Alena Kostková

(* 31. 3. 1957,  Český Těšín)

Jiří Pospíšil

 

Pokud bychom chtěli osobnost Aleny Kostkové charakterizovat z hlediska hudebního, nejvýstižnějšími výrazy by nejspíše byly – všestrannost a komplexnost. Spolehlivě se pohybuje jak v oblasti hudby vokální, tak i instrumentální, výborně rozumí dětem, ale umí pracovat i s dospělými. I když její doménou je hudba artificiální, bez problémů se orientuje i v nonartificiálních žánrech. Své hudební aktivity nevnímá jen jako realizaci uspokojení svého zájmu, ale i jako nezbytnou práci pro společnost, ve které žije.

Vztah k hudbě, a zvláště sborovému zpěvu, byl u Aleny Kostkové formován již od dětství. Její matka Theodora Peřinová, tehdy ředitelka Domu dětí a mládeže v Třinci, která pěvecké základy získala od renomovaného pěveckého pedagoga Rudolfa Vaška, v roce 1961 založila a vedla pěvecký kroužek. Ten se brzy rozrostl na pěvecký sbor, který vedla až do roku 1964, kdy ho předala zkušenému sbormistru Václavu Štývarovi. Václav Štývar  se stal Aleně Kostkové hudebním i lidským vzorem. Od šesti let Alena Kostková (tehdy ještě Peřinová) ve sboru nejen zpívala, ale i doprovázela na různé hudební nástroje. Dětství prožité v úzkém sepětí s hudbou se promítlo v rozhodnutí věnovat se hudbě profesionálně. Ostravskou konzervatoř (nyní Janáčkova konzervatoř v Ostravě) absolvovala na violu v roce 1978. Ve stejném roce nastoupila učitelskou dráhu na Lidové škole umění nejprve ve Frýdku-Místku a později v Třinci. V době studií na konzervatoři zpívala Alena Kostková v komorním sboru Carmen puellae, jehož základem byly dívky vyrostlé v dětském sboru a které měly zájem zpívat náročnější repertoár. Tento sbor se později transformoval na komorní ženský sbor Camerata. Všechny tyto sbory vedl Václav Štývar, tehdy profesor třineckého gymnázia. Vzhledem ke své vytíženosti (v té době vedl celkem devět sborů), hledal Václav Štývar vhodného spolupracovníka, se kterým by se o sbormistrovskou činnost podělil, avšak jedinou osobností, která byla schopná převzít část aktivit dle jeho představ, našel v Aleně Kostkové. Ta mu nejprve začala pomáhat na sborových soustředěních, až později de facto vykonávala u dětského sboru funkci druhého sbormistra. K definitivnímu převzetí Štývarova dětského sboru i ženského sboru Camerata došlo v roce 1997, kdy zdravotní stav Václavu Štývarovi nedovolil v dosavadní sbormistrovské práci pokračovat. Alena Kostková pak navázala nejen na sbormistrovské umění Václava Štývara, ale i na jeho názory, např. že hlavně děti se ve sboru nemají učit jen zpívat, ale také je v nich třeba rozvíjet schopnost vzájemné tolerance, slušnosti a zodpovědnosti, které jsou rovněž nedílnou podmínkou úspěchu.

Na přelomu 70. a 80. let minulého století díky flétnovému virtuosovi a pedagogovi a propagátorovi hry na zobcovou flétnu Václavu Žilkovi vznikla na Lidových školách umění  poptávka po výuce hry na tento nástroj. Profesor Žilka totiž výuky hry na zobcovou flétnu, která byla spíše považována za hračku, využil k unikátnímu způsobu léčby dýchacích potíží při astmatu tím, že v rámci projektu Léčivá píšťalka učil děti správnému dýchání. Tohoto zájmu Alena Kostková využila a začala se hře na zobcovou flétnu věnovat. Důležité pro ni bylo v roce 1986 setkání s Jiřím Stivínem na koncertu Jazzového ostravského rozhlasového orchestru, se kterým Alena Kostková externě spolupracovala a na němž Jiří Stivín hrál jako host. Z tohoto setkání si odnesla mnoho zásadních informací o hře na zobcovou flétnu a možností jejího využití v rozličných stylech i žánrech, které následně využila nejen ve výuce hry na tento nástroj v hudební škole, ale i v Třineckém komorním orchestru, ve kterém původně hrála na violu. Absolvovala několik kurzů vedených Janem Kvapilem i jinými lektory. Průběžně pak nastudovala několik flétnových titulů a začala se v Třineckém komorním orchestru uplatňovat i jako sólistka. V roce 1986 Alena Kostková vedení orchestru převzala, a jako dirigentka i sólistka na zobcovou flétnu v něm působí dodnes. Díky svým zkušenostem z práce s pěveckým sborem využívá Alena Kostková Třinecký komorní orchestr ke spolupráci s regionálními pěveckými sbory, jako je např. Hutník nebo Pěvecké sdružení Martinů a pochopitelně i s vlastním Štývarovým  dětským sborem.

Zkušenosti v oblasti nonartificiální hudby získala Alena Kostková díky spolupráci s Československým rozhlasem Ostrava, kde od roku 1976 působila ve Vokální skupině Ostravského rozhlasového orchestru Bludičky. Tato skupina spolupracovala i se skupinou Plameňáci Marie Rottrové, pro kterou natočila většinu vokálních partů jejich nahrávek. V Ostravském rozhlasovém orchestru hrála příležitostně i na violu. V období 1976–1984 se jako členka Štývarova dětského sboru podílela na více než stovce nahrávek celostátní soutěže Písničky pro děti, které žánrově inklinovaly k populární hudbě a které realizoval Ostravský rozhlasový orchestr. Město Třinec, ve kterém Alena Kostková celý život působí, se nachází na pomezí dvou významných folklorních oblastí lidové hudby, a to těšínského a jablunkovského (gorolského) folkloru. Tklivé písně Těšínska a drsné z Jablunkovska byly inspirací Václavu Štývarovi a jeho skladby ovlivněné jejich melodiemi i textem byly nedílnou součástí sborového repertoáru. Krásu a hodnoty folklorní hudby pochopitelně vnímala i Alena Kostková a byla jimi ovlivněna natolik, že se v roce 1979 stala violistkou Cimbálové muziky Čarda, kde měla možnost se seznámit s hudebním folklorem i jiných oblastí, případně folklorem zahraničním.

Všechna teoretická poznání i praktické zkušenosti získané kontaktem s komorní hudbou popmusic, jazzem nebo hudebním folklorem, se u Aleny Kostkové velmi příznivě projevují v její interpretaci skladeb, které jsou těmito žánry ovlivněné. To vše spojené s talentem, pracovitostí, systematičností a schopností citlivě vnímat dětskou duši zaslouženě řadí Alenu Kostkovou mezi významné sbormistry v České republice.

Úvodní foto: Alena Kostková   Foto archiv