Jiří Bělohlávek zemřel

Praha (1. června 2017)

Česká filharmonie s hlubokým pohnutím oznamuje, že 31. 5. zemřel po statečném boji s těžkou nemocí šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Jiří Bělohlávek. Je především jeho zásluhou, že Česká filharmonie za posledních pět let zažila mnoho mimořádných úspěchů a znovu si vydobyla respektované postavení doma i v zahraničí – stala se vpravdě národním orchestrem, opět pronikla na pódia nejprestižnějších světových koncertních sálů a realizovala řadu oceňovaných nahrávek. Nejen Česká filharmonie, ale celá naše země odchodem Jiřího Bělohlávka přichází o člověka mimořádných uměleckých i osobních kvalit.

 

Po dohodě s rodinou, které Česká filharmonie vyjadřuje svou upřímnou soustrast, budou okolnosti posledního rozloučení oznámeny později. Do té doby nebudeme poskytovat žádné další informace.

Curriculum vitae

 

Jiří Bělohlávek se narodil v Praze v roce 1946. Láska k hudbě se u něho projevila již v raném věku, podporoval ho v ní jeho otec, jenž ho do krásného světa hudby uvedl. Když byly Jiřímu čtyři roky, začal se u tatínka učit hře na klavír. Zároveň ho rodiče přihlásili do Kühnova dětského sboru, s nímž později účinkoval i v operních produkcích na scéně Národního divadla. To ho velmi bavilo, fascinovalo ho operní prostředí, a jak jen mohl, sledoval z portálu celou operu. Lákalo ho podílet se v budoucnu na té fascinující události, jakou je operní představení, nejraději jako dirigent, který je jejím rozhodujícím tvůrcem.

 

Ve dvanácti letech začal hrát na violoncello u českého cellisty Karla Pravoslava Sádla. Jako čtrnáctiletý vytvořil na Pražské konzervatoři z kamarádů svůj první komorní orchestr. Konzervatoř absolvoval ve dvou oborech: hře na violoncello a dirigování. Tomu se pak začal plně věnovat na HAMU. Na studiích ho ovlivnili zejména profesoři Bedřich Jaroš, Bohumír Liška, Robert Brock, Alois Klíma a Josef Veselka. Během studia na HAMU převzal vedení dívčího smyčcového komorního souboru Orchestra Puellarum Pragensis, s nímž absolvoval i zahraniční cesty. Byl to první oficiální orchestr, s nímž bylo jeho jméno spojeno.

 

V roce 1968 přijel k České filharmonii koncertovat věhlasný rumunský dirigent Sergiu Celibidache. Pro studenty pořádal mistrovský kurs, jehož se Jiří Bělohlávek také zúčastnil. Na závěr kursu vyzval Maestro Celibidache Jiřího, aby k němu přijel studovat do Stockholmu, kde byl šéfem Rozhlasového orchestru. Výuka spočívala v asistentuře při zkouškách a individuálních konzultacích včetně náročných úkolů. Také díky této intenzivní škole zvítězil Jiří Bělohlávek v roce 1970 v celostátní soutěži mladých dirigentů a o rok později se stal finalistou významné dirigentské soutěže Herberta von Karajana.

 

V roce 1972 byl Jiří Bělohlávek jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a v  tomto prvním profesionálním angažmá setrval do roku 1978, když se o rok dříve stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. S oběma tělesy absolvoval řadu úspěšných zahraničních zájezdů. V Japonsku a USA představil oba orchestry vůbec poprvé. Během svého téměř třináctiletého působení ve FOK (1977–1990) současně spolupracoval s Václavem Neumannem jako jeho asistent a později stálý dirigent  České filharmonie (od roku 1981). Václav Neumann jej také uvedl v roce 1979 do Komické opery v Berlíně, kde mu svěřil nastudování alternativního obsazení pěvců do Smetanova Tajemství. Na základě úspěšného debutu jej Komická opera hned v následujícím roce angažovala pro inscenaci Stravinského opery Život prostopášníka.

 

Jiří Bělohlávek vedle své intenzívní práce s vlastními orchestry spolupracoval s mnoha významnými světovými orchestrálními tělesy. Patří k nim například Berlínská filharmonie, Boston Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, New York Philharmonic, Sächsische Staatskapelle Dresden a San Francisco  Symphony Orchestra. Od roku 2013 byl rovněž hlavním hostujícím dirigentem Rotterdamské filharmonie.

 

Pravidelně vystupoval také na hudebních festivalech v Berlíně, Edinburghu, Lucernu, Montreaux, Perthu, Salcburku či Tanglewoodu.

 

Velkou výzvou bylo pro Bělohlávka založení Pražské komorní filharmonie v roce 1994. Na „zelené louce“ postavil orchestr z talentovaných a nadšených mladých hudebníků a v krátkém čase z něho vytvořil prvotřídní komorní ansámbl. V pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele zde zůstal do roku 2005.

 

V roce 1995 navázal Jiří Bělohlávek pracovní kontakt s BBC Symphony Orchestra, jehož hlavním hostujícím dirigentem byl až do roku 2000. V roce 2006 pak byl jmenován šéfdirigentem tohoto tělesa. Za dobu svého angažmá řídil celkem třikrát (v letech 2007, 2010 a 2012) populární závěrečný koncert festivalu BBC Proms – Last Night of the Proms a byl vůbec prvním umělcem z neanglofonní země, jemuž byl tento prestižní úkol svěřen. S orchestrem BBC, u něhož zůstal čestným šéfdirigentem, uvedl mnoho skladeb českého repertoáru a pořídil s ním i kritikou oceněné nahrávky – Janáčkovy Výlety pana Broučka, Smetanova Dalibora, komplet šesti symfonií Bohuslava Martinů a jeho operu Julietta (s Magdalenou Koženou) nebo Sukova Asraela, Zrání, Pohádku léta a 1. symfonii.

 

Bělohlávkova láska k opeře se projevila dlouholetou spoluprací s Národním divadlem v Praze. V roce 1994 se stal hlavním hostujícím dirigentem opery ND, s níž podnikl také zájezdy do Japonska nebo Jižní Koreje. Z nezapomenutelných inscenací, které řídil, jmenujme například Dvořákovu Rusalku, Janáčkovu Její pastorkyňu, Martinů Hry o Marii, Řecké pašije nebo Bizetovu Carmen.

 

Jiří Bělohlávek pokračoval i ve spolupráci se světovými operními domy: během své kariéry řídil úspěšné operní inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne (Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Rusalka, Tristan a Isolda), v newyorské Metropolitní opeře (Káťa Kabanová, Evžen Oněgin, Její pastorkyňa, Rusalka), v pařížské opeře Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), nedávno ve Vídeňské státní opeře (Rusalka), Curyšské opeře (Piková dáma) a na dalších scénách. V minulém roce nastudoval Její pastorkyně v San Francisco Opera.

 

Nezanedbatelná je pedagogická činnost Jiřího Bělohlávka. V roce 1995 byl pozván k pedagogickému působení na HAMU a po jmenování profesorem (1997) zde až do roku 2009 působil jako vedoucí katedry dirigování. K jeho nejvýznamnějším žákům patří Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil, Zbyněk Müller, Ondřej Vrabec nebo Marko Ivanović.

 

Jiří Bělohlávek podporoval i jinými způsoby mladé hudební talenty. S Pražskou komorní filharmonií pořádal koncerty pro ZUŠ Voršilská, kde mimo jiné vystoupil i její žáček a nynější koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V čele České filharmonie Jiří Bělohlávek dirigoval také koncerty pro děti a podporuje její edukační aktivity.

 

Ve svých dirigentských angažmá, ale též jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, prosazoval Jiří Bělohlávek dlouhodobě hudbu českých autorů. Jeho obzvláště blízký vztah k odkazu Bohuslava Martinů pomohl obrátit pozornost hudebního světa k dílům tohoto mistra. Obdobně dokázal Bělohlávek získat nové publikum i pro méně uváděná díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany či Josefa Suka. Na program svých koncertů zařazoval i skladby dalších českých tvůrců, kteří si zaslouží více pozornosti, například Josefa Bohuslava Foerstera, Otakara Ostrčila, Klementa Slavického, Luboše Fišera a Vladimíra Sommera. Bělohlávkova podpora české hudební tvorby vyústila ve vypsání skladatelské soutěže České filharmonie, které inicioval. Vítěznou skladbu provedl v říjnu 2015 na abonentním koncertě v Rudolfinu.

 

Diskografie Jiřího Bělohlávka je velmi rozsáhlá. Po Herbertu von Karajanovi je prvním dirigentem, který získal prestižní cenu časopisu Gramophone za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech. Vydavatelství Naxos o Bělohlávkově tvorbě prohlásilo:

 

„Jeho nejlepší nahrávky jsou ty s Českou filharmonií – vysoká úroveň orchestrální hry se na nich snoubí s Bělohlávkovým hlubokým hudebním cítěním a výsledkem je mimořádně kvalitní hudební provedení.“

 

Návrat Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta České filharmonie v roce 2012 vzbudil celosvětové uznání. Orchestr i dirigent společně pod jeho vedením sklízeli nebývalé úspěchy jak doma v Praze, tak na zahraničních turné. Z nich lze jmenovat rezidenci ve vídeňském Musikvereinu či vystoupení v nejprestižnějších světových koncertních sálech, například v newyorské Carnegie Hall, v sále Berlínské filharmonie, v amsterdamské Concertgebouw, v Royal Albert Hall v rámci londýnského cyklu Proms a na mnoha dalších význačných místech. Orchestr pořídil u společnosti Decca pod Bělohlávkovým vedením vynikající nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů, kterou mnoho kritiků pochvalně označilo za novou kanonickou verzi této části Dvořákova díla.

 

V roce 2012 byl Jiří Bělohlávek za své služby britské hudbě jmenován komandérem Řádu Britského impéria. V roce 2016 získal čestný doktorát na Hudební akademii múzických umění a stal se čestným občanem hlavního města Prahy.

Úvodní foto: Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií   Foto c Petra Hajská