Jiří Skopal

(* 15. 8. 1947, Velké Losiny)

 

„Mám ty děti opravdu rád a obdivuji je.“ (J. Skopal, 1979)

Stanislav Bohadlo

 

Sbormistr, hudební pedagog a organizátor dětského sborového zpívání prof. PhDr. Jiří Skopal, CSc. získal vztah k hudbě a první hudební vzdělání od svého otce Jana Skopala z Lukavice na Moravě, sbormistra Pěveckého sdružení severomoravských učitelů.  Na pedagogické fakultě olomoucké univerzity vystudoval obor Hudební výchova (L. Daniel) – matematika (1969). Již se svým prvním sborem, který založil na Základní škole v Postřelmově, zvítězil v regionální pěvecké soutěži (1972). V letech 1968–82 působil jako hlasový

Jiří Skopal Foto archiv

poradce v Pěveckém sdružení severomoravských učitelů a v roce 1971 založil pěvecký sbor v Mohelnici. Jako učitel hudební výchovy na základní škole, později asistent a odborný asistent katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty v Hradci Králové (1974), PhDr. (1973, UK), docent (1982, UK) a vedoucí této katedry (1986–1990) publikoval studie a knihy o hudební psychologii, dějinách chlapeckého zpěvu, o vedení sboru[1] a zavedl na fakultě studium předmětu Řízení sboru. V roce 1993 byl jmenován profesorem.

Královéhradecký dětský sbor navázal na nekontinuální tradici ve městě od roku 1939 (J. Slavický, V. Dvořák, J. Vrátil).  Jiří Skopal ho převzal v roce 1977 po Josefu Vrátilovi  a jeho asistentech tak, že nejprve založil přípravný sbor s 230 dětmi o čtyřech věkových odděleních (Skřivánek A, Skřivánek B, Modré děti, velký sbor) a o rok později připojil název JITRO. „V září 1977 jsem přijal nabídku převzít umělecké vedení KHDS. Dosavadní sbor čítal asi 35 dětí, neměl žádný přípravný sbor … v září a říjnu jsem prováděl hlasové zkoušky dětí 1. – 5. tříd. Celkem bylo prověřeno 6000 dětí“, zaznamenal v kronice na konci roku 1978.  Staronový sbor prozíravě zahájil hned s třemi přípravnými odděleními a od 13. března 1978 – prvního veřejného vystoupení –  se začala psát jeho koncertní  historie. V srpnu uspořádal sbormistr první z tradičních prázdninových soustředění a první Slavnostní koncert slyšelo královéhradecké publikum za účasti sboru Berunky z Olomouce (J. Klimeš) 10. února 1979. Následovala poměřování výkonů v soutěžích (1980: Vítězství mezi osmi nejlepšími sbory v celostátní soutěži o Zlatý vavřín v Olomouci), výměny s výbornými sborovými tělesy domácími i zahraničními (1980: La Cigale z Lyonu s Ch. Wagnerem), zahraniční festivaly a soutěže (1980: První zahraniční zájezd na festival ve Varně) i studiové nahrávky (1979: První studiová rozhlasová nahrávka: Kánonické písničky I. Loudové).  Jiří Skopal tím naznačil metodické, umělecké, výchovné a organizační priority, které jsou základními kameny kontinuity a úspěšnosti JITRA dodnes. Za svého nejbližšího spolutvůrce si vybral (od r. 1981) renomovaného a citlivého klavíristu Michala Chrobáka. Se svou manželkou Květoslavou Skopalovou založil a v letech 1982–96 paralelně vedl podle stejných zásad i chlapecký sbor BONI PUERI.

Jiří Skopal tak vybudoval za čtyřicet let v čele JITRA více, než je jen koncertní sbor. Je to složitý organismus o více jak 350 dětech v šesti přípravných odděleních, z nichž posluchači vidí a slyší zpravidla jen třicet nejlepších. Během těchto let prožilo přes 3000 dětí asi 24000 zkoušek, 2650 koncertů a projelo 1 200 000 kilometrů. Odměnou jim bylo 30 absolutních vítězství v mezinárodních soutěžích (Llangollen 1988, Nantes 1989, Neerpelt 1996, Olomouc 1988 a 2003, Pardubice 2009, Lecco 2010, Pardubice 2015….) a mnoho nadšených posluchačů v prestižních koncertních sálech v Praze, Barceloně, Berlíně,  Štrasburku, Philadelphii, Washingtonu, Baltimore, Ithace, Penn State University, New Yorku, Bostonu, Chicagu, Tokiu, Ósace, Hirošimě, Hong Kongu, Bernu, Bruselu, Lucemburku, Basileji, Avignonu  aj. Sbor má v diskografii 37 kompaktních disků a gramofonových desek a od roku 1989 obsahuje jeho repertoár přes 200 titulů, včetně cyklů, kantát nebo oratorních opusů.

Na rodinný příběh navazuje 2600 menších příběhů všech malých zpěváčků, kteří za doprovodu rodičů poprvé vstupovali do zkušeben v Borromeu, později do tzv. Sborového domečku v bývalých Gayerových kasárnách v Hradci Králové a dnes do Základní umělecké školy JITRO Hradec Králové, aby prožívali nezapomenutelné dětství a mládí. Mnozí z nich už nikdy zpívat nepřestali a vstupovali v dospělosti do dalších sborů. Jiní zase přivádějí své děti do přípravných oddělení, aby jim umožnili poznání krásy sborového zpěvu.

Charakter i profil Skopalova JITRA se vyvíjel od úprav lidových písní: od roku 1978 – Miroslav Raichl (1930–1998)), přes sborové cykly (od r. 1979 – Ivana Loudová /1941–2017/, Ilja Hurník /1922–2013/, Otmar Mácha /1922–2006/, Petr Eben /1929–2007/, Miroslav Raichl) k vokální polyfonii (od r. 1981 – Jacob Obrecht, Jacob Gallus, Jan Campanus Vodňanský) až k soutěžním kompozicím (od r. 1982 – Evžen Zámečník v Neerpeltu, 2003 – Ivan Hrušovský v Olomouci).  V reakci na koncert lyonského sboru La Cigale v dubnu 1980 v Hradci Králové, který také bydlel v rodinách dětí, jsem mohl v novinové recenzi napsat: „Dlouho se tleskalo zvukově kompaktnímu sboru, jímž se hudební život krajského města rozšířil dosud neznámým směrem“.  Jednalo se nejen o zkušenosti s vokální polyfonií a chrámovou hudbu ale zejména o první kontakt se světem, který zůstal silnou motivací práce sboru dodnes a jazykově, vzdělanostně, kulturně a společensky přesahoval až do roku 1989 i za hudební význam tělesa.

Od roku 1980 sbor uskutečňoval pravidelná koncertní turné po evropských státech. Sbormistr vyvinul unikátní metodu „low fare“ dopravy, ubytování a stravování celého sboru na cestách.  Dva autobusy, rychlé vaření na parkovištích, noclehy ve školách a tělocvičnách na trase a ubytování v rodinách sboristů nebo farníků zvyšovaly lidské a mimohudební zážitky z „kapitalistické“ a „socialistické“ ciziny. Jako by skladba Věroslava Neumanna Dobré jitro potvrdila v roce 1983 stabilizaci sboru právě tím, že její jednotlivé části nesou jména přípravných oddělení: Broučci, Světlušky, Skřivánek a Vlčí máky.

Jedinečnou dramaturgii JITRA budoval profesor Skopal postupně a s neomylným citem pro nosné a náročné skladby. Některé slyšel na soutěžích a přehlídkách, přivážel neznámá díla z koncertních cest po Evropě a zámoří. Repertoár sboru obohatily také povinné skladby určené pro domácí i mezinárodní soutěže. Postupně získával původní kompozice od českých skladatelů. Klíčové místo „rezidentního skladatele“ zaujímá Jan Jirásek (*1955), jemuž sbor natočil během devíti let 1990–1999 mj. tři CD s českými koledami v autorských úpravách. Po roce 1988 se o čtvrtinu zvýšil počet skladeb typu a cappella (110) oproti doprovázeným (71), což mj. potvrzuje intonační, zvukovou a výrazovou vyspělost a interpretační stabilitu sboru a jedinečnou práci s vokální fakturou a tektonikou děl. Jan Jirásek tehdy také věnoval JITRU první duchovní skladbu Te laudamus. Po roce 1989 zařazoval sbormistr i jiná závažná kantátová či oratorní díla a mešní cykly (Petr Eben, Ilja Hurník, Giovanni Pierluigi da Palestrina, Antonín Dvořák, Michael Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Josef Suk, Bohuslav Martinů). Období let 1989–2003 bylo zcela ve znamení převahy čtyřhlasých skladeb (97 titulů) i proto, že Skopalovo JITRO disponuje v koncertní sestavě ve všech hlasových skupinách stejnou spolehlivostí a úrovní, což potvrzují i ohlasy z několikatýdenních turné v zahraničí.

Počínaje rokem 1990 je Jiří Skopal s JITREM téměř každoročním účastníkem amerických turné (celkem 14 cest po 30 státech a 280 koncertů a jednou další s BONI PUERI) a koncertních cest po Japonsku (celkem 7 se 134 koncerty). „Členové naší Asociace si budou dlouho pamatovat vaše koncerty, protože byly hlavním vrcholem konvence 1993. Nadšení vybraného auditoria sbormistrů a jejich vytrvalý aplaus tento fakt potvrzuje.“ (J. B. Haberlen, prezident ACDA). Profesorka D. Rao z Toronto University pronesla při této příležitosti vizionářskou větu: „Víte vy vůbec, že jste právě navždycky změnili charakter a styl celého amerického sborového zpěvu?“

Sbormistr se svými spolupracovníky vede zpěvačky JITRA (dnes již profilovaný dívčí sbor) už od přípravných oddělení k pevně stanovenému vzoru a cíli. Sledují výběrovou koncertní skupinu, znají spravedlivá kritéria přezkušování, usilují o dosažení stejné dokonalosti, ale váží si i přiděleného sborového kroje. Nejzávažnější tituly se z repertoáru nevytrácejí, ale každá nová generace převezme jejich nastudování. Je to i objektivní měřítko pro srovnání jednotlivých let a generací. Do kontextu  neopakovatelné tradice českých dětských sborů se JITRO řadí i tím, jak bezprostředně reaguje a prožívá současnou hudbu zejména českých skladatelů 20. století, kdy počet nastudovaných titulů dvojnásobně převyšuje část repertoáru ostatních historických období. Máchovo Hoj, hura, hoj, Lukášův Věneček, Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, Badingsovo Kyrie eleison, Kodályovo  Ave Maria, Jiráskovo Te laudamus, Thompsonovo Alleluia, stejně jako Alleluia Twardowského či Říkadla B. Martinů představují klíčové repertoárové opory nejvyšší kategorie svého druhu, které samy o sobě dostatečně vypovídají o kvalitách, kapacitě a ambicích sbormistra a jeho sboru.

Zdálo by se, že tematickou řadu profilových CD JITRA od roku 1994 (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Otmar Mácha, Petr Eben, Ilja Hurník) jakoby přerušil titul, který z této série vybočuje. Při pozornějším pohledu však shledáme, že podobně jako CD  Closing the Century (1999) je i v CD Věčná duha obsažen vyšší dramaturgický oblouk než jen autorská série. Desítky let už přece JITRO inspiruje skladatele k dílům, která daleko přesahují jen funkci hudby jako zábavy a koncertního repertoáru. Nad nejvyššími interpretačními nároky stojí ještě poselství, postoj a odpovědnost. Zpívá-li dívčí sbor o životě a smrti, o válce a míru, o utrpení a radosti a o díkůvzdání a naději, přivíráme za sebou dveře těžké minulosti a stojíme opět na prahu nového světa a času. JITRO je přece začátek dalšího dne. To je i důvod, proč posluchačům po koncertě v Mírové katedrále v Hirošimě nebo v Kennedyho Centru ve Washingtonu tečou slzy a tleskají vestoje.

Jana Jiráska poznal prof. Jiří Skopal v roce 1973 jako svého studenta na katedře hudební výchovy a dnes ho – nositele dvou Českých lvů a od roku 1999 hostujícího profesora kompozice  na Colorado College v Colorado Springs – sbor právem považuje za svého rezidentního skladatele. „Dovádivé písničky byla má první skladba, kterou jsem díky JITRU slyšel„, vzpomíná skladatel narozený v Rychnově nad Kněžnou na první setkání s JITREM.  Paralelní světy promýšlel kosmopolitní a filozoficky založený Jan Jirásek už od roku 2005. A poté adaptoval v duchu Dalajlámova přesvědčení o potřebnosti a sbližování všech náboženství i svou jedenáctihlasou kompozici a cappella na křesťanský liturgický text protkaný texty buddhistických manter. Tak vypjatou vokální fresku, chvalozpěv i prosbu Te Deum laudamus (2005) nejprve připravil pro prof. Skopala, aby s ní a s JITREM soutěžili a vyhráli na 4. Světových sborových hrách (Sborové olympiádě) v čínském ostrovním městě Xiamen v červenci roku 2006. Pro hradeckou premiéru (26. 11. 2009) pak doplnil tuto stěžejní část cyklu dalšími šesti větami s duchovními paralelami různých kultur: Miserere; Benedictus. Baruch Haba; Sanctus; Agnus Dei. Wheresoever you look; Miserere. Avinu malkenu a Dona nobis pacem … is the face of God.  Jedinečné napětí tvoří už kontrastní délky jednotlivých částí. Od dvacetivteřinového úvodu až k rozsáhlým plochám Sanctus a Te Deum  měl skladatel v Jiřím Skopalovi a v JITRU k dispozici kongeniální laboratoř vokálního umění a sbor opět potvrdil, že se při takto objevném studiu dotýká nejvyšších příček spojení závažných myšlenek a živoucí hudební materie. Jiráskovy skladby už patří k trvalému repertoáru a dramaturgii Skopalova sboru.

Sbormistr objevil, vyzkoušel a uplatňuje metodiku práce tak, aby těleso při střídání členstva nekolísalo ve špičkové interpretační výkonnosti nebo dramaturgické kvalitě. Koncertní výkony současného sboru může posluchač porovnávat se zvukovými snímky na CD z předchozích let, aby se přesvědčil, jak dokonalé jsou nahrávky a jak si dnešní sbor uchovává pocit „premiéry“ při každém vystoupení. Dokonce i v případech, kdy je sbor nucen absolvovat dvě simultánní koncertní cesty, posluchač nepozná, který výběr právě poslouchá.

Už při první americké cestě (1990) se nám ředitel jedné předměstské newyorské školy svěřil s tím, že při Badingsovu  Kyrie byly jeho děti jako zasaženy bleskem, nikdy předtím je prý v takovém ochromení nezažil. O tutéž skladbu prosil se slzami v očích při loučení pan farář Don Antonio v italském Garlate (1994), když skrze ni prý slyšel ve svém kostelíku „promlouvat samotného Pána“. Po koncertech v Itálii hlediště tolikrát volalo „Bravi!“, v Německu, Rakousku a Švýcarsku „Zugabe!“ a v Americe „Encore!“ při obvyklých standing ovations. V arkansaských novinách Daily Times (12. 3. 1993) referent ještě před koncertem napsal: „Nemáte-li na neděli plány, přijďte! Máte-li jiný program, zrušte ho!“ Ale při sedmém americkém turné (2001) se v Pittsburghu po Dvořákově Largu hlediště najednou propadlo do nekonečného ticha… až po dlouhé chvíli někdo zakřičel „YEH!“ a dojetím oněmělí posluchači propukli v nadšený aplaus.  Čínské ostrovní město Xiamen hostilo v druhé polovině července roku 2006 na 400 sborů s 20 000 zpěváky z 80 zemí světa při 4. Světových sborových hrách (Sborové olympiádě). Odtud JITRO přivezlo 3 zlaté a jednu stříbrnou medaili – nejvíce ze všech účastníků. Profesionálním oceněním bylo i pozvání do koncertního cyklu A capella v Kennedyho Centru ve Washingtonu v sezoně 2007/2008.

V posledních letech intenzivně spolupracuje s orchestry Česká filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Filharmonie Hradec Králové a také s Českým filharmonickým sborem Brno a Filharmonickým sborem Praha. K uznání práce Jiřího Skopala patří i jeho oceňované koncerty s JITREM na Pražském jaru 2014, Novoroční koncert s Českou filharmonií 2016 nebo koncerty s José Curou 2015 a 2016. Na otázku „Proč jste si vybral právě JITRO?“ Cura odpověděl: „Protože je to nejlepší sbor na světě.“  Během posledních dvou let vyšly Skopalovu sboru čtyři CD: Czech and Moravian Christmas Carols –  Navona Records, Mondi paralelli – Navona Records, Cesta k slunci – Arco Diva a Mariánská mše – Arco Diva, dva další následují ještě letos.

Po koncertě v Rudolfinu Jiří Kolář 17. listopadu 2012 v dopise sbormistrovi napsal: „Vaše po všech stránkách dokonalá interpretace Hurníkových náročných skladeb patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl v oblasti sborového zpěvu vaší kategorie příležitost slyšet. A slyšel jsem toho již opravdu hodně.“  Na nejnovější autorské CD Jana Jiráska Parallel Worlds reagoval v superlativech Rafael de Acha 10. května 2017 v Rafael’s Music Notes: „Všude tu jsou zpěváci JITRA ohromující přesným laděním, tvárností a technickými schopnostmi. A mimo to jsou stejně jako jejich Maestro totálně muzikální.“  Také floridský Infodad  z 25. května 2017 popisuje Jiráskovu inspiraci chorálem v Missa  Propria. „Ale hlasy zpívající tuto hudbu patří k těm, které jí propůjčují zajímavý moderní názor, protože patří mladým dívkám (5 – 19 let) z českého JITRA, řízeného Jiřím Skopalem. Při naslouchání těmto zářivým dívčím hlasům, které deklamují a provolávají ta stará latinská slova obvykle zpívaná dospělými, propůjčují materiálu ještě modernější zvuk, než mají samy Jiráskovy kompozice.“ A BBC Music Magazine považuje za vhodnější popis JITRA ve smyslu „jasně zářících uměleckých výkonů, které jsou jako paprsky slunce pronikající temnotou.

Skopalovo JITRO je nejkrásnějším okamžikem nového dne, je to zrození, naděje, budoucnost. Je to i jistota, průzračnost a neobvyklá barevnost. Je to probuzení, okouzlení a energie. Kéž Jiří Skopal a jeho královéhradecké JITRO tyto atributy nikdy neztratí.

[1] Hudební apercepce (Hradec Králové 1984), Dětský pěvecký sbor na prvním stupni základní školy (Hradec Králové 1990), Hudebně pěvecká cvičení (Praha 1991)

 

Napsat komentář