli Janáčkovy opery Její pastorkyňa. Denoke disponuje objemným sopránem a strhující čistou technikou, plnou nuancí hudebního vyjádření a jevištního projevu. Roli oběti interpretovala temperamentně a se stoickou hrdostí.

Rakušan Herbert Lippert zpíval Alwu také poprvé ve Vídeňské státní opeře, kde je již přes třicet let členem souboru. Mimořádné výkony podával v titulních rolích Wagnerova Lohengrina a Brittenova Petera Grimese. Složitý charakter básníka Alwy zachytil pestrou výrazovou škálou, jasným jadrným tenorem a výborným projevem v recitativech. Jeho dlouholetý kolega KS Franz Grundheber zpíval již v předchozích vídeňských produkcích Bergovy opery Lulu, v nichž se objevil jako Schigolch nebo Dr. Schön / Jack the Ripper. Německý barytonista byl v roce 2010 jmenován čestným členem divadla, a ve svém repertoáru má i titulní roli Bergovy proslulé opery Wozzeck. Tentokrát prokázal, že charakter role staříka Schigolcha je schopen skvěle melodramaticky rozkrýt i ve svých osmdesáti letech. Dánský barytonista KS Bo Skovhus patří dlouhodobě k oblíbeným hostům vídeňského divadla, kde pro zajímavost ztvárnil i titulní part Brittenovy opery Billy Budd. Projev postav obohatil prudkým temperamentem, který dokázal skloubit s čistou kreativní vokální technikou, střední barytonové poloze propůjčil rysy hrdinného hlasu. Až chladnokrevný charakter role obdařil sarkasmem a podal excelentní výkon.

Nové nastudování Bergovy Lulu ve Vídeňské státní opeře se hrálo v letošní sezoně jen v prosinci. Deckerova inscenace je esteticky mistrovská a posouvá dílo soudobým směrem. Metzmacher díky svému citlivému pojetí učinil kompozici pro návštěvníky přístupnou. Na premiéře ale publikum ocenilo nejvíce všechny zmíněné sólisty

Krátké ohlédnutí za Lulu v rámci Janáčkova Brna 2010

Když na druhém ročníku Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2010 s podtitulem „Janáček versus expresionismus“ hostoval 27. 11. německý operní soubor Aalto Theater Essen, který ze svého repertoáru představil s Filharmonií Essen řízenou dirigentem Stefanem Solteszem na jevišti Janáčkova divadla NDB současnou produkci opery Lulu Albana Berga, zvolilo vedení přední regionální scény rovněž tříaktové dílo, dokončené vídeňským skladatelem Friedrichem Cerhou. Inscenační tým tehdy dílo oprostil od dobových nánosů třicátých let minulého století. Režisér Dietrich Hilsdorf ve spolupráci se scénografem Johannesem Leiackerem a světelným designérem Jürgenem Nasem koncipovali operu v moderním pojetí, jež respektovalo nejen kompozici a libreto, ale i současný moderní styl doby 21. století.

Titulní roli ztvárnila sopranistka Julia Bauer. Režisér tehdy předložil znamenitě odlehčené ztvárnění, které posluchačsky náročnou hudbu zpřístupnilo a otevřelo více srozumitelnějšímu vnímání diváků. Scénografické řešení se opíralo o stěžejní motiv velkého obrazu ženy potřísněné krví, jež se objevovalo v různých scénách od vzniku malovaného díla v ateliéru malíře Schwarze (Andreas Hermann), kde Lulu na posteli pózovala po finální gradace vražd svých blízkých. Zvolená koncepce ubrala výrazně celému ději dramatickou osu vyvrcholení tragédie. Inscenační pojetí trochu připomínalo špatné německé detektivky, u kterých divák v průběhu sledování pozná dopředu, jak skončí. Opera byla na festivalu spíše uměleckým vizuálním a posluchačským zážitkem.

Wien, Wiener Staatsoper – Alban Berg: Lulu. Dirigent Ingo Metzmacher, režie Willy Decker, výprava Wolfgang Gussmann, kostýmy Susana Mendoza. Premiéra 3. 12. 2017.

Titulní foto: V titulní roli Lulu se představila švédská sopranistka Agneta Eichenholz.   Foto c archiv Wiener Staatsoper – Michael Pöhn