Březnová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

Operní březen přinesl v našich stálých divadlech pouze dvě premiéry. Národní divadlo Brno (v Janáčkově divadle) uvedlo v české premiéře Lásku na dálku finsko-francouzské skladatelsky Kaiji Saariaho a pražské Národní divadlo (na Nové scéně) představilo novinku Jiřího Kadeřábka s názvem Žádný člověk. Do výběru pro březnová „nej“ zařazuji i Vivaldiho Arsildu v hudebním nastudování Collegia 1704 a v režii Davida Radoka, kterou po odmítnutí pražským Národním divadlem uvedlo Slovenské národní divadlo.

Pokračování textu Březnová nej zážitků a propadáků podle Heleny Havlíkové

Grafičanka

Hudební legenda české grafiky

Grafičanka vznikla v roce 1972 v neutěšené době takzvané normalizace. Malíř Kamil Lhoták tehdy pozval dva své kamarády, tedy mne – Vladimíra Suchánka (klarinet) a Jaroslava Hořánka (harmonika), abychom mu zahráli na vernisáži výstavy k jeho šedesátinám v pražské Galerii Platýz. Při další příležitosti se k nám přidal Jiří Anderle, který se dostavil s bubnem, na který štětcem napsal GRAFIČANKA. To proto, že už jsme byli tři a to už je kapela a ta se musí nějak jmenovat! Postupně pak přicházeli další hudbymilovní grafici – Jiří Slíva na kytaru, Karel Demel na pozoun. (Demel byl jediný v hudbě vzdělaný člen, my ostatní jsme byli naprostí amatéři, kteří v mládí někdy muzicírovali.) Posledním byl Jeňýk Pacák, který ukončil svou úspěšnou kariéru bubeníka v Olympiku. V Grafičance se však musel naučit na kontrabas, bicí nástroje už byly obsazeny Jiřím Anderlem.

Pokračování textu Grafičanka

Kabaretní revue Dagmar Peckové má premiéru již ve středu!

Foto Jaroslav Urban

V dnešní době si mnoho umělců pokládá otázku, jak přiblížit „vážnou“ hudbu více lidem. Vznikají tak nejrůznější crossovery oper i symfonií, umělecky více či méně hodnotné. Stačí však zabrousit do meziválečného období 20. století a máme tu skutečného vykonavatele tohoto poslání, Kurta Weilla. Právě jeho písně si půjčuje mezzosopranistka Dagmar Pecková, která na 17 dubnových termínů připravila pro stylovou pražskou Lucernu velkolepou kabaretní revue s názvem Wanted. Výpravu připravili bratři Cabani a kromě Dagmar Peckové se můžete těšit na Jiřího Hájka, Jana Kučeru, Epoque quartet & orchestra, Miroslav Hloucal Jazz Band, Martu Trpišovskou, Michala Vodenku a další. Zavřete oči a ponořte se do světa velkolepé revue, šansonů, kabaretů a pravého nefalšovaného jazzu!

Termíny:

11. 4. – 19.00 – předpremiéra

12. 4. – 19.00 – slavnostní premiéra

14. 4. – 19.00, 15. 4. – 14.00, 15. 4. – 19.00, 16. 4. – 14.00, 16. 4. – 19.00, 17. 4. – 16.00, 19. 4. – 19.00, 20. 4. – 19.00, 22. 4. – 19.00, 23. 4. – 19.00, 25. 4. – 19.00, 26. 4. – 19.00, 28. 4. – 19.00, 29. 4. – 19.00, 30. 4. – 19.00

A pro naše čtenáře jsme připravili soutěž, v níž dva výherci dostanou na jeden z dubnových koncertů Dagmar Peckové po dvou vstupenkách. Odpovídejte tedy, milí čtenáři, co nejdříve na e-mailovou adresu rozhledy@volny.cz

Soutěžní otázka

Kdo je autorem písní, které zazní v kabaretní revue Dagmar Peckové Wanted v dubnu v pražské Lucerně?

Slavnostní koncert AHUV

Předseda AHUV prof. Jiří Hlaváč s Cenou AHUV za rok 2016

U příležitosti dvou významných výročí, sedmdesátého ročníku časopisu Hudební rozhledy a sedmdesátin pražské Akademie múzických umění, uspořádala 9. 3. 2017 v Sále Bohuslava Martinů Lichtenštejnského paláce Asociace hudebních umělců a vědců slavnostní koncert.

Pokračování textu Slavnostní koncert AHUV

Zdeněk Vimr

(*17. 1. 1952, Plzeň)

V letech 1971–1975 vystudoval Zdeněk Vimr učitelství (obor český jazyk – hudební výchova) na Pedagogické fakultě v Plzni. Již během studia založil se svými spolužáky komorní smíšený sbor (s názvem „Sboreček“), se kterým připravil několik veřejných koncertů. Velkým sbormistrovským vzorem mu byl nejen erudovaný pedagog a sbormistr PhDr. Jaromír Klobouk, ale především skladatel a sbormistr Zdeněk Lukáš, který ho na sklonku roku 1971 přijal do vyhlášeného sboru Česká píseň. Tam se Vimr velmi důvěrně seznámil s Lukášovým způsobem práce a v roce 1972 absolvoval koncertní zájezd do španělské Barcelony. Po tomto zájezdu však byl Zdeněk Lukáš z politických důvodů od svého sboru „odstaven“ a řada členů zažila výslechy na STB. Česká píseň se stala na několik let sborem bez stálého sbormistra, přerušila pravidelnou činnost a plnila pouze jakousi funkci externího studiového sboru Českého rozhlasu v Plzni.

Pokračování textu Zdeněk Vimr