Zatímco pro červencová „nej“ bylo díky Otáčivému hledišti a festivalům z čeho vybírat, srpnové operní a vokální produkce se už odebraly na prázdniny (když do hodnocení nezahrnuji jako jinou, s živými koncerty a představeními neporovnatelnou kategorii operních přenosů, ve kterých jsme mohli díky Francouzskému kulturnímu institutu nahlédnout do současnosti i minulosti festivalu v Aix-en-Provence). Do srpna se přehouply jen dva závěrečné koncerty Letních slavností staré hudby: San Marco s duchovní hudbou 17. století z baziliky sv. Marka s těžištěm v Monteverdiho kompendiu duchovních skladeb Selva morale e spirituale v provedení Cappella Mariana a Capella ornamentata a Karneval v Benátkách, koncertní provedení opery Andrého Campry v nastudování souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové.
Žádný z těchto dvou koncertů sice neposkytl bezvýhradný zážitek (propadákem ovšem nebyly v žádném případě), nicméně neobvyklé sestavy cinků, pozounů s continuem theorby, varhan, harfy a dulcianu navodila díky mistrovské hře souboru Capella ornamentata vedeného Richardem Šedou zvukovou „oázu“, která ve spojení s vokální „vrstvou“ vytvořila jedinečnou kombinaci. A svou virtuozitu pak mohli hráči naplno uplatnit v instrumentálních canzonách Giovanniho Gabrielliho.