Úspěšná Korunovační kantáta Leopolda Koželuha po 226 letech

Velká událost koncertní sezony Pražských symfoniků

Praha, kostel sv. Šimona a Judy

Hana Jarolímková

Dramaturgická odvaha se velmi často vyplácí. To byl i případ obnovené premiéry Korunovační kantáty Leopolda Koželuha, která naposledy zazněla v Praze v září roku 1791. O přípravě tohoto projektu, respektive o celém projektu „Češi ve Vídni“, jsme čtenáře informovali v lednovém čísle Hudebních rozhledů. Spolu s provedením tohoto díla vznikla i nahrávka pro společnost Naxos, což je pro Pražské symfoniky cenné – společnost Naxos letos získala nejvíce ocenění (tři kategorie) v prestižním udílení cen Grammy Awards 2017.

Leopold Koželuh (1747–1818) dostal svoji objednávku pro mimořádně důležitou politickou, společenskou a kulturní událost spolu s Mozartem (ten napsal pro stejnou příležitost operu La clemenza di Tito). Samo o sobě to svědčí o jeho postavení i o předpokládané kvalitě díla. S Mozartem spojuje Korunovační kantátu i osobnost sopranistky, která účinkovala na premiéře, jak ji označil dobový tisk – „vlastenecká pěvkyně“ Josefina Dušková. Ale samozřejmě, že nejdůležitějším faktem je dílo samotné a otázka, zda obstojí bez zajímavých a důležitých dobových souvislostí, které provedení a korunovace Leopolda II. a jeho manželky českým králem a královnou, přinesly. A Korunovační kantáta (plným titulem v originále Cantate seiner K. K. Majestät Leopold dem II gewidmet) Leopolda Koželuha, dílo na text německého profesora Karlo –Ferdinandovy university v Praze Augusta Gottlieba Meissnera při obnoveném provedení 31. 1. 2017 nejenže obstálo, ale zaplněný sál v kostele sv. Šimona a Judy zcela zaujalo svou hudební kvalitou i provedením. Dílo, které má i s úvodní symfonicky pojatou předehrou osmnáct částí, střídá monumentálně a heroicky pojaté sborové partie (skvěle nastudované souborem Martinů Voices se sbormistrem Lukášem Vasilkem), recitativy, ariosa a árie. Zejména práce v oblasti recitativů s nepominutelnou účastí a velmi kreativním přístupem cembalisty Filipa Dvořáka,byla nesmírně zajímavá. Koželuh vytvářel v recitativech velmi důkladně prokomponované a výraz dotvářející zajímavé a často velmi kontrastní hudební úseky. Sbor zaujal ve všech částech, kde účinkoval. Zejména ve dvanácté části „Da3 wir noch am schwanken Stabe“ předvedl ukázkový výkon při opakované frázi „Vater, Vater, Danken Wir“. Všichni tři sólisté – sopranistka měkce sytého témbru Kristýna Vylíčilová, technicky i výrazově dobře vybavení tenoristé Josef Moravec a Tomáš Kořínek zvládli své náročné party přesvědčivě. Nejen v recitativech, ale i v ariosních částech a v áriích. Velmi působivý byl závěrečný tercet ( XVI. část) „Da erschien er“ (čtenáři mají možnost vidět a slyšet ukázku tohoto tercetu z generální zkoušky na YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=EEBhM17dwkQ). Zajímavý prostor dostaly v tomto díle klarinety, často se objevují v lyrických momentech a vytvářejí imitaci k vokální lince sólistů, jako například hned v šesté části, sopránové árii „Du, des Himmels schönste Tochter“. Nastudování mladého dirigenta Marka Štilce svědčilo o dokonalé znalosti díla, zaujetí a schopnosti vystavět rozsáhlou tektoniku vokálně instrumentální partitury. I o tom, že lze interpretovat stylově dílo z konce osmnáctého století bez užití dobových nástrojů a s tělesem (byť samozřejmě v poněkud komornější sestavě zejména ve skupinách smyčců), které se obvykle profiluje ve velkých romantických a pozdně romantických dílech. Některé drobné nesouhry orchestru zejména v úvodních taktech, než přišla dokonalá koncentrace všech hráčů, jistě opravy při nahrávání odstraní. Provedení bylo mimořádnou a úspěšnou událostí celé sezony Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.

Ukázka:

Úvodní foto: Z provedení Koželuhovy Korunovační kantáty  Foto c archiv Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK – Jan Slavík