III. ročník Soutěžní přehlídky nové tvorby pro dechový symfonický orchestr

Praha, Česká národní banka

Josef  Ferda

III. ročník Soutěžní přehlídky – Kateřina Horká, vítězka Soutěžní přehlídky nové tvorby Foto archiv

16. 1. 2018 se v Kongresovém sále ČNB uskutečnila akce, která nemá v české kotlině v žánru dechové hudby obdoby. Společnost dechové hudby (SDH), člen Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV) se již v minulých dvou ročnících této soutěže rozhodla tento projekt po velmi dlouhé době obnovit. Zasloužil se o to dnes již zesnulý Karel Bělohoubek, dlouhodobý šéf Ústřední hudby AČR, předchozí předseda SDH, skladatel a výborný aranžér. Jako současný předseda tohoto spolku jsem se rozhodl na tuto tradici nejen navázat, ale také posunout tuto akci trošku jiným směrem. Tentokrát byli SDH osloveni nejen osvědčení autoři tohoto žánru, ale nabídku zhostit se role skladatele pro velký dechový symfonický orchestr obdrželi i autoři, kteří se doposud k tomuto mediu neměli možnost dostat. K takovým patřili letos pánové Daniel Forró, Michal Macourek, ale také veliké překvapení samotné přehlídky, mladá nadějná skladatelka, studentka HAMU ze třídy prof. Juraje Filase, slečna Kateřina Horká. Právě tři výše uvedení skladatelé sami přiznali, že skladba pro tuto přehlídku byla jejich prvotinou pro takovýto typ orchestru. Kromě těchto tří autorů SDH vybrala do přehlídky ještě pana Josefa Vejvodu, Jaromíra Vogela, Antonína Tichého a opus autorské dvojice Mykoly Tkačenka a Jaroslava Šípa, jenž v minulém ročníku získali hlavní cenu za skladbu Babí Jar.

Soutěžní přehlídky 2017 (nenechte se splést datem jejího konání) se tedy zúčastnilo sedm skladeb a sedm statečných, no…vlastně osm, když jedna skladba byla dílem dvou pánů. Bohužel se Mykolovi Tkačenkovi a Jaroslavu Šípovi s letošním kusem, který nesl název Jaro v Krkonoších, nepovedla obhajoba loňského triumfu, a tak minulá symfonická báseň Babí Jar s tragickým námětem a ve velmi vydařené instrumentaci Jaroslava Šípa, nemohla být letos Krkonošským jarem, který byl docela vkusným „popovým“kouskem, absolutně ohrožena. Inu není Jar jako jar(o).  Antonín Tichý je jedním z  autorů pro dechový ansámbl, jací se v Čechách a na Moravě často zjevovali v minulých letech. Jeho skladba Kačena byla velmi dobře zinstrumentovaná „lidovka“, jehož sólového partu se ujal vynikající hráč na křídlovku, pan Jiří Bachtík, jenž tomuto opusu vdechl onu atmosféru, kterou pan Tichý vnímal na Šumavě, při pozorování divokých kachen. Druhým sólovým kouskem byl 16. 1. 2018 v ČNB Koncert pro trubku s doprovodem dechového orchestru od nestora české, nejen dechové, hudby, pan Josef Vejvoda. „Ve většině mých skladeb se objeví jazzová harmonie, či jazzové prvky“. Tolik Josef Vejvoda o svých skladatelských postupech svými slovy. Nejinak je tomu i v Koncertu pro trubku, kde kromě těchto jazzových prvků můžeme vnímat i velice chytrou instrumentaci, která jen dokresluje celkově svěží nádech této věty. Celý koncert  z časových důvodů nemohl na koncertě v ČNB zaznít, ale i tak stačila tato část vynést autora na stupeň vítězů, konkrétně na 3. místo. Nutno dodat, že mu v tom obrovským dílem pomohl sólista Hudby Hradní stráže a Policie ČR, pan Pavel Hromádka, který svůj nelehký part zvládl mistrovsky. Se svým uměním také okořenil tuto přehlídku velmi plodný (co se skladeb týče…) matador české hudby, pan Jaromír Vogel . Ani tomuto autorovi nebylo možné z časových důvodů odehrát jeho celou třídílnou Svitu nejen pro Shakespeara. Možná je to škoda, protože 1. část, kterou šéfdirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR, plk. MgA. Václav Blahunek, Ph.D. uvedl ve smyslu „výborně udělaný popík pro dechový orchestr“, myslím posluchače pobavil a svou velmi bohatou instrumentací zřejmě i překvapil. Když už jsem zmínil orchestr, který všechny skladby nastudoval a jeho šéfa, pana Blahunka, musím také dodat, že se představil nejen coby vynikající dirigent všech skladeb, ale taktéž i jako schopný moderátor tohoto večera! Menší raritou letošní přehlídky byl výběr dvou skladeb se stejným jmenovatelem – Passacaglia. Ta první (podle programu) pochází z pera hudebního skladatele, dirigenta a pedagoga, pana Mgr. Michala Macourka, kterého budu opět citovat: „(…) z kompozičního hlediska se jedná o parafrázi třívrstvé passacaglie (…) Nejedná se ale o žádný matematický postup, pouze ucelený hudební materiál, pomocí něhož jsem se snažil vyjádřit pomyslnou cestu z temnoty za světlem(…)“. Druhá passacaglia, uvedená v jednom koncertním večeru, je Passacaglia a chorál pro dechový orchestr. Podtitul této skladby je Svatováclavská mozaika a pan Daniel Forró, který tuto kompozici tvořil až v dalekém Japonsku, se na rozdíl od pana Macourka matematiky v tomto díle vůbec nebojí, naopak matematika tvoří jeden ze stavebních kamenů této passacaglie. Autor hledá nové výrazové, zvukové a témbrové prostředky, střídá neustále takty a nenechá ani jednoho muzikanta v orchestru, stejně jako pana dirigenta,  chvíli na pochybách, že takových „nových“ skladeb opravdu hrál tento ansámbl velmi málo. Celou skladbou se prolíná, jak podtitul napovídá, Svatováclavský chorál (výročí 100 let založení Československa). Tento majstrštyk zaujal odbornou porotu ve složení: profesor Jiří Hlaváč, jenž této porotě zároveň předsedal, profesor Ivan Kurz, Aleš Pavlorek a Jan Valta, natolik, že si Daniel do Japonska, kde žije se svou japonskou manželkou, odváží „stříbrnou medaili“ Nejcennější kov si nakonec z přehlídky odnáší slečna Kateřina Horká se svými Jazzovými ozvěnami pro dechový symfonický orchestr. Velmi svěží dílo, které je i mistrně zvládnuté po technické stránce nakonec své autorce přináší vítězství. Nepochybně se na její práci podepsal Katčin pedagog z HAMU, profesor J. Filas, nicméně už z této autorčiny  prvotiny je naprosto zřejmé, že se jedná o velmi mladou (nar. 1993) a velmi nadějnou skladatelku, o které v budoucnu jistě nejednou uslyšíme. Kateřino, ještě jednou gratuluji k vítězství!

Závěrem bych rád připojil děkovný dopis pana Daniela Forró, který od něj Hudba Hradní stráže a její šéfdirigent Václav Blahunek obdrželi.

(…) Chtěl bych Vám moc a moc poděkovat (…). Generálka i koncert byly fajn, byl bych rád, kdybyste všechny dámy i pány ode mne pozdravoval a vyřídil můj velký dík za laskavé přijetí (neházeli po mně vejce ani rajčata), a hlavně za profesionální nastudování mé nesnadné skladby. V orchestru jsou skvělí muzikanti, opravdoví mistři svých nástrojů, a svoji sólistickou virtuozitu dokážou disciplinovaně ukáznit ve prospěch celku. Orchestr zní parádně, vyváženě, a rytmicky přesně.
Je to jistě i zásluha pana dirigenta, kterého taky pozdravuji a děkuji za jeho práci nejen na mé, ale i na druhých skladbách, tak stylově odlišných, ale přesně pochopených a interpretovaných. Velmi jsem obdivoval jeho nenápadné, minimalistické, ale přesné gesto, které orchestr precizně následoval. Nakonec i ten můj mateník v jeho dirigování vypadal úplně jednoduše a přirozeně. Kéž by bylo víc takových dirigentů!
Pro porotu nebylo posouzení tak různorodých skladeb snadné, dalo se hodnotit podle různých kritérií. I stylově tradičnější skladby byly dobře instrumentovány a zněly příjemně. Rozhodli se takto, a je to v pořádku. Mládí vpřed
Mně se skladba Kateřiny taky líbila nejvíc, dal jsem jí i svůj hlas v anketě. Už jsem jí gratuloval k vítězství, bylo hodně těsné (…).
Jsem moc rád, že jsem se soutěže na základě Vaší výzvy a osobního nasazení zúčastnil, že moje skladba byla vybrána, kvalitně nastudována a provedena na koncertě. Budu rád, když se naskytne příležitost a třeba ji zahrajete ještě někde, když je to výročí založení ČSR. Je psána pro váš orchestr, a vašemu orchestru ji také věnuji!
Těším se na další ročník soutěže, už teď můžete počítat s mojí účastí! Napíši novou skladbu (…).

Tolik Daniel Forró…

Já sám bych se ještě rád zmínil o jedné události, která se odehrála po tomto koncertu. Novinkou této přehlídky se stala dopředu avizovaná anketa všech přítomných v sále ČNB. Společnost dechové hudby, která byla spolu s Hudbou Hradní stráže a Policie ČR spolupořadatelem této akce, zajímalo, nakolik se může lišit hudební vkus pánů porotců a běžných posluchačů v sále. Při následném sčítání hlasů z anketních uren se ale zjistilo, že počet hlasovacích lístků značně převyšoval počet přítomných posluchačů v sále ČNB. Z těchto počtů vyvstává naprosto jednoduchá odpověď. Jelikož byly hlasovací lístky přiděleny ke každému sedadlu (i neobsazenému) ještě před konáním koncertu, našli se, bohužel, i tací příznivci některých autorů, kteří to pochopili po svém, a to tak, že si zbylé lístky ihned po koncertu sebrali a vhodili je svému kandidátovi do anketní krabice. Bohužel si neuvědomili, že případného vítěze hlasování publika svým neuváženým jednáním velmi poškodili. Je smutné, že na akci tohoto typu se najdou lidé, kteří chtějí svého favorita vynést na vrchol pomyslného žebříčku i za cenu podvodu. Předsednictvo Společnosti dechové hudby se tedy s okamžitou platností rozhodlo výsledky „vox populi“ anulovat. Platné výsledky jsou tedy pouze dle hodnocení odborné poroty.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným – orchestru HHS a PČR, panu dirigentovi Václavu Blahunkovi, pánům porotcům Hlaváčovi, Kurzovi, Pavlorkovi a Valtovi, skladatelům a také pozorným posluchačům. Myslím si, že Soutěžní přehlídka nové tvorby pro dechový symfonický orchestr 2017 dopadla (až na diváckou anketu) skvěle. Těším se tedy na  Přehlídku 2018!

http://www.dechova-hudba.cz/